Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 730/17 #1Usnesení ÚS ze dne 02.05.2017

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - MS Praha
SOUD - NSS
Soudce zpravodajŠimíček Vojtěch
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na přístup k soudu a jeho ochranu, zákaz odepření spravedlnosti
Věcný rejstříkřízení/zastavení
Správní soudnictví
poplatek/osvobození
poplatek/soudní
EcliECLI:CZ:US:2017:2.US.730.17.1
Datum podání09.03.2017
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

150/2002 Sb., § 36 odst.3, § 105


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 730/17 ze dne 2. 5. 2017

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudce zpravodaje Vojtěcha Šimíčka a soudce Ludvíka Davida ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Bc. Nicoletty Tiekuové, zastoupené Mgr. Janou Frösslovou, advokátkou se sídlem Holečkova 105/6, Praha 5, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 7. 2016, č. j. 10 A 1/2016-48, a proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2016, č. j. 1 As 229/2016-29, za účasti Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka ústavní stížností, podanou v zákonné lhůtě (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu") a splňující též ostatní zákonem stanovené podmínky řízení [§ 75 odst. 1 a contrario; § 30 odst. 1, § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu], brojí proti v záhlaví citovanému usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud"), kterým bylo zastaveno řízení o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu. Tento zásah měl spočívat v odmítnutí pracovnice České pošty, s. p. vydat dne 15. 11. 2015 stěžovatelce zásilku na její jméno určenou do vlastních rukou (z důvodu neprokázání se platným dokladem totožnosti) a tato byla následně dne 18. 11. 2015 vhozena do domovní schránky matky stěžovatelky. Stěžovatelka požádala současně o osvobození od soudních poplatků. Této žádosti však městský soud nevyhověl a následnou kasační stížnost zamítl Nejvyšší správní soud. Proto městský soud stěžovatelku opětovně vyzval k zaplacení soudního poplatku a jelikož stěžovatelka zareagovala pouze zasláním nové žádosti o osvobození od soudních poplatků, usnesením napadeným nyní projednávanou ústavní stížností řízení zastavil. Následnou kasační stížnost odmítl citovaným usnesením Nejvyšší správní soud, neboť stěžovatelka nesplnila podmínky § 105 odst. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, protože neprokázala, že má právnické vzdělání a nepředložila ani plnou moc udělenou advokátovi k zastupování v tomto řízení.

2. Stěžovatelka tvrdí, že napadenými rozhodnutími soudy porušily její základní právo na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Této protiústavnosti se měly dopustit tím, že jí upřely právo na projednání věci a nedostatečně se vypořádaly s otázkou osvobození od soudních poplatků, když neodůvodnily, proč by měla být žaloba a následná kasační stížnost zjevně neúspěšná.

3. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

4. Podstata nyní projednávané věci se totiž značně míjí s argumentací stěžovatelky. Jak plyne ze shora uvedeného, napadené rozhodnutí městského soudu spočívá v zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku a Nejvyšší správní soud odmítl následnou kasační stížnost pro chybějící právní zastoupení. Pokud by proto stěžovatelka chtěla Ústavní soud relevantně přesvědčit o tom, že se tyto soudy skutečně dopustily odepření přístupu k soudu (denegatio iustitiae), pak by musela tvrdit, že např. daný soudní poplatek zaplatila, anebo že v řízení o kasační stížnosti byla řádně zastoupena. Nic takového však neuvádí.

5. Pokud totiž (výhradně) namítá, že se soudy dostatečně nevypořádaly s otázkou zjevné neúspěšnosti žaloby, která měla bránit osvobození od soudního poplatku, je nutno konstatovat, že tyto námitky mohla uplatnit v řízení o ústavní stížnosti, která by však musela brojit právě proti rozhodnutím, kterými nebyla osvobozena od soudního poplatku. Stěžovatelka sice tato rozhodnutí skutečně napadla ústavní stížností, nicméně tato musela být Ústavním soudem odmítnuta pro neodstranění vad (usnesení sp. zn. I. ÚS 3637/16 ze dne 9. 2. 2017). Je tedy zřejmé, že tyto námitky neuplatnila řádně, tzn. způsobem, který by Ústavnímu soudu umožnil se jimi zabývat věcně. Pokud je proto tato námitka vznesena teprve nyní, nemůže se jí Ústavní soud již jakkoliv věcně zabývat, jelikož předmět řízení zakončený oběma nyní napadenými usneseními byl odlišný.

6. S ohledem na výše uvedené proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. května 2017

Jiří Zemánek v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru