Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 74/93Nález ÚS ze dne 25.05.1994K rovnosti účastníků soudního řízení

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam2
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajBrožová Iva
Typ výrokuzamítnuto
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /rovnost účastníků řízení, rovnost „zbraní“
Věcný rejstříkdůkaz/volné hodnocení
byt/vyklizení
důkaz/formální posouzení
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 26/1 SbNU 209
EcliECLI:CZ:US:1994:2.US.74.93
Datum podání02.09.1993
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 96 odst.1

2/1993 Sb., čl. 37 odst.3

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 18, § 24, § 44, § 115, § 123, § 158


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 74/93 ze dne 25. 5. 1994

N 26/1 SbNU 209

K rovnosti účastníků soudního řízení

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud České republiky

rozhodl dne 25. 5. 1994 v senátě

ve věci ústavní stížnosti ing. F. T.a D. T. proti rozsudku Krajského

soudu v Ostravě ze dne 18. 5. 1993 sp. zn. 10 Co 129/93 ve spojení

s rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 4. 9. 1992 sp. zn.

9 C 1269/91 takto:

Ústavní stížnost se zamítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelé podali ústavní stížnost proti rozsudku Krajského

soudu v Ostravě ze dne 18. 5. 1993 sp. zn. 10 Co 129/93 ve spojení

s rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 4. 9. 1992 sp. zn.

9 C 1269/91, kterými byli zavázáni k povinnosti vyklidit družstevní

byt, sestávající ze tří pokojů, kuchyně a příslušenství, do 15 dní

od právní moci rozsudku s odůvodněním, že těmito rozhodnutími

soudy obou stupňů porušily čl. 37 odst. 3 Usnesení předsednictva

České národní rady o vyhlášení Listiny základních práv a svobod

jako součásti ústavního pořádku České republiky, publikované pod

č. 2/1993 Sb. (dále jen Listina) a čl. 96 odst. 1 Ústavy České

republiky, publikované pod č. 1/1993 Sb. (dále jen Ústava) a dále

čl. 11 odst. 1 Listiny, neboť v průběhu řízení byli opakovaně

vyslýcháni jen svědci odpůrce, nebylo přihlédnuto k předloženému

listinnému důkazu (pořadníku SBD) a konečně došlo k vadnému

právnímu posouzení listiny označené jako "Dohoda o zániku osobního

užívání družstevního bytu a jeho předání představenstvu SBD V.".

Krajský soud v Ostravě jako účastník řízení uvedl, že pokud

jde o rozsah prováděného dokazování, jak z obsahu spisu, tak

závěrečného přednesu zástupce navrhovatelů vyplývá, že tito již

nenavrhovali ani provedení dalších důkazů, ani opětovné slyšení

účastníků. Dále uvedl, že na základě již provedených důkazů bylo

lze učinit bezpečná zjištění, týkající se obsahu vzájemných

jednání mezi účastníky. Současně ve svém vyjádření zdůraznil, že

stěžovatelé, ačkoliv namítají, že nebylo postupováno v souladu

s § 132 o.s.ř., sami pro účely ústavní stížnosti vycházejí ze

zcela formálního hodnocení provedených důkazů a navíc, ačkoliv

zastávají stanovisko, že nedošlo k dohodě o zániku užívacího

práva, zároveň připouští, že bylo dojednáno vyklizení.

Vedlejší účastník Stavební bytové družstvo V. pouze sdělil,

že předmětný byt nebyl dosud vrácen a stejně tak, že nebyla dosud

vyplacena ani zůstatková hodnota členského podílu.

Ústavní soud přezkoumal návrh stěžovatelů, vyjádření

Krajského soudu v Ostravě, spis Okresního soudu ve Vsetíně sp. zn.

9 C 1269/91, členský spis u SBD V., týkající se stěžovatelů

a dospěl k závěru, že návrh stěžovatelů není důvodný.

Dle čl. 37 odst. 3 Listiny: Všichni účastníci jsou si

v řízení rovni.

Dle čl. 96 odst. 1 Ústavy: Všichni účastníci řízení mají před

soudem rovná práva.

Dle čl. 11 odst. 1 Listiny: Každý má právo vlastnit majetek.

Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah

a ochranu. Dědění se zaručuje.

Nutno předeslat, že Ústavní soud nepatří do soustavy obecných

soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), ani není jejich přezkumnou

instancí. Jeho pravomoc je vázána na zjištění, zda zásahem orgánu

veřejné moci bylo porušeno ústavně zaručené základní právo nebo

svoboda. V daném případě má být tímto zásahem do základních

lidských práv citovaných shora rozsudek Krajského soudu v Ostravě

ze dne 18. 5. 1993 sp. zn. 10 Co 129/93 ve spojení s rozsudkem

Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 4. 9. 1992 sp. zn. 9 C 1269/91,

když jeho vadnost je spatřována ve skutečnosti, že v řízení, které

napadeným rozhodnutím předcházelo, byli opakovaně vyslýcháni pouze

svědci protistrany, nebylo přihlédnuto k jimi předloženému

listinnému důkazu (pořadníku SBD pro přidělení bytu) a konečně ve

skutečnosti, že došlo k vadnému právnímu posouzení listiny,

označené jako "Dohoda o zániku osobního užívání družstevního bytu

a jeho předání představenstvu SBD V.". Ústavní soud se proto

především zabýval otázkou, zda skutečnosti, vytýkané napadenému

rozhodnutí, byly způsobilé vyvolat újmu právě na těch základních

právech, kterých se stěžovatelé dovolávají (čl. 37 odst. 3

Listiny; čl. 96 odst. 1 Ústavy; čl. 11 odst. 1 Listiny). V této

souvislosti dospěl k závěru, že pokud stěžovatelé tvrdí zásah do

práv upravených v čl. 37 odst. 3 Listiny a čl. 96 odst. 1 Ústavy,

je třeba vzít v úvahu, že obě tyto zásady jsou provedeny v § 18

o.s.ř. a dále se v podmínkách občanského soudního řízení promítají

především v právu všech účastníků jednat ve své mateřštině,

vyjádřit se k návrhům i ke všem důkazům (§ 123 o.s.ř.), nahlížet

do soudního spisu a činit z něho výpisky a opisy (§ 44 o.s.ř.),

přednést nebo doplnit své návrhy na závěr (§ 118 o.s.ř.), aby byli

vždy předvoláni k jednání (§ 115 o.s.ř.), aby jim bylo vždy

doručeno rozhodnutí (§ 158 o.s.ř.), vystupovat osobně nebo

prostřednictvím zástupce (§ 24 o.s.ř.) aj. Protože stěžovatelem

namítané skutečnosti (opakovaný výslech pouze svědků protistrany,

nepřihlédnutí k listinnému důkazu, vadné právní posouzení důkazů)

nijak nesouvisí svou povahou s obsahem základního práva,

upraveného v čl. 37 odst. 3 Listiny, čl. 96 odst. 1 Ústavy, tak

jak bylo blíže vymezeno pro účely občanského soudního řízení

pomocí jednotlivých ustanovení o.s.ř., má Ústavní soud za to, že

napadeným rozhodnutím nedošlo a ani nemohlo dojít k porušení

těchto základních práv. Stejně tak má Ústavní soud za to, že ani

porušení čl. 11 Listiny nepřichází pojmově v úvahu, neboť se

v dané věci jednalo o vyklizení, když předběžnou otázkou, kterou

soudy řešily, byla existence či neexistence užívacího vztahu (nyní

nájmu) a nikoliv vlastnictví. Rozhodnutí samo o sobě tedy

nezakládalo a ani nemohlo založit zásah do vlastnického práva,

neboť toto nejenže v době rozhodnutí neexistovalo, ale navíc není

ani jisto, že by v případě zamítnutí návrhu na vyklizení

v budoucnu skutečně vzniklo (srov. § 24 zák. č. 42/92 Sb., který

není transformačním ustanovením). Nelze tedy u napadeného

rozhodnutí dovodit ani přímý zásah do práva vlastnit majetek dle

čl. 11 odst. 1 Ústavy. Z těchto důvodů byl návrh stěžovatelů

v celém rozsahu zamítnut.

Poučení:

Proti rozhodnutí Ústavníhosoudu se nelze odvolat.

V Brně dne 25. 5. 1994

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru