Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 749/2000Usnesení ÚS ze dne 10.01.2001

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajCepl Vojtěch
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost - § 43/1/e)
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na příznivé životní prostředí
Věcný rejstříkživotní prostředí
veřejný zájem
EcliECLI:CZ:US:2001:2.US.749.2000
Datum podání20.12.2000
Napadený akt

rozhodnutí správní

rozhodnutí správní

Ostatní dotčené předpisy

2/1993 Sb., čl. 35, čl. 4 odst.4

50/1976 Sb., čl.


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 749/2000 ze dne 10. 1. 2001

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti M. P. a V. P., zastoupených JUDr. A. V., advokátkou, proti rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy - odboru výstavby, ze dne 2. 11. 2000, č. j. MHMP-42552/2000/VYS/Pz/Ka, mimo ústní jednání,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelé napadli ústavní stížností rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy - odboru výstavby, ze dne 2. 11. 2000, č. j. MHMP-42552/2000/VYS/Pz/Ka, kterým bylo zamítnuto jejich odvolání do rozhodnutí stavebního odboru Obvodního úřadu Městské části Praha 10 ze dne 22. 3. 2000, č. j. HLP 11 170/99/24/00/OST/stav/Hb.-d.2312/Záb.

Ústavní soud nejdříve přezkoumal formální náležitosti ústavní stížnosti. Ústavní stížnost byla podána včas a stěžovatelé oprávnění k jejímu podání byli zastoupeni advokátem na základě plné moci.

Na tomto základě nejdříve posoudil přípustnost ústavní stížnosti. Z podané ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že stěžovatelé obdrželi ústavní stížností napadené rozhodnutí správního orgánu, které nabylo právní moci dne 11. 11. 2000. K této skutečnosti zaujal Ústavní soud následující stanovisko. Podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti je vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovatelům k ochraně jejich práva poskytuje. Ústavní stížnost je prostředkem ultima ratio, kterým je možno zcela výjimečně zasáhnout do právního stavu zjednaného pravomocným rozhodnutím. V daném případě stěžovatelé tyto prostředky nevyčerpali, neboť se ve smyslu § 244n neobrátili se žalobou na soud proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné správy. Rozhodnutí, které bylo vydáno podle § 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), není podle § 248 a Přílohy A k o.s.ř. vyňato ze soudního přezkumu. Proto bylo povinností stěžovatelů vyčerpat i tento procesní prostředek, který jim zákon k ochraně jejich práv poskytuje. Protože se tak nestalo a stěžovatelé zákonem založenou procesní možnost podat žalobu nevyužili, nezbylo Ústavnímu soudu než konstatovat, že jejich podání nesplňuje

podmínky ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavnímsoudu, a podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. ledna 2001 Vojtěch Cepl

soudce Ústavního soudu ČR

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru