Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 611/06 #1Usnesení ÚS ze dne 25.10.2006

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajLastovecká Dagmar
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na ochranu rodičovství, rodiny a dětí
základní práva a svobody/nedotknutelnost osoby
právo na soudní a jino... více
Věcný rejstříkdítě
rodiče
EcliECLI:CZ:US:2006:2.US.611.06.1
Datum podání12.09.2006
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

104/1991 Sb., čl. 9, čl. 18

2/1993 Sb., čl. 32


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 611/06 ze dne 25. 10. 2006

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti Ing. M. K., zastoupeného Mgr. Romanem Seidlerem, advokátem Advokátní kanceláře v Plzni, Na Jíkalce 13, proti usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 10.1. 2006, čj. 11 P 53/2003-273 a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 6. 2006, sp. zn. 10 Co 225/2006, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl.10 odst. 2, čl. 32 odst. 4, čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, čl. 2 odst. 2 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, čl. 8 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení, kterými nebylo vyhověno jeho návrhu na výkon rozhodnutí o úpravě rodičovského styku.

Stěžovatel v ústavní stížnosti vyjadřuje nesouhlas se závěry soudů, dle nichž matka jeho nezletilého syna neporušila soudní rozhodnutí o úpravě rodičovského styku. Polemizuje se závěry soudu, dle nichž středeční kontakt v měsících červenci a srpnu odpadá s ohledem na čerpání dovolené. Je přesvědčen, že soudy poskytly více právní ochrany matce, když předpokládají, že je běžné, aby oba rodiče trávili dovolenou s dítětem v létě, ačkoliv matka, na rozdíl od otce, může trávit dovolenou se synem předškolního věku, kdykoliv během roku.

Stěžovatel dále nesouhlasí s argumentací soudu ohledně styku se synem neuskutečněného důvodně pro nemoc dítěte. Zdůrazňuje, že jeho rodičovská zodpovědnost byla omezena na dny, které jsou uvedeny v rozsudku soudu, přičemž žádné jiné omezení není přípustné. Soud vzal v potaz falešná a zpětně vystavená lékařská potvrzení a odmítal se zabývat zjištěním, zda syn byl skutečně nemocný. Poukazuje na to, že matka dítěte si neuvědomuje důležitost a nenahraditelnost otce ve výchově dítěte a že její zájem nemůže být v žádném případě upřednostněn před zájmem dítěte. Povinností soudů proto je, aby jemu i dítěti poskytly potřebnou právní ochranu.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným spisem Okresního soudu v Klatovech č.j. 11 P 53/2003 z hlediska kompetencí daných mu Ústavou ČR, t.j z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, a dospěl k závěru, že není opodstatněná.

Z obsahu spisu je zřejmé, že stěžovatel se návrhem podaným Okresnímu soudu dne 1. 12. 2005 domáhal výkonu rozhodnutí o úpravě styku s nezletilým synem a navrhoval, aby soud zaslal matce písemnou výzvu, aby se podrobila soudnímu rozhodnutí s upozorněním na následky neplnění jejích povinností. (Na základě rozsudku téhož soudu ze dne 20. 7. 2004 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 12. 2004 otec je oprávněn stýkat se se synem každý sudý víkend, dále každou středu od 16.30 do 18 hodin a 26. a 27. 12. každého roku s tím, že po dobu realizace zvláštního styku, tj. o vánocích a v měsíci červenci a srpnu se staví periodický styk.) Návrh na výkon rozhodnutí byl odůvodněn tím, že matka neumožnila otci styk se synem 4x v roce 2005, přičemž nalézací soud z předložených lékařských zpráv zjistil, že nezletilý byl v této době 2x nemocný a v dalších dvou termínech v měsíci červenci neměl být rodičovský styk realizován na základě rozhodnutí soudu. Z uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že matka neporušila soudní rozhodnutí, odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu nalézacího s tím, že nemá důvod pochybovat o zprávě dětské lékařky, v jejíž péči se nezletilý nachází. Dne 21. 9. 2005 bylo navíc provedeno šetření v rodině opatrovníkem, přičemž bylo zjištěno, že nezletilý je nemocen a užívá antibiotika.

Podstatou ústavní stížnosti je polemika se závěry obecných soudů, neboť stěžovatel uvádí tytéž argumenty, se kterými se již obecné soudy vypořádaly, čímž v podstatě staví Ústavní soud do role další odvolací instance, která mu však, jak bylo uvedeno, nenáleží.

Z obsahu spisu je zřejmé, že obecné soudy se dostatečně zabývaly zjištěním, zda ze strany matky nedošlo k bránění styku nezletilého syna s otcem v termínech stanovených v pravomocném rozsudku, kterým došlo k úpravě rodičovského styku. Jejich právní závěry, dle nichž důvodem neuskutečnění styku otce se synem bylo onemocnění dítěte, byly podloženy lékařským potvrzením a v jednom případě i zprávou opatrovníka. Ústavní soud připomíná, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétních případů jsou záležitostí obecných soudů a Ústavnímu soudu nepřísluší v tomto směru jakkoliv hodnocení důkazů provedené obecným soudem přehodnocovat. Tím spíše mu nepřísluší zabývat se ničím nepodloženým tvrzením stěžovatele o tom, že se jednalo o potvrzení falešná. S ohledem na jednoznačnost provedených důkazů a okolnost, že se jednalo o onemocnění velmi malého dítěte, nemá Ústavní soud důvod dovozené právní závěry obecných soudů zpochybňovat.

Nepřípadné jsou rovněž námitky stěžovatele týkající se doby letních prázdnin a nesouhlasu stěžovatele s tím, že nemá v době, kdy matka tráví se synem letní dovolenou možnost se s ním setkávat. Tyto námitky totiž bylo třeba uplatnit v řízení o vlastní úpravě styku s nezletilým synem. Pokud je pravomocným rozsudkem stanoveno, že po dobu realizace zvláštního styku, tj. o vánocích a v měsíci červenci a srpnu se staví periodický styk, nelze se úpravy domáhat cestou výkonu rozhodnutí.

Ústavní soud tedy neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení stěžovatelem namítaných práv a svobod. Obecné soudy postupovaly v souladu s Listinou základních práv a svobod a v intencích občanského soudního řádu. Jejich právní závěry, dle nichž nebyly dány důvody pro vyhovění návrhu na výkon rozhodnutí o úpravě rodičovského styku, jsou podložené výsledky dokazování a opírají se o vykonatelný rozsudek o úpravě rodičovského styku. Ústavní soud proto neměl důvod do ústavně souladných rozhodnutí zasahovat.

Pro úplnost Ústavní soud dodává, že se ztotožňuje s názorem stěžovatele, že je povinností soudu poskytnout rodiči potřebnou právní ochranu tak, aby bylo možno fakticky realizovat jeho právo na péči o dítě a jeho výchovu a právo dítěte na pravidelné osobní kontakty s oběma rodiči. Je však třeba vzít v úvahu, že i při rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí o úpravě rodičovského styku je třeba přihlížet především k zájmům nezletilého dítěte, v projednávaném případě k jeho zdravotnímu stavu. Jakkoliv je pochopitelné, že stěžovatel subjektivně vnímá skutečnost, že nedošlo k uskutečnění styku se synem jako újmu, nelze v odůvodněných případech na jeho uskutečnění striktně trvat. Řadu situací, k nimž v průběhu života dochází, nelze předjímat a postihnout je již v rozhodnutí o úpravě rodičovského styku. Je především na rodičích, aby své vzájemné vztahy i po dobu, kdy spolu partnersky nežijí, přizpůsobili především zájmům dítěte, neboť řešením prostřednictvím orgánů soudní moci při nejlepší vůli nelze dosáhnout stavu, který by byl optimální pro všechny zúčastněné strany. Pokud by ze strany matky syna v budoucnu skutečně docházelo k bránění styku s otcem, má stěžovatel pochopitelně nadále možnost obrátit se na soud a žádat o ochranu svých práv.

Vzhledem k tomu, že jak Ústavní soud ověřil, obecné soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy páté Listiny, jejich rozhodnutí, která jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočila z mezí ústavnosti a sama skutečnost, že se stěžovatel neztotožňuje se závěry soudů, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, byl návrh dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. října 2006

Stanislav Balík

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru