Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 636/06 #1Usnesení ÚS ze dne 12.10.2006

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajNykodým Jiří
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na ochranu rodičovství, rodiny a dětí
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /rovnost ... více
Věcný rejstříkdůkaz/volné hodnocení
dítě
rodiče
Výživné
EcliECLI:CZ:US:2006:2.US.636.06.1
Datum podání25.09.2006
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

94/1963 Sb., § 85, § 96

99/1963 Sb., § 132


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 636/06 ze dne 12. 10. 2006

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti Ing. J. B, zastoupeného Mgr. Janem Kutějem, advokátem, se sídlem 28. října 5, Opava, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. července 2006, č. j. 29 Co 167/2006-330, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. února 2006, č. j. 11 P 76/2004-283, za účasti 1) Městského soudu v Praze, a 2) Obvodního soudu pro Prahu 9, jako účastníků řízení, a 1) Viléma (jedná se o pseudonym)., a 2) J. B., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 22. září 2006 se stěžovatel domáhá zrušení výroku I. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. února 2006, č. j. 11 P 76/2004-283, kterým byl zamítnut jeho návrh na snížení výživného, které je povinen platit na vedlejšího účastníka řízení 1), a výroku I. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. července 2006, č. j. 29 Co 167/2006-330, kterým byl rozsudek soudu prvého stupně potvrzen. Tvrdí, že jimi byla porušena jeho základní práva podle čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 32, čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a čl. 2 odst. 2, čl. 4, a čl. 90 Ústavy České republiky.

Stěžovatel v ústavní stížnosti konkrétně tvrdí existenci extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními obecných soudů a jejich závěry ztělesněnými v napadených rozhodnutích. Má zato, že v řízení bylo prokázáno, že se zásadním způsobem změnily majetkové poměry na jeho straně (snížení) i na straně vedlejší účastnice řízení 2) - matky (zvýšení), a změnily se i potřeby vedlejšího účastníka řízení 1) - nezletilého dítěte (snížení), jakož i míra jeho vztahů s oběma rodiči (zvýraznění poměru otce na úkor matky v důsledku častějších styků). K původní dohodě o výši výživného poznamenává, že v době jejího uzavření nebyl právně zastoupen, a proto se mylně domníval, že je v rámci tohoto výživného zohledněno i výživné manželky. Dále namítá, že odůvodnění rozhodnutí obecných soudů nejsou řádná a vyčerpávající, a to zejména co se týče zohlednění jeho námitek. Jedná se zejména o námitky nerovného posuzování výdělkových možností obou rodičů, nesprávného posuzování potřeb nezletilého dítěte, rozporu mezi údaji matky o jejích příjmech a majetku a skutečností, a že matka s ním vede "válku", což snižuje její věrohodnost. Stěžovatel konečně argumentuje zněním § 85 odst. 2 a § 96 odst. 2 zákona o rodině, které podle něj obecné soudy nezohlednily.

Z listin předložených stěžovatelem Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 16. března 2004 byla schválena dohoda rodičů o poměrech k nezletilému dítěti pro dobu před rozvodem i po něm, a na jejím základě se stěžovatel zavázal přispívat na výživné částkou 6.000 Kč měsíčně. Toto výživné bylo sníženo rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. října 2004 na částku 5.100 Kč měsíčně, protože stěžovatel hradí nezletilému 900 Kč měsíčně na stavební spoření, sjednané v souladu s vůlí obou rodičů. Návrhem ze dne 6. září 2005 se stěžovatel domáhal snížení výživného na částku 2.550 Kč s účinností od právní moci rozhodnutí, z důvodu nástupu matky do zaměstnání po skončení mateřské dovolené.

Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Jako takovému mu zásadně nepřísluší zasahovat do rozhodovací pravomoci obecných soudů v oblasti podústavního práva, a to ani v případě odlišného názoru na posouzení konkrétní věci.

V posuzovaném případě nelze souhlasit s názorem stěžovatele, že by obecné soudy nezohlednily dílčí snížení jeho příjmů (což akceptoval odvolací soud), jakož i zvýšení příjmů na straně matky a změnu plynoucí z rozšíření styku stěžovatele s nezletilým, jakož i konečně podstatnou změnu místa bydliště nezletilého, respektive s tím související námitky stěžovatele. Všechny tyto relevantní skutečnosti totiž v odůvodněních napadených rozhodnutí našly svoji odezvu, neboť je obecné soudy vzaly za prokázané. Obecné soudy přitom zohledňovaly i všechny reálné výdaje obou rodičů i nezletilého dítěte, a okolnosti související s jeho růstem a zdravotním stavem. Učinily shodný závěr, že zvýšení příjmu matky, a tím i zvýšení její životní úrovně na níž se nezletilé dítě fakticky podílí, nemůže v konečném důsledku znamenat, že výživné na nezletilé dítě bude sníženo. Nikoliv nevýznamnou skutečností přitom pro obecné soudy bylo zjištění, že i v době posledního rozhodování o výživném byla saturace a výše příjmů stěžovatele podstatně příznivější, než jak stěžovatel tehdy tvrdil a jeho nynější situace je příznivější (tedy nikoliv shodná, jak v ústavní stížnosti tvrdí stěžovatel) oproti tehdy obecným soudem zjištěné situaci.

Ústavní soud tedy neshledává pochybení ústavněprávní relevance v závěru, že nedošlo k tak podstatné změně poměrů, která by odůvodňovala další snížení výživného, jenž je vyvrcholením dílčích závěrů odmítajících námitky stěžovatele v průběhu řízení. A skutečnost, že soudy vyslovily názor, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti (nález sp. zn. II. ÚS 294/95 in Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 5. N. 63. str. 481).

Protože Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako zjevně neopodstatněná podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. října 2006

Stanislav Balík, v. r.

předseda senátu

Za správnost : H. Kyprová

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru