Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 74/96Nález ÚS ze dne 16.04.1997K výkladu § 8 odst. 3 zákona o půdě ve znění z.č. 183/1993 Sb.

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajProcházka Antonín
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkSmlouva
vlastnické právo/přechod/převod
osoba/oprávněná
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 42/7 SbNU 287
EcliECLI:CZ:US:1997:2.US.74.96
Datum podání11.03.1996
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

183/1993 Sb.

229/1991 Sb., § 8 odst.3


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 74/96 ze dne 16. 4. 1997

N 42/7 SbNU 287

K výkladu § 8 odst. 3 zákona o půdě ve znění z.č. 183/1993 Sb.

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud České republiky

rozhodl v senátě složeném ve věci

ústavní stížnosti E. B. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě

ze dne 4.10.1995, sp. zn.9 Co 490/95, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 4.10.1995,

sp.zn. 9 Co 490/95, se zrušuje.

Odůvodnění:

Řádně a včas podanou ústavní stížností se stěžovatelé domáhají

zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4.10. 1995,

sp.zn. 9 Co 490/95, neboť se domnívají, že jím bylo porušeno

Ústavou zaručené právo na ochranu ve smyslu čl. 36 odst.1 Listiny

základních práv a svobod.

Návrhem podaným u Okresního soudu ve Frýdku-Místku se domáhali

K. B. a M. D. nároku, podle § 8 odst.3 zák.č.229/1991 Sb., ve

znění zák.č. 183/1993 Sb., zrušení kupní smlouvy ze dne 27.5.

1966 uzavřené mezi prodávající J. B. a kupujícími F. a M. P.,

registrované Státním notářstvím ve Frýdku-Místku dne 13.6.1966 pod

č.reg. R I 717/66, a to v té části, kterou byly prodávající

převedeny na kupující pozemky parc.č. 115 - stavební plocha,

a dále pozemkové parcely č.1282 - louka, 1283 - role, 1284

- zahrada, 1287/1 - zahrada, 1288 - role, 1289 - role, 1290

- role, 1292 - role a 1293 - pastva, zapsaných v knih. vložce č.

101 pro kat. území D. T., obec D. a vedené v evidenci nemovitostí

jako st. plocha 115 a p. č. 1282 - louka, 1283 - role, 1284

- pastva, 1286 a 1287/1 - zahrada, 1288 - role, 1290/1 - role,

1292/2 pastva, 1292 - pastva a 1293 - pastva.

Současně uplatněným návrhem žádali, aby byla zrušena darovací

smlouva ze dne 29.8. 1990 uzavřená mezi F. a M. P. a A. S. v té

části, kterou byly na obdarovanou A. S. převedeny některé ze shora

citovaných pozemků, a to p.č. 218 - zastavěná plocha, 1282

- louka, 1283 - orná půda, 1286 - zahrada, 1287/1 - zahrada

a 1290/1 - pastvina, zapsané nyní v katastru nemovitostí pro obec

a katastrální území D. u Katastrálního úřadu ve F.-M..

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 2.6. 1995,

sp.zn. 16 C 191/93, návrh v plném rozsahu zamítl. V průběhu řízení

zemřel navrhovatel K. B. a také odpůrce uvedený ad 1) žalobního

návrhu F. P. Soud pokračoval proto v řízení s jejich dědici,

u navrhovatelů s E. B., Ing. B. B., V. D., A. H., u odpůrců

s J. P., M. L. a E. K.

Okresní soud svůj zamítavý rozsudek zdůvodnil tím, že

neshledal jediný objektivní důkaz, který by potvrzoval tvrzení

navrhovatelů, že kupní smlouva byla uzavírána pod nátlakem. Dále

dovodil, že z dikce předmětné kupní smlouvy je zcela nepochybné,

že jejím předmětem byly i rozporované pozemkové parcely a nikde

v ní není zmínka o jejich bezplatném převodu nebo darování. Znovu

vyzdvihuje skutečnost, že úspěšnost návrhu předpokládá darování

nebo bezplatný převod pozemků v tísni, což se navrhovatelům, nyní

stěžovatelům, nepodařilo prokázat.

Krajský soud v Ostravě k odvolání stěžovatelů rozsudkem ze dne

4.10. 1995, sp. zn. 9 Co 490/95, rozsudek okresního soudu

potvrdil. Opravil pouze právní názor okresního soudu v tom, že

pokud se jednalo o převod pozemků v souvislosti s uzavřením kupní

smlouvy na budovu, k níž pozemky patří, není nutno tíseň

prokazovat. Jinak se ztotožnil se závěry okresního soudu.

Ústavní soud ČR si vyžádal spis Okresního soudu ve F.-M.,

sp.zn. 16 C 191/93, a jeho stanovisko k podané ústavní stížnosti.

V odpovědi ze dne 14.2. 1997 samosoudce Ústavnímu soudu ČR sdělil,

že nevidí, že by jeho rozsudkem bylo porušeno právo ve smyslu čl.

36 odst.1 Listiny základních práv a svobod a že stěžovatelé

neuvádějí žádné nové skutečnosti, které by mohly vést k jinému

rozhodnutí Okresního soudu ve F.-M..

Krajský soud v Ostravě ve svém vyjádření ze dne 22.4.1996

k podané stížnosti s odvoláním na obsah stížnosti napadeného

rozsudku navrhuje zamítnutí ústavní stížnosti.

Vedlejší účastník J. P. ve svém vyjádření ze dne 16.4.1996

poukazuje na to, že navrhovatelé - stěžovatelé nebyli vůbec

aktivně legitimováni k podání návrhu soudu, protože nejsou

oprávněnými osobami ve smyslu § 8 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb.,

ve znění novely zákona č. 183/1993 Sb. Dále namítá a inzerátem

z Nové Svobody dokládá, že v daném případě se nejednalo o prodej

domku, ale starší zemědělské usedlosti. Pokud se týká námitky

stěžovatelů ohledně ceny předmětné nemovitosti, potom plně

odkazuje na správná hodnocení obou soudů.

Vedlejší účastnice M. L., E. K., M. P. a A. S. se ve svém

vyjádření ze dne 24.4. 1996 plně ztotožnily s vyjádřením

vedlejšího účastníka J. P..

Ústavní soud ČR se nejprve vyrovnal s námitkou vedlejšího

účastníka, podle které stěžovatelé nejsou oprávněnými osobami

podle § 8 odst. 3 zák. č. 229/1991 Sb., ve znění zákona č.

183/1993 Sb., neboť se nejedná o vlastníka pozemků, který

uskutečnil převod. Protože původní vlastník zemřel, nastupují jako

oprávněné osoby jeho dědici. Námitka je tedy neoprávněná.

Základní otázka pro posouzení nároku stěžovatelů spočívá ve

výkladu ustanovení § 8 odst.3 zák.č.229/1991 Sb., ve znění zákona

č. 183/1993 Sb., platného v době jeho uplatnění.

Problematikou tohoto ustanovení, byť z jiného hlediska, se již

Ústavní soud ČR zabýval ve svém nálezu ze dne 24. května 1994, pod

sp. zn.Pl.ÚS 16/93. Dovodil zde mimo jiné, že institut restituce

je institutem odstranění protiprávnosti při převodu vlastnictví.

Stěžovatelé při obou soudních jednáních poukazovali na to, že

předmětem prodeje byla pouze zemědělská usedlost - její obytná

část včetně hospodářských stavení, která pro tyto účely k dožádání

Státního notářství ve Frýdku-Místku byla MNV v D. oceněna částkou

20 000 Kčs. Ocenění MNV bylo doplňujícím ohodnocením ve vztahu na

ohodnocení předmětných nemovitostí v důsledku dědického řízení po

zesnulém A. B. Již v tomto ocenění je poznámka, že dědička J. B.

hodlá tuto usedlost odprodat a má již na ni zájemce.

Zvláště v doplňujícím vyjádření Krajskému soudu v Ostravě ze

dne 26.9.1995 stěžovatelé dokládali své tvrzení o bezplatnosti

převodů zemědělských parcel poukazem na cenovou mapu pro kat.

území D. T., platnou pro inkriminovaný rok, která je v držení u p.

notářky JUDr. R. Š., kdy uvedené ceny vylučují jednoznačně jejich

úplatný převod. Stěžovatel Ing. B. provedl rovněž příkladmé

ocenění v úvahu přicházejích pozemků podle publikace "Oceňování

nemovitostí" - SNTL 1976, str. 149 - 158", které konzultoval,

podle jeho vyjádření, se soudním znalcem p.B. K., který však

v průběhu řízení zemřel. I toto ocenění vylučuje úplatný převod

pozemků.

Nutno potom přisvědčit argumentaci stěžovatelů, podle které

byli prodávající, resp. jejich zástupce státním notářem

přesvědčováni o tom, že podle současných předpisů není možné

pozemky oddělovat od hospodářské usedlosti.

Podle preambule zákona č. 229/1991 Sb., v platném znění, je

jeho účelem zmírnit následky některých majetkových křivd, k nimž

došlo vůči vlastníkům zemědělského a lesního majetku v období let

1948 - 1989. Povaha předmětného období působila nejen majetkové

křivdy mezi státem a fyzickými osobami, ale i mezi fyzickými

osobami navzájem.

Krajský soud v odůvodnění rozsudku dospěl k závěru, že není

možno přijmout argument, že vůle účastníků kupní smlouvy směřovala

k darování předmětných pozemků a podle této vůle je nutno kupní

smlouvu vykládat. Dle názoru krajského soudu byly pozemky prodány.

Paragraf 8 odst.3 zák. č.229/1991 Sb., ve znění

zák.č.183/1993 Sb., v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy na

budovu, k níž pozemky patřily, nehovoří jen o darování, ale

akcentuje bezplatný převod.

To, že téměř 7 334 m2 pozemků nebylo vůbec ohodnoceno, svědčí

o tom, že pozemky nebyly převedeny za ceny, kterých by se mohlo

používat za ekvivalent. Rovněž ve vztahu na provedená ocenění MNV

D. vzhledem ke stavebním nemovitostem lze rovněž pochybovat

o jejich ocenění. Ostatně stojí za zmínku, že část těchto pozemků

byla manžely M. a F. P. bezplatně odevzdána do vlastnictví čs.

státu a po roce 1991 zpětně restituována.

Důvod protiprávnosti při bezúplatném převodu pozemků

v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy na budovu, k níž pozemky

patřily, nutno spatřovat ve skutečnosti, že na vlastníky byl činěn

nátlak ve smyslu tehdy vydaných a platných směrnic, kdy pod sankcí

nezaregistrování kupní smlouvy byla tak omezena jejich smluvní

svoboda. Nezáleželo na formě převodu, ale jeho obsahové části,

jako výslednici nátlakového působení. Státní notářství ani nesměla

jinak postupovat.

Lze proto přisvědčit stěžovatelům, že nevyhodnocením těchto

podstatných náležitostí jim nebyla poskytnuta ochrana podle čl.

36 odst. l Listiny základních práv a svobod.

Proto Ústavní soud ČR, protože se jednalo o oprávněnou ústavní

stížnost podle čl. 87 odst.1 písm.d) Ústavy, byl nucen ústavní

stížnosti vyhovět a jí napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě

ze dne 4.10. 1995, sp. zn. 9 Co 490/95, zrušit podle ustanovení

§ 82 odst.2 zák. č. 182/1993 Sb.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu ČR se nelze

odvolat.

V Brně dne 16.4. 1997

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru