Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 623/20 #1Usnesení ÚS ze dne 03.03.2020

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - NS
SOUD - MS Praha
SOUD - OS Praha 1
Soudce zpravodajUhlíř David
Typ výrokuprocesní - odložení vykonatelnosti
Předmět řízení
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2020:2.US.623.20.1
Datum podání27.02.2020
Napadený akt

rozhodnutí soudu


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 623/20 ze dne 3. 3. 2020

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Ludvíka Davida, ve věci ústavní stížnosti NARGAM, s.r.o., sídlem Bělohorská 260/39, Praha 6, zastoupené Mgr. Petrem Mikeštíkem, advokátem, sídlem Novotného lávka 200/5, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2020 č. j. 24 Cdo 3167/2019-331, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2019 č. j. 69 Co 428/2018-255 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 1. 2018 č. j. 17 C 230/2016-151, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí takto:

Vykonatelnost usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2020 č. j. 24 Cdo 3167/2019-331 ve výroku II., rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2019 č. j. 69 Co 428/2018-255 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 1. 2018 č. j. 17 C 230/2016-151 ve výroku II. a III. se odkládá do právní moci rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti.

Odůvodnění:

1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 27. 2. 2020, stěžovatelka navrhovala podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv, konkrétně práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na soudní ochranu a spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a práva na rovnost účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny.

2. Stěžovatelka současně navrhovala, aby Ústavní soud podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí, a to usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2020 č. j. 24 Cdo 3167/2019-331 ve výroku II. o náhradě nákladů řízení, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2019 č. j. 69 Co 428/2018-255 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 1. 2018 č. j. 17 C 230/2016-151 ve výrocích II. a III. o náhradě nákladů řízení.

3. Z podané ústavní stížnosti vyplývá, že Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 26. 1. 2018 č. j. 17 C 230/2016-151 ve věci žaloby podané stěžovatelkou proti žalovaným 1/ OGH Czech, s.r.o. a 2/ Kinsfolk Invest, a.s. o určení vlastnictví k nemovitosti, žalobu aby soud určil, že stěžovatelka je vlastníkem pozemku, jehož součástí je stavba v katastrálním území Nové Město, obec Praha, zamítl (výrok I.) a stěžovatelce uložil povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení prvé žalované ve výši 872 652 Kč (výrok II.) a druhé žalované ve výši 290 884 Kč (výrok III.).

4. Stěžovatelka proti rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 3. 2019 č. j. 69 Co 428/2018-255 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a stěžovatelce uložil povinnost zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení prvé žalované částku 290 884 Kč (výrok II.) a druhé žalované částku 290 884 Kč (výrok III.).

5. Nejvyšší soud pak dovolání podané stěžovatelkou usnesením ze dne 31. 1. 2020 č. j. 24 Cdo 3167/2019-331 odmítl (výrok I.), stěžovatelce uložil povinnost na náhradě nákladů dovolacího řízení zaplatit prvé žalované částku 29 088,40 Kč (výrok II.) a ve vztahu mezi stěžovatelkou a druhou žalovanou rozhodl, že žádná z těchto účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (výrok III.).

6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že jí hrozí závažná újma při neprodleném výkonu rozhodnutí, a to zejména z toho důvodu, že podle jejího názoru nesprávným rozhodnutím ve věci byla připravena o vlastnictví nemovitosti a k tomu jí byla uložena povinnost zaplatit náklady řízení před soudy všech stupňů v celkové výši 1 774 392,40 Kč. K tomu stěžovatelka uvedla, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 11. 2019 č. j. 17 C 230/2016-187 jí bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků pro odvolací řízení v plném rozsahu, neboť nemá žádné příjmy, nemovitosti, movité věci ani peněžní prostředky. Obě žalované zahájily proti stěžovatelce exekuci a vzhledem k probíhajícím exekucím je stěžovatelka závažně ohrožena na svém právu domoci se určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem a získat je zpět do svého vlastnictví a to zejména tím, že druhá žalovaná získá možnost převést nemovitosti na další osobu, která se bude označovat za dalšího kupujícího "v dobré víře" a zároveň získá možnost vyvést kupní cenu mimo jurisdikci českých soudů.

7. Na základě uvedených skutečností má stěžovatelka za to, že odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a že výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutí, by znamenal pro stěžovatelku nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.

8. Jedním z nástrojů, kterými Ústavní soud disponuje ve snaze efektivně přispívat k ochraně základních práv, je i oprávnění odložit vykonatelnost rozhodnutí orgánů veřejné moci. Odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí připadá v úvahu za striktně stanovených podmínek uvedených v ustanovení § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Podle něj může k tomuto opatření Ústavní soud přistoupit, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.

9. Po seznámení se s argumentací stěžovatelky a obsahem napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že stanovené podmínky, předpokládané ustanovením § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, byly v posuzovaném případě splněny.

10. Aniž by Ústavní soud jakkoliv předjímal konečný výsledek řízení o podané ústavní stížnosti, má za to, že stěžovatelka předložila dostatečně přesvědčivé argumenty, dokládající možné dopady, jež by jí mohly vzniknout v souvislosti s výkonem napadených rozhodnutí. Z uvedených důvodů návrhu na odklad vykonatelnosti ústavní stížností napadených rozhodnutí ve stěžovatelkou navrhovaném rozsahu vyhověl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. března 2020

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru