Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 86/96Nález ÚS ze dne 18.06.1997K postupu soudu ve správním soudnictví, je-li žalován správní orgán I. stupně namísto správního orgánu posledního stupně

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajProcházka Antonín
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkSprávní řízení
účastník řízení
PoznámkaPřekonáno stanoviskem Pl.ÚS-st 10/99, nálezem III.ÚS 274/99.
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 79/8 SbNU 251
EcliECLI:CZ:US:1997:2.US.86.96
Datum podání20.03.1996
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 250 odst.4, § 244, § 250a, § 250d odst.3, § 94 odst.2, § 244 odst.1, § 246 odst.2


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 86/96 ze dne 18. 6. 1997

N 79/8 SbNU 251

K postupu soudu ve správním soudnictví, je-li žalován správní orgán I. stupně namísto správního orgánu posledního stupně

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud České republiky

rozhodl v senátě složeném

z předsedy a soudců ve věci ústavní stížnosti P. S. proti usnesení

Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.2.1996, sp.zn. 22 Ca 645/95,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.2.1996, sp.zn.

22 Ca 645/95 se zrušuje.

Odůvodnění:

Včas, byť nekvalifikovaně, podanou ústavní stížností, se

stěžovatel domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě,

sp.zn. 22 Ca 645/95, ze dne 1.2.1996. Stížnost doplnil dne

22.4.1996 plnou mocí advokáta JUDr. P. S., kdy o ustanovení

advokáta pro nemajetnost požádal Českou advokátní komoru v Praze.

Předmětem ústavní stížnosti je skutečnost, že Krajský soud

v Ostravě svým usnesením ze dne 1.2.1996, sp.zn. 22 Ca 645/95,

řízení zastavil a neposkytnutím soudní ochrany porušil práva

stěžovatele uvedená v ustanovení čl.36 odst. l Listiny základních

práv a svobod.

Bez zkoumání hmotněprávní podstaty sporu dosavadní procesní

průběh řízení lze shrnout takto:

Rozhodnutím Úřadu práce Ostrava ze dne 10.3.1995, zn. UPO

01/ZP01/95/001385/03/st/V, byl stěžovatel vyřazen z evidence

uchazečů o zaměstnání a bylo mu odejmuto poskytování hmotného

zabezpečení z důvodu úmyslného maření součinnosti s Úřadem práce

v Ostravě při zprostředkování zaměstnání. Proti prvoinstančnímu

rozhodnutí tohoto správního orgánu se stěžovatel řádně a včas

odvolal k Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR, které svým

rozhodnutím ze dne 9.5.1995, sp.zn. 44/601/13028/7.4.95, odvolání

zamítlo a rozhodnutí Úřadu práce v Ostravě potvrdilo.

Dne 12.6.1995 se stěžovatel obrátil na Okresní soud v Ostravě

s návrhem na přezkum správního rozhodnutí. Usnesením Okresního

soudu v Ostravě ze dne 10.8.1995, sp.zn. 31 C 184/95, byl

stěžovatel (tehdy žalobce) vyzván k opravení a doplnění neúplného

podání. Stěžovatel své podání doplnil návrhem ze dne 25.8.1995

a okresní soud usnesením ze dne 30.8.1995, sp.zn. 31 C 184/95,

rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Krajskému

soudu v Ostravě jako soudu věcně příslušnému.

Krajský soud v Ostravě usnesením čj. 22 Ca 645/95-10, ze dne

8.11.1995, vyzval stěžovatele, aby ve lhůtě 20 dnů ode dne

doručení tohoto usnesení odstranil vady žaloby ze dne 12.6.1995,

doplněné dne 25.8.1995, a to tak, že v souladu s ustanovením §

250a o.s.ř. uvede, kdo jej bude v tomto řízení zastupovat.

Dopisem ze dne 24.11.1995 k cit. výzvě Krajského soudu

v Ostravě zaslal stěžovatelem pověřený advokát soudu plnou moc

a současně požádal o poskytnutí lhůty, ve které by po prostudování

příslušného spisu provedl případné doplnění návrhu na zahájení

řízení. I v tomto dopise při specifikaci právní věci byl jako

odpůrce uveden Úřad práce Ostrava.

V dalším podání ze dne 5.12.1995 navrhl stěžovatelův advokát

Krajskému soudu v Ostravě k provedení důkazu vyžádání příslušného

správního spisu, aby poté, co by do něho nahlédl, mohl provést

případné doplnění návrhu na zahájení řízení. Ze spisové

dokumentace soudu - úředního záznamu ze dne 14.2.1996 vyplývá, že

stěžovatelem pověřený advokát nahlédl do spisu sp.zn. 22 Ca

645/95. Podáním z téhož dne, adresovaným Krajskému soudu

v Ostravě, znovu navrhl vyžádání příslušného správního spisu,

neboť bez jeho prostudování nemůže provést případné doplnění

návrhu.

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 1.2.1996, sp.zn. 22

Ca 645/95, které nabylo právní moci dne 21.2.1996, řízení

zastavil. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že již Okresním soudem

v Ostravě byl stěžovatel podle § 43 o.s.ř. vyzván k odstranění vad

návrhu, který neměl náležitosti podle ustanovení § 249 odst. 2

o.s.ř. Stěžovatel výzvě soudce vyhověl, ovšem jako žalovaného opět

uvedl Úřad práce v Ostravě s tím, že se domáhá přezkoumání jeho

rozhodnutí. Poté okresní soud podle § 250d odst.2 o.s.ř. postoupil

věc usnesením Krajskému soudu v Ostravě jako soudu věcně

příslušnému.

Krajský soud rovněž vyzval stěžovatele k tomu, aby odstranil

vady žaloby, a to tak, že v souladu s § 250a o.s.ř. uvede, kdo jej

bude v tomto řízení zastupovat. Stěžovatel si sice zvolil

advokáta, ale žalobní návrh stále směřoval proti rozhodnutí

správního orgánu I.stupně, tedy proti rozhodnutí, které nemůže být

přezkoumáváno soudem.

Stěžovatel Krajskému soudu v Ostravě ve své ústavní stížnosti

zvláště vytýká, že sice byl ve smyslu ustanovení § 43 o.s.ř.

vyzván k odstranění vad návrhu, za vadu však byla výlučně soudem

označena povinnost být v řízení zastoupen kvalifikovanou osobou

podle § 250a o.s.ř. Takto specifikovanou vadu neprodleně

odstranil, zaslal soudu plnou moc jím zmocněného advokáta

a výslovně prohlásil, že návrh bude upravovat. Úpravu měl v úmyslu

provést poté, co by bylo možno prostudovat spisový materiál,

včetně příslušného správního spisu, jehož vyžádání vícekráte

navrhoval. Soud tomuto jeho návrhu nevyhověl. Ústavní soud si

vyžádal spis Krajského soudu v Ostravě, sp.zn. 22 Ca 645/95, který

potvrdil všechny již uvedené údaje.

K návrhu se vyjádřila rovněž předsedkyně senátu Krajského

soudu v Ostravě, která kromě zjištění, uvedených v odůvodnění

stížností napadeného rozsudku, uvedla, že po provedeném upřesnění

žalovaného stěžovatelem, byť vadného, t.j. Úřadu práce v Ostravě,

nebylo již pochybnosti o tom, kdo je žalobcem žalován jako

účastník řízení. Proto za vadu podané žaloby bylo nutno považovat

skutečnost, že žalobce nebyl zastoupen advokátem, když sám nemá

právnické vzdělání. Pokud by mínil právní zástupce stěžovatele

podat návrh na záměnu žalovaného, nepotřeboval nahlížet do

správního spisu, protože stěžovatel měl k dispozici správní

rozhodnutí a rozhodnutí soudů obou stupňů. Podává-li totiž žalobce

žalobu, činí tak bez toho, že by si pro ni soud nejprve vyžádal

správní spisy. Samo označení žalovaného v rozporu s ustanovením

§ 250 odst.4 o.s.ř., jak tomu bylo v případě stěžovatele, není

nesprávným nebo neúplným podáním. V závěru svého vyjádření se

předsedkyně senátu odvolala na ustálenou judikaturu Vrchního soudu

v Praze, který v usnesení ze dne 25.5.1993, sp.zn. 3 Cdo 70/93,

vyslovil právní názor, že poučení žalobce o tom, kdo by měl být

podle hmotného práva žalován, přesahuje poučovací povinnost soudu

podle ust. § 5 o.s.ř. a je v rozporu se zásadou rovnosti

účastníků.

Ústavní soud po shrnutí všech těchto skutečností zjišťuje, že

předmětem ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s procesním

postupem Krajského soudu v Ostravě, který mu znemožnil, podle jeho

názoru, v souladu s procesní normou, domáhat se přezkumného

rozhodnutí správního orgánu.

Ve správním soudnictví podle § 244 odst.1 o.s.ř.

přezkoumávají soudy zákonnost rozhodnutí orgánů státní správy. Pod

pojem zákonnost je subsumována jak otázka hmotněprávní, tak

i otázka procesní. Z hlediska příslušnosti soudu byla dána

příslušnost krajského soudu, neboť byť by se jednalo o odvolání

proti rozhodnutí ústředního orgánu podle § 246 odst.2 o.s.ř., jsou

z příslušnosti přezkoumávání těchto rozhodnutí m.j. vyňaty věci

hmotného zabezpečení uchazečů o zaměstnání podle předpisů

o zaměstnanosti.

Novelizované ustanovení § 250a o.s.ř. o povinném zastoupení

žalobce advokátem nebo komerčním právníkem, pokud sám nemá

právnické vzdělání, bylo vyvoláno nutností, aby žaloby na

přezkoumání rozhodnutí správních orgánů byly prováděny

kvalifikovaně a zamezilo se tím možné laické lavině podání proti

správním aktům, protože se také již jedná o věci za vyčerpání

všech přípustných opravných prostředků ve správním řízení,

týkající se vesměs právně komplikovaných případů, kdy právní

vzdělání je již nezbytné.

Ponechá-li Ústavní soud otázku, zda napadené rozhodnutí

správního orgánu bylo možno napadnout soudním přezkumem, pak je

nutné se zaměřit na problematiku vymezení okruhu účastníků řízení

v oblasti správního soudnictví. Účastníky řízení podle části páté

o.s.ř.vymezuje přímo zákon v ustanovení § 250 odst.4 o.s.ř. Jde

tedy o tzv. druhou definici účastníků, podle které jsou účastníky

řízení ti, které zákon za účastníky označuje.

Pro obecný soud tedy vyplývá přímo ze zákona povinnost

zkoumat nejen zda je napadené správní rozhodnutí přezkoumatelné

soudem, ale současně je jeho povinností zkoumat, kdo je v takovém

postavení, že jej zákon označuje za účastníka řízení.

V případě, že kasační soud zjistil, že žalovaným nemůže být

správní orgán uvedený v návrhu, neboť tento není orgánem, který

rozhodoval v posledním stupni ve smyslu ustanovení § 250 odst.4

o.s.ř., měl soud postupovat per analogiam v souladu s ustanovením

§ 94 odst.2 o.s.ř., t.j. vydat usnesení, kterým by přibral

příslušný správní orgán do řízení jako jeho účastníka. Je věcí

soudu, aby k těmto náležitostem přihlížel kdykoli v průběhu

řízení.

Protože Krajský soud v Ostravě nepostupoval v dané věci podle

§ 94 odst.2 o.s.ř., došlo k porušení článku 36 odst.1 Listiny

základních práv a svobod, když usnesením řízení zastavil ve smyslu

ustanovení § 250d odst.3 o.s.ř., z důvodů váznoucích na straně

žalovaného.

Závěrem Ústavní soud uvádí, že tam, kde je okruh účastníků

řízení vymezen přímo zákonem, nepřichází v úvahu ani přístup

dalších účastníků řízení podle § 92 odst.1 o.s.ř., ani záměna

účastníků rozhodnutím soudu podle § 92 odst.2 o.s.ř.

S ohledem na shora uvedené Ústavní soud podle § 82 odst.1

a 2 zák.č.182/1993 Sb., ústavní stížnosti zcela vyhověl a napadené

usnesení Krajskéhosoudu v Ostravě ze dne 1.2.1996, sp.zn. 22 Ca

645/95, zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 18.6.1997

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru