Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 68/02Nález ÚS ze dne 23.10.2003K povaze lhůty k podání správní žaloby

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajRychetský Pavel
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkSprávní soudnictví
lhůta
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 125/31 SbNU 129
EcliECLI:CZ:US:2003:2.US.68.02
Datum vyhlášení25.11.2003
Datum podání30.01.2002
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 90, čl. 95

2/1993 Sb., čl. 36, čl. 38

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 57 odst.3, § 250b odst.1


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 68/02 ze dne 23. 10. 2003

N 125/31 SbNU 129

K povaze lhůty k podání správní žaloby

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 23. října 2003 sp. zn. II. ÚS 68/02 ve věci ústavní stížnosti R. S. proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích z 16. 1. 2002 sp. zn. 12 C 227/2001, kterým bylo zastaveno řízení o přezkum rozhodnutí správního orgánu Krajského úřadu Pardubického kraje - odboru dopravy a silničního hospodářství - z 9. 7. 2001 č. j. ODSH 914/2001-Dl a rozhodnutí Okresního úřadu v Ústí nad Orlicí, referátu dopravy a silničního hospodářství, z 24. 5. 2001 č. j. 148/SŘ-2001, jimiž byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, za což mu byla uložena pokuta.

Usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 16. ledna 2002 sp. zn. 12 C 227/2001 se zrušuje.

Odůvodnění:

Ústavní soud obdržel dne 30. 1. 2002, ve lhůtě podle § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon") ústavní stížnost, kterou stěžovatel brojil proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 16. 1. 2002 sp. zn. 12 C 227/2001, kterým bylo zastaveno řízení o přezkum rozhodnutí správního orgánu Krajského úřadu Pardubického kraje - odboru dopravy a silničního hospodářství - ze dne 9. 7. 2001 (ODSH 914/2001-Dl) a rozhodnutí Okresního úřadu Ústí nad Orlicí, referátu dopravy a silničního hospodářství, ze dne 24. 5. 2001 (148/SŘ-2001), jimiž byl uznán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle § 22 odst. 1 písm. b) a d) a na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomániemi podle § 30 odst. 1 písm. i) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, když porušil ustanovení § 7 odst. 1 a) a c) zákona č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, a § 5 odst. 1 písm. b), § 2 písm. b), § 6 odst. 4 a § 38 odst. 3 písm. a), b) a c) vyhlášky č. 99/1989 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích (pravidla silničního provozu), ve znění pozdějších předpisů, a za to mu byla uložena pokuta ve výši 14 000 Kč, jež mu byla umožněna zaplatit ve splátkách, a uložen zákaz činnosti spočívající v řízení všech motorových vozidel na dobu 18 měsíců, a navrhl zrušit napadené usnesení obecného soudu.

Svoji ústavní stížnost odůvodnil tím, že důvodem k zastavení řízení ve věci jeho žaloby proti správnímu rozhodnutí byla skutečnost, že podání k obecnému soudu bylo tomuto soudu doručeno dne 12. 9. 2001, když zákonná dvouměsíční lhůta vypršela dne 11. 9. 2001. Stěžovatel poukazuje na skutečnost, že poslední den lhůty dne 11. 9. 2001 byla správní žaloba předána poště k doručení Okresnímu soudu v Pardubicích podle § 57 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "o. s. ř.") v zákonné lhůtě podle § 250b odst. 1 o. s. ř. Stěžovatel dále tvrdil, že řízení před orgány státní správy i obecným soudem trpí zásadními vadami.

V postupu obecného soudu proto stěžovatel shledal porušení svého práva na soudní ochranu zaručeného podle čl. 36 a 38 Listiny základních práv a svobod a dále čl. 90 a 95 Ústavy České republiky.

K ústavní stížnosti se vyjádřil účastník - Okresní soud v Pardubicích - prostřednictvím předsedkyně okresního soudu, která nevznesla procesní návrh, jak má Ústavní soud rozhodnout. Sdělila, že ze spisového materiálu nevyplývá, že žaloba byla podána u soudu osobně. Obálka o doručení žaloby soudu poštou není údajně součástí spisového materiálu.

K věci si Ústavní soud vyžádal též spis vedený Okresním soudem v Pardubicích sp. zn. 12 C 227/2001, ze kterého zjistil, že ústavní stížnost je důvodná.

V procesních otázkách Ústavní soud neshledal překážek, a proto se věcí meritorně zabýval.

Lhůta k podání správní žaloby stanovená v § 250b odst. 1 o. s. ř. je lhůtou procesní povahy - postačí tedy, je-li ve stanovené lhůtě žaloba podána orgánu, který má povinnost ji doručit. To se stalo v souladu s ustanovením § 57 odst. 3 o. s. ř., podle něhož je lhůta zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost zásilku doručit.

Z obsahu přiloženého spisu obecnéhosoudu a ústavní stížnosti včetně příloh bylo Ústavním soudem stran data podání žaloby stěžovatelem zjištěno, že stěžovatel předložil originál podacího lístku ze dne 11. 9. 2001, týkající se zásilky adresované obecnému soudu (účastníku řízení). Zásilka byla podána k přepravě prostřednictvím České pošty Hradec Králové 3. Spis obecného soudu neobsahuje obálku, ve které bylo podání soudu doručeno, i když je zřejmé, že podání nebylo soudu doručeno osobně.

Z Ústavnímsoudem vyžádaného sdělení České pošty, a. s., bylo ověřeno, že na poště 50003 Hradec Králové 3 byla dne 11. 9. 2001 v 17,16 hodin podána zásilka čís. R 030553 677, která má shodné identifikační údaje s podacím lístkem zásilky předloženým stěžovatelem. V takovém případě byla žaloba podána včas, neboť byla poslední den lhůty dne 11. 9. 2001 předána orgánu, který má povinnost zásilku dopravit, a tak stěžovatel podal správní žalobu ve lhůtě k tomu určené.

Z pohledu ústavněprávního nutno stanovit podmínky, při jejichž splnění má nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnýmisoudy za následek porušení základních práv a svobod. Základní práva a svobody v oblasti jednoduchého práva působí jako regulativní ideje, na něž obsahově navazují komplexy norem jednoduchého práva. Porušení některé z těchto norem, a to v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy), anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti (např. přepjatý formalismus), pak zakládá dotčení na základním právu a svobodě.

Z uvedených podkladů Ústavnísoud shledal, že došlo k porušení práva stěžovatele na soudní ochranu, neboť jeho podání učiněné v zákonné lhůtě bylo odmítnuto jako podání učiněné po lhůtě, čímž mu byl znemožněn přístup k soudu.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru