Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 647/04Usnesení ÚS ze dne 09.12.2004

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajNykodým Jiří
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkZnalecký posudek
EcliECLI:CZ:US:2004:2.US.647.04
Datum podání18.11.2004
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

6/2002 Sb., § 174a

99/1963 Sb., § 127, § 226


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 647/04 ze dne 9. 12. 2004

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Lastovecké a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Jiřího Nykodýma, o ústavní stížnosti Ing. K. M., zastoupeného JUDr. J. P., směřující proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 10. 2004, č. j. 15 UL 1/2004-210, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě 16. listopadu 2004 se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 10. 2004, č. j. 15 UL 1/2004-210, a tvrdí, že jím byla porušena jeho základní práva podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 1 a 90 Ústavy České republiky, a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Z ústavní stížnosti a jí napadeného rozhodnutí obecného soudu vyplývá, že na základě žaloby stěžovatele je od 28. 7. 2004 Okresním soudem ve Vsetíně vedeno pod sp. zn. 8 C 100/2000 soudní řízení. V tomto řízení byl dne 1. 7. 2002 pod č. j. 8 C 100/2000-159 vydán rozsudek, který byl v důsledku odvolání stěžovatele usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2003, č. j. 15 Co 399/2004, zrušen a věc byla vrácena soudu prvého stupně. Odvolací soud přitom dal soudu prvého stupně ve zrušovacím usnesení pokyn, aby vzhledem k odborné otázce, která je důležitá pro rozhodnutí ve věci, ustanovil znalce k výkladu odborných pojmů. Stěžovatel s tímto pokynem nesouhlasí, protože znalec má být dotazován na právní posouzení, a k tomu není oprávněn, což dopisem ze dne 17. 3. 2004 sdělil soudu prvého stupně. Poté dne 9. 9. 2004 podal předsedovi Okresního soudu ve Vsetíně stížnost na průtahy v řízení, která byla vyřízena dopisem ze dne 4. 10. 2004, č. j. Spr 17/2004. Předseda Okresního soudu ve Vsetíně konstatoval, že ve věci skutečně v období od února do června 2004 k průtahům v řízení došlo. Průtahy však nadále netrvaly, neboť ve věci byl usnesením ze dne 17. 9. 2004, č. j. 8 C 100/2000-204, přibrán znalec z oboru geodézie a kartografie, aby ve lhůtě dvou měsíců vypracoval znalecký posudek. Podle stěžovatele je však ustanovení znalce jen dalším průtahem v řízení, neboť znalec má vyložit obsah smlouvy, tedy otázku právní. Proto podal 14. 10. 2004 v souladu s ustanovením § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "z. o s. a s.") návrh, aby Okresní soud ve Vsetíně nařídil ve věci jednání a pokračoval v řízení bez dalších průtahů. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 10. 2004, č. j. 15 UL 1/2004-210, byl návrh stěžovatele zamítnut s odůvodněním, že v řízení nedochází k průtahům.

Posledně uvedenému rozhodnutí stěžovatel vytýká, že jím byl zamítnut návrh na vydání pokynu, aby v řízení bylo pokračováno, přestože jeho vydání stěžovatel nenavrhoval. Krajský soud v Ostravě ani nepřihlédl k tvrzením stěžovatele, že ustanovením znalce, který má odpovědět otázky právní namísto otázek odborných, dochází k průtahům v řízení. Tento posudek je totiž nepřípustným, nezákonným a nepoužitelným důkazem. Dále namítá, že Krajský soud v Ostravě interpretoval a aplikoval nesprávně i ustanovení § 174a odst. 6 z. o s. a s., neboť návrh byl zamítnut, aniž by již došlo k procesnímu úkonu, k němuž návrh na určení lhůty směřoval. Z toho všeho stěžovatel dovozuje, že z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními, úvahou při hodnocení důkazů a právními závěry, přičemž právní závěry spočívají na nedostatečném skutkovém zjištění a jsou s ním v extrémním nesouladu.

Ústavní soud v minulosti dovodil, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví. Není jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, chráněných zákony a dalšími předpisy, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody (nález sp. zn. I. ÚS 68/93 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení. Svazek č. 1. Nález č. 17). Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou samostatnou záležitostí obecných soudů. Ústavní soud neposuzuje zákonnost vydaných rozhodnutí (pokud jimi není porušeno ústavně zaručené právo), neboť to přísluší obecným soudům. Z takto vyloženého zásadního stanoviska vyplývá, že je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.

Z usnesení napadeného ústavní stížností vyplývá, že se obecný soud zabýval průtahy v řízení jak v obecné rovině, tak i námitkami stěžovatele, týkajícími se znaleckého dokazování. Uvedl, že v rámci řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu není oprávněn posuzovat procesní postup soudu a v rámci toho ani důvodnost zvolených důkazních prostředků. Tento závěr lze mít za ústavně souladný a lze jej vyvodit jak ze zjištění konstatovaných v odůvodnění rozhodnutí, tak z tvrzení obsažených v ústavní stížnosti. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že není v rozporu s materiální povahou práva na fair proces, a tedy nemůže být průtahem v řízení, pokud soud prvého stupně v souladu s ustanovením § 226 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, postupuje v souladu s právním názorem a pokyny odvolacího soudu. Právě opačný postup by byl rozporný s právem na spravedlivý proces, zejména pokud jde o vázanost soudu procesními předpisy a předvídatelnost soudního postupu a rozhodování.

Stěžovatel se konečně mýlí, pokud Krajskému soudu v Ostravě vytýká absenci vázanosti návrhem a vykročení z mezí daných ustanovením § 174a odst. 6 z. o s. a s.

I v samotné ústavní stížnosti totiž stěžovatel tvrdí, že se domáhal, aby soud prvého stupně: "nařídil jednání a pokračoval v řízení bez dalších průtahů". Pokud tedy Krajský soud v Ostravě zamítl jednak návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, spočívajícího v nařízení jednání soudem prvého stupně, a dále zamítl návrh na vydání pokynu, aby v řízení bylo pokračováno bez dalších průtahů, evidentně se důsledně řídil návrhem stěžovatele. Výklad předmětného zákonného ustanovení, který Krajský soud v Ostravě použil a aplikoval, lze považovat za výklad ústavně konformní. Podle § 174a odst. 6 z. o s. a s. se totiž návrh zamítá nejenom tehdy, pokud soud, vůči němuž návrh směřuje, již procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení, učinil, ale i pokud k průtahům v řízení nedochází.

Ze shora vyložených důvodů Ústavní soud neshledal zásah do základních práv a svobod zaručených stěžovateli ústavním pořádkem, a proto ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl, a to podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. prosince 2004

JUDr. Dagmar Lastovecká, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru