Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 888/20 #1Usnesení ÚS ze dne 06.04.2020

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Plzeň
Soudce zpravodajDavid Ludvík
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání trestní
Věcný rejstříkopravný prostředek - mimořádný
Dovolání
EcliECLI:CZ:US:2020:2.US.888.20.1
Datum podání24.03.2020
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 265a


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 888/20 ze dne 6. 4. 2020

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. P., právně zastoupeného Mgr. Robertem Kašem, advokátem se sídlem U Svépomoci 9, Plzeň, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 2. 2020 č. j. 7 To 11/2020-464, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavnímu soudu byl doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel navrhuje zrušení v záhlaví citovaného rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále jen "krajský soud"), neboť má za to, že uvedené rozhodnutí je v rozporu s jeho ústavně garantovanými právy podle čl. 36 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí plyne, že Okresní soud Plzeň-město (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 20. 11. 2019 č. j. 8 T 106/2018-407 shledal stěžovatele vinným z 1) pokračujícího zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku, zčásti dokonaného a zčásti v stadiu pokusu, jenž stěžovatel zčásti spáchal ve formě spolupachatelství, 2) zločinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, jenž byl spáchán formou spolupachatelství, a 3) zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea druhá trestního zákoníku, jenž byl spáchán ve formě spolupachatelství. Okresní soud jej proto odsoudil ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 let a 6 měsíců a uložil mu povinnost nahradit poškozeným způsobenou škodu. Proti tomuto rozsudku okresního soudu podal stěžovatel i státní zástupce odvolání. Krajský soud ústavní stížností napadeným rozhodnutím k odvolání stěžovatele nově rozhodl tak, že stěžovatel je vinen ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku ve stádiu pokusu, pročež jej odsoudil k trestu odnětí svobody v délce 2 let (výrok I); odvolání státního zástupce krajský soud zamítl (výrok II). Dovolání k Nejvyššímu soudu podáno nebylo.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a právo na rovnost účastníků řízení, neboť obecné soudy nevyhověly jeho návrhu na doplnění dokazování výslechem v ústavní stížnosti jmenovaných svědkyň. V petitu ústavní stížnosti proto navrhuje, aby Ústavní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu, odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu a věc projednal přednostně podle § 39 zákona o Ústavním soudu.

4. Ústavní soud nejprve posuzoval splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu.

5. Nyní posuzovaná ústavní stížnost je nicméně nepřípustným návrhem dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny opravné prostředky, které měl k dispozici (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Posledním procesním prostředkem, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, se ve smyslu § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. V nyní posuzované věci jím bylo dovolání k Nejvyššímu soudu podle § 265a a násl. trestního řádu.

6. Dle dostupných informací nebylo do dnešního dne stěžovatelem podáno dovolání k Nejvyššímu soudu, byť byl o této možnosti krajským soudem řádně poučen. Stěžovatel se navíc v ústavní stížnosti nikterak nezabývá otázkou její přípustnosti a neobjasňuje, z jakých důvodů má za to, že by měla být shledána přípustnou i navzdory tomu, že (doposud) nevyčerpal všechny procesní prostředky nápravy, které mu zákon poskytuje.

7. Ústavní soud proto prostřednictvím soudce zpravodaje odmítl stěžovatelovu ústavní stížnost pro nepřípustnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. O dalších procesních návrzích stěžovatele Ústavní soud nerozhodoval samostatnými usneseními, neboť jeho ústavní stížnost byla fakticky projednána přednostně a k odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku krajského soudu nebyl dán - právě s ohledem na odmítnutí stěžovatelovy ústavní stížnosti z procesních důvodů - žádný důvod.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. dubna 2020

Ludvík David, v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru