Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 71/96Nález ÚS ze dne 14.05.1997K povinnosti soudu posuzovat každý úkon podle jeho obsahu

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Soudce zpravodajProcházka Antonín
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkřízení/zastavení
účastník řízení
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 54/8 SbNU 55
EcliECLI:CZ:US:1997:2.US.71.96
Datum podání06.03.1996
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 11 odst.1, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

173/1990 Sb.

99/1963 Sb., § 79 odst.1, § 43 odst.2, § 41 odst.2


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 71/96 ze dne 14. 5. 1997

N 54/8 SbNU 55

K povinnosti soudu posuzovat každý úkon podle jeho obsahu

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud České republiky

rozhodl v senátě složeném

z předsedy a soudců ve věci ústavní stížnosti České obce sokolské

proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8.12. 1995, čj.

8 Co 1583/95-32, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 12. 1995 č j.

8 Co 1583/95-32 se zrušuje.

Odůvodnění:

Řádně a včas podanou ústavní stížností stěžovatel napadá

usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8.12.1995, čj. 8 Co

1583/95-32, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu

v Ostravě ze dne 23. října 1995, čj. 30 C 344/92-95, o zastavení

řízení ve věci jeho návrhu o navrácení majetkových práv.

V žalobě podané Okresnímu soudu v Ostravě se stěžovatel

domáhal navrácení majetkových práv podle zák. č. 173/1990 Sb. ve

znění novely zák. č. 247/1991 Sb. k nemovitostem, v žalobě přesně

specifikovaným. Jako odpůrci byli uvedeni sub. I. Tělovýchovná

jednota Lokomotiva a sub. II. Český svaz tělesné výchovy. Důvodem

uplatněné žaloby byla skutečnost, že odpůrce sub. I. na žádost

o navrácení majetkových práv odmítl v jednání pokračovat z důvodu

nejasnosti výkladu pojmu "nástupnická organizace" a odpůrce sub.

II. na výzvu vůbec nereagoval. Protože v důsledku nečinnosti

odpůrce sub. II. nebylo možné odstranit pochybnosti

o majetkoprávním uspořádání požadovaných nemovitostí, které

v průběhu let procházelo různými správci majetkové podstaty,

v návrhu petitu označil jako žalované "odpůrce ad I.resp. odpůrce

ad II.". Soud po zahájení řízení si obstaral všechny potřebné

podklady včetně výpisů z katastrů nemovitostí a vyjádření

zainteresovaných složek. Poté vyzval stěžovatele k úpravě petitu,

který musí být určitý a vykonatelný. Stěžovatel provedl úpravu

petitu tak, že větu - odpůrce ad I. resp. odpůrce ad II. - upravil

na větu : "odpůrce l nebo odpůrce 2", když ostatní části zůstaly

beze změny. Okresní soud řízení zastavil s odůvodněním, že nelze

vymezit okruh účastníků eventuálně případně alternativně, neboť

v řízení musí být přesně určen rozsah nároku, který je uplatňován

vůči každému z odpůrců.

K odvolání stěžovatele (žalobce) Krajský soud v Ostravě

usnesení Okresního soudu v Ostravě potvrdil. V odůvodnění svého

stanoviska uvedl, že mezi stěžejní podmínky řádného návrhu ve

smyslu § 79 odst.1 o.s.ř. patří na jedno z prvých míst vymezení

účastníků řízení. Navrhovatel musí proto zcela jednoznačně uvést,

proti kterému odpůrci uplatňuje svůj nárok. Je však nesmyslné,

dovozuje dále, aby navrhovatel uvedl ve svém návrhu několik

odpůrců s tím, aby si soud sám "vybral". Eventuality či

alternativy návrhu se mohou týkat toliko předmětu řízení, ale

nikoliv okruhu účastníků.

Ústavní soud si vyžádal od Okresního soudu v Ostravě spis 30

C 344/92. K výzvě o vyjádření předseda senátu Krajského soudu

v Ostravě dopisem ze dne 10.4.1996, zn. Spr. 1843/96 , odkázal na

důvody obsažené v jeho usnesení, neboť ani dodatečně nezjistil, že

by bylo nutno na nich cokoliv měnit. Dále uvedl, že celou

nepříznivou situaci si stěžovatel zavinil sám, neboť ani přes

upozornění, jehož se mu dostalo, neodstranil vytýkané vady návrhu

na zahájení řízení, ačkoliv tak mohl učinit samostatnými návrhy

vůči oběma odpůrcům. V závěru svého vyjádření položil důraz na

stanovisko, že je v rozporu s požadavkem na konkretizaci žalobního

návrhu, aby si soud sám vybral, kdo by měl vlastně uplatněný nárok

uspokojit.

Z vedlejších účastníků řízení se k výzvě Ústavního soudu

vyjádřil pouze druhý vedlejší účastník, t.j. Český svaz tělesné

výchovy . Ve vyjádření ze dne 30.4.1996 se ztotožnil s procesními

závěry obou soudů a navíc uvedl, že vzhledem k zákonu č.232/1991

Sb. ve znění zákona č.312/1991 Sb. nebyl stěžovatel k rozhodnému

datu 31.3.1948 vlastníkem majetku, jehož vydání se domáhá.

Protože stěžovatel v usneseních obou soudů spatřuje porušení

čl. 11 odst.1 věta prvá a druhá a čl.36 odst. 1 Listiny základních

práv a svobod, vzhledem k již uvedené včasnosti i řádnosti podání

stížnosti, byl povinen se jí Ústavní soud zabývat.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným

spisem Okresního soudu v Ostravě sp.zn. 30 C 344/92 a dospěl

k závěru, že ústavní stížnost je opodstatněná, a to z těchto

důvodů.

Ze spisu obecných soudů Ústavní soud zjistil, že stěžovatel

se svým návrhem domáhal navrácení majetkových práv dle

restitučního zákona č. 173/1990 Sb., ve znění zák.č.247/1991 Sb.

proti odpůrcům I. a II. z důvodu pochybnosti o majetkoprávním

uspořádání a to petitem formulovaným takto:

Odpůrce ad I. resp. ad II. je povinen vrátit, vydat

a vyklidit navrhovateli nemovitosti uvedené v knihovní vložce č.

1168 k.ú. S., pozemkové knihy vedené u Státního notářství

v Ostravě, a to p.č.47 s domem čp. 480 a parcela č. 48 hřiště

vedené na L.V. č.1029 evidence nemovitostí střediska Geodézie

Ostrava a dále nemovitosti zapsané v knize vlastnictví č.419 k.ú.

P. a to p.č. 543 s domem čp.595 p.č.372/5 a p.č. 1043 pozemkové

knihy nyní vedené L.V. č.676 evidence nemovitostí u střediska

Geodézie Ostrava podle stavu a výměry v době vynesení tohoto

rozsudku, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Usnesením

ze dne 3.10.1995 byla stěžovatelka vyzvána k odstranění vady

návrhu petitu, a to tak, aby uvedla, který z odpůrců je povinen

vydat které konkrétní nemovitosti. Přípisem z 11.10.1995 sdělila

stěžovatelka, že žaloba byla podána proti dvěma odpůrcům, z důvodu

nejasnosti v určení, který z nich je organizací povinnou majetek

vydat a dále formulovala petit tak, že odpůrce I. nebo II. je

povinen vyklidit nemovitosti původně zapsané v kn. Vl. č. 1168

pozemkové knihy kat.úz. S., jako parcely č.47 s domem č.480

a p.č.48 - hřiště, nyní vedené na L.V. č.1029 katastru

nemovitostí, k.ú. Ostrava - Poruba - jih, pod stejnými parcelními

čísly, a dále nemovitosti zapsané v kn. Vl. č.419 pozemkové knihy

k.ú. P. jako parcely č. 543 s domem č.595 p.č.372/5 - ostatní

plocha a p.č. 1043 - ostatní plocha, nyní vedené na L.V. č. 676

katastru nemovitostí Ostrava - Přívoz pod stejnými parcelními

čísly, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. V odvolání proti

zastavujícímu usnesení soudu I. stupně se pak znovu stěžovatelka

dovolávala nutnosti objasnit vlastnické vztahy odpůrců

k předmětnému majetku výslechem svědků.

Protože ustanovení § 41 odst.2 o.s.ř.ukládá soudům povinnost

posuzovat každý úkon podle jeho obsahu, potom za situace, kdy je

zcela nepochybné, že stěžovatelce nešlo výslovně o situaci tzv.

objektivní kumulace, jejíž zvláštním případem je tzv. alternativní

petit, či. eventuální petit nebo tzv. alternativa facultas, ale

naopak vzhledem k obsahu návrhu a zejména přípisu, kterým je návrh

doplňován, včetně jeho návrhů na doplnění dokazování, uvedených

v odvolání ohledně osoby povinné ve smyslu restitučních předpisů,

má Ústavní soud za to, že stěžovatelka měla především na mysli

tzv. subjektivní kumulaci ve formě samostatného procesního

společenství na straně žalovaných dle § 91 odst.1 o.s.ř., kde je

společná pouze procesní stránka věci a kdy z hlediska

hmotněprávního může být rozsudkem o každém ze společníků

rozhodnuto jinak, a to i tak, že částečně bude návrhu vyhověno

a částečně bude zamítnut. Za této situace pak stížností napadená

usnesení soudů postavená pouze na tzv. objektivní kumulaci jsou

nejenom v rozporu s § 41 odst.2 o.s.ř., ale současně též s § 43

odst.2 o.s.ř., který stanoví jako podmínku pro zastavení řízení

pouze takové vady podání, pro které nelze v řízení pokračovat. Tak

tomu však v daném případě nebylo, protože z obsahu podání

stěžovatelky bylo patrno, čeho se stěžovatelka domáhá

a nemovitosti byly uvedením katastrálních území, parcelních čísel

a popisných čísel dostatečně identifikovány. Navíc v průběhu

soudního řízení by bylo možno stěžovatelkou procesními úkony

reagovat na výsledky dokazování. Pro úplnost Ústavní soud

konstatuje, že v dané věci nemohlo být ani dotčeno ustanovení §

153 odst.2 o.s.ř.

V napadených usneseních nutno přístup obecných soudů hodnotit

nejen jako ryze formální, ale současně jako porušující čl.36

odst.1 Listiny základních práv a svobod, neboť stěžovatelce tak

bylo odepřeno právo na soudní ochranu.

Pokud zástupce vedlejšího účastníka při řízení namítl

porušení § 75 odst.1 zák.č. 182/1993 Sb. v tom, že ze strany

stěžovatele nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky, které

zákon dovoluje, měl na mysli nepožádání krajského soudu

o přípustné dovolání, neboť podle jeho názoru se jednalo o otázku

zásadního významu. Ústavní soud podobné porušení neshledal, neboť

obsahem ústavní stížnosti není materiální stránka věci, nýbrž

procesní stanovisko obou jednajících soudů.

Nedošlo však k namítanému porušení čl.11 odst.1 Listiny

základních práv a svobod, neboť vlastnické právo nebylo dosud

restituováno a tato ochrana přísluší stávajícím vlastníkům.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem byl nucen Ústavní soud

ČR stížností napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušit

podle ustanovení § 82 odst.2 písm.a) zák.č.182/1993 Sb.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu ČR se nelze

odvolat.

V Brně dne 14.5.1997

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru