Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 7/99Usnesení ÚS ze dne 15.03.1999Rozhodování o náhradě nákladů zastoupení v řízení před Ústavním soudem

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajProcházka Antonín
Typ výrokuodmítnuto pro neodstraněné vady - § 43/1/a)
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků
Věcný rejstříkřízení/zastavení
poplatek/soudní
důkaz/formální posouzení
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)U 22/13 SbNU 469
EcliECLI:CZ:US:1999:2.US.7.99
Datum podání06.01.1999
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Ostatní dotčené předpisy

182/1993 Sb., § 83 odst.1

99/1963 Sb., § 30, § 138, § 250a, § 250d odst.3


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 7/99 ze dne 15. 3. 1999

U 22/13 SbNU 469

Rozhodování o náhradě nákladů zastoupení v řízení před Ústavním soudem

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti Z. P., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 10. 1998, č. j. 31 Ca 216/98-15, takto:

Ústavnístížnostseodmítá.

Odůvodnění:

Soudce zpravodaj podle ustanovení § 43 odst.1 písm.a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl, neboť navrhovatel neodstranil vady návrhu ve lhůtě jemu k tomu určené.

Dne 6. 1. 1999 obdržel Ústavní soud podání stěžovatele, kterým napadá usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26.10. 1998, č. j. 31 Ca 216/98-15. Tímto usnesením bylo zastaveno řízení o podané žalobě na přezkoumání pravomocných rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové ze dne 8. 7. 1998, č. j. FŘ/4020/110/98/Ci, a ze dne 17. 3. 1998, č. j. FŘ/398/110/98/Ci, z důvodu nezaplacení soudních poplatků a nepředložení plné moci advokáta.

Podání stěžovatele vykazovalo vady ve smyslu příslušných ustanovení zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a proto soudce zpravodaj vyzval navrhovatele k odstranění vad návrhu a jeho doplnění ve smyslu písemného poučení. K odstranění vad návrhu a jeho doplnění plnou mocí stanovil soudce zpravodaj 30 denní lhůtu od obdržení písemné výzvy. Výzvu společně s poučením převzal navrhovatel dne 25. 1. 1999. Dne 24. 2. 1999, tedy po skončení stanovené lhůty, obdržel soudce zpravodaj sdělení navrhovatele ve kterém žádá, aby soudce zpravodaj rozhodl, že náklady na zastoupení stěžovatele před Ústavním soudem zcela nebo zčásti zaplatí stát. V další části tohoto podání stěžovatel rovněž požaduje, aby do doby než bude o nákladech řízení před Ústavním soudem rozhodnuto nebylo podání navrhovatele odmítnuto ve smyslu ustanovení § 43 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Soudce zpravodaj nejprve konstatoval, že podání doručené Ústavnímu soudu dne 24. 2. 1999 bylo učiněno po lhůtě stanovené k odstranění vad návrhu a navíc tímto podáním nebylo vyhověno písemnému poučení o odstranění vad a doplnění návrhu.

I kdyby soudce zpravodaj navrhovateli prominul zmeškání lhůty vzhledem k datu odeslání dopisu dne 23. 2. 1998, nelze v žádném případě akceptovat podmínku stěžovatele o hrazení nákladů zastoupení v řízení před Ústavním soudem státem, neboť je nutné zdůraznit, že řízení o ústavní stížnosti ve smyslu zák. č. 182/1993 Sb. není totožné s řízením před obecnými soudy a stěžovatel zde není v postavení, kdy by mohl rozhodovat či navrhovat, kdy a za jakých okolností splní podmínky písemné výzvy k odstranění vad podání, neboť tyto jsou přímo založeny zákonem o Ústavním soudu.

K žádosti navrhovatele o vydání předběžného rozhodnutí, jímž by bylo rozhodnuto předem o plném nebo částečném zaplacení nákladů zastupování státem soudce zpravodaj nepřihlédl, neboť tato žádost je v této situaci předčasná, když ve smyslu ustanovení § 83 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, může soudce zpravodaj rozhodnout o nákladech řízení v případě odůvodněných osobních a majetkových poměrů stěžovatele jen v případě, že návrh nebyl odmítnut. To tedy znamená, že podání musí nejprve splňovat veškeré náležitosti, včetně předložení plné moci. Tato situace však nenastala, neboť stěžovatel nerespektoval písemné poučení, vady návrhu ve lhůtě neodstranil a její doplnění o plnou moc navíc zcela contra legem zák. č. 182/1993 Sb. vázal na předchozí rozhodnutí o plném či částečném uhrazení nákladů zastoupení státem.

Soudce zpravodaj podanou ústavní stížnost vzhledem k důvodům shora uvedeným odmítl ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

soudce Ústavního soudu

V Brně dne 15. března 1999

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru