Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 644/2000Usnesení ÚS ze dne 16.01.2001

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajCepl Vojtěch
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
Věcný rejstříkpříslušnost
rozhodnutí procesní
EcliECLI:CZ:US:2001:2.US.644.2000
Datum podání02.11.2000
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 12, § 14


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 644/2000 ze dne 16. 1. 2001

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě, složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského, ve věci ústavní stížnosti Ing. Z. K., zastoupeného Mgr. P. F., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře, ze dne 27. 9. 2000, č. j. 15 Co 488/2000-61,62 usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 5. 5. 2000, č. j. 7 C 195/98-46,47, a proti postupu soudů před vydáním obou napadených usnesení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 2. 11. 2000, a na výzvu Ústavního soudu doplněna dne 13. 12. 2000, domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře, ze dne 27. 9. 2000, č. j. 15 Co 488/2000-61,62, a usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 5. 5. 2000, č. j. 7 C 195/98-46,47.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 27. 9. 2000, č. j. 15 Co 488/2000-61, bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 5. 5. 2000, č. j. 7 C 195/98-46, kterým soud prvního stupně zamítl námitku místní nepříslušnosti vznesenou ze strany stěžovatele. Odvolací soud se zcela ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, který pokládal námitku stěžovatele o místní nepříslušnosti za nedůvodnou. Podle stěžovatele má jeho argumentace oporu v čl. 3 a čl. 10 Ústavy ČR, v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením, nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně chráněných práv a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat toliko ústavnost napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že okolnosti, uvedené v ústavní stížnosti, nemohou podstatu a tedy ani ústavnost napadených usnesení zásadním způsobem zpochybnit a ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná.

Z obsahu napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v ústavní stížnosti dovolává, shledán nebyl. Odvolací soud se vypořádal se všemi námitkami, které byly v opravném prostředku uplatněny a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil své rozhodnutí.

Do rozhodovací činnosti obecných soudů může Ústavní soud zasahovat pouze v případě, že jejich rozhodnutím je zasaženo do ústavně zaručených práv a svobod. Takové porušení práv stěžovatele však v posuzované věci Ústavní soud neshledal. Z ústavní stížnosti tedy nevyplývá nic, co by posunulo projednávanou věc do ústavněprávní roviny.

Z uvedených důvodů a také s přihlédnutím k tomu, že usnesení o zamítnutí námitky místní nepříslušnosti je rozhodnutím procesní povahy, nejde o rozhodnutí ve věci samé, a jako takové zpravidla ani není způsobilé zasáhnout do ústavně zaručených práv, byl návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 16. 1. 2001

JUDr. Antonín Procházka

předseda II. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru