Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 90/03Usnesení ÚS ze dne 17.12.2003Povaha rozhodnutí o zajištění zbrojního průkazu

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajRychetský Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip legality (vázanosti státní ... více
Věcný rejstříkdůkaz/volné hodnocení
řízení/zastavení
Správní soudnictví
Správní řízení
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)U 30/31 SbNU 379
EcliECLI:CZ:US:2003:2.US.90.03
Datum podání10.02.2003
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí jiné

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 2 odst.2, čl. 36 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

140/1961 Sb., § 148

288/1995 Sb., § 44 odst.1 písm.d, § 45 odst.1, § 50 odst.1, § 50 odst.5

71/1967 Sb., § 34

99/1963 Sb., § 248 odst.2 písm.e, § 247


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 90/03 ze dne 17. 12. 2003

U 30/31 SbNU 379

Povaha rozhodnutí o zajištění zbrojního průkazu

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Usnesení

Ústavního soudu ze dne 17. prosince 2003 sp. zn. II. ÚS 90/03 ve věci ústavní stížnosti Z. H. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze 14. 11. 2002 sp. zn. 22 Ca 236/2002, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě proti rozhodnutí Policie České republiky - Správy Severomoravského kraje z 18. 4. 2002 č. j. PSM-108/Spr-2002, jímž bylo zamítnuto stěžovatelovo odvolání proti rozhodnutí Policie České republiky - Okresního ředitelství ve Frýdku-Místku ze 14. 3. 2002 č. j. ORFM-1031/2001, kterým bylo rozhodnuto o zajištění zbrojního průkazu.

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, podanou včas [§ 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] a co do formálních podmínek (po výzvě k odstranění vad dne 12. 11. 2003) ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a) a odst. 4 zákona o Ústavním soudu], brojil stěžovatel proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 11. 2002 (22 Ca 236/2002-23), kterým bylo zastaveno řízení o žalobě proti předchozím rozhodnutím správních orgánů. Rozhodnutím Policie České republiky - Správy Severomoravského kraje dne 18. 4. 2002 č. j. PSM-108/Spr-2002 bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Policie České republiky - Okresního ředitelství ve Frýdku-Místku ze dne 14. 3. 2002 (ORFM-1031/2001), kterým bylo podle § 50 odst. 1 zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), rozhodnuto o zajištění zbrojního průkazu (ZP), ev. č. AK 423555, vydaného Policií České republiky - Okresním ředitelstvím ve Frýdku-Místku v rozsahu oprávnění skupin "A, B, C, E, G, H" platného do 24. 10. 2006, když stěžovateli bylo sděleno obvinění z trestného činu uvedeného v § 44 odst. 1 písm. d) zákona o střelných zbraních a je odůvodněné podezření, že stěžovatel nesplňuje podmínky spolehlivosti (§ 45 odst. 1 zákona o střelných zbraních).

Stěžovatel tvrdil, že rozhodnutí obecného soudu je nezákonné a v rozporu s právním předpisem (zákon o střelných zbraních). Rozhodnutí napadené ústavní stížností bylo vydáno bez přihlédnutí k zásadě presumpce neviny a stěžovatel byl jím zkrácen na svých ústavně zaručených právech, čímž došlo k porušení čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), a proto stěžovatel navrhl zrušit napadené rozhodnutí.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Jak plyne z obsahu rozhodnutí správních orgánů, jsou stěžovatelovy námitky uvedené v ústavní stížnosti opakováním námitek, které stěžovatel uplatňoval již v rámci správního řízení a zejména v žalobě podané ve správním soudnictví [§ 247 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen o. s. ř.)]. Odvolací správní orgán a správní soud se těmito jeho námitkami ve svých rozhodnutích zabývaly, ale nepřisvědčily jim. Pokud tedy stěžovatel tyto své námitky znovu opakuje i v ústavní stížnosti, staví tak Ústavní soud do role další soudní instance, která Ústavnímu soudu, jak vyslovil již v řadě svých rozhodnutí, nepřísluší potud, pokud napadenými rozhodnutími nebylo zasaženo do stěžovatelových ústavně zaručených základních práv a svobod. Z tohoto pohledu je třeba nahlížet i na stěžovatelem v ústavní stížnosti namítané nerespektování některých zákonných ustanovení, kdy Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti neposuzuje zákonnost či správnost napadených rozhodnutí, nýbrž zda jimi byla dotčena ústavně zaručená základní práva a svobody.

Posuzovanou věc lze zařadit mezi případy, kdy jde o řešení otázky akceptace některé z několika interpretačních alternativ posouzením ústavnosti interpretace daného ustanovení při jeho aplikaci. V tomto směru se však podle názoru Ústavníhosoudu provedená interpretace § 50 odst. 1 zákona o střelných zbraních a příslušná argumentace správních orgánů a správního soudu neocitají v extrémním nesouladu s obsahem obvyklých výkladových metod, který by svědčil o svévolné aplikaci jednoduchého práva a vyžadoval si tak zásahu Ústavního soudu z titulu stěžovatelem namítaného nerespektování čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 36 odst. 2 Listiny.

Obecnýsoud se v odvolacím řízení především zabýval otázkou, zda napadené rozhodnutí je přezkoumatelné soudem, neboť každé pravomocné rozhodnutí správního orgánu po vyčerpání opravných prostředků podléhá přezkoumání soudem podle § 247 o. s. ř. kromě zákonem stanovených výjimek. Vzhledem k tomu, že obecný soud dospěl k závěru, že se jedná o předběžné rozhodnutí správního orgánu, jež je vyloučeno z přezkumu [§ 248 odst. 2 písm. e) o. s. ř.], řízení zastavil. Rozhodnutí správního orgánu o zajištění zbrojního průkazu podle ustanovení § 50 odst. 1 zákona o střelných zbraních není meritorním rozhodnutím ve věci. O tom, zda bude zajištěný zbrojní průkaz stěžovateli vrácen nebo odňat, rozhodne správní orgán až s ohledem na výsledek trestního řízení pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby (§ 148 trestního zákona) podle § 50 odst. 5 zákona o střelných zbraních.

Jak již bylo uvedeno, Ústavnísoud je soudním orgánem ochrany ústavnosti podle čl. 83 Ústavy České republiky, přičemž ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek ochrany práva. Vzhledem ke stadiu řízení, v němž bylo rozhodnutí napadené ústavní stížností vydáno, jedná se o námitky, jež nelze považovat za ústavně relevantní.

Ústavnímusoudu za tohoto stavu nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru