Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 94/98Nález ÚS ze dne 27.04.1999K nepřezkoumatelnosti tzv. souborného zjištění

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajHoleček Miloš
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
Věcný rejstříkinterpretace
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 62/14 SbNU 57
EcliECLI:CZ:US:1999:2.US.94.98
Datum podání02.03.1998
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 90

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

229/1991 Sb., § 6 odst.1 písm.b, § 17 odst.6

99/1963 Sb., § 157 odst.2, § 132, § 157 odst.3


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 94/98 ze dne 27. 4. 1999

N 62/14 SbNU 57

K nepřezkoumatelnosti tzv. souborného zjištění

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl dne 27. dubna 1999 v o návrhu

stěžovatele JUDr. C. V. na zrušení rozsudku Krajského soudu

v Ostravě z 19.11.1997 č.j. 22 Ca 88/97-30 a rozhodnutí Okresního

úřadu v Kroměříži-pozemkového úřadu z 23.5.1996 č.j. PÚ

2118/92-LC/42 takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě z 19.listopadu 1997 č.j.

22 Ca 88/97-30 a rozhodnutí Okresního úřadu v Kroměříži-

pozemkového úřadu z 23.května 1996 č.j. PÚ 2118-LC/42 se zrušují.

Odůvodnění:

I.

JUDr. C. V. podal dne 2.3. 1998 (s doplněním dne 23.7.1998)

ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp.zn.

22 Ca 88/97 z 19.11.1997 a proti rozhodnutí Okresního úřadu

v Kroměříži- okresního pozemkového úřadu z 23.5.1996 č.j. PÚ

2118/92-LC/42. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě bylo rozhodnutí

Okresního úřadu v Kroměříži potvrzeno. Napadeným rozhodnutím

Okresního úřadu v Kroměříži- okresního pozemkového úřadu bylo

rozhodnuto tak, že navrhovatel není vlastníkem nemovitosti-

parcely č. 1755 s pivovarem č.p. 655 se sladovnou, zapsaných nyní

v KN jako parcela č. 1755/1 stav. s domem č.p. 655, parcela č.

1755/2 stav. s ost. stav. objektem. Rozhodnutí pozemkového úřadu

bylo odůvodněno tak, že při svém rozhodování byl pozemkový úřad

vázán právním názorem Krajského soudu v Brně, který rozhodl, že

nemovitosti uvedené ve výroku napadeného rozhodnutí nejsou

majetkem, na nějž se vztahuje zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě

vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen

"zákon o půdě"). Stěžovatel uvedl, že obě rozhodnutí byla vydána

přesto, že zdůrazňoval, že pro posouzení věci by mělo být

směrodatné rozhodnutí Ministerstva zemědělství z 22.3.1948, které

výslovně stanoví, že pozemkový majetek uvedený v soupisové

vyhlášce z 14.1.1948 tvoří zemědělský a lesní podnik včetně budov

pivovaru a sladovny.

Napadenými rozhodnutími bylo dle stěžovatele porušeno jeho

ústavně zaručené právo podle čl. 90 Ústavy, které soudu ukládá

stanoveným způsobem a tedy i v souladu s občanským soudním řádem

(dále jen "o.s.ř.") poskytovat ochranu základním lidským

a občanským právům. Stěžovatel je přesvědčen, že současně bylo

porušeno i právo zaručené čl. 36 Listiny základních práv a svobod

(dále jen "Listina") a zároveň i právo garantované čl. 4 odst. 1

Listiny. Proto navrhuje, aby Ústavní soud po projednání ústavní

stížnosti obě napadená rozhodnutí odporující základním lidským

a občanským právům garantovaným uvedenými ústavněprávními

dokumenty zrušil.

II.

Okresní pozemkový úřad v Kroměříži ve svém vyjádření uvedl,

že pozemkový úřad o restitučním nároku JUDr. C. V. uplatněném

v zákonné lhůtě podle § 9 zákona o půdě postupně rozhodoval podle

§ 9, a to jednak odst. 4, jednak odst. 2 a buďto obnovoval

vlastnictví nebo zakládal nárok restituenta na náhradu v případě,

že původní majetek nebylo možno pro zákonnou překážku vydat. Při

rozhodování vycházel z listin Ministerstva zemědělství, zejména

č.j.14155/48-IX/R 12 z 22.3.1948 a č.j. 38.952/48-IX/R 31 ze

17.4.1948, kterými toto ministerstvo určilo, že se jedná

o zemědělský a lesní podnik podle § 1 odst. 1 písm. d) zákona č.

142/1947, o revizi první pozemkové reformy, tedy zbytkový statek,

který byl státem převzat včetně bývalého pivovaru se sladovnou

v H. na základě těchto aktů podle zákona č. 142/1947 Sb.

Rozhodnutí č.j. PÚ 2118/92/2-LC z 28.9.1993, kterým měly být

vydány do vlastnictví JUDr. C. V. stavby a pozemky bývalého

pivovaru se sladovnou, zrušil Krajský soud v Brně rozsudkem č.j.

30 Ca 89/94-24 z 8.2.1995 s odůvodněním, že jde o nemovitosti,

které nepodléhají režimu zákona o půdě. Do té doby neměl pozemkový

úřad pochybnosti o tom, že se jedná o zemědělský majetek, který

vznikl reálným rozdělením nemovitosti z původního velkostatku se

zámkem H. Pozemkový úřad byl při dalším rozhodování vázán

stanoviskem obsaženým v rozsudku Krajského soudu v Brně. Rozhodl

proto v jeho intencích zamítavým rozhodnutím. Pozemkový úřad je

však stále názoru, že v tomto případě jde o majetek spadající do

působnosti zákona o půdě. Pokud bylo možné znárodnit součást

zbytkového statku podrobeného revizi, za kterýžto objekt byl uznán

Ministerstvem zemědělství, je nutno tento akt ministerstva

respektovat. Dle názoru pozemkového úřadu je namístě o celém tomto

bývalém zbytkovém statku rozhodovat v restitučním řízení podle

zákona o půdě.

Vyjádření podal i Krajský soud v Ostravě. Navrhl zamítnutí

ústavní stížnosti, neboť dle jeho názoru předmětné nemovitosti,

t.j. pivovar se sladovnou, neslouží zemědělské výrobě, nýbrž ke

zpracování zemědělských výrobků.

III.

Z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp.zn. 22 Ca

88/97 z 19.11.1997, který je předmětem této ústavní stížnosti

a kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu

v Kroměříži, bylo zjištěno, že po provedeném řízení dospěl Krajský

soud v Ostravě k závěru, že neshledal opravný prostředek důvodným.

V odůvodnění se zejména uvádí, že v uvedené věci je sporné, zda

předmětné nemovitosti ve výroku napadeného rozhodnutí uvedené

spadají pod režim zákona o půdě či nikoliv. Odpůrce (Okresní

pozemkový úřad v Kroměříži) rozhodl s odkazem na vázanost právním

názorem Krajského soudu v Brně vysloveným v rozsudku z 8.2.1995

č.j. 30 Ca 89/94-24 tak, že nárok na vydání těchto nemovitostí

nespadá do působnosti zákona o půdě.

Krajský soud po provedeném jednání a s přihlédnutím k dalším

listinám konstatovaným u jednání, t.j. zejména rozhodnutí ministra

zemědělství z 25.1.1996, ve kterém ministr uvedl, že Ústřední

pozemkový úřad zasáhl svým rozhodnutím do kompetence soudů, dospěl

k závěru, že odpůrce rozhodl na základě přesně a úplně zjištěného

skutkového stavu a neshledal důvod pro další doplnění dokazování.

Rozsah působnosti zákona o půdě je vymezen v § 1 odst. 1.

V dané věci se jedná o posouzení, zda hospodářské budovy a stavby

specifikované ve výroku napadeného rozhodnutí slouží zemědělské

výrobě.

Krajský soud v Ostravě dospěl ke stejnému závěru jako

Krajský soud v Brně, že pivovar se sladovnou neslouží zemědělské

výrobě (rostlinné), nýbrž ke zpracování zemědělských výrobků,

takže nelze dovodit bezprostřední příčinnou souvislost s touto

výrobou, i když lze připustit, že návaznost na zemědělskou výrobu

zde existuje. Při posuzování této otázky je však právně

nevýznamné, zda osoba, která tyto nemovitosti vlastnila, byla

současně i vlastníkem zemědělského majetku. Z uvedených důvodů

Krajský soud v Ostravě napadené rozhodnutí pozemkového úřadu jako

zákonné potvrdil (§ 250q o.s.ř.).

IV.

Z předložených dokladů Ústavní soud dále zjistil, že

k otázce, zda jde v dané věci o nemovitosti, na něž se vztahuje

§ 1 odst. 1 písm. b) zákona o půdě, se v rámci svého rozhodnutí

zn. 1943/95-3152 z 31.7.1995 jako příslušný státní orgán vyjádřilo

podle § 17 odst. 6 zákona o půdě Ministerstvo zemědělství

- Ústřední pozemkový úřad a uvedlo, že v daném případě jde

o nemovitosti, na něž se vztahuje § 1 odst. 1 písm. b) zákona

o půdě. V odůvodnění se m.j. uvádí, že Ministerstvo

zemědělství-Ústřední pozemkový úřad přezkoumalo předložené doklady

ke sporným nemovitostem a došlo k tomuto závěru:

Původními vlastníky nemovitostí na st.p. č. 1755-pivovaru se

sladovnou a dalšími objekty byli rodiče oprávněné osoby.

Nemovitost pivovaru a sladovny patřila k velkostatku H.,

který se členil na několik dvorů, jehož základem byla vždy

zemědělská výroba. Panství celé obsahovalo cca 514 ha zemědělských

a lesních pozemků. Byly zde provozovány kromě živočišné

a rostlinné výroby i rybářství a myslivost.

V roce 1948, kdy přecházely posuzované nemovitosti do

vlastnictví státu, byl statek zahrnut do revize pozemkové reformy

a zestátněn podle zákona č. 142/1947 Sb.

Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že byl pivovar z této

revize vyňat a vzhledem k tomu, že na původním pozemku st.p.č.

1755 se nacházely krom budovy pivovaru a sladovny i obytné

stavení, restaurace, skladiště, konírny, stáje, mlékárna a pod.,

lze konstatovat, že se jednalo o komplex budov tvořících původní

zemědělskou usedlost. Tyto objekty jsou stavebně i hospodářsky

propojeny a je proto nezbytné je chápat jako jeden funkční celek,

i když zde dochází již ke zpracování zemědělských produktů

a obecně patří pivovary spíše k potravinářskému průmyslu.

V případě velkostatků, rustikálních statků nebo panství

s velkou výměrou pozemků bylo běžné část zpracovatelského průmyslu

zařazovat pod majetek podléhající revizi první pozemkové reformy,

a proto také cukrovary, lihovary, mlýny, pily, sýrárny a pod.,

pokud pouze doplňovaly převládající zemědělskou výrobu, jako je

tomu právě v tomto případě, byly mezi zemědělský majetek zařazeny

a chápány již v roce 1948 jako součást zemědělské usedlosti. Na

základě toho rozhodlo Ministerstvo zemědělství - Ústřední

pozemkový úřad, že v daném případě jde o nemovitosti, na které se

vztahuje § 1 odst. 1 písm. b) zákona o půdě.

Dne 25. ledna 1996 vydal ministr zemědělství pod č.j.

164/96/1000 rozhodnutí o rozkladu, v němž došel k závěru, který

lze shrnout v tom smyslu, že zákon o půdě v § 17 odst. 6 sice

svěřil rozhodování o pochybnostech, zda se jedná o nemovitosti ,

na které se tento zákon vztahuje, do kompetence příslušného

ústředního orgánu státní správy (Ústředního pozemkového úřadu).

V daném případě však podal podnět k zahájení tohoto řízení Okresní

úřad-pozemkový úřad v Kroměříži až poté, kdy Krajský soud v Brně

zrušil jeho rozhodnutí. Pokud tedy Ústřední pozemkový úřad zahájil

v dané věci řízení podle § 17 odst. 6 zákona o půdě s odůvodněním,

že pochybnosti vyvolal rozsudek Krajského soudu v Brně, zasáhl tím

do kompetence soudu, který je v řízení o opravném prostředku podle

§ 9 odst. 6 zákona o půdě oprávněn posoudit otázku, zda se na

předmětné nemovitosti vztahuje zákon o půdě, sám a odchylně od

jejího posouzení pozemkovým úřadem, který je podle § 250r o.s.ř.

vázán právním názorem soudu, že se na dotčené nemovitosti zákon

o půdě nevztahuje. Z uvedených hledisek nebyl tedy dán důvod, aby

Ústřední pozemkový úřad vůbec zahajoval řízení o otázce, zda se na

dotčené nemovitosti vztahuje zákon o půdě. Proto bylo původní

rozhodnutí v rámci rozhodnutí o rozkladu zrušeno a řízení

zastaveno.

V.

V projednávaném případě je pro posouzení věci významné

především posouzení otázky, zda uvedené nemovitosti sloužily

zemědělské výrobě a zda se na ně vztahuje zákon o půdě. Jak zřejmo

z uvedených podkladů, k případu se vyjádřily po věcné stránce

jinak správní orgány, jinak soudy. V této souvislosti stěžovatel

mimo jiné upozorňuje, že podle jeho názoru došlo rozhodnutím

Krajského soudu v Ostravě k porušení jeho ústavně zaručeného práva

podle čl. 90 Ústavy, který soudu ukládá stanoveným způsobem a tedy

i v souladu s o.s.ř. poskytovat ochranu základním lidským

a občanským právům.

VI.

Ústavní soud posuzoval, zda Krajský soud v Ostravě při svém

rozhodování postupoval v daném případě v souladu se stanoveným

postupem, konkrétně v souladu s o.s.ř., zejména s jeho

ustanoveními části třetí hlavy druhé o dokazování.

Paragraf 132 o.s.ř. uvádí, že důkazy hodnotí soud podle své

úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich

vzájemné souvislosti, přitom pečlivě přihlíží ke všemu co vyšlo za

řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

Tyto úvahy se pak vyjádří v odůvodnění rozsudku postupem,

který stanoví § 157 odst. 2 a 3 o.s.ř. Dle tohoto ustanovení

v odůvodnění rozsudku uvede soud podstatný obsah přednesů, stručně

a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv,

o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při

hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, a posoudí

zjištěný skutkový stav podle příslušných ustanovení, jichž použil.

V zájmu výchovného působení rozsudku dbá soud o to, aby odůvodnění

rozsudku bylo přesvědčivé a zabývalo se i příčinami sporu.

V rozporu s § 157 odst. 2 o.s.ř. je tzv. souborné zjištění,

stejně jako to, když v odůvodnění se reprodukují jednotlivé

důkazy, i protichůdné, aniž je zaujato stanovisko, co soud

skutečně zjišťuje. Takové rozsudky jsou prakticky

nepřezkoumatelné. Pokud pak soudní rozhodnutí závisí na posouzení

skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, ustanoví soud

podle § 127 o.s.ř. po slyšení účastníků znalce.

VII.

Okresní pozemkový úřad v Kroměříži v novém řízení po vrácení

věci Krajským soudem v Brně provedl nový listinný důkaz

rozhodnutím Ministerstva zemědělství č.j. 14.155/48-IX/R-12

z 22.3.1948, podle něhož pozemkový majetek původních vlastníků

tvořící zemědělský a lesní podnik (zbytkový statek) podle § 1

odst. 1 písm. d) zákona č. 142/1947 Sb. stát přebírá celý podle

§ 6 odst. 2 písm. b) č. 1 zákona č. 142/1947 Sb. i s pozemky č.

1754, 1755,1756,1757 a 413 v kat. úz. H. V odůvodnění tohoto

rozhodnutí je uvedeno: "Parc.č. 1754,1755,1756,1757 a 413 v kat.

území H. jste neuvedli v seznamu B parcel, až ve výkazu půdy

přihlášky C jste vyznačili, že se na soupisové přihlášce nachází

pivovar se sladovnou. Ježto jste tyto objekty rovněž získali

z velkostatku H., přejímají se i tyto nemovitosti". Z tohoto

důkazu, který jednoznačně svědčí ve prospěch stěžovatele a vede

k závěru, že se na sporné nemovitosti vztahuje § 6 odst. 1 písm.

b) zákona o půdě, však pozemkový úřad nevycházel, jsa při svém

rozhodování vázán opačným právním názorem soudu. Tímto důležitým

důkazem se zvláště nezabýval a speciálně jej nehodnotil ani

Krajský soud v Ostravě, čímž se dopustil v důkazním řízení

pochybení, jež jsou naznačena v předchozím textu nálezu.

Ústavní soud po posouzení připojených spisů dospěl k závěru,

že odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp.zn. 22 Ca

88/97 není v souladu s postupem stanoveným zákonem. V daném

případě šlo věcně o dosti komplikovaný případ s různými názory na

povahu předmětných nemovitostí. Krajský soud v Ostravě měl při

důkazním řízení důsledně postupovat podle ustanovení o. s. ř., což

dle stanoviska Ústavního soudu důsledně neprovedl.

Nedodržením zákonem stanoveného postupu ( zejména pouhým

souhrnným zjištěním místo striktního postupu dle o.s.ř.) došlo

k porušení čl.90 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny. Podle těchto

ustanovení jsou soudy povolány především k tomu, aby zákonem

stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Každý se může

domáhat stanoveným postupem svého práva u soudu a ve stanovených

případech u jiného orgánu.

Proto Ústavní soud rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil

podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním

soudu.

Jelikož právo na spravedlivý proces při hodnocení důkazů bylo

porušeno i ve správním řízení, i když ne vinou správního orgánu,

zrušil Ústavní soud, a to také z důvodů procesně ekonomických,

rovněž rozhodnutí pozemkového úřadu, který bude o stěžovatelově

nároku na restituci majetku znovu rozhodovat.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 27. dubna 1999

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru