Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 934/14 #1Usnesení ÚS ze dne 28.01.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - VS Praha
SOUD - MS Praha
Soudce zpravodajFenyk Jaroslav
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkDokazování
odůvodnění
Směnečný platební rozkaz
EcliECLI:CZ:US:2015:2.US.934.14.1
Datum podání11.03.2014
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

19/1950 Sb., § 17

99/1963 Sb., § 175 odst.1, § 119a


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 934/14 ze dne 28. 1. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka, soudce Jiřího Zemánka a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatelky Michaely Šturmanové, zastoupené JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou se sídlem Česká Lípa, Sokolská 295, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 2. 2014, č. j. 8 Cmo 42/2014-100, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2013, č. j. 49 Cm 478/2012-54, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 11. 3. 2014, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i principy zakotvené v čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 až 4 Listiny.

II.

2. Debian Collector Ltd. (zde vedlejší účastník) se svou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by Ondřeji Chládkovi, stěžovatelce a unimatic europe s.r.o. byla uložena povinnost uhradit mu společně a nerozdílně směnečný peníz ve výši 25.000,- Kč s příslušenstvím. Této žalobě Městský soud v Praze svým směnečným platebním rozkazem ze dne 11. 1. 2013, č. j. 49 Cm 478/2012-120, vyhověl.

3. Směnečný platební rozkaz stěžovatelka napadla včasnými námitkami, kterým však soud prvního stupně nevyhověl, když rozsudkem ze dne 31. 7. 2013, č. j. 49 Cm 478/2012-54, rozhodl o tom, že směnečný platební rozkaz se ve vztahu ke stěžovatelce ponechává v platnosti. V odůvodnění tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že námitku stěžovatelky, že podpis na směnce není jejím podpisem, nemá za důvodnou, když její podpis potvrzuje ověřovací doložka, kde jsou uvedeny údaje týkající se totožnosti stěžovatelky, a to datum narození, adresa a číslo občanského průkazu. Šlo-li o kauzální námitky stěžovatelky, pak tyto soud prvního stupně odmítl z důvodu, že tyto námitky stěžovatelce s přihlédnutím k ustanovení č. I. § 17 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon směnečný a šekový"), nepřísluší a navíc se jedná o námitky opožděné, když tyto námitky stěžovatelka uvedla až po marném uplynutí lhůty dle § 175 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád").

4. Rozhodnutí soudu prvního stupně bylo rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 2. 2014, č. j. 8 Cmo 42/2014-100, potvrzeno. Rovněž soud odvolací dospěl k závěru, že pravost podpisu stěžovatelky na směnce byla prokázána tzv. ověřovací doložkou České pošty, a stěžovatelkou navrhované doplnění dokazování znaleckým posudkem je proto nadbytečné. Ve vztahu k tvrzení stěžovatelky, že tato doložka byla zfalšována za zneužití jejích dokladů, odvolací soud uvedl, že touto námitkou není oprávněn se zabývat, když stěžovatelka tuto námitku vznesla až v rámci odvolacího řízení, přestože byla před vyhlášením rozsudku soudu prvního stupně poučena podle § 119a odst. 1 občanského soudního řádu o tom, že všechny rozhodné skutečnosti musí tvrdit a důkazy k jejich prokázání musí označit před vyhlášením rozhodnutí soudu prvního stupně, což však neučinila.

III.

5. Rozhodnutí soudu prvního stupně a soudu odvolacího stěžovatelka napadla ústavní stížností. V ní namítla, že soudy porušily její právo na spravedlivý proces tím, že nepřipustily jí navrhovaný důkaz znaleckým posudkem z oboru

písmoznalectví, přestože trvala na tom, že podepsala směnku na jinou částku a jinak vypadající, a dále tím, že se nezabývaly otázkou, zda stěžovatelka obdržela při podpisu smlouvy (závazky z níž měla směnka dle tvrzení stěžovatelky zajišťovat) a podpisu směnky nějaké protiplnění či nikoli.

IV.

6. Ústavní soud po prostudování ústavní stížnosti a jí napadených rozhodnutí dospěl k závěru, že tato představuje návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

7. Jak patrno ze shora uvedeného, jádrem nyní posuzované ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s tím, že soudy nevyhověly jejímu návrhu na provedení dokazování znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, a dále s tím, že se nezabývaly otázkou, zda v souvislosti s jí podepsanou směnkou obdržela nějaké plnění či nikoli.

8. Ve vztahu k prvně uvedené námitce Ústavní soud připomíná, že způsob vedení dokazování v občanském soudním řízení je ryze záležitostí obecných soudů, přičemž Ústavní soud by byl oprávněn do procesu vedení dokazování obecnými soudy zasáhnout pouze tehdy, dospěl-li by k závěru, že dokazování bylo vedeno způsobem vybočujícím z rámce stanoveného příslušnými právními předpisy, bylo svévolné či vykazovalo jiné vady, které by zakládaly důvod pro kasační zásah Ústavního soudu (srov. usnesení ze dne 18. 6. 2012, sp. zn. IV. ÚS 2805/11, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Pochybení právě uvedeného charakteru však Ústavní soud v nyní posuzovaném případě neshledal. Ústavní soud má naopak za to, že dokazování v právě souzené věci bylo vedeno v souladu s příslušnými procesními předpisy, přičemž soudy obou stupňů svůj závěr o nadbytečnosti stěžovatelkou navrhovaného důkazu řádným a přesvědčivým způsobem odůvodnily. Ústavní soud tak nemá, co by soudům v této souvislosti vytkl.

9. Důvodnou pak Ústavní soud neshledal ani druhou námitku stěžovatelky, jíž tato brojila proti tomu, že se soudy nezabývaly tím, zda stěžovatelka obdržela na základě směnky (resp. na základě smlouvy, závazky z níž měla předmětná směnka zajišťovat) nějaké plnění či nikoli. Zde Ústavní soud pouze odkazuje na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, v nichž soudy dostatečně podrobně vysvětlily, že tato námitka je námitkou z vlastních vztahů stěžovatelky k výstavci směnky, která však stěžovatelce s ohledem na § 17 zákona směnečného a šekového nepřísluší, a dále uvedly, že by se touto námitkou nemohly zabývat ani tehdy, pokud by stěžovatelka byla k takové námitce oprávněna, když stěžovatelka tuto námitku vznesla opožděně (tj. až po marném uplynutí lhůty dle § 175 odst. 1 občanského soudního řádu).

V.

10. Protože Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod, rozhodl o návrhu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. ledna 2015

Radovan Suchánek v. r.

předseda II. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru