Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 73/98Usnesení ÚS ze dne 07.05.1998

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajHoleček Miloš
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:1998:2.US.73.98
Datum podání16.02.1998
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 73/98 ze dne 7. 5. 1998

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

II. ÚS 73/98

ČESKÁREPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl o návrhu stěžovatele J.M., zast. advokátem JUDr. J.K., na zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze z 11.4.1996 sp. zn. Ncd 155/96 a z 10.3.1997 sp. zn. Ncd 435/96 a usnesení Krajského soudu v Praze z 31.12.1997 sp. zn. 25 Co 527/97, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel J.M. podal ústavní stížnost ze 3.2.1998, doručenou Ústavnímu soudu 16.2.1998 a upřesnil ji podáním z 26.3.1998, doručeným Ústavnímu soudu 30.3.1998. Návrh směřuje proti Vrchnímu soudu v Praze a Krajskému soudu v Praze a jako vedlejší účastník řízení je uvedena Č. Stěžovatel navrhuje zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze z 11.4.1996 sp. zn. Ncd 155/96 a z 10.3.1997 sp. zn. Ncd 435/96 a usnesení Krajského soudu v Praze z 31.12. 1997 sp. zn. 25 Co 527/97, neboť podle jeho názoru došlo k nezákonnému přikázání občanskoprávní věci Okresnímu soudu v Benešově podle § 12 odst. 2 občanského soudního řádu ( dále jen "o.s.ř."). Důvodem postoupení věci byla účelnost (obecný soud žalobce) a skutečnost, že žalovaná pojišťovna má v obvodu tohoto soudu svou pobočku. Námitce místní nepříslušnosti, kterou stěžovatel vznesl, nebylo vyhověno a v tomto postupu soudu stěžovatel spatřuje porušení svých základních občanských práv.

Ze soudních rozhodnutí, jejichž opisy stěžovatel ke svému návrhu přiložil Ústavní soud zjistil, že po prošetření případu Vrchní soud v Praze rozhodl usnesením z 11.4.1996 čj. Ncd 155/96-12, že projednání věci Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24C 234/95 se přikazuje Okresnímu soudu v Benešově. V odůvodnění tohoto usnesení uvedl, že žalobce bydlí v obvodu Okresního soudu v Benešově, kde má i žalovaný své zastoupení. Důvody vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu podle § 12 odst. 2 o.s.ř. jsou podle Vrchního soudu v Praze zpravidla takové okolnosti, které umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Po posouzení daného případu pak Vrchní soud v Praze dospěl k závěru, že se zřetelem k bydlišti žalobce a sídlu pobočky žalovaného v obvodu Okresního soudu v Benešově projednání a rozhodnutí sporu u tohoto soudu naplní účel sledovaný ustanovením § 12 odst. 2 o.s.ř. o delegaci vhodné.

II. ÚS 73/98

Vycházeje z tohoto stanoviska potom Krajskýsoud v Praze usnesením z 31.12.1997 čj. 25 Co 527/97-41 potvrdil usnesení Okresního soudu v Benešově z 15.9. 1997 čj. 4 C 845/96-31, jímž nebyla vyslovena místní nepříslušnost tohoto okresního soudu. Dále Ústavní soud zjistil, že usnesením Vrchního soudu v Praze z 10.3.1997 čj. Ncd 435/96-26 bylo rozhodnuto, že projednání této věci se nepřikazuje Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Podstatou věci je, zda napadená rozhodnutí jsou v souladu s příslušným právním předpisem. V daném případě došlo k přikázání věci podle § 12 odst. 2 o.s.ř. z důvodu vhodnosti. Na základě posouzení konkrétní věci dospěl Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí k závěru, že projednávání věci Okresním soudem v Benešově naplňuje účel sledovaný ustanovením § 12 odst. 2 o.s.ř. , a to se zřetelem k bydlišti žalobce a sídlu pobočky žalovaného v obvodu tohoto okresního soudu. O delegaci vhodné bylo tedy rozhodnuto na základě zákonné úpravy, pro niž platí presumpce ústavnosti, totiž souladu s Ústavou, jinými ústavními zákony a mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy. Protiústavnost § 12 odst. 2 o.s.ř.[ čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy] nebyla namítnuta žádným ze způsobů předvídaných § 64 odst. 1,4 a 5 a § 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Navíc Ústavní soud neshledal, že by výklad a aplikace tohoto zákonného ustanovení, na nichž Vrchní soud v Praze a Krajský soud v Praze založily svá rozhodnutí, byly ústavně nonkonformní. Soudy v daném případě postupovaly v souladu se zákonem a nedošlo k porušení základních práv a svobod stěžovatele.Vzhledem k tomu, že soudy se řídily ustanovením § 12 odst. 2 o.s.ř. a rozhodovaly v souladu se zákonem, nedošlo v posuzované věci k porušení základních práv a svobod stěžovatele a návrh je zjevně neopodstatněný. Proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., odmítl. Tento závěr se týká všech tří napadených rozhodnutí, nutno však uvést, že vše nasvědčuje tomu, že v případě usnesení Vrchního soudu v Praze, vydaných před dvěma a jedním rokem, přičemž šlo v daných řízeních o konečná rozhodnutí, proti nimž zákon nepřipouští žádný opravný prostředek, nebyla dodržena lhůta k podání ústavní stížnosti podle § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., a je tedy dán důvod k odmítnutí těchto částí návrhu i podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb.

Poučení: Proti usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. května 1998

JUDr. Miloš Holeček soudce Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru