Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 7/96Nález ÚS ze dne 19.03.1997K důkaznímu řízení v pracovněprávním sporu (dechová zkouška na alkohol)

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajProcházka Antonín
Typ výrokuzamítnuto
Předmět řízení
základní práva a svobody/ochrana lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a jména
Věcný rejstříkPracovní poměr
alkohol a drogy
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 30/7 SbNU 195
EcliECLI:CZ:US:1997:2.US.7.96
Datum podání05.01.1996
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 90

2/1993 Sb., čl. 10 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

65/1965 Sb., § 73 písm.c, § 46 odst.1 písm.f, § 135 odst.3 písm.d

99/1989 Sb., čl.


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 7/96 ze dne 19. 3. 1997

N 30/7 SbNU 195

K důkaznímu řízení v pracovněprávním sporu (dechová zkouška na alkohol)

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud České republiky

rozhodl v senátě složeném

z předsedy a soudců ve věci ústavní stížnosti V.R. proti rozsudku

Krajského soudu v Plzni ze dne 12.10.1995, sp. zn. 12 Co 484/95,

takto:

Ústavní stížnost se zamítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, která Ústavnímu soudu ČR došla

dne 5.1.1996, se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Krajského

soudu v Plzni ze dne 12.10.1995, sp.zn. 12 Co 484/95, kterému

vytýká porušení čl.10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod

a čl. 90 Ústavy, tedy porušení jeho ústavně zaručených základních

práv.

Stěžovatel se domáhal u Okresního soudu Klatovy určení

neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, která mu byla dána podle

ust. § 46 odst.1 písm. f) zákoníku práce pro závažné porušení

pracovní kázně - povinnosti, stanovené mu v § 135 odst. 3 písm. d)

zákoníku práce.

Toto porušení stanovené povinnosti spočívalo v tom, že

stěžovatel měl nastoupit do práce dne 25.7.1994 pod vlivem

alkoholu, který byl prokázán dechovou zkouškou opětovně opakovanou

po 20 minutách. Stěžovatel namítal, že před provedením orientační

dechové zkoušky žvýkal nikotinovou žvýkačku značky Nikorette

R4mg, která byla příčinou pozitivního testu, a nikoliv alkohol.

Vedlejší účastník - zaměstnavatel stěžovatele upozorňoval na

zvlášť exponovanou funkci stěžovatele jako řidiče-strojníka

cisternového automobilu, kterým současně převáží na místo zásahu

posádku. Obsluhuje cisternu při hasebním zásahu čerpáním vody, kdy

tlak může dosáhnout až 15 atmosfér. Upozornil na Řád požárních

jednotek, se kterým byl stěžovatel seznámen, kdy pro funkci

strojník-řidič je pod bodem 16.3.5 stanoveno, že pracovník se musí

zdržet potřebný čas před nástupem do služby pití alkoholických

nápojů, aby byl podle příslušných předpisů schopen řídit motorové

vozidlo.

Okresní soud v provedení dechové zkoušky neshledal žádných

závad a k námitce stěžovatele provedl důkaz znaleckým posudkem

Vědecko-výzkumného uhelného ústavu Ostrava-Radvanice pro

stěžovatelem tvrzené posouzení zabarvení indikační vrstvy

v trubicích Altest. Znalecký posudek vyvrátil tvrzení stěžovatele

a po provedení svědeckých důkazů byl rozsudkem Okresního soudu

v Klatovech ze dne 21.6. 1995, č.j. 5 C 26/94-63, návrh

stěžovatele na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru

zamítnut.

K odvolání stěžovatele Krajský soud v Plzni ve stížnosti

napadeném rozsudku potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.

K námitce stěžovatele v odvolacím řízení doplnil řízení

o vyjádření ZV ZO odborového svazu hasičů Sboru požární ochrany

v Klatovech, zjistil, že soud prvního stupně provedl všechny

dostupné důkazy pro správné posouzení věci, a proto odvolání

neshledal důvodným.

Stěžovatel, když shrnul všechny tyto právní skutečnosti,

vytýká napadenému rozhodnutí, že bylo učiněno na základě neúplných

důkazů, neboť po stránce skutkové nemohla být prokázána přítomnost

alkoholu v krvi, aniž by byl proveden rozbor odebrané krve nebo

moči. Pro porušení ustanovení § 135 odst.3 písm.d) zákoníku práce

nestačí pouze kontrola dechovou zkouškou, jak dokazuje stěžovatel.

K odběru krve nebo moči nebyl svým zaměstnavatelem vyzván

a tím, že mu byla okamžitě po dechové zkoušce udělena dovolená,

byla mu tak vytvořena překážka v práci a byl tím také utvrzen

v domnění, že se o závažné porušení pracovní kázně nejedná.

Další právní vadu spatřuje stěžovatel v tom, že byl nejprve

upozorněn na možnost rozvázání pracovního poměru a následně mu

byla po projednání věci s odborovým orgánem doručena výpověď.

Upozornění i výpověď obsahovaly stejný důvod, i když se jednalo

o rozdílné právní instituty, což zákon nepřipouští.

Posléze stěžovatel upozorňuje na přípis České komise EUROPEAN

MEDICAL ze dne 1O.3. 1995, ve kterém je uvedeno, že ALTEST může

být používán jen jako orientační dechová zkouška a teprve další

testy, t.j. rozbor moči nebo krve mohou podezření požití alkoholu

spolehlivě prokázat.

Porušení ústavního článku 10 odst.1 Listiny základních práv

a svobod vidí stěžovatel v tom, že ačkoli mu vina nebyla

prokázána, je na něho pohlíženo jako na alkoholika, což pro něj

rovněž vytváří nepříznivý stav v probíhajícím soudním řízení

o osvojení nezletilého dítěte.

Ústavní soud si vyžádal pro správné posouzení věci spis

Okresního soudu v Klatovech, sp. zn. 5 C 266/94.

Vyžádal si rovněž stanovisko Krajského soudu v Plzni. Podle

vyjádření předsedkyně senátu J. P., odvolací soud při zkoumání

důvodnosti odvolání V. R. proti rozsudku Okresního soudu

v Klatovech ze dne 21.6. 1995, čj.5 C 266/94-63, kromě již

uvedeného konstatování, že soud prvé stolice provedl v řízení

všechny dostupné důkazy rozhodné pro správné posouzení věci,

neodňal navrhovateli možnost jednat před soudem, ani možnost

vyjádřit se ke všem provedeným důkazům. Dále uvádí, že stěžovatel

byl před oběma soudy zastoupen advokátem a rovněž i v odvolacím

řízení nebyla jeho práva omezována. Nemohlo také dojít k porušení

čl. 10 odst.1 Listiny základních práv a svobod ani čl.90 Ústavy.

Navrhuje proto zamítnutí ústavní stížnosti.

Dožádaný vedlejší účastník - Hasičský záchranný sbor okresu

Klatovy ve svém vyjádření ze dne 14.2. 1997 označuje podanou

ústavní stížnost jako nedůvodnou a v obecné rovině se dovolává

skutečnosti, že se stěžovatel domáhá přehodnocení důkazů,

k jejichž obsahu už obecné soudy stanovisko zaujaly.Ústavní soud

takové přehodnocení provést nemůže, neboť jak dovozuje dále, by

tím nutně porušil ústavní princip nezávislosti soudů a konkrétně

zásadu volného hodnocení důkazů. Po skutkové stránce upozorňuje na

skutečnost, že sám stěžovatel v řízení před soudem první stolice

přiznal, že večer před nástupem do práce vypil několik piv.

Ústavní soud po prostudování spisu Okresního soudu

v Klatovech, sp. zn. 5 C 266/94, rozsudku téhož soudu ze dne

21.6. 1995, sp. zn. 5 C 266/94, a rozsudku Krajského soudu v Plzni

ze dne 12.10. 1995, sp. zn. 12 Co 484/95, musel dát po stránce

procesní za pravdu skutečnostem obsaženým v cit. vyjádření

předsedkyně senátu odvolacího soudu v Plzni ze dne31.3.1997, neboť

procesní práva stěžovatele byla oběma soudy dodržena, všechny

dostupné důkazy rozhodné pro posouzení věci byly provedeny

a stěžovateli nebyla odňata možnost se k nim vyjádřit.

Hlavní námitka stěžovatele však spočívá v tom, že pro posouzení porušení povinnosti podle § 135 odst.3 písm. d) ZP nebyl proveden potřebný rozbor krve resp. moči, aby bylo možno řádně prokázat alkohol v krvi. Testy pomocí trubiček ALTEST považuje pouze za orientační, neboť jejich zbarvení může být vyvoláno jinými činiteli.

Pro správné posouzení vztahu obou metod je třeba lokalizovat jejich použití. V posuzovaném případě se jedná o vztah v oblasti pracovně právní, u uniformované složky s přísnou organizací nadřízenosti a podřízenosti podle hodnostních stupňů, u

stěžovatele navíc s pracovním zařazením řidiče - strojníka speciálního automobilu.

Provedený znalecký posudek vyloučil působení jiných substrátů na pozitivní výsledek při použití trubic ALTEST a přičetl jej přítomnosti alkoholových par v dechu vyšetřované osoby. Kromě obecně závazných norem ve vztahu k řidiči motorového vozidla v případě stěžovatele jsou navíc rozhodující dva vnitroorganizační předpisy. Prvým je Řád požárních jednotek - výkon služby, který v ustanovení 16.3.5 nařizuje, že řidič - strojník je povinen se zdržet potřebný čas před nástupem do služby pití alkoholických nápojů, aby byl podle příslušných předpisů schopen řídit motorové vozidlo. Druhým předpisem je čl.14 kolektivní smlouvy na r. 1994. Podle něho za porušení pracovní kázně dle § 73 písm. c) ZP je neschopnost příslušníka k výkonu práce v důsledku požití alkoholických nápojů, pro něž není při nastoupení práce připuštěn k výkonu práce. Stěžovatel pro opakovaně pozitivní výsledek detalkoholových zkoušek k výkonu práce funkce řidiče nemohl být připuštěn. Proto mu byla poskytnuta dovolená, kdy sám měl možnost, v případě nesouhlasu s výsledky zkoušek, se obrátit na lékaře se žádostí o provedení odběru krve nebo moči. To stěžovatel neučinil, neboť se domníval, že intenzita jím porušeného pracovně právního předpisu bude řešena mírnějším způsobem. V protokolu z jednání Okresního soudu v Klatovech ze dne 2.11.1994 potom prohlásil, že v době do 22,30 hod. před nástupem do práce vzhledem k panujícím vedrům vypil tři 10stupňová piva.

Odkaz, který má citovaný Řád požárních jednotek pro výkon služby na příslušné předpisy, se týká hlavně § 5 odst.2 písm.b) vyhl.č. 99/1989 Sb., v platném znění, o pravidlech provozu na pozemních komunikacích. Toto ustanovení zakazuje řídit vozidlo bezprostředně po požití alkoholických nápojů nebo v takové době po požití alkoholického nápoje, kdy by mohl být ještě pod vlivem alkoholu.

Vzhledem k citovaným vnitroorganizačním předpisům a vyhl. č.

99/1989 Sb. v platném znění, pro závažnost porušení pracovní kázně

je plně dostačující zkouška detekčními trubicemi ALTEST. Již na

jejich základě musí nutně dojít k vyřazení pracovníka z práce,

pokud jeho test je pozitivní.

Provedené řízení v pracovně právních vztazích nemůže porušit

článek 10 odst.1 Listiny základních práv a svobod, neboť se jedná

o vztah pracovní nadřízenosti a podřízenosti, kterému chybí

jakýkoli předpoklad narušení tohoto ústavního práva, neboť

pracovník vstupem do pracovního poměru souhlasí se všemi

opatřeními z tohoto vztahu pro něho vyplývajícími.

K porušení čl. 90 Ústavy nemohlo dojít proto, že soudy zákonem

stanoveným způsobem poskytly ochranu právům stěžovatele.

Námitka stěžovatele, že nejprve byl upozorněn na možnost

výpovědi, což považoval vzhledem k později dané výpovědi za

samostatný právní institut, je námitkou bez jakékoli právní

relevance.

Ústavní soud považuje za nutné vyjádřit se ke stanovisku

vedlejšího účastníka, podle kterého Ústavnímu soudu ČR nepřísluší

přehodnocovat stanoviska obecných soudů, neboť tím by, podle jeho

názoru, byl porušen princip nezávislosti soudů - konkrétně zásada

volného hodnocení důkazů.

Vzhledem k zásadě "iura novit curia" je navíc výrok vedlejšího

účastníka naprosto mylný. Ústavní soud ČR je soudem ochrany

ústavnosti a jeho kompetence je dána všude tam, kde došlo k jejímu

porušení. V činnosti soudce může dojít k porušení ústavnosti,

jistě neúmyslné, nejen v oblasti procesní. Pro provádění důkazů

Ústavním soudem potřebných ke zjištění skutkového stavu jsou

určeny §§ 48 a 49 zákona č. 182/1993 Sb. a ve vztahu k ústavním

stížnostem § 81 cit. zákona, podle kterého Ústavní soud není vázán

skutkovým zjištěním učiněným v předcházejících řízeních.

Vzhledem k tomu, že nedošlo v případě stěžovatele k porušení

jím tvrzených základních práv, byl nucen Ústavní soud ČR podanou

ústavní stížnost zamítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu ČR se nelze

odvolat.

V Brně dne 19.3.1997

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru