Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 79/95Nález ÚS ze dne 06.06.1995Postup soudu podle § 43 občanského soudního řádu v případě nesprávného nebo neúplného označení účastníka řízení

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam2
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajBrožová Iva
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkřízení/zastavení
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 28/3 SbNU 203
EcliECLI:CZ:US:1995:2.US.79.95
Datum podání12.04.1995
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 90, čl. 89 odst.2

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

40/1964 Sb., § 7 odst.1

513/1991 Sb., § 9

65/1965 Sb., § 19 odst.2

99/1963 Sb., § 43 odst.1, § 19, § 79 odst.1


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 79/95 ze dne 6. 6. 1995

N 28/3 SbNU 203

Postup soudu podle § 43 občanského soudního řádu v případě nesprávného nebo neúplného označení účastníka řízení

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud České republiky

rozhodl dne 6. 6. 1995 v senátě

ve věci ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze

dne 14. 2. 1995, sp. zn. 21Co 700/94, za účasti Krajského soudu

v Brně, zastoupeného předsedou senátu 21 Co, jako účastníka,

řízení, takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 2. 1995, sp. zn.

21 Co 700/94, se zrušuje.

Odůvodnění:

Řádně a včas podanou ústavní stížností, která došla Ústavnímu

soudu dne 12. 4. 1995, se domáhal stěžovatel zrušení usnesení

Krajského soudu v Brně ze dne 14. 2. 1995, sp. zn. 21 Co 700/94,

a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 6. 9. 1994, č.j. 53C

116/93-28, kterými bylo zastaveno řízení o jeho návrhu na určení

neplatnosti výpovědi z pracovního poměru. Oba soudy, jak uvádí

stěžovatel, se postavily na stanovisko, že ke dni podání žaloby

neexistoval subjekt, jak byl označen v žalobě. Z toho pak vyvodily

závěr, že jde o nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení a že

jde o nedostatek neodstranitelný. S právním názorem obou soudů

stěžovatel nesouhlasí a namítá, že byl dotčen ve svých základních

právech, neboť usnesení o zastavení řízení zmařilo rozhodování

o podstatě sporu. Dále je přesvědčen, že i kdyby šlo o nedostatek

návrhu, jde o nedostatek odstranitelný, protože spočíval jen

v označení názvu podniku, když o identitě podniku nebylo pochyb,

protože šlo a jde o podnik jediného vlastníka JUDr. F.S. Dále

soudům vytýkal, že neměly postupovat podle ustanovení § 104 odst.

1 o.s.ř., protože pro takový postup nebyly vytvořeny podmínky

a dovozoval, že mělo být postupováno podle § 43 odst. 1 o.s.ř.

jako u nesprávného nebo neúplného podání. Z hlediska skutkového

stěžovatel zdůraznil, že již 31. 3. 1994 doložil výpis

z obchodního rejstříku, z něhož správný subjekt jasně plyne,

přitom odpůrce na nedostatek právní subjektivity upozornil až 1.

3. 1994. V použitém postupu soudů spatřoval stěžovatel porušení

čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listiny)

a čl. 90 Ústavy, neboť soudy neposkytly právní ochranu.

Dalším důvodem ústavní stížnosti stěžovatele bylo porušení

rovnosti účastníků řízení tím, že žalovaný se na obeslání soudu

4x nedostavil k nařízenému jednání a nakonec musel být vyslechnut

dožádaným soudem v Praze. Protesty proti podobnému postupu soudu

byly soudkyní odmítnuty. Takto došlo dle stěžovatele rovněž

k porušení čl. 3 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv

a svobod.

Protože podaná ústavní stížnost splňuje náležitosti,

předepsané v zák. č. 182/1993 Sb., obrátil se Ústavní soud na

účastníky řízení o jejich vyjádření.

Krajský soud v Brně ve vyjádření ze dne 10. 5. 1995 v plném

rozsahu odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí s tím, že

k tomu nechce nic dalšího dodat. V tomto odůvodnění usnesení

Krajského soudu v Brně ze dne 14. 2. 1995, sp. zn. 21Co 700/94,

kterým bylo potvrzeno zastavovací usnesení soudu I. stupně, je

konstatováno, že odpůrce, kterého označil navrhovatel, nelze

podřadit pod fyzickou nebo právnickou osobu s procesní

způsobilostí. V řízení byla navrhovatelem použita pouze část

obchodního názvu podnikatele - fyzické osoby F. S., který jako

takto označený nemůže být způsobilý mít práva a povinnosti. Dále

z odůvodnění plyne, že byla shledána nemožnost postupovat dle §

43 o.s.ř. a že vzhledem k uvedení pouhé části obchodního jména

fyzické osoby, nejde tento nedostatek napravit ani aplikací

ustanovení § 92 odst. 2 o.s.ř., když k tomuto postupu je třeba

souhlasu účastníků a když označený odpůrce vůbec nemá způsobilost

být účastníkem řízení a nemůže proto dát potřebný souhlas

k záměně.

Vedlejší účastník řízení P. , spol. s r. o. (§ 76 odst. 2,

3 a 28 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb.), namítal, že není vadou

podání skutečnost, že přesně označený žalobce nemá způsobilost být

účastníkem řízení.

Další vedlejší účastník z hlediska právního zájmu na výsledku

řízení (§ 76 odst. 3 a 28, odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb.), tj.

Městský soud v Brně, ve svém vyjádření v podstatě taktéž odkázal

na svoje rozhodnutí.

Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí (např. III. ÚS

23/93; Pl. ÚS 18/94; viz také usnesení bývalého Ústavního soudu

ČSFR ze dne 4. 11. 1992 I. ÚS 205/92, uveřejněné pod čj. 13/1992

Sbírky usnesení a nálezů) vyslovil, že není běžnou třetí instancí

v systému všeobecného soudnictví, že není vrcholem soustavy

obecných soudů, není ve vztahu k těmto soudům soudem nadřízeným

(čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR) a za předpokladu, že tyto soudy při své

činnosti postupují v souladu s principy stanovenými v Hlavě páté

Listiny, není oprávněn do jejich rozhodovací činnosti zasahovat.

V tomto směru Ústavní soud z obsahu spisu Městského soudu v Brně,

sp. zn. 53 C 116/93, zjistil, že se navrhovatel domáhal určení

neplatnosti výpovědi proti žalovanému, kterého označil

Vydavatelství P., vydavatelem JUDr. F. S..

Dle ustanovení § 19 o.s.ř. způsobilost být účastníkem řízení

má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti, jinak jen ten,

komu ji zákon přiznává.

Z ustanovení § 7 OZ plyne, že způsobilost fyzické osoby mít

práva a povinnosti vzniká zásadně narozením.

Z ustanovení § 19 odst. 2 OZ plyne, že způsobilost právnické

osoby mít práva a povinnosti vzniká zpravidla zápisem do

obchodního rejstříku.

Z ustanovení § 9 odst. 1, 2 a 3 OZ plyne, že podnikatelé jako

právnické osoby zapisující se do obchodního rejstříku, vystupují

v poměru ke třetím osobám pod obchodním jménem, kterým je název,

pod kterým jsou zapsány právě v obchodním rejstříku s uvedením

právní formy společnosti. U těch právnických osob, které se

nezapisují do obchodního rejstříku, je jejich obchodním jménem

název, pod kterým byly zřízeny. Podnikatelé jako fyzické osoby

vystupují v poměru ke třetím osobám pod obchodním jménem, kterým

je vždy její jméno a příjmení.

Z ustanovení § 79 odst. 1 o.s.ř. plyne, že účastník řízení

musí být označen tak, aby bylo nepochybné, kdo je účastníkem

řízení, aby ho nebylo možno zaměnit s někým jiným a aby s ním soud

mohl jednat. Fyzickou osobu jako podnikatele je proto třeba

označit těmi údaji, jako je jméno, příjmení, zaměstnání

a bydliště, popř. dalšími údaji, umožňujícími přesnou identifikaci

(datum narození, místo podnikání apod.). Právnická osoba jako

podnikatel se potom označuje uvedením obchodního jména (názvu),

adresy sídla s tím, že u těch, kteří se zapisují do obchodního

rejstříku, tvoří jejich obchodní jméno nejen název, ale i právní

forma.

Jestliže návrh na zahájení řízení obsahuje takové označení

účastníků, tj. žalovaného, které neumožňuje jeho přesnou

identifikaci v tom smyslu, zda jde o osobu fyzickou nebo

právnickou, jde o nesprávné podání, jehož vadu je třeba postupem

podle § 43 odstranit a teprve poté, co bude takto postaveno

najisto, zda žaloba směřuje proti fyzické nebo právnické osobě,

lze zvažovat i otázku způsobilosti být účastníkem řízení ve smyslu

§ 19 o.s.ř., v návaznosti na příslušná ustanovení občanského

zákoníku a obchodního zákoníku, neboť tato způsobilost splývá se

způsobilostí mít práva a povinnosti, tj. právní subjektivitou

(obdobně též Vrchní soud ve věci sp. zn. 6 Cdo 14/93).

Jak již bylo konstatováno shora, v dané věci označil žalobce

za žalovaného Vydavatelství P., Praha 1, Na Florenci 19, zast.

vydavatelem JUDr. F. S., protože takové označení neumožňuje

spolehlivě dovodit, zda účastníkem řízení měla být jako podnikatel

fyzická nebo právnická osoba, což je nutný předpoklad k tomu, aby

bylo lze hodnotit způsobilost být účastníkem řízení, neboť tato je

upravena rozdílně pro osoby fyzické na jedné straně a pro osoby

právnické na druhé straně, soud prvého stupně pochybil, jestliže

řízení zastavil, aniž by vyzval navrhovatele k odstranění této

vady podání, spočívající v nesprávně označeném účastníku řízení

(žalovaném) postupem podle § 43 o.s.ř. Krajský soud pak potvrzením

napadeného usnesení stvrdil pochybení soudu prvého stupně, čímž

došlo k porušení čl. 90 Ústavy, který soudům ukládá, aby zákonem

stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům, tj. v souladu

s o.s.ř. a současně tak došlo též k porušení čl. 36 odst. 1

Listiny, neboť zastavením řízení, aniž by předcházel postup dle

§ 43 o. s. ř., bylo navrhovateli odepřeno právo na soudní ochranu.

Z uvedených důvodů nezbylo, než napadené rozhodnutí Krajského

soudu v Brně zrušit s tím, že pro něj platí čl. 89 odst. 2 Ústavy,

dle kterého jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná

pro všechny orgány i osoby.

Vzhledem k tomu, že pro účely rozhodnutí si Ústavní soud

vystačil porušením čl. 90 Ústavy a čl. 36 Listiny, nezabýval se

již i tvrzeným porušením čl. 3 Listiny.

Nad rámec tohoto odůvodnění se podává, že v dané věci došlo

patrně v průběhu řízení k přeměně podnikatele - fyzické osoby na

podnikatele - právnickou osobu, a je také pravdou, že pro tuto

přeměnu chybí výslovná právní úprava (srov. § 14 zák. č. 455/1991

Sb. - živnostenský zákon, zák. č. 513/1991 Sb. v pozdějším znění

- obchodní zákoník), přičemž nelze vyloučit situaci, kdy jeden

podnikatel současně podniká jako fyzická osoba i jako právnická

osoba. Jak je tomu v konkrétním případě, bude třeba věc hodnotit

v poměru k předmětu podnikání, sídlu, k totožnosti majetkové

podstaty; ne zcela bez významu budou i záznamy v živnostenském

a obchodním rejstříku. Následně pak bude třeba posoudit, zda

nedošlo k tzv. procesnímu nástupnictví, což by umožnilo po

upřesnění návrhu dle § 43 o.s.ř. jednat s právním nástupcem, aniž

by o tom soud vydával jakékoliv rozhodnutí. Ústavní soud sám

v této fázi řízení však nemůže svojí činností nahrazovat či

předjímat skutková zjištění a právní posouzení příslušející v prvé

řadě soustavě obecných soudů.

S ohledem na úpravu obsaženou v § 75, § 72, § 43 zák. č.

182/1993 Sb. nebylo rozhodováno v ústavní stížnosti proti

rozhodnutísoudu prvého stupně, když pro odmítnutí vzhledem

k totožnosti pochybenísoudů obou stupňů nebyly shledány podmínky.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 6. 6. 1995

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru