Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 959/18 #1Usnesení ÚS ze dne 09.10.2018

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSTÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - MSZ Praha
Soudce zpravodajDavid Ludvík
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříktrestná činnost
Policie České republiky
státní zastupitelství
EcliECLI:CZ:US:2018:2.US.959.18.1
Datum podání14.03.2018
Napadený akt

jiný zásah orgánu veřejné moci

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

40/2009 Sb., § 175


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 959/18 ze dne 9. 10. 2018

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. K., t. č. ve Vazební věznici Praha-Pankrác, P. O. BOX 5, Praha 4, právně zastoupeného Mgr. Bc. Lucií Jirsenskou, advokátkou se sídlem 28. října 767/12, Praha 1, proti vyrozumění Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 19. 1. 2018 č. j. KZT 1584/2017-6, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavnímu soudu byl dne 14. 3. 2018 doručen nekvalifikovaný návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), k výzvě Ústavního soudu dne 16. 5. 2018 doplněný advokátkou, prostřednictvím něhož stěžovatel brojil proti postupu Městského státního zastupitelství při výkonu jeho dohledu nad činností orgánů činných v trestním řízení, které je proti němu vedeno pro přečin vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku. Stěžovatel tvrdil, že v tomto řízení došlo k porušení jeho základních práv zaručených čl. 2 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že dlouhodobě poukazuje na procesní pochybení ze strany orgánů činných v trestním řízení, kdy nebyl v přípravném řízení řádně seznámen se spisovým materiálem. Uvedl, že do něj nahlížel advokátní koncipient, s jehož účastí stěžovatel nesouhlasil, což písemně předem deklaroval policejnímu orgánu. Přesto advokátnímu koncipientovi policejní orgán dovolil nahlédnout do spisu, a přesto byla podána obžaloba. Podle názoru stěžovatele tato situace nemohla být procesně řádně napravena po podání obžaloby v rámci konání hlavních líčení. Lze tak konstatovat, že výše uvedeným postupem orgánů činných v trestním řízení byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele, zejména pak právo na spravedlivý proces.

2. V napadeném vyrozumění se podle stěžovatele Městské státní zastupitelství v Praze řádně nevypořádalo s meritem stížnosti, když pouze konstatovalo, že procesní pochybení po podání obžaloby není možné napravit, resp. věc "shodilo" na soud. To je však chybný postup, neboť jím byl zbaven možnosti např. podat návrh na doplnění dokazování či návrh na zastavení trestního stíhání ještě před podáním obžaloby. Stěžovatel dále považuje za zásah do jeho ústavně zaručených práv to, že byl v projednávané věci vypracován znalecký posudek znalci z oboru zdravotnictví, odvětví klinické psychologie (PhDr. Karlem Netíkem, CSc.) a odvětví psychiatrie (MUDr. Petrem Krekulem, CSc.), který je podle něj zmatečný. Stěžovatel proto podal trestní oznámení na znalce PhDr. Karla Netíka, CSc., a ve svých podáních dlouhodobě poukazuje na protiústavní postup v souvislosti se zpracováním znaleckého posudku již v rámci přípravného řízení. Stěžovatel v ústavní stížnosti žádá, aby Ústavní soud zrušil vyrozumění Městského státního zastupitelství a konstatoval, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.

3. Ústavní soud především konstatuje, že ústavní stížnost nesměřuje proti konkrétnímu rozhodnutí - tím vyrozumění státního zastupitelství o výkonu dohledu není. Směřuje tedy proti jinému zásahu orgánu veřejné moci [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o ústavním soudu].

4. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud, jak plyne z judikatury, následuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci [srov. nález sp. zn. III. ÚS 23/93 ze dne 1. 2. 1994 (N 5/1 SbNU 41)]. Z toho důvodu Ústavnímu soudu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných subjektů veřejné moci, pokud jejich činností nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod.

5. V této souvislosti Ústavní soud připomíná svou ustálenou judikaturu zdůrazňující zásadu subsidiarity přezkumu rozhodnutí či jiných zásahů orgánů veřejné moci ze strany Ústavního soudu a související zásadu zdrženlivosti v zasahování do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Zmíněné zásady se specificky projevují též v případě posuzování ústavních stížností brojících proti zásahům orgánů veřejné moci učiněným v průběhu přípravného řízení trestního. Ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky vyplývajícími z příslušných právních norem upravujících to které řízení (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 62/95 ze dne 30. 11. 1995). Trestní řízení je přitom zákonem upravený proces poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci. Přípravné řízení trestní prakticky neustále podléhá kontrole státního zastupitelství a posléze, při vlastním rozhodování o meritu věci, i soudnímu přezkumu co do své zákonnosti, jakož i ústavnosti. Ingerenci Ústavního soudu do rozhodovací činnosti orgánů činných v trestním řízení je tak v přípravném řízení třeba považovat za zásadně nepřípustnou a možnost jejího uplatnění vykládat restriktivně. Kasační intervence Ústavního soudu je namístě pouze ve výjimečných případech, kdy s ústavní stížností napadeným rozhodnutím je spojen nepřípustný zásah do základních práv a svobod stěžovatele.

6. Pojem jiného zásahu orgánu veřejné moci je nutno chápat tak, že zpravidla půjde o převážně jednorázový, protiprávní a zároveň protiústavní útok těchto orgánů vůči základním ústavně zaručeným právům (svobodám), který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, přičemž takový útok sám není výrazem (výsledkem) řádné rozhodovací pravomoci těchto orgánů a jako takový se vymyká obvyklému přezkumnému či jinému řízení; z této fakticity musí posléze vyplynout, že důsledkům "takového zásahu orgánu veřejné moci", neplynoucím z příslušného rozhodnutí, nelze čelit jinak než ústavní stížností, resp. nálezem Ústavního soudu obsahujícím zákaz takového zásahu. Tato podmínka není přirozeně splněna tam, kde je poškozenému k dispozici obrana daná celým právním řádem republiky.

7. V případě stěžovatele jeho námitky proti postupu policejního orgánu prověřovalo Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 3, které mu sdělilo, že vzhledem k podání obžaloby k Obvodnímu soudu pro Prahu 3 na jeho osobu pro shora uvedený trestný čin bylo tomuto soudu postoupeno k dalšímu opatření i jeho podání - stížnost proti postupu policejního orgánu. Proti tomu podal stěžovatel podnět k výkonu dohledu nadřízenému Městské státní zastupitelství, které postup nižšího státního zastupitelství přezkoumalo, avšak neshledalo v něm žádné pochybení.

8. Ústavní soud konstatuje, že po seznámení se s obsahem napadeného vyrozumění městského státního zastupitelství neshledal důvody pro stěžovatelem navrhovaný zásah, neboť jeho námitky směřované vůči postupu nižšího státního zastupitelství a postoupené příslušnému soudu projednávajícímu obžalobu, budou předmětem řízení před soudem, který může sám posoudit, zda stěžovatelova procesní práva, včetně práva na nahlížení do spisu, nebyla ze strany orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení dotčena.

9. Protože Ústavní soud neshledal, že by postupem příslušných státních zastupitelství byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. října 2018

Ludvík David, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru