Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 98/95Nález ÚS ze dne 05.06.1996K základnímu právu na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny (k právu na advokáta při podání vysvětlení)

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam2
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajBrožová Iva
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo na právní pomoc a tlumočníka
Věcný rejstříkadvokát
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 42/5 SbNU 359
EcliECLI:CZ:US:1996:2.US.98.95
Datum podání10.05.1995
Napadený akt

jiný zásah orgánu veřejné moci

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 1, čl. 2

2/1993 Sb., čl. 1, čl. 2 odst.1, čl. 2 odst.3, čl. 37 odst.2, čl. 2 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

283/1991 Sb., § 12


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 98/95 ze dne 5. 6. 1996

N 42/5 SbNU 359

K základnímu právu na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny (k právu na advokáta při podání vysvětlení)

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl v senátě o ústavní stížnosti ing. R. R.,

zastoupeného JUDr. J. S., advokátem, proti zásahu Okresního

ředitelství Policie ČR v Teplicích, za účasti Okresního

ředitelství Policie ČR v Teplicích, jako účastníka řízení,

takto:

Ústavní stížnosti se vyhovujes tím, že postupem

Okresního ředitelství Policie ČR v Teplicích, kterým bylo

zabráněno navrhovateli využít práva na právní pomoc při podání

vysvětlení ve věci vedené pod čj. ORTP - 199/KS-HK-95, dle § 12

zák. č. 283/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, bylo porušeno

ústavně zaručené právo na právní pomoc dle čl. 37 odst. 2 Listiny

základních práv a svobod. Okresnímu ředitelství Policie ČR

v Teplicích se zakazuje pokračovat v porušování práva dle čl. 37

odst. 2 Listiny základních práv a svobod při podávání vysvětlení

dle § 12 zák. č. 283/1991 Sb.

Odůvodnění:

Stěžovatel se svým návrhem domáhal vydání rozhodnutí, kterým

by Ústavní soud vyslovil, že postupem policejního orgánu Okresního

ředitelství Policie ČR v Teplicích, kterým bylo zabráněno

navrhovateli využít práva na právní pomoc při podávání vysvětlení

ve smyslu § 12 zák. č. 283/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů

(dále jen zák. č. 283/1991 Sb.), bylo porušeno ústavně zaručené

právo na právní pomoc uvedené v čl. 37 odst. 2 Listiny základních

práv a svobod (dále jen Listina). Na odůvodnění svého návrhu

uvedl, že byl předvolán na 6. 3. 1995 k podání vysvětlení dle §

12 zák. č. 283/1991 Sb., a dne 3. 5. 1995 byl k němu předveden,

přestože žádal, aby byl přítomen jeho advokát, na základě již

uzavřené smlouvy o poskytování právní pomoci. Advokátovi však

nebylo umožněno se vysvětlení zúčastnit s odůvodněním, že zák. č.

283/1991 Sb. nemá takové ustanovení, které by ukládalo orgánům

policie povinnost umožnit poskytnutí právní pomoci osobě, která má

podat vysvětlení, a dále s tím, že advokát má místo až v trestním

řízení ve smyslu příslušných ustanovení trestního řádu. Dále

stěžovatel zdůraznil, že se dovolával čl. 2 odst. 2 a čl. 37 odst.

2 Listiny a poukazoval na rozdíl mezi poskytnutím právní pomoci

obhájcem v trestním řízení a advokátem na základě smlouvy

o poskytování právní pomoci. Kromě porušení čl. 37 odst. 2 a čl.

2 odst. 2 Listiny dovozoval taktéž porušení čl. 4 odst. 2 a čl.

2 odst. 3 Listiny.

Okresní ředitelství Policie ČR v Teplicích se k návrhu

písemně nevyjádřilo, ačkoliv mu byl návrh řádně doručen dne 23.

6. 1995, později u jednání prostřednictvím svého ředitele navrhlo

zamítnutí návrhu s odůvodněním, že ze znění § 12 zák. č. 283/1991

Sb. neplyne povinnost advokáta zajistit, protože se nejedná

o trestní řízení, čemuž také odpovídá rozsah poučovací povinnosti

poskytované osobě předvolané k podání vysvětlení a konečně

i skutečnost, že vysvětlení je vázáno právě na osobu, která má

vysvětlení poskytnout.

Ústavní soud přezkoumal návrh stěžovatele, jakož i připojený

spis Okresního ředitelství Policie ČR v Teplicích, čj. ORTP

- 199/KS-HK-95, spolu s předvolánkou na 6. 3. 1995, předloženou

stěžovatelem, a po doplnění dokazování výslechem JUDr. J. H.,

ředitele Okresního ředitelství Policie ČR v Teplicích; nadporučíka

J. N.; JUDr. J. S., kteří shodně uvedli, že byl opakovaně odmítnut

požadavek na zastoupení stěžovatele advokátem při podání

vysvětlení, ke kterému byl předvoláván, dospěl k závěru, že

Okresní ředitelství Policie ČR v Teplicích, jakožto orgán veřejné

moci, svým postupem, spočívajícím v zabránění využít práva na

právní pomoc stěžovateli, v souvislosti s podáním vysvětlení

porušilo čl. 37 odst. 2 Listiny, v němž se výslovně uvádí, že

každý má od počátku řízení právo na právní pomoc v řízení před

soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to

proto, že podmínka řízení je ve věci podání vysvětlení dána

naplněním znaku řídícího postavení okresního ředitelství policie

jakožto orgánu, který se na postupu podílel. Tímto svým postupem

Okresní ředitelství Policie ČR v Teplicích ve svých důsledcích

porušilo též čl. 1 a dále čl. 2 odst. 2 spolu s odst. 3 Listiny

a stejně tak čl. 1, čl. 2 odst. 1, 3 a 4 Ústavy, zakotvující

princip primátu občana nad státem. Na uvedeném nic nemění

nedostatek výslovné právní úpravy v zák. č. 283/1991 Sb., týkající

se zastoupení při podání vysvětlení z důvodu zcela jasné úpravy,

obsažené na úrovni norem nejvyšší právní síly, tj. Listiny

a Ústavy. Navíc námitka nedostatku výslovné právní úpravy, jako

důvod pro odmítnutí práva na právní pomoc, odpovídá čistě

pozitivistickému nazírání na právo, které rovněž nekoresponduje

s požadavkem právního státu, jemuž jsou vlastní i přirozenoprávní

tendence (srov. např. preambule Listiny nebo čl. 85 odst. 2

Ústavy). Zcela na závěr Ústavní soud z opatrnosti výslovně uvádí,

že právo na právní pomoc při podání vysvětlení neznamená povinnost

policie advokáta v každém případě zajistit, ale pouze povinnost

toto zastoupení umožnit.

Pokud jde o navrhovatelem tvrzené porušení čl. 4 odst. 2

Listiny, kde se praví, že meze základních práv a svobod mohou být

za podmínek stanovených Listinou upraveny pouze zákonem, pak toto

ustanovení nemohlo být pojmově dotčeno za situace, kdy tu bližší

zákonná úprava, týkající se základního práva na právní pomoc při

poskytování vysvětlení, chybí (srov. zák. č. 283/1991 Sb.).

Z důvodů shora uvedených rozhodl Ústavní soud dle ustanovení

§ 82 odst. 1, 2 a 3 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu

tak jak je uvedeno ve výroku s tím, že obnovení stavu před ústavní

stížností neuložil, neboť v řízení před Ústavním soudem vyšlo

najevo, že navrhovatel již vysvětlení podal a pro orgány činné

v trestním řízení, tj. včetně Okresního ředitelství Policie ČR

v Teplicích platí zásada vyšetřovací, vyhledávací a oficiality,

tzn., že dospěl k závěru, že obnovení stavu před porušením v dané

věci již není možné.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 5. 6. 1996

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru