Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 764/06Usnesení ÚS ze dne 05.12.2006

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajWagnerová Eliška
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
Věcný rejstříkopravný prostředek - řádný
EcliECLI:CZ:US:2006:2.US.764.06
Datum podání24.11.2006
Napadený akt

rozhodnutí jiné

rozhodnutí jiné

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 59 odst.1


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 764/06 ze dne 5. 12. 2006

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 5. prosince 2006 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. V. H., zastoupeného Mgr. Michaelou Wenzlovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 18, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v postupu Městského státního zastupitelství v Praze, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností zaslanou Ústavnímu soudu ve lhůtě stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhá toho, aby Ústavní soud svým rozhodnutím zakázal Městskému státnímu zastupitelství v Praze pokračovat v porušování čl. 36 odst. 1, čl. 40 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 2 a 3 písm. b) Evropské úmluvy o lidských právech (dále jen "Úmluva").

Z obsahu ústavní stížnosti i přiloženého spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že dne 3. 2. 2005 bylo usnesením Police České republiky, Správa hl. m. Prahy, SKPV, Odbor hospodářské kriminality, ČTS: PSP - 4035/OHK - 3 - 2004, zahájeno trestní stíhání stěžovatele pro podezření ze spáchání trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1, 3 tr. zák. spáchaného ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Dozor nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení v uvedené věci vykonává Městské státní zastupitelství v Praze pod sp. zn. 1 KZV 38/2005.

Z tvrzení stěžovatele uvedeného v ústavní stížnosti dále Ústavní soud zjistil, že ve výše uvedené trestní věci se dne 1.8.2006 uskutečnilo jednání mezi obhájkyní stěžovatele a vyšetřujícím policejním orgánem, z něhož bylo možné vyrozumět, že do vyšetřovacího spisu v uvedené věci bylo založeno písemné podaní některého z údajných poškozených, kterým bylo sděleno, že se stěžovatel měl po zahájení trestního stíhání setkat s poškozenými a působit na ně ve smyslu pokračování v trestném činu. Dále Ústavní soud z obsahu ústavní stížnosti zjistil, že dne 24.7.2006 bylo stěžovateli doručeno usnesení Městského státního zastupitelství v Praze, v němž státní zástupkyně rozhodla o zajištění cenných papírů podle § 79c odst. 1, 3 tr. řádu. V odůvodnění tohoto usnesení bylo mimo jiné uvedeno, že "v průběhu trestního řízení bylo zjištěno, že obvinění prostřednictvím právních zástupců se dalším jednáním zadokumentovaným ve vyšetřovacím spise snaží ovládnout společnost K-T-V Invest, a.s. a docílit úmyslu uvedeného ve výroku usnesení dle § 160 odst. 1 tr. řádu. K takovému nelegálnímu postupu, který má oporu v trestním zákoně, používají jako nátlaku uvedené akcie popsané ve výroku tohoto usnesení společností, které obvinění ovládají."

Vzhledem k tomu, že tato tvrzení byla dle stěžovatele lživá a nepravdivá, podal dne 4.8.2006 trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu křivého obvinění podle § 174 odst. 1, 2 tr. zák., anebo křivé výpovědi podle § 175 odst. 2, 3 tr. zák., a dále pro podezření ze spáchání trestného činu poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 tr. zák. Městské státní zastupitelství v Praze následně stěžovateli sdělilo svým přípisem ze dne 17.8.2006, že podání stěžovatele ze dne 4.8.2006 bude založeno do vyšetřovacího spisu vedeného v jeho trestní věci jako součást jeho obhajoby a bude dále prověřeno. Stěžovatel však se způsobem vyřízení jeho trestního oznámení nesouhlasil a požádal Městské státní zastupitelství v Praze, aby učinilo příslušné úkony směřující k prověření obsahu trestního oznámení. Městské státní zastupitelství v Praze dne 2.10.2006 opětovně vyrozumělo stěžovatele svým přípisem ze dne 27.9.2006, že trestní oznámení stěžovatele bude založeno do trestního spisu jako součást jeho obhajoby, a to z důvodu, že trestní oznámení stěžovatele bylo posouzeno v souladu s § 59 tr. řádu podle jeho obsahu a nikoliv podle označení.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že shora uvedený postup Městského státního zastupitelství v Praze je nezákonný, protože státní zástupkyně namísto splnění zákonné povinnosti, a to předání trestního oznámení policejnímu orgánu k jeho prošetření, založila trestní oznámení stěžovatele jako součást jeho obhajoby, čímž mu bylo odmítnuto poskytnutí zákonem stanovené součinnosti při ochraně jeho práv. Dle stěžovatele nemá tento postup oporu v žádném zákonném ustanovení a je protiústavní, neboť jím byla porušena zásada presumpce neviny garantované čl. 40 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 2 Úmluvy, právo na obhajobu dle čl. 40 odst. 3 Listiny a čl. 6 odst. 3 písm. b) Úmluvy, a rovněž právo domáhat se zákonem stanoveným postupem svého práva u jiného orgánu garantované čl. 36 odst. 1 Listiny. Proto navrhuje, aby Ústavní soud jeho stížnosti vyhověl a Městskému státnímu zastupitelství v Praze zakázal pokračovat v porušování základních práv a svobod stěžovatele.

Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze podat zpravidla pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel ještě před jejím podáním všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud ve své dosavadní judikatuře vychází z názoru, že ústavní soudnictví je založeno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž nelze protiústavnost napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které jednotlivci zákon poskytuje.

Právě princip subsidiarity Ústavní soud při své činnosti důsledně uplatňuje. Ve své judikatuře se již mnohokrát vyjadřoval k uplatňování tohoto principu v trestním řízení. Trestní řízení představuje kontinuální proces zjišťování, poznávání a hodnocení skutečností, na nichž je posléze vystavěno meritorní rozhodnutí. Přípravné řízení, jakožto první fáze trestního řízení, má ve vztahu k řízení před soudem předběžný charakter. Jeho úkolem je zjistit, zda podezření z trestné činnosti proti určité osobě je do té míry odůvodněno, aby byla podána obžaloba či zda je tu důvod pro jiné rozhodnutí (jiný postup).

Z existující judikatury Ústavního soudu rovněž zřetelně vyplývá jeho zdrženlivost při zasahování do průběhu trestního řízení v jeho počátcích (v předsoudním stadiu), pokud v této fázi nedojde ke skutečnému zásahu do základních práv a svobod, který by nebylo možné odčinit jinak (např. vzetí do vazby, zatčení nebo zadržení dle § 75 tr. řádu). Z tohoto důvodu je třeba považovat zásah Ústavního soudu do rozhodování orgánů činných v trestním řízení již v jeho počátcích za nepřípustný. Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel dosud nevyčerpal procesní prostředky, které mu zákon k ochraně základních práv a svobod poskytuje. Své námitky, jimiž argumentuje v ústavní stížnosti, bude moci stěžovatel uplatnit v řízení před soudem, který bude rozhodovat i o použitelnosti důkazů prováděných v přípravném řízení.

Ke stěžovatelově námitce týkající se nezákonného postupu Městského státního zastupitelství v Praze spočívajícího v nepředání trestního oznámení stěžovatele policejnímu orgánu k jeho prošetření, Ústavní soud konstatuje, že jej nezákonným neshledal. Jak vyplývá z tvrzení obsažených v ústavní stížnosti, stěžovatel se svým podáním ze dne 4.8.2006 snažil především vyvrátit podezření z ovlivňování poško-zených, na jehož základě bylo vydáno usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 24.7.2006, kterým bylo rozhodnuto o zajištění majetku cenných papírů podle § 79c odst. 1, 3 tr. řádu. Proto jej také státní zástupkyně, po posouzení z hlediska jeho obsahu dle ust. § 59 odst. 1 tr. řádu, založila do spisu jako součást obhajoby stěžovatele, o čemž byl stěžovatel řádně vyrozuměn. Ústavní soud má za to, že účelem stěžovatelova postupu bylo dosažení revokace rozhodnutí o zajištění jeho majetku v podobě cenných papírů. Proti tomuto rozhodnutí však bylo možno brojit procesním prostředkem, o jehož využití se však stěžovatel nezmiňuje. I tato skutečnost tak svědčí ve prospěch důsledného uplatnění principu subsidiarity ústavní stížnosti.

Vzhledem k výše uvedenému soudce zpravodaj ústavní stížnost dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. prosince 2006

Eliška Wagnerová

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru