Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 752/02Usnesení ÚS ze dne 01.04.2004

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajMusil Jan
Typ výrokuodmítnuto pro nedodržení lhůty - § 43/1/b)
Předmět řízení
základní práva a svobody/svoboda osobní
Věcný rejstříkopravný prostředek - mimořádný
EcliECLI:CZ:US:2004:2.US.752.02
Datum podání09.12.2002
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 265 odst.2

2/1993 Sb., čl. 40 odst.3, čl. 36 odst.1


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 752/02 ze dne 1. 4. 2004

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele R. B. zastoupeného Mgr. M.F., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. dubna 2002 sp. zn. 7 To 136/2002, a rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 18. února 2002 sp. zn. 3 T 205/2001, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení shora označených rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu ve Vsetíně. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. dubna 2002 sp. zn. 7 To 136/2002, kterým bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 18. února 2002 sp. zn. 3 T 205/2001, podal stěžovatel dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 5. září 2002 sp. zn. 6 Tdo 576/2002 odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné.

Přípis označený jako ústavní stížnost byl podán k poštovní přepravě dne 6. prosince 2002 a doručen Ústavnímu soudu dne 9. prosince 2002. Vzhledem ke skutečnosti, že toto podání nesplňovalo náležitosti ústavní stížnosti, zejména povinné právní zastoupení stanovené v ustanovení § 30 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavném soudu"), byl stěžovatel vyzván k odstranění vad. Ve stanovené lhůtě byly vady odstraněny a právní zástupce stěžovatele zaslal novou ústavní stížnost.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti (§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 zákona o Ústavním soudu). V posuzovaném případě je rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, shora citované usnesení dovolacího soudu, byť není ústavní stížností napadáno.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. září 2002 sp. zn. 6 Tdo 576/2002, bylo doručeno dne 16. října 2002 (není ovšem výslovně uvedeno, komu mělo být označeného dne toto rozhodnutí doručeno). Nicméně z obsahu trestního spisu Okresního soudu ve Vsetíně sp. zn. 3 T 205/2001 bylo zjištěno, že usnesení dovolacího soudu stěžovatel obdržel dne 2. října 2002 a jeho právnímu zástupci v řízení před dovolacím soudem JUDr. J. K. bylo doručeno dne 27. září 2002 (dodejky na č. l. 466v spisu). Jak bylo shora uvedeno, návrh adresovaný Ústavnímu soudu byl podán k poštovní přepravě dne 6. prosince 2002, tedy poté, co lhůta stanovená v § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu dnem 2. prosince 2002 (pondělí) uplynula. Promeškání této lhůty přitom nelze prominout, neboť to kogentní charakter ustanovení § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu neumožňuje.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. dubna 2004

JUDr. Jan Musil v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru