Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 63/97Nález ÚS ze dne 04.03.1998Odmítnutí opravného prostředku proti rozhodnutí správního orgánu pro neodstranění vad návrhu

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajProcházka Antonín
Typ výrokuzamítnuto
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
Věcný rejstříkSprávní soudnictví
Poučovací povinnost
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 31/10 SbNU 203
EcliECLI:CZ:US:1998:2.US.63.97
Datum podání19.02.1997
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 37

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 250p, § 43 odst.1, § 249 odst.2, § 250l odst.2, § 5, § 28 odst.2


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 63/97 ze dne 4. 3. 1998

N 31/10 SbNU 203

Odmítnutí opravného prostředku proti rozhodnutí správního orgánu pro neodstranění vad návrhu

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudců ve

věci ústavní stížnosti Ing. J. J. a spol. proti usnesení Krajského

soudu v Ostravě ze dne 12.11. 1996, sp. zn. 22 Ca 497/96,

takto:

Ústavní stížnost se zamítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelé podali ústavní stížnost proti usnesení Krajského

soudu v Ostravě ze dne 12.11. 1996, sp. zn. 22 Ca 497/96, kterým

tento soud odmítl opravný prostředek proti rozhodnutí Okresního

úřadu, pozemkového úřadu v Přerově ze dne 23.8. 1996, č. j. Poz.

ú. : 1070/91/W/HU-6-II.

Stěžovatelé uvedli, že v roce 1991 požádali jako oprávněné

osoby o vydání zemědělského majetku, dříve zapsaného v kn.vl.

4011, 4655,4730 a 707 PK pro k.ú. P. Tyto nemovitosti byly

dříve ve vlastnictví sourozenců K. a J. J.

Okresní úřad, pozemkový úřad v Přerově vydal na základě

správního řízení rozhodnutí ve kterém nepřiznal stěžovatelům

vlastnictví k nemovitostem, na něž uplatnili nárok. Proti tomuto

rozhodnutí podala zmocněnkyně stěžovatelů D. M. opravný

prostředek, který označila jako odvolání. Podání bylo podepsáno

zmocněnkyní a jak výslovně uvedla v návrhu, dle plných mocí

oprávněných osob.

Usnesením ze dne 11.9. 1996 sp. zn. 22 Ca 497/96 vyzval

krajský soud zmocněnkyni stěžovatelů k odstranění vad podání

s tím, aby uvedla všechny účastníky správního řízení popř. jejich

zástupce a doplnila, v čem spatřuje nezákonnost rozhodnutí

pozemkového úřadu a porušení subjektivních práv.

Za této situace zmocněnkyně předala výzvu soudu a další

listinné doklady JUDr. P. R., advokátu, kterému stěžovatelé

předali plné moci k zastupování před krajským soudem. Ve stanovené

lhůtě právní zástupce vyhověl výzvě krajského soudu a vady návrhu

odstranil, dopustil se však pochybení v tom směru, že k podání již

nepřiložil plné moci pro zmocněnkyni ze kterých by vyplývalo, že

byla oprávněna za stěžovatele podat opravný prostředek.

Toto pochybení podle názoru stěžovatelů však nemohlo být tak

závažnou vadou řízení, která by opravňovala krajský soud

k odmítnutí opravného prostředku podle § 250p občanského soudního

řádu (dále jen "o. s. ř.").

Vzhledem k tomu, že proti napadenému usnesení již není

přípustný řádný opravný prostředek, znamená tato situace pro

stěžovatele nemožnost projednání restitučního nároku soudem a jeho

zánik.

Navrhovatelé zdůrazňují, že odmítnutí opravného prostředku

pro formální vady se jeví jako nepřiměřeně tvrdé, pokud

stěžovatelé prostřednictvím svého právního zástupce splnili

požadavky krajského soudu mimo doložení plné moci a dovozují, že

by byl spíše namístě takový postup, že by je krajský soud

upozornil na učiněnou chybu a vyzval je k odstranění této poslední

vady.

V postupu krajského soudu proto navrhovatelé vidí porušení

čl.4 a čl. 90 Ústavy, jakož i čl. 36 odst.1,2 a čl. 37 Listiny

základních práv a svobod ( dále jen "Listina"). V postupu

krajského soudu vidí navrhovatelé odmítnutí ochrany jejich právům

cestou nezávislého soudního řízení.

Z napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne

12.11. 1996, č.j. 22 Ca 497/96-25, se zjišťuje, že tento soud

rozhodl ve věci navrhovatelky D. M., proti odpůrci Okresnímu

úřadu, pozemkovému úřadu v Přerově za účasti Pozemkového fondu ČR,

Praha 1, Těšnov 17, o přezkoumání rozhodnutí odpůrce ze dne 23.8.

1996, č. j. Poz. ú. 1070/91/W/HU-6-II, tak , že opravný prostředek

odmítl.

Krajský soud v odůvodnění usnesení uvedl, že navrhovatelka

podala proti rozhodnutí správního orgánu opravný prostředek

označený jako "odvolání", kterým se domáhala jeho zrušení

s odůvodněním, že tak činí na základě plných mocí oprávněných

osob, které však nijak blíže neoznačila a rovněž nedoložila ani

plné moci, na které ve svém podání odkazovala.

Vzhledem k tomu, že z podání odvolatelky nebylo zřejmé, zda

je jednou z oprávněných osob nebo pouze jejich zástupkyní, dále

kdo jsou účastníci řízení a v čem spatřuje navrhovatelka

nezákonnost napadeného rozhodnutí, byla usnesením krajského soudu

ze dne 11.9. 1996 navrhovatelka vyzvána, aby ve lhůtě 20 dnů

odstranila vady podání ve smyslu požadavků soudu a byla rovněž

poučena o následcích v případě jejich neodstranění.

Ve stanovené lhůtě bylo krajskému soudu doručeno podání

stěžovatelů zastoupených jejich právním zástupcem a označené jako

doplnění návrhu na přezkoumání napadeného rozhodnutí okresního

úřadu, pozemkového úřadu, v němž uvedli, že byli jako navrhovatelé

vyzváni k odstranění vad návrhu a zvolili si nového právního

zástupce.

Krajský soud v usnesení odmítnutí návrhu konstatoval, že

pokud na výzvu obsaženou v usnesení ze dne 11.9. 1996 reagoval

místo navrhovatelky nově zvolený právní zástupce stěžovatelů,

nelze toto podání považovat za odstranění vad podání navrhovatelky

zejména když nebyla předložena plná moc, která by ji opravňovala

k jeho podání v zastoupení oprávněných osob. Pro neodstranění vad

návrhu, které brání věcnému vyřízení, krajský soud opravný

prostředek podle ustanovení § 250p o.s.ř. odmítl.

Ústavní soud si k podané ústavní stížnosti vyžádal vyjádření

Krajského soudu v Ostravě, který jako účastník řízení uvedl, že

tvrzení o porušení čl. 36 a čl. 37 Listiny napadeným usnesením

nepovažuje za důvodné. Podle jeho názoru návrh učiněný D. M. ze

dne 4.9. 1996 neměl náležitosti stanovené v ustanovení § 249

odst.2 ve spojení s ustanovením § 250l odst.2 o.s.ř., a proto

krajský soud postupoval v souladu s ustanovením § 43 odst.1 ve

spojení s § 246c o.s.ř. a vyzval navrhovatele k odstranění vad.

Poté co navrhovatelka na výzvu obsaženou v usnesení tohoto soudu

vůbec nereagovala a místo ní tak učinily zcela jiné osoby, aniž

však odstranily beze zbytku vady návrhu, rozhodl krajský soud

o odmítnutí opravného prostředku z důvodů uvedených v odůvodnění

napadeného usnesení.

K ústavní stížnosti se jako vedlejší účastník vyjádřil

i Okresní úřad, pozemkový úřad v Přerově, který uvedl, že o návrhu

stěžovatelů ohledně vydání pozemků blíže specifikovaných ve svém

rozhodnutí rozhodl tak, že stěžovatelé nejsou vlastníky pozemků,

na něž uplatnili nárok v areálu Výstaviště P. z důvodů uvedených

v ustanovení § 11 odst.1 písm.c) zák.č. 229/1991 Sb., ve znění

pozdějších předpisů, z důvodu zastavěnosti po přechodu pozemků na

stát. Z dosavadních výsledků šetření vyplynulo, že předmětné

pozemky v areálu výstaviště tvoří jednotný funkční celek, když

jejich jednotlivé části tvoří společné zázemí pro různé stavby

tohoto areálu. Tento právní názor byl ostatně citován i v rozsudku

Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 5. 1996. Dále se tento

vedlejší účastník vzdal svého práva vystupovat jako vedlejší

účastník v řízení o ústavní stížnosti.

Ze spisu Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 22 Ca 497/96, se

zjišťuje, že dne 6.9. 1996 obdržel krajský soud podání podepsané

D. M., dle plných mocí oprávněných osob, v titulu označené jako

odvolání proti "Rozhodnutí" Pozemkového úřadu v Přerově ze dne

23.8. 1996, č. j. Poz. ú. 1070/91/W/HU-6-II.

Krajský soud vydal na základě shora uvedeného podání dne

11.9. 1996 usnesení, č.j. 22 Ca 497/96-7. V tomto usnesení vyzval

navrhovatelku, aby ve lhůtě 20 dnů ode dne doručení odstranila

vady podání tak, že uvede všechny účastníky správního řízení,

popř. jejich zástupce a dále aby uvedla v čem spatřuje nezákonnost

napadeného rozhodnutí a porušení subjektivních práv. Usnesení

rovněž obsahovalo poučení o nutnosti doplnění podání plnou mocí

udělenou k zastupování v tomto řízení. V odůvodnění pak krajský

soud uvedl, že podání navrhovatelky, značené jako odvolání, nemá

ve smyslu ustanovení § 249 odst.1 o. s. ř. ve spojení

s ustanovením § 250l odst.2 o.s.ř. náležitosti řádného návrhu,

kterým je opravný prostředek proti rozhodnutí správního orgánu.

Dále byla navrhovatelka rovněž poučena o tom, že nebude-li ve

stanovené lhůtě podání doplněno, nebude moci krajský soud pro

existující nedostatek podmínky řízení v řízení pokračovat a návrh

odmítne.

Ústavní soud si je vědom toho, že v systému správního

soudnictví je možnost podání opravného prostředku proti rozhodnutí

správního orgánu, jimž bylo rozhodováno o restitučním nároku

oprávněných osob podle zák.č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších

předpisů, jedním z mála prostředků ochrany oprávněných osob a je

tedy v zájmu ochrany práv a svobod zakotvených v čl. 36, 37

odst.2,3 a čl. 38 Listiny, aby tato práva byla šetřena co nejvíce

a nebyla postupem státních orgánů neprávem krácena.

Ústavní soud vycházel při svých úvahách jak ze spisu

Krajského soudu v Ostravě 22 Ca 497/96, tak i ze spisu Okresního

úřadu, pozemkového úřadu v Přerově PÚ : 1070/91/W/HU, ze kterého

zjistil, že všichni stěžovatelé byli po celou dobu řízení konaného

před správním orgánem zastoupeni zmocněnkyní D. M., jíž udělili

plnou moc podle ustanovení § 31-33 občanského zákoníku, přičemž

rozsah této plné moci byl dán pro celé řízení podle ustanovení §

238 odst.2 o.s.ř.

Ve smyslu ustanovení § 250m odst.3 o.s.ř. jsou účastníky

řízení před obecným soudem ty osoby, které jimi byly i v řízení

u správního orgánu a rovněž správní orgán, jehož rozhodnutí je

tímto soudem přezkoumáváno. Ve smyslu procesních předpisů

obsažených v o.s.ř. je soud povinen v každém stádiu řízení

zkoumat, zda v daném případě jsou dány podmínky řízení, za nichž

může soud řízení zahájit a při neexistenci překážek v řízení

pokračovat.

Bylo proto povinností soudu, jestliže obdržel podání, které

vykazovalo vady, na tyto vady navrhovatelku upozornit a poučit ji

o možných následcích neuposlechnutí výzvy. Tuto povinnost

stanovenou mu zákonem krajský soud splnil, když navrhovatelku

dostatečně jasným a srozumitelným způsobem vyzval k odstranění

konkrétních vad návrhu.

Stěžovatelé sice zplnomocnili zmocněnkyni D. M. procesní

plnou mocí podle ustanovení § 28 odst.2 o.s.ř., tato plná moc se

však vztahovala na řízení vedené před správním orgánem a v případě

podání opravného prostředku proti rozhodnutí správního orgánu,

t,j. v řízení vedeném podle hlavy páté o.s.ř., bylo již povinností

navrhovatelky doložit k návrhu novou plnou moc, která by

prokazovala procesní zastoupení účastníků řízení. Nelze se proto

spokojit pouze s konstatováním, uvedeným v "odvolání", že opravný

prostředek je podán v zastoupení účastníků řízení, pokud plná moc

není prokazatelně přiložena a nachází se pouze ve spise správního

orgánu, jehož rozhodnutí je opravným prostředkem napadáno.

Nedostatek plné moci znamená vznik překážky řízení, kterou bylo

možno zhojit právě na základě dostatečného poučení soudu.

Krajský soud není již povinen při neodstranění překážky

v řízení znovu poučovat navrhovatelku, u níž má zároveň vážné

pochybnosti o tom, zda má procesní legitimaci v řízení. Takovéto

Poučení: by šlo již nad rámec ustanovení § 43 v návaznosti na

ustanovení § 5 o.s.ř a znamenalo by porušení zásady rovnosti

účastníků řízení.

Protože Ústavní soud v této věci neshledal porušení jak

procesních předpisů, tak ani Listiny (s ohledem na čl. 36, 37

a 38) a Ústavy, podaný návrh stěžovatelů zcela zamítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 4. března 1998

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru