Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 655/02Usnesení ÚS ze dne 07.01.2003

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajProcházka Antonín
Typ výrokuodmítnuto pro nepříslušnost - § 43/1/d)
odmítnuto pro nepřípustnost - § 43/1/e)
odmítnuto pro nedodržení lhůty - § 43/1/b)
Předmět řízení
základní práva a svobody/svoboda osobní
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkopravný prostředek - mimořádný
EcliECLI:CZ:US:2003:2.US.655.02
Datum podání05.09.2002
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 265i odst.1 písm.f


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 655/02 ze dne 7. 1. 2003

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti S. V., zastoupené JUDr. L.E., advokátem, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9.ledna 2002, sp. zn. 3 To 68/2001, a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11.srpna 2000, sp. zn. 11 T 3/99, a o odložení jejich vykonatelnosti, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 5.9.2002 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, doplněná na základě výzvy k odstranění vad návrhu podáním ze dne 12.11.2002.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti, včetně jejího doplnění, napadá rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9.1.2002, sp. zn. 3 To 68/2001, kterým tento soud podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. d) trestního řádu zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11.8.2000, sp. zn. 11 T 3/99, v celém rozsahu, a podle § 259 odst. 3 trestního řádu nově rozhodl tak, že při nezměněných skutkových zjištěních, převzatých z rozsudku soudu prvního stupně, uznal stěžovatelku vinnou trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 trestního zákona (dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu, a to dílem samostatně, dílem jako spolupachatelku), trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 trestního zákona. Trest byl stěžovatelce uložen shodně s rozsudkem nalézacího soudu.

Jak vyplývá z petitu ústavní stížnosti stěžovatelka dále navrhuje, aby Ústavní soud rozhodl o odložení vykonatelnosti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9.1.2002, sp. zn. 3 To 68/2001, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 11.8.2000, sp. zn. 11 T 3/99, a o jejím propuštění z výkonu trestu.

Soudce zpravodaj nejprve zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje procesní podmínky pro její meritorní projednání, tj zda je přípustná ( § 35 ve vztahu k § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon č. 182/1993 Sb."), a zda byla podána včas (§ 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.).

Jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti, stěžovatelka dne 26.3.2002 podala k Ústavnímu soudu ústavní stížnost, vedenou tímto soudem pod sp. zn. IV. ÚS 185/02, kterou stěžovatelka napadá rovněž rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11.8.2000, sp. zn. 11 T 3/99, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9.1.20002, sp. zn. 3 To 68/2001. Současně stěžovatelka i ve shora označené ústavní stížnosti navrhuje, aby Ústavní soud rozhodl o odložení vykonatelnosti obou, shora označených rozsudků.

Podle ustanovení § 35 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže Ústavní soud již v téže věci jedná. V obou ústavních stížnostech stěžovatelka napadá stejné rozsudky obecných soudů s tím, že shodně navrhuje též odložení jejich vykonatelnosti. V tomto smyslu jde o totožnost věci a překážka věci zahájené brání tak projednání ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. II. ÚS 655/02.

Soudce zpravodaj dále zkoumal, zda ústavní stížnost byla podána včas.

Z přiloženého usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7.8.2002, sp. zn. 6 Tdo 445/2002, vyplývá, že stěžovatelka podala proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9.1.2002, sp. zn. 3 To 68/2001, dovolání, které bylo podle § 265i odst. 1 písm. f) trestního řádu odmítnuto. Vzhledem k tomu, že usnesení dovolacího soudu o odmítnutí dovolání stěžovatelka dle petitu ústavní stížnosti nenapadá, byl posledním prostředkem k ochraně práva stěžovatelky ( ve smyslu ustanovení § 72 odst. 2 ve vztahu k ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.) rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9.1.2002, sp. zn. 3 To 68/2001, který stěžovatelka obdržela dne 21.3.2002.

Jestliže však byla ústavní stížnost doručena Ústavnímu soudu až dne 5.9.2002, jedná se v daném případě o překročení zákonné 60 denní lhůty k podání ústavní stížnosti.

Spolu s návrhem na zrušení obou, ústavní stížností napadených rozsudků obecných soudů a návrhem na odložení jejich vykonatelnosti, navrhla stěžovatelka, aby Ústavní soud rozhodl o jejím propuštění z výkonu trestu.

Ve vztahu k této části ústavní stížnosti soudce zpravodaj konstatuje, že Ústavní soud je orgán ochrany ústavnosti a jako takový musí zásadně respektovat princip dělby moci, na němž je ústavní systém České republiky založen. O propuštění stěžovatelky z výkonu trestu nemůže rozhodovat Ústavní soud, neboť mu takové rozhodnutí nepřísluší, ale výhradně jen soudy obecné. Ve vztahu k části ústavní stížnosti, jíž se stěžovatelka domáhá rozhodnutí Ústavního soudu o svém propuštění z výkonu trestu, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení návrh odmítl, podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., neboť jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.

Ve zbývající části soudce zpravodaj ústavní stížnost, ze všech shora uvedených důvodů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení rovněž odmítl, a to podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., neboť jde o návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem, a podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., neboť jde i o návrh nepřípustný.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

soudce Ústavního soudu

V Brně dne 7. ledna 2003

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru