Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 725/11 #1Usnesení ÚS ze dne 16.03.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Ostrava
SOUD - OS Ostrava
Soudce zpravodajWagnerová Eliška
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění
základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba /zajišťovací útěková vazba
Věcný rejstříkodůvodnění
vazba/důvody
vazba/vzetí do vazby
EcliECLI:CZ:US:2011:2.US.725.11.1
Datum podání09.03.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 8 odst.5, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 67 písm.a, § 69, § 125


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 725/11 ze dne 16. 3. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 16. března 2011 v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Š. I., zastoupeného Mgr. Jiřím Zítkem, advokátem se sídlem Českobratrská 1403/2, Ostrava, směřující proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2011 sp. zn. 6 To 52/2011, a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 1. 2011 č. j. 0 Nt 3112/2011-17, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 8. 3. 2011, tedy podanou ve lhůtě 60 dnů od doručení napadeného rozhodnutí (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho základní práva garantovaná čl. 8 odst. 5, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Na stěžovatele byla dne 16. 7. 2010 státním zástupcem v Bruntále podána obžaloba pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 274 odst. 1 tr. zákoníku a ve formě spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku s dalšími osobami pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zákoníku a pro přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku. Trestní řízení proti stěžovateli je vedeno u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 4 T 122/2010, v jehož rámci musel být na osobu stěžovatele vydán dne 7. 9. 2010 příkaz k zatčení, a to z důvodu jeho neznámého pobytu, kdy mu opakovaně nebylo možné doručit předvolání k hlavnímu líčení. Uvedený příkaz k zatčení byl realizován dne 14. 1. 2011, kdy byl stěžovatel Policií ČR v 13:00 hod zatčen.

V záhlaví citovaným usnesením Okresního soudu v Ostravě byl stěžovatel vzat podle § 68 odst. 1 tr. řádu do vazby z důvodu § 67 písm. a) tr. řádu. Za okolnosti odůvodňující aplikaci § 67 písm. a) tr. řádu soud mimo jiné považoval obavu, že "by se (stěžovatel) v průběhu trestního řízení vedeného u Okresního soudu v Bruntále ve věci sp. zn. 4 T 122/2010 mu vyhýbal tak, jak činil do současné doby, když prokazatelně se v místě trvalého bydliště či ve svém tehdejším přechodném bydlišti nezdržoval, přebýval u babičky či u další příbuzné v Českých Budějovicích, aniž by změnu místa pobytu Okresnímu soudu v Bruntále nahlásil. (Stěžovatel) je osobou, která v současné době není nikde řádně zaměstnána, není nikde evidována, takže není k místu svého pobytu nijak fakticky vázána (...)." Okresní soud rovněž přihlédl ke skutečnosti, že proti stěžovateli jsou aktuálně vedena další dvě trestní řízení, "když na (stěžovatele) musel být v rámci přípravného řízení také Okresním soudem v Ostravě vydán příkaz k jeho zatčení a rovněž i účast (stěžovatele) u hlavních líčení ve věci vedené u Okresního soudu v Bruntále sp. zn. 73 T 12/2010 se nepodařilo zajistit, neboť (stěžovatel) písemnosti soudu na uváděných adresách nepřebíral a k hlavním líčením se opakovaně nedostavoval." (str. 1 - 2 usnesení).

Stížnost stěžovatele, v níž vyjádřil nesouhlas se způsobem, jakým okresní soud odůvodnil obavu z jeho vyhýbání se trestnímu řízení, když pouze opomenul sdělit, že přebývá u své babičky, Krajský soud v Ostravě v záhlaví citovaným usnesením zamítl podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodnou. Nad rámec okresním soudem uvedených okolností krajský soud v odůvodnění konstatoval, že "u (stěžovatele) je zřejmé, že má vědomost o probíhajícím trestním řízení, nicméně neučinil nic, aby v tomto směru si zajistil místo k přebírání pošty a lze dovodit, že se před trestním stíháním skrývá. Navíc (stěžovatel) páchá soustavně majetkovou trestnou činnost, o čemž svědčí opis z evidence rejstříku trestů na (stěžovatele), který od r. 1994 obsahuje 17 záznamů, přičemž od r. 2001 má 8 záznamů pro majetkovou trestnou činnost, kdy mu byly ukládány nepodmíněné tresty odnětí svobody a v roce 2002, kdy mu byl uložen alternativní trest v podobě OPP, tento trest byl změněn v trest nepodmíněný." (str. 2 usnesení).

Stěžovatel v ústavní stížnosti, poté co zrekapituloval dosavadní průběh řízení v jeho vazební věci, opětovně (odkazem na argumentaci uvedenou ve výše uvedené stížnosti) polemizoval s konkrétními okolnostmi, které obecné soudy vzaly při svém závěru o jeho vzetí do vazby do úvahy, neboť dle názoru stěžovatele nejsou dostatečně odůvodněny a jsou nesprávně a velmi přísně posuzovány, kdy jeho přítomnost u hlavního líčení bylo možno zajistit i jiným způsobem. Nadto stěžovatel namítal, že o jeho vzetí do vazby nerozhodoval příslušný soud, kdy rozhodoval Okresní soud v Ostravě namísto Okresního soudu v Bruntále, přičemž tyto námitky, jak uvedl stěžovatel, uplatnil ve své žádosti o propuštění z vazby ze dne 15. 2. 2011, kterou Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 22. 2. 2011 č. j. 6 To 100/2011-470 rovněž zamítl. Z uvedených důvodů proto navrhuje, aby Ústavní soud napadená usnesení svým nálezem zrušil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatel v ústavní stížnosti přednesenou polemikou s odůvodněním napadených usnesení ohledně naplnění podmínek pro jeho vzetí do vazby staví Ústavní soud do pozice další instance v systému obecného soudnictví, která mu však nepřísluší. Posoudit u jednotlivých případů konkrétní skutečnosti odůvodňující obavu z následků uvedených v § 67 písm. a) tr. řádu, s ohledem na dosavadní skutková zjištění, náleží především obecným soudům, což je výrazem jejich nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 Ústavy České republiky).

K námitce stěžovatele, že napadená usnesení nejsou dostatečně odůvodněna a jsou tedy nepřezkoumatelná, Ústavní soud konstatuje, že v rámci posuzování tzv. vazebních rozhodnutí obecných soudů je oprávněn zasáhnout tehdy, shledá-li, že rozhodnutí obecného soudu o vazbě není podloženo zákonným důvodem, nebo jestliže jsou tvrzené důvody vazby v extrémním rozporu se zjištěným skutkovým stavem, nebo když rozhodnutí není odůvodněno poukazem na konkrétní skutečnosti. Výklad "konkrétních skutečností", odůvodňujících vazbu ve smyslu § 67 tr. řádu, je především věcí obecných soudů. Ty musí při znalosti skutkových okolností v dané fázi trestního řízení posoudit, zda vzetí do vazby, příp. její další trvání, je opatřením nezbytným pro dosažení účelu trestního řízení, a zda tohoto účelu nelze dosáhnout jinak ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků ze strany orgánů činných v trestním řízení. ((srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 689/05 ze dne 12. 12. 2005 (N 225/39 SbNU 379)). Ve vazebních rozhodnutích je potřeba na základě posouzení důkazů a zjištěných skutečností zhodnotit všechny okolnosti svědčící pro i proti omezení osobní svobody jednotlivce, což musí být náležitě a pečlivě odůvodněno. Právě požadavek řádného a vyčerpávajícího odůvodnění, jako jedné ze základních podmínek spravedlivého, resp. ústavně souladného rozhodnutí, vyplývá i z ústavního zákazu výkonu libovůle soudy (čl. 2 odst. 2 Listiny v návaznosti na § 125 tr. řádu). Zásah do práva stěžovatele by představovalo zejména takové rozhodnutí, které obsahuje povšechné a obecné odůvodnění v podstatě jen citující text příslušných zákonných důvodů vazby bez odkazu na konkrétní okolnosti zakládající existenci vazebních důvodů.

Důvodnost obavy z naplnění vazebního důvodu podle § 67 písm. a) tr. řádu obecné soudy spatřovaly v několika konkrétních skutečnostech, které blíže v odůvodnění svých rozhodnutí rozvedly (viz výše, str. 1-2, resp. str. 2 napadených usnesení). Za tyto skutečnosti obecné soudy označily zejména obavu z vyhýbání se stěžovatele trestnímu stíhání či případnému trestu, který mu hrozí, a to s ohledem na jeho chování do současné doby nejen v předmětné věci, ale i v ostatních, souběžně proti stěžovateli vedených trestních řízeních, či na minulost stěžovatele (stěžovatelem soustavně páchaná majetková trestná činnost, od roku 1994 přes 20 záznamů v trestním rejstříku). Důvody zásahu do osobní svobody stěžovatele jsou tak dle názoru Ústavního soudu v odůvodnění napadených usnesení dostatečným způsobem rozvedeny a konkretizovány (§ 134 odst. 2 ve spojení s § 67 a § 71 tr. řádu) a řádně a přezkoumatelným způsobem odůvodněny. Omezení osobní svobody stěžovatele se proto Ústavnímu soudu v daném případě jeví jako proporcionální, neporušující čl. 8 Listiny, jak tvrdil stěžovatel. Skutečnost, že obecné soudy vyslovily právní názor, se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti.

Námitku stěžovatele, že v jeho věci rozhodoval nepříslušný soud, Ústavní soud považuje rovněž za nepřípadnou, přičemž lze odkázat na odůvodnění výše citovaného usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne ze dne 22. 2. 2011 č. j. 6 To 100/2011-470, který se s uvedenou námitkou dostatečným způsobem vypořádal (viz str. 2-3 usnesení). Ústavní soud proto neměl důvod se touto námitkou jakkoliv dále zabývat.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný, neboť napadená rozhodnutí neporušila základní práva stěžovatele, jak tvrdil v ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. března 2011

Dagmar Lastovecká

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru