Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 84/01Nález ÚS ze dne 04.07.2001K přípustnosti opravného prostředku proti nemeritornímu rozhodnutí odvolacího soudu v trestním řízení

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam2
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajProcházka Antonín
Typ výrokuzamítnuto
vyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkopravný prostředek - řádný
soudce/podjatost
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 101/23 SbNU 29
EcliECLI:CZ:US:2001:2.US.84.01
Datum vyhlášení04.07.2001
Datum podání07.02.2001
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 31, § 3, § 141 odst.2


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 84/01 ze dne 4. 7. 2001

N 101/23 SbNU 29

K přípustnosti opravného prostředku proti nemeritornímu rozhodnutí odvolacího soudu v trestním řízení

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl v senátu, ve věci ústavní stížnosti

stěžovatele M. K., za účasti vedl. účastníků 1)Krajského státního

zastupitelství v Ostravě a 2) Okresního státního zastupitelství

v Karviné, proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 8. 9.

2000, č. j. 9 T 70/2000-472, proti usnesení Krajského soudu

v Ostravě ze dne 26. 10. 2000, č. j. 5 To 651/2000-503, a proti

usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 10. 2000, č. j. 5 To

651/2000-505, takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 10. 2000, č. j.

5 To 651/2000-503, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne

26. 10. 2000, č. j. 5 To 651/2000-505, se zrušují.

II. Návrh na zrušení rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 8.

9. 2000, č. j. 9 T 70/2000-472, se zamítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, kterou Ústavní soud obdržel dne 7. 2.

2001, se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Okresního soudu

v Karviné ze dne 8. 9. 2000, č. j. 9 T 70/2000-472, usnesení

Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 10. 2000, č. j. 5 To

651/2000-503, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 10.

2000, č. j. 5 To 651/2000-505, a to pro porušení čl. 36 odst.

1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen

"Listina").

Ústavní soud shledal, že včas podaná ústavní stížnost

splňuje všechny zákonné formální náležitosti a že proto nic

nebrání v projednání a rozhodnutí věci samé.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že v jeho trestní

věci rozhodovali zaujatí soudci, a to jak předseda senátu soudu

prvního stupně, tak i předseda senátu soudu druhého stupně.

Námitku podjatosti uplatnil stěžovatel až ve svém vlastním

odvolání. V odvolání vypracovaném tehdejším obhájcem stěžovatele

tato námitka není. Podjatost stěžovatel dovozuje citací

jednotlivých vět z jednoho usnesení Okresního soudu v Karviné ze

dne 23. 6. 2000, kterým byla zamítnuta stěžovatelova žádost

o propuštění z vazby na svobodu a zamítavého usnesení Krajského

soudu v Ostravě ze dne 14. 7. 2000, ačkoliv oba soudy o jeho vazbě

rozhodovaly vícekrát. Věta v odůvodnění usnesení okresního soudu

ve věci žádosti o propuštění z vazby zní: "Obžalovaný se dopustil

rozsáhlé trestné činnosti, různorodého charakteru, několika útoky,

přičemž za toto jednání je ohrožen poměrně vysokou trestní sazbou.

Po spáchání skutku musel být zadržen." V odůvodnění usnesení soudu

druhého stupně pak krajský soud uvádí, že "rozhodnutí okresního

soudu považuje za správné a náležitě odůvodněné". Dále předseda

senátu soudu druhého stupně v odůvodnění usnesení uvedl, že údaj

z usnesení soudu prvního stupně "je nedopatřením a mimo jakoukoliv

pochybnost nikoli vážně myšleným vyjádřením". Stěžovatel

v ústavní stížnosti uvádí, že je přesvědčen o tom, že předsedové

senátu okresního soudu a krajského soudu ve svých výše uvedených

rozhodnutích projevili svůj zcela jednoznačný názor, že se

stěžovatel dopustil trestné činnosti, která mu byla kladena za

vinu obžalobou okresního státního zástupce v Karviné, a to ještě

v době, kdy ve věci nebyl vydán rozsudek a jeho vina nebyla

vyslovena. Z výše uvedených vět stěžovatel v ústavní stížnosti

dovozuje porušení práva na spravedlivý proces a zásady presumpce

neviny zakotvené v čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny.

Ústavní soud si vyžádal spis, sp. zn. 9 T 70/2000, vedený

u Okresního soudu v Karviné.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel

byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 8. 9. 2000, č. j.

9 T 70/2000-472, uznán vinným dvěma trestnými činy nedovolené

výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle ust.

§ 187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákona, dvěma trestnými činy šíření

toxikomanie podle ust. § 188a odst. 1, 2 tr. zákona, trestným

činem krádeže podle ust. § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr.

zákona, dvěma trestnými činy porušování domovní svobody podle ust.

§ 238 odst. 1, 2 tr. zákona, a dílem dokonaným, dílem nedokonaným

trestným činem krádeže podle ust. § 247 odst. 1 písm. b) odst. 2

tr. zákona, § 8 odst. 1 k § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr.

zákona, za což mu byl uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí

svobody v trvání čtyř roků se zařazením do věznice s ostrahou.

Jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 8.

9. 2000, č. j. 9 T 70/2000-472, bylo usnesením Krajského soudu

v Ostravě ze dne 26. 10. 2000, č. j. 5 To 651/2000-505, zamítnuto.

Ústavní soud si dále vyžádal vyjádření Okresního soudu

v Karviné, Okresního státního zastupitelství v Karviné, Krajského

soudu v Ostravě a Krajského státního zastupitelství v Ostravě.

Okresní soud v Karviné ve svém vyjádření ze dne 20. 4. 2001

uvedl, že napadená věta v odůvodnění usnesení o zamítnutí žádosti

stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu, která má znít

"Obžalovaný se dopustil rozsáhlé trestné činnosti, různorodého

charakteru, několika útoky, přičemž za toto jednání je ohrožen

poměrně vysokou trestní sazbou.", není obsažena ve výrokové části

usnesení, ale jde pouze o větu vytrženou z kontextu odůvodnění

usnesení, z jehož celkového obsahu jednoznačně vyplývá, že o vině

ani trestu stěžovatele nebylo rozhodnuto. U soudce okresního soudu

v této souvislosti vyloučil jakoukoliv podjatost ve vztahu ke

stěžovateli jakož i k projednávané věci nebo k dalším účastníkům

trestního řízení ve smyslu ust. § 30 tr. řádu. Okresní soud dále

uvádí, že se jedná o písařskou chybu či zjevnou nesprávnost ve

vyhotovení textu usnesení, když namísto "se dopustil" mělo být

uvedeno "měl se dopustit". S odstupem času podle okresního soudu

nelze vyloučit, že takto formulovaná věta se měla týkat

předchozích trestních věcí stěžovatele, za které byl již

v minulosti odsouzen, tak, jak jsou zřejmé z obsahu spisu

Okresního soudu v Karviné, vedeného pod sp. zn. 9 T 70/2000.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti vyloučil u soudce Okresního

soudu v Karviné jakoukoliv podjatost v uvedené trestní věci

a považuje podanou ústavní stížnost za bezdůvodnou.

Okresní státní zastupitelství v Karviné ve svém vyjádření ze

dne 28. 5. 2001 sdělilo, že není schopno se k ústavní stížnosti

blíže vyjádřit, když tato se týká zejména rozhodování Okresního

soudu v Karviné a Krajského soudu v Ostravě.

Krajské státní zastupitelství v Ostravě ve svém vyjádření ze

dne 9. 4. 2001 popsalo průběh veřejného zasedání konaného dne 26.

10. 2000 ve stěžovatelově trestní věci.

Krajský soud v Ostravě ve svém vyjádření ze dne 10. 4. 2001

uvedl, že vytýkaná pochybení okresního a krajského soudu jsou

formální povahy a nespadají pod režim ustanovení § 30 odst. 1 tr.

řádu. V ostatním krajský soud odkázal na příslušná rozhodnutí obou

soudů.

Ústavní soud ze spisového materiálu dále zjistil, že způsob

provedení řízení odpovídá příslušným ustanovením trestního řádu

a nevykazuje žádné podstatné závady - kromě jediné, která tvoří

podstatu ústavní stížnosti, i když v ní není přímo vytýkána.

Ústavní soud k ní však musel ze zákona přihlédnout.

O námitce podjatosti předsedy senátu odvolacího soudu

vznesené při veřejném zasedání dne 26. 10. 2000 bylo rozhodnuto

usnesením, které bylo při veřejném zasedání vyhlášeno tak, že

předseda senátu není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení,

a bylo dáno poučení, že proti tomuto rozhodnutí není stížnost

přípustná. Pozdější písemné vyhotovení tohoto usnesení doručené

účastníkům obsahuje stejné poučení (usnesení Krajského soudu

v Ostravě ze dne 26. 10. 2000, č. j. 5 To 651/2000-503). Zákonné

poučení v tomto případě není správné a je v příkrém rozporu

s právními názory Ústavního soudu vyslovenými v jeho nálezech,

např. v nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 505/98, uveřejněném

ve svazku č. 15 pod č. 99, v nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.

ÚS 162/98, uveřejněném ve svazku č. 12 pod č. 129, či v nálezu

Ústavního soudu III. ÚS 86/98, uveřejněném ve svazku č. 11 pod č.

79 Sbírky nálezů a usnesení a v dalších.

V uvedených nálezech Ústavní soud dovodil, že k zásadám

spravedlivého procesu dle čl. 36 odst. 1 Listiny, patří

rozhodování nezávislým a nestranným soudem, jakož i možnost

domáhat se naplnění této zásady, tj. požadavek přezkumu rozhodnutí

soudu nižšího stupně soudem vyššího stupně, neboť jen tak se

naplňuje základní ústavně zaručené právo na soudní ochranu dle

hlavy V. Listiny, a tedy i právo na spravedlivý proces.

Obecně v trestním řízení rozhodují soudy ve věci samé, tj.

o otázce viny a v případech odsuzujícího rozhodnutí též o trestu

rozsudkem; v ostatních případech tj. o otázkách, které upravují

způsob a průběh řízení, a o otázkách s věcí samou souvisejících,

rozhodují soudy usnesením, přesto však některá tato rozhodnutí

jako je např. právě rozhodnutí o podjatosti soudce jsou tak

zásadní, že proti nim zákon připouští opravný prostředek

- stížnost. V těch případech, kde ze zákona je usnesení

přezkoumatelné vyšším soudem, má toto rozhodnutí povahu rozhodnutí

prvostupňového, a to bez ohledu na to, ve kterém stupni obecného

soudu bylo přijato, s výjimkou toho, že by takové usnesení bylo

vydáno v řízení před Nejvyšším soudem.

V projednávané věci postupoval krajský soud v rozporu s výše

uvedenými zásadami, když neposkytl stěžovateli správné poučení

o možnosti podat proti svému rozhodnutí opravný prostředek,

a znemožnil mu tak přezkum svého usnesení o nevyloučení předsedy

senátu odvolacího soudu v předmětné stěžovatelově trestní věci.

Při shrnutí výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud

k závěru, že ústavní stížnost je částečně opodstatněná, a to ve

vztahu k usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 10. 2000,

č. j. 5 To 651/2000-503.

Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy

a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných

soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud

oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím

těchto orgánů porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním

zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.

Ústavní soud při shrnutí výše uvedených skutečností dospěl

k závěru, že postupem Krajského soudu v Ostravě bylo porušeno

právo stěžovatele na spravedlivý proces zakotvené v čl. čl. 36

odst. 1 Listiny.

Protože je nezbytné umožnit stěžovateli přezkum rozhodnutí

o namítané podjatosti předsedy senátu odvolacího soudu, jako

nezbytný - ústavní předpoklad dalšího rozhodování ve věci samé,

Ústavní soud usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 10.

2000, o nevyloučení předsedy senátu odvolacího soudu, č. j. 5 To

651/2000-503, zrušil, stejně tak jako usnesení téhož soudu ze dne

26. 10. 2000, č. j. 5 To 651/2000-505, kterým bylo zamítnuto

stěžovatelovo odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, o to

proto, že obě rozhodnutí na sebe obsahově navazují a jde o výrok,

který má svůj podklad ve výroku o vině stěžovatele (§ 82 odst. 3

písm. a) zák. č. 182/1993 Sb). Návrh na zrušení rozsudku Okresního

soudu v Karviné ze dne 8. 9. 2000, č. j. 9 T 70/2000-472, Ústavní

soud zamítl (§ 82 odst. 1 cit. zákona).

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 4. července 2001

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru