Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 737/09 #1Usnesení ÚS ze dne 03.08.2010

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánFINANČNÍ ÚŘAD / ŘEDITELSTVÍ - FŘ Brno
SOUD - KS Brno
SOUD - NSS
Soudce zpravodajRychetský Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ú... více
Věcný rejstříkDokazování
Správní soudnictví
Správní řízení
daň/nedoplatek
Smlouva o dílo
daňová kontrola
daň/základ
EcliECLI:CZ:US:2010:2.US.737.09.1
Datum podání27.03.2009
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 11 odst.5

Ostatní dotčené předpisy

337/1992 Sb., § 31, § 2 odst.3, § 16, § 46


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 737/09 ze dne 3. 8. 2010

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Jiřího Nykodýma a Pavla Rychetského (soudce zpravodaje), o ústavní stížnosti stěžovatelky – obchodní společnosti NA Design Company a.s., IČ: 25582097, se sídlem Radlická 2485/103, Praha 5, právně zastoupené JUDr. Janou Hejlovou, advokátkou, se sídlem Kotlářská 904/47, Brno-Veveří, proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně č. j. 2014/06/FŘ 130 ze dne 6. 3. 2006, rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 29 Ca 141/2006-53 ze dne 30. 6. 2008, rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 142/2008-90 ze dne 18. 12. 2008, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně jako účastníků řízení, a Finančního ředitelství v Brně jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Stěžovatel zaslal v předposlední den lhůty stanovené v ustanovení § 72 odst. 3 věta první zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dne 27. 3. 2009 elektronickou poštou prostřednictvím veřejné sítě elektronických komunikací bez zaručeného elektronického podpisu Ústavnímu soudu návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti. V podání ale označil jen osobu stěžovatele, rozhodnutí, jímž mělo být porušeno jeho základní právo nebo svoboda, a uzavřel, že „Ústavní stížnost spolu s průvodními podklady bude na podatelnu ÚS doručena v zákonné, stanovené lhůtě“. Aniž by Ústavní soud vyzýval stěžovatele k odstranění vad, byl dne 30. 3. 2009 Ústavnímu soudu osobně doručen návrh stěžovatele, splňující podmínky ustanovení § 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

2. Stěžovatel v ústavní stížnosti, splňující formální podmínky kladené na ni zákonem o Ústavním soudu, brojí proti rozhodnutím orgánů daňové správy a obecných soudů ve věci dodatečného doměření daně z přidané hodnoty ve výši 439 560,- Kč. Jakkoli se snažil takto stanovenou povinnost - zaplatit daň v uvedené výši - odvrátit užitím k tomu určenými právními prostředky, správce daně jeho obranu neuznal a obecné soudy jeho žalobu a kasační stížnost zamítly. Podkladem pro postup orgánů veřejné moci měla být uzavřená smlouva o dílo týkající se vyhotovení mimojiné kompletní konstrukční dokumentace a jedné garnitury kompozitových dílů krytu motoru a vzduchových kanálů pro motor ORENDA OE 600A, vyhotovení tohoto díla a jeho předání, potvrzené předávacím protokolem, přičemž při vyhodnocení těchto skutečností nebyl podle stěžovatele vzat v úvahu jejich skutečný, nýbrž jen formálněprávní obsah. Tím mělo dojít k zásahu do jeho základního práva dle čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod a porušen čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“).

II.

3. Ústavní soud si vyžádal soudní spis. Podává se z něj, že stěžovatel dne 25. 5. 2006 napadl u Krajského soudu v Brně správní žalobou rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně č. j. 2014/06/FŘ 130 ze dne 6. 3. 2006. Jejím základem byla námitka hodnocení stěžejního důkazu – předávacího protokolu. Ten, ačkoli se v jeho textu zmiňuje opak, nebyl dle stěžovatele obsahově souladný s podmínkami uvedenými ve smlouvě o dílo, a proto z něj nebylo lze dovozovat, že by došlo ke zdanitelnému plnění předáním a převzetím díla. Krajský soud v Brně námitce stěžovatele nepřisvědčil, a to i z toho důvodu, že jako důkaz provedl další listinu – Přihlášku pohledávky do konkurzu – z níž vyplynula totožná vůle stěžovatele, zacházet s převzatým dílem jako s dílem vyhotoveným dle smlouvy. Uzavřel, že předání díla bylo jednoznačně prokázáno a stěžovatelem uváděné důkazy nezpochybnily závěry učiněné správními orgány, nedošlo tudíž ke stanovení daně v nesprávné výši, a proto žalobu zamítl.

4. Stěžovatel napadl rozsudek kasační stížností, v níž tvrdil, že soud bagatelizoval pochybení správce daně, v důsledku čehož nebyly zjištěny rozhodné skutečnosti pro správné stanovení daňové povinnosti, a zopakoval výtky, které byly uvedeny jak v rámci daňového řízení, tak v rámci řízení o správní žalobě. Nejvyšší správní soud závěry Krajského soudu potvrdil a důvody podrobně rozvedl na listech č. j. 1 Afs 142/2008 – 95 až 97.

5. Ústavní soud požádal účastníky řízení o vyjádření k ústavní stížnosti. Krajský soud v Brně odkázal na své rozhodnutí a uzavřel, že dle jeho názoru stěžovatelova ústavní práva porušena nebyla. Nejvyšší správní soud podtrhl, že v některých případech uváděných stěžovatelem došlo k pochybení správce daně a Krajského soudu v Brně, ale tyto vady nebyly takové intenzity, aby mohly mít vliv na zákonnost rozhodnutí. Uzavřel, že je přesvědčen o absenci porušení základních práv a svobod stěžovatele.

6. Vyjádření bylo zasláno stěžovateli k replice. Ten v ní vyjádřil názor, že Nejvyšší správní soud nevzal do úvahy další ustanovení smlouvy o dílo a naopak zdůraznil, že se stěžovateli podařilo prokázat nedokončenost díla a absenci vzniku zdanitelného plnění, v důsledku čehož byla daň doměřena nesprávně. Současně vyzdvihl, že mu bylo upřeno právo na spravedlivý proces, neboť před správním orgánem prvního stupně nezhodnotil správce daně některé důkazní prostředky, a jestliže k tomu došlo až v řízení před odvolacím orgánem a bez možnosti stěžovatele se k tomuto hodnocení vyjádřit, pak i tento orgán porušil zaručené základní právo na spravedlivý proces. Stěžovatel při této příležitosti vyslovil nesouhlas s upuštěním od ústního jednání.

7. Ústavní soud vyzval stěžovatele k předložení listin, které jsou kruciálního významu, avšak z důvodu jejich zařazení ve správním spise, který byl vrácen správnímu orgánu, se nenacházely ve spise soudním. Šlo o smlouvu o dílo č. 04/Soubor kompozitových dílů/2001 uzavřenou mezi stěžovatelem a obchodní společností MORAVAN – AEROPLANES a.s. dne 16. 8. 2001, předávací protokol No. VV/PP/04/2001 ze dne 19. 12. 2001 navazující uvedenou smlouvu o dílo, a přihlášku pohledávky stěžovatele do konkurzního řízení za úpadcem - obchodní společností MORAVAN – AEROPLANES a.s. ze dne 14. 7. 2004. Stěžovatel kopie vyžádaných listin poskytl.

III.

8. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

9. Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je výlučně ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Přestože je podle hlavy čtvrté Ústavy součástí soudní moci, je vyčleněn ze soustavy obecných soudů, a není jim proto ani nadřízen. Ústavní soud zásadně není povolán ani k přezkumu správnosti aplikace „jednoduchého“ práva a může tak činit pouze tehdy, jestliže současně shledá porušení některých ústavních kautel. Jak Ústavní soud judikoval, „základní práva a svobody v oblasti jednoduchého práva působí jako regulativní ideje, pročež na ně obsahově navazují komplexy norem jednoduchého práva. Porušení některé z těchto norem, a to v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy) anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý formalismus), pak zakládá „porušení základního práva a svobody.“ (nález sp. zn. III. ÚS 269/99, Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 17, str. 235).

10. Se zřetelem k tomu Ústavní soud hodnotí, zda postup obecných soudů a vedlejšího účastníka při interpretaci a aplikaci příslušných zákonů v souzené věci nepředstavuje tak extrémní porušení kogentní normy jednoduchého práva, že by v konečném důsledku znamenalo porušení ústavně zaručeného základního práva stěžovatele na soudní ochranu (spravedlivý proces), anebo jiná ústavním pořádkem zaručená práva a svobody. Takové porušení však Ústavní soud neshledává.

11. Podrobně členěný návrh stěžovatele obsahuje dva odlišné argumentační celky: otázky spojené s interpretací vůle smluvních kontrahentů (objednatele a zhotovitele) stran dokončení a předání (převzetí) díla a námitky poukazující na domnělé porušení procesních práv stěžovatele v daňovém řízení.

12. Jak plyne z ustálené judikatury obecných soudů, sepsání předávacího protokolu si účastníci zajišťují důkaz o tom, že došlo k předání předmětu díla. Zhotovitel splní svou povinnost provést dílo jeho řádným ukončením a předáním předmětu díla objednateli. Má-li dílo vady (zjevné nebo skryté), není řádně ukončeno, a to ani v případě, že bylo objednatelem převzato. Povinnost řádně provést dílo trvá i nadále, přičemž obsah závazku zhotovitele se mění tak, že odpovídá nárokům objednatele vzniklým z vadného plnění (§ 324 odst. 3 obchodního zákoníku) a závazek zaniká až uspokojením práva z vadného plnění. Potvrdily-li si tedy smluvní strany předávacím protokolem No. VV/PP/04/2001 ze dne 19. 12. 2001, navazujícím na smlouvu o dílo č. 04/Soubor kompozitových dílů/2001, předání a převzetí díla, pak je tímto faktem správní orgán vázán, ledaže by byl bezpečně prokázán opak. Jestliže se podle ustanovení § 9 odst. 1 písm. f) zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, v účinném znění, stanoví, že „Zdanitelné plnění se považuje za uskutečněné při zdanitelném plnění uskutečněném podle smlouvy o dílo zaplacením nebo převzetím a předáním díla nebo jeho dílčí části, a to tím dnem, který nastane dříve,“ pak je nerozhodné, šlo-li o převzetí a předání díla ukončeného nebo jeho dílčí části v souladu se smlouvou či nikoli. Ostatně bylo zcela na autonomii smluvních stran, zda k takovému právně relevantnímu úkonu přikročí i při znalosti pravého stavu věcí (tvrzená neukončenost díla). Správnost závěrů o naplnění citovaného ustanovení je podpořena i přihláškou pohledávky stěžovatele do konkurzního řízení za úpadcem - obchodní společností MORAVAN – AEROPLANES a.s. ze dne 14. 7. 2004. Z uvedeného plyne, že případná neukončenost díla, jakožto vadné plnění ze strany zhotovitele, nemohla mít v tomto případě vliv na vznik stěžovatelovy daňové povinnosti.

13. Stran druhé skupiny námitek postačí pouze poukázat na fakt, že ústavní pořádek nezaručuje dvouinstanční projednání otázky předložené správnímu orgánu, resp. jejích jednotlivých dílčích prvků. Hodnocení resp. projednání některých důkazních prostředků jen v rámci odvolacího řízení, kterým je zhojována vada postupu správního orgánu prvního stupně, jenž jejich projednání opomněl, je ve výjimečných případech přípustné, nevybočí-li při tom odvolací orgán z rámce základních zásad hodnocení důkazů a výsledek jeho úvah není účelový. Kdyby snad tato skutečnost byla později napadena správní žalobou, soud by měl posoudit intenzitu takového zásahu do procesních práv účastníka řízení a v případě pochybností správní rozhodnutí zrušit. Ústavní soud se však i v této otázce staví na stranu Krajského soudu v Brně a Nejvyššího správního soudu a konstatuje, že tato skutečnost neměla na správnost rozhodnutí vliv.

14. Na základě uvedených skutečností nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítnout dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. srpna 2010

Dagmar Lastovecká v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru