Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 821/21 #1Usnesení ÚS ze dne 10.05.2021

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Tábor
SOUD - KS České Budějovice
SOUD - NS
STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - OSZ Tábor
STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - KSZ České Budějovice
STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - NSZ
Soudce zpravodajTomková Milada
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování
Věcný rejstříktrestná činnost
Trestní řízení
Doručování
EcliECLI:CZ:US:2021:2.US.821.21.1
Datum podání29.03.2021
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

40/2009 Sb., § 337

500/2004 Sb., § 20


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 821/21 ze dne 10. 5. 2021

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudkyně zpravodajky Milady Tomkové a soudkyně Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti T. H., zastoupeného JUDr. Pavlem Sokolem, advokátem, sídlem Nerudova 3078, Tábor, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2021 č. j. 4 Tdo 1380/2020-136, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 20. srpna 2020 č. j. 14 To 154/2020-110 a rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 17. března 2020 č. j. 6 T 122/2019-78, za účasti Okresního soudu v Táboře, Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře a Nejvyššího soudu, jako účastníků řízení, a Okresního státního zastupitelství v Táboře, Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích a Nejvyššího státního zastupitelství, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhal zrušení shora označených rozhodnutí vydaných v trestním řízení.

2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí připojených k ústavní stížnosti vyplynulo, že Okresní soud v Táboře (dále jen "okresní soud") po provedeném dokazování uznal stěžovatele vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že (shrnutě vyjádřeno) dne 10. 8. 2019 kolem 11. hod. v T. řídil po místní komunikaci vozidlo, ačkoliv mu byl příkazem Městského úřadu Soběslav ze dne 30. 7. 2019 uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 1 roku; s vozidlem ve smyku narazil do obrubníku a sloupku dopravní značky, čímž způsobil Městu T. škodu ve výši 15 698 Kč, a na vozidle v majetku jeho matky škodu ve výši 15 000 Kč. Za toto jednání byl stěžovateli uložen trest odnětí svobody v délce deseti měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu třiceti měsíců a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu třiceti měsíců.

3. V odvolacím řízení Krajský soud v Český Budějovicích - pobočka v Táboře (dále jen "krajský soud") doplnil dokazování a poté rozhodl tak, že v napadeném rozsudku okresního soudu zrušil celý výrok o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu při nezměněném výroku o vině odsoudil stěžovatele k trestu odnětí svobody v délce šesti měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu osmnácti měsíců a trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu osmnácti měsíců.

4. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť stěžovatel vznesl skutkové námitky, které stály mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a neodpovídaly ani žádnému z dalších dovolacích důvodů.

5. Bližší obsah odůvodnění napadených soudních rozhodnutí, zejména hodnotící část rozsudků okresního soudu a krajského soudu, jakož i důvody, které vedly krajský soud k novému rozhodnutí o trestu, nebylo na tomto místě třeba podrobněji rekapitulovat, neboť je stěžovateli i dalším účastníkům řízení znám.

II.

Argumentace stěžovatele

6. V ústavní stížnosti stěžovatel vytkl trestním soudům nedostatečné dokazování k prokázání jeho obhajoby založené na tvrzení, že správní příkaz Městského úřadu Soběslav nabyl právní moci až dne 12. 8. 2019, takže se dne 10. 8. 2019 nemohl dopustit přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a správně měl být zproštěn obžaloby. Podle stěžovatele se trestní soudy dostatečně nezabývaly mechanismem doručování zásilek ve správním řízení, neposuzovaly, zda byl příkaz Městského úřadu Soběslav doručen řádně, a neprovedly důkaz svědeckou výpovědí poštovní doručovatelky. Stěžovatel setrval na tvrzení, že mu dne 31. 7. 2019 nemohl být správní příkaz doručen do vlastních rukou, neboť byl v zaměstnání, že podpis na originálu potvrzení o převzetí zásilky vedle data 31. 7. 2019 není jeho pravým podpisem a že správní příkaz převzal osobně od poštovní doručovatelky až dne 1. 8. 2019.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno soudní rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a poté dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.

9. Obhajoba stěžovatele byla založena primárně na zpochybnění data doručení rozhodnutí Městského úřadu Soběslav, kterým mu byl uložen trest zákazu řízení motorových vozidel. Obdobné námitky stěžovatel opakuje i v ústavní stížnosti. I když je rozhodnutí o rozsahu dokazování ve výlučné kompetenci obecných soudů [srov. nález sp. zn. I. ÚS 32/95 ze dne 21. 5. 1996 (N 40/5 SbNU 331), nález sp. zn. I. ÚS 459/2000 ze dne 16. 7. 2002 (N 89/27 SbNU 51), rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci García Ruiz proti Španělsku ze dne 21. 1. 1999 č. 30544/96], proces dokazování a zjišťování skutkového stavu nestojí zcela mimo přezkumnou pravomoc Ústavního soudu. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi identifikoval, jaká pochybení mají v tomto procesu ústavně právní relevanci a za určitých podmínek odůvodňují jeho zásah. Činí tak především v případech důkazů získaných, a tudíž posléze použitých v rozporu s procesními předpisy, v případech důkazů opomenutých a v případech svévolného hodnocení provedených důkazů (srov. nález sp. zn. IV. ÚS 570/03 ze dne 30. 6. 2004, N 91/33 SbNU 377); ve vztahu k hodnocení důkazů obecnými soudy pak zejména v situacích, kdy skutková zjištění, o něž se opírají vydaná rozhodnutí, jsou v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy, či postrádají jejich základ [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 1624/09 ze dne 5. 3. 2010 (N 43/56 SbNU 479), nález sp. zn. I. ÚS 564/08 ze dne 22. 5. 2012 (N 110/65 SbNU 491) a další], takže výsledek dokazování se jeví jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný. V posuzované věci Ústavní soud pochybení, které by zakládalo důvod k jeho zásahu ve formě kasačního nálezu, neshledal.

10. Z napadeného rozsudku okresního soudu je zřejmé, jaké důkazy okresní soud provedl ke zjištění data řádného doručení správního příkazu Městského úřadu Soběslav a jak je hodnotil. Jejich vlastní obsah nelze označit za extrémně rozporný se zjištěními, která z těchto důkazů následně vyvodil (srov. body 12 - 14 rozsudku okresního soudu). Závěr okresního soudu, že k řádnému doručení zásilky došlo dne 31. 7. 2019, podpis na doručence je pravým podpisem stěžovatele a správní příkaz nabyl právní moci dne 9. 8. 2019, obstál i po doplnění dokazování provedeného krajským soudem, který shodně s okresním soudem považoval provedení dalších důkazů navržených obhajobou za nadbytečné. Není proto chybou zakládající ústavně právní relevanci, že okresní soud neprovedl důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, či krajský soud výslech poštovní doručovatelky, neboť jak okresní soud, tak i krajský soud vysvětlily, že v komparaci s již provedenými důkazy, jimiž byla tvrzení obhajoby vyvrácena, nebylo další dokazování potřebné. V okolnostech posuzované věci lze z ústavně právního hlediska takový závěr plně akceptovat.

11. Okresní soud a krajský soud se též zabývaly tvrzením stěžovatele, že podpis na doručence není jeho, jakož i tvrzením, že někdo pozměnil i datum doručení s cílem poškodit ho; ve světle důkazů již provedených posoudily tvrzení obhajoby za nevěrohodná a účelová. Ani v tomto směru neměl Ústavní soud žádný důvod do dílčího hodnocení jednotlivých provedených důkazů, až již jde o jejich obsah, relevanci, vypovídací hodnotu či věrohodnost zasahovat a jejich hodnocení přehodnocovat.

12. Po zvážení argumentů uplatněných v ústavní stížnosti a skutečností vyplývajících z napadených rozhodnutí, Ústavní soud nenalezl nic, co by nasvědčovalo porušení stěžovatelových práv či svévoli v postupu trestních soudů při rozhodování o vině či trestu.

13. K rozhodnutí Nejvyššího soudu stěžovatel blíže neargumentoval. Z odůvodnění napadeného usnesení je zřejmé, že i přes odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda postupem okresního soudu a krajského soudu nedošlo k porušení základních práv a svobod stěžovatele. Jak dal Ústavní soud již dříve najevo, skutková námitka nenaplňuje sama o sobě žádný dovolací důvod podle § 265b tr. řádu, avšak dosahuje-li intenzita její závažnosti porušení ústavně zaručených práv a svobod, může být v řízení o dovolání úspěšná [srov. stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 ze dne 4. 3. 2014 (ST 38/72 SbNU 599; 40/2014 Sb.)]. Muselo by se v zásadě jednat o tak zřejmý exces, že by Nejvyšší soud prima facie poznal, že dosavadně zjištěný skutkový stav nemůže obstát, resp. nemůže obstát bez dalšího. K takovému závěru neměl Nejvyšší soud v posuzované věci žádný důvod. Jeho rozhodnutí Ústavní soud hodnotí jako logické, dostatečně odůvodněné a souladné s ústavními kautelami řádně vedeného soudního řízení podle hlavy páté Listiny.

14. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. května 2021

David Uhlíř v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru