Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 6/93Nález ÚS ze dne 27.04.1994Telefonní odposlech coby důkazní prostředek v trestním řízení

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam2
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajProcházka Antonín
Typ výrokuzamítnuto
odmítnuto pro nedodržení lhůty - § 43/1/b)
Předmět řízení
základní práva a svobody/ tajemství listovní a jiných záznamů a zpráv
Věcný rejstříkdůkaz/nezákonný
Vazba
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 22/1 SbNU 159
EcliECLI:CZ:US:1994:2.US.6.93
Datum podání04.12.1992
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 13, čl. 8, čl. 10

209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 8, čl. 10, čl. 13

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 89 odst.2, § 88 odst.4, § 2 odst.4


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 6/93 ze dne 27. 4. 1994

N 22/1 SbNU 159

Telefonní odposlech coby důkazní prostředek v trestním řízení

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud ČR

rozhodl dne 27. 4. 1994 ve veřejném jednání

v senátě ve věci ústavní stížnosti J. F., proti pravomocným

rozhodnutím

1) usnesení vyšetřovatele Policie ČR Okresního úřadu vyšetřování

Frýdek-Místek, pracoviště Třinec, sp. zn. OVV 416/92 ze dne

16. 9. 1992 ve spojení s usnesením okres.prokurátora ve

Frýdku-Místku, sp. zn. 1 Pv 1746/92, ze dne 28. 9. 1992

2) usnesení soudce Okres. soudu ve Frýdku-Místku, sp. zn. 2 Nt

738/92, ze dne 17. 9.1992, ve spojení s usnesením Krajského

soudu v Ostravě, sp. zn. 4 Nt 512/92, ze dne 9. 10. 1992, za

účasti okresního prokurátora ve Frýdku-Místku a Krajského soudu

v Ostravě, takto:

I. Ústavní stížnost proti usnesení vyšetřovatele Policie ČR

Okresního úřadu vyšetřování Frýdek-Místek, sp. zn. OVV 416/92

ze dne 16. 9. 1992, ve spojení s usnesením okres. prokurátora

ve Frýdku-Místku, sp. zn. 1 Pv 1746/92, ze dne 28. 9. 1992,

seodmítá.

II.Ústavní stížnost proti usnesení Okresního soudu ve Frýdku-

Místku, sp. zn. 2 Nt 738/92, ze dne 17. 9. 1992, ve spojení

s usnesením Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 4 Nt 512/92, ze

dne 9. 10. 1992, sezamítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížnost byla podána ve smyslu čl. 6 úst. zák. č.

91/1991 Sb. o Ústavním soudu ČSFR. Podání odůvodňuje stěžovatel

tím, že shora uvedenými pravomocnými rozhodnutími státních orgánů

veřejné moci byly porušeny čl. 8, 10 a 13 Listiny základních práv

a svobod.

Podání stěžovatele bylo doručeno dne 4. 12. 1992 na adresu

Ústavního soudu ČSFR. Stěžovatel J. F. napadá:

ad 1 návrhu: usnesení vyšetřovatele Policie ČR sp.zn. OVV 416/92

ze dne 16. 9. 1992, kterým bylo podle § 163 odst. 1 tr. ř.

proti němu vzneseno obvinění (zák. 141/1961 Sb. ve znění

pozdějších změn a doplňků, dále jen tr. řád). Usnesení bylo

odůvodněno tím, že trestní stíhání bylo již zahájeno dne 28.

7. 1992 podle § 160 odst. 1 tr. řádu pro trestný čin porušo-

vání předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou dle § 124,

odst.1, 2 písm.b) tr.zák. Jak se dále uvádí, bylo prokázáno,

že obviněný J.F. společně s obv. P. D. poté, co obv. L.B.

nechal přepravit do ČSFR kamiony Liaz a Renault celkem 35

082 l lihu Royal a tím se pokusi- li uvést do oběhu nejméně

17 082 l alkoholu Royal, a to přesto, že nikdo z nich nemá

dovozní licenci dle vyhl. FMZO 560/91 Sb. a neměli souhlas

Min. zemědělství ČR dle vyhl. FMH 66/91 Sb. k uvedení

alkoholu do oběhu. Tímto jednáním by došlo ke zkrácení daně

z obratu v celkové výši 2 903 840, -- Kčs. K dokonání

trestného činu nedošlo, neboť oba kamiony byly zadrženy.

Jednání obv. J. F. bylo kvalifikováno jako pokus zkrácení

daně podle § 148 odst. 1, 3 tr. zák.

Citované usnesení navrhovatel napadl stížností.

Stížnost byla usnesením okres. prokurátora ve Frýdku-Místku

sp. zn. 1 Pv 1746/92, ze dne 28. 9. 1992, zamítnuta jako

nedůvodná.

ad 2 návrhu : usnesením soudce Okr. soudu ve Frýdku-Místku, sp.

zn. 2 Nt 738/92, ze dne 17. 9. 1992, bylo podle ustanovení

§ 68 tr. řádu rozhodnuto o vazbě obv. J.F., a to z důvodů

uvedených v § 67 písm. a, b tr. řádu. I toto usnesení napadl

obviněný stížností. Krajský soud v Ostravě svým usnesením,

sp. zn. 4 Nt 512/92 ze dne 9. 10. 1992, stížnost zamítl. Toto

rozhodnutí nabylo právní moci dne 20. 11. 1992. Usnesení

odůvodnil soud výpověďmi spoluobviněných a zejména

skutečnostmi zjištěnými ze záznamů o pořízených odposleších

telef. hovorů. Stěžovatel namítal, že rozhodnutí o trestním

stíhání, jakož i rozhodnutí o vzetí do vazby, bylo

odůvodněno pouze tím, že podezření z předmětné tr. činnosti

je založeno jenom na záznamech o pořízených odposleších

telef. hovorů, které však byly nařízeny ve skutkově zcela

jiné tr. věci, navíc v níž proti němu nebylo vzneseno

obvinění. Dále namítal, že odposlechy byly povoleny

a provedeny v době, kdy v trestní věci, pro níž je sám

stíhán, nebylo ještě zahájeno tr. stíhání. Konečně uvedl, že

záznamy pořízené odposlechem telef. hovorů, provedené v jeho

trestní věci dle ust. § 140 odst.1 tr. zák., nesplňují

podmínky ustan. § 88 tr.ř., neboť tr. čin, pro který je

stíhán, není ani zvlášť závažný trestný čin ani jiný úmyslný

trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní

smlouva. Závěrem stěžovatel navrhl zrušení usnesení, neboť

nejsou v souladu s čl. 8, 10 a 13 Listiny základních práv

a svobod, protože jsou založeny na odposleších telef. hovorů,

při jejichž provedení byl porušen zákon.

Ke stížnosti se vyjádřil Krajský soud v Ostravě, jako

účastník řízení, kde mimo jiné uvedl:

Již před zahájením trestního stíhání obviněného J. F., bylo

vedeno trestní stíhání proti obviněným:

L.B., P. D. a A.B.

kteří byli ve věci opakovaně vyslechnuti společně s řadou svědků.

Především z výpovědi spoluobviněného P.D. ze dne 6. 8. 1992 před

Okresním soudem ve Frýdku-Místku vyplynulo důvodné podezření, že

se i J.F., který byl jeho spolupracovníkem, aktivně podílel na

pokusu uvést do oběhu dne 24. 7. 1992 do republiky přepravený

kamion lihu.

Neodpovídá tedy skutečnosti, jak uvádí Krajský soud v Ostra-

vě, že by záznamy odposlechů telef. rozhovorů, které byly pořízeny

v souvislosti s trestním stíháním obviněného L.B., byly podkladem

pro rozhodnutí krajského soudu o vazbě. Podle rozhodnutí krajského

soudu, jímž byla zamítnuta stížnost obv. J. F. do rozhodnutí

okresního soudu o vzetí do vazby, bylo těchto záznamů použito pro

argumentaci v tom smyslu, že je podezření, že vedle dosud

obviněných pachatelů se na shora uvedeném trestném činu podílely

i další osoby.

Krajský soud v Ostravě dále uvedl, že již v době před

zahájením trestního stíhání vznesením obvinění proti J. F. a před

rozhodováním o vzetí do vazby soudů obou stup- ňů byla provedena

celá řada vyšetřovacích úkonů, ze kterých vyplývalo důvodné

podezření, že se obviněný J.F. podílel na vytýkané trestné

činnosti. Z uvedených důvodů odmítlo Krajské zastupitelství

v Ostravě stížnost navrhovatele na nezákonnost v rozhodování jak

Okresní soud ve Frýdku-Místku, tak i Krajský soud v Ostravě,

v označené věci.

2) Ke stížnosti se vyjádřila rovněž Okresní prokuratura ve

Frýdku-Místku, písemné vyjádření však na adresu Nejvyššího

soudu nedošlo. Proto požádal Ústavní soud o zaslání fotokopie

Krajské státní zastupitelství v Ostravě. Fotokopii obdržel

Ústavní soud dne 17. 1. 1994 pod sp. zn. 1Pv 1746/92. Ve

vyjádření, býv. okr.prokuratury, bylo dále uvedeno, že

obviněný J.F. je stíhán pro pokus trestného činu zkrácení daně

podle § 8 odst. 1 s § 148 odst. 1, 3 tr.z.

Z výpovědi společníka obviněného - P. D., kterou učinil dne

6. 8. 1992, tedy před vznesením obvinění dle § 163 odst.2 tr.ř. na

obviněného J.F., jednoznačně vyplývá jeho spoluúčast na

zprostředkování prodeje lihu. Okr. prokuratura popírá, že by se

důkazní materiál uvedený v návrhu na zahájení řízení opíral jen

o záznamy o pořízených odposleších telef. hovorů. Jak uvádí,

z obsahu trestního spisu je možno doložit, že důkazy proti

obviněnému J. F. se skládaly zejména z výpovědí svědků

a spoluobviněných. Jako listinné důkazy jsou také používány

protokoly s obsahem tel. hovorů z bytové stanice spoluobviněného

L. B., jejíž odposlech byl povolen opatřením krajského prokurátora

v Ostravě, sp. zn.1 Kv 100/92 ze 5. 6. 1992 a prodloužen dne 9.

7. 1992. Uvedené listinné důkazy se nacházely ve vyšetřovacím

spise Krajského úřadu vyšetřování Policie ČR v Ostravě, čj. KVV

66/20-92, ve věci trestného činu padělání a pozměňování peněz dle

§ 140 odst.1 tr.z. Vzhledem k tomu, že obsah zaznamenaných telef.

hovorů zakládal důvodné podezření, že v trestní věci vedené pod

č.j. KVV 66-20-92 existují souvislosti s případem šetření

v trestní věci vedené u Okr.úřadu vyšetřování Policie ČR ve

Frýdku-Místku pod č.j. OVV 416/92, byl dne 4. 9. 1992 požádán

Kraj. úřad vyšetřování Policie ČR v Ostravě o zaslání

vyšetřovacího spisu č. j. OVV 416/92. Žádosti bylo vyhověno.

K námitce stěžovatele J. F., že odposlech telef.hovorů provedený

ve zcela jiné trestní věci odporuje ust.§ 88 tr.ř. uvádí okresní

prokuratura, že jakýkoli výklad ust. § 88 tr. ř. prováděný

v souladu s požadavky teorie trestního práva neumožňuje výklad

v rozsahu, jak uvádí obviněný J.F.. Podle názoru okresní

prokuratury orgány činné v trestním řízení splnily všechny zákonné

požadavky, aby mohlo dojít k odposlechu bytové telef. stanice

spoluobviněného L. B.. Záznamy odposlechů obsahovaly skutečnosti

i o jiné trestné činnosti a byly pořízeny v souladu se zákonem,

splňovaly všechny zákonné podmínky pro jejich použití jako

důkazního prostředku v jiné trestní věci, vedené pod č.j. OVV

416/92 u Okres. úřadu vyšetřování Policie ČR ve Frýdku-Místku.

Okresní prokuratura dále shodně s Krajským soudem v Ostravě

odkazuje na svědecké výpovědi spoluobviněných i samotného J. F.,

které opravňovaly napadené usnesení Okres. úřadu vyšetřování

Policie ČR ve Frýdku-Místku dle § 163 odst. 1 tr.ř.

Ústavní soud se zabýval stížností J. F., a dále si vyžádal

spis Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 1T 30/93, a spis Policie

ČR - Krajský úřad vyšetřování Ostrava, č. j. KVV-322/01-94.

Při prošetření vydaného usnesení soudce Okresního soudu ve

Frýdku-Místku, sp.zn. 2 NT 738/92 ze dne 17. 9. 1992 ve spojení

Kraj. soudu v Ostravě, sp.zn. 4 Nt 512/92 ze dne 5. 10. 1992

Ústavní soud prozkoumal důkazy shromážděné v trestním spise sp.

zn. 1 T 30/93 a v rámci dokazování, ve smyslu § 48 a § 49 zák.č.

182/93 Sb., byli k otázce zákonnosti, při použití záznamů telef.

hovorů obv. L. B., získané ve skutkově odlišné věci, znovu

požádáni o vyjádření zástupci Krajského státního zastupitelství

v Ostravě. Ti uvedli, že podle jejich názoru záznamy telef. hovorů

byly získány v přísném souladu s ustan. § 88 tr. řádu účinného do

31. 12. 1993. Pokud jde o jejich použití jako důkazu ve skutkově

odlišné tr. věci, šlo o využití důkazu ve smyslu § 89 odst. 2

tr.řádu, jak to po novelizaci upřesňuje a konkretizuje § 88 odst.

4 tr. řádu.

Podle bodu 2) obžaloby obv. P.D. a J. F. společně je kladeno

za vinu, že organizovali v červenci 1992 prodej 17 160 l lihu zn.

Royal, ač věděli, že tento líh byl dovezen na území republiky bez

celního odbavení a v dokladech byl označen jako chemikálie. Oba

jmenovaní tímto jednáním způsobili škodu velkého rozsahu. Jejich

jednání bylo kvalifikováno jako pokus trestného činu zkrácení daně

podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 148 odst. 1, 3 tr. zák. (později

změna kvalifikace na § 8 odst.1 k § 148 odst.1, 3 tr.

zák.). Jednání obviněných, jak uvádí prokuratura, je rovněž

prokazováno i záznamy odposlechnutých telef. hovorů. Povolení

odposlechů bylo součástí vyšetřovacího spisu Krajského úřadu

vyšetřování v Ostravě, ČVS: KVV-82/20-192.

Pokud jde o ústavní stížnost proti rozhodnutí, sp. zn. OVV

416/92 ze dne 16. 9. 1992 ve spojení s usnesením, sp. zn. 1Pv

1746/92 ze dne 28. 9. 1992, byla ústavní stížnost

odmítnuta jako opožděná, neboť dle ustanovení § 72 odst.

2 z.č.182/93 Sb. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60-ti dnů

s tím, že tato lhůta počíná dnem kdy rozhodnutí nabylo právní

moci. Protože tímto dnem je den vydání napadeného usnesení, tj.

28. 9. 1992 - 60-ti denní lhůta uplynula 26. 11. 1992. Jestliže

ústavní stížnost byla podána 3. 12. 1992 na poště, nezbylo

Ústavnímu soudu než návrh v této části dle cit. § 72 odst. 2 z.č.

182/93 Sb. ve spojení s § 147 a 148 téhož zákona

odmítnout, jako opožďěný.

Pokud jde o druhé z napadených usnesení, Ústavní soud se ve

svém šetření zabýval souladem vydaných usnesení, sp.zn. 2 Nt 738

ze dne 17. 9. 1992, ve spojení s usnesením Krajského soudu

v Ostravě sp.zn. 4 Nt 512/92 ze dne 9. 10. 1992, s právními

předpisy a možným porušením základních práv a svobod.

Ústavní soud zjistil, že odposlech telef. hovorů, jimiž je

v tr. věci argumentováno jako důkazním prostředkem, byl povolen

opatřením Kraj. prokuratury v Ostravě čj. 1 Kv 100/92 ze dne 5.

6.1992 a následně dne 9. 7. 1992, a to z telef. stanice obv. L. B.

a nikoli tedy z telef. stanice obv. J. F. Shora uvedené záznamy

byly pořízeny jako důkazní materiály v tr. věci č.j. KVV v Ostravě

66/20/92 o padělání a pozměňování peněz dle § 140 odst. 1 tr.

zákona vedené proti nezjištěnému pachateli.

Ústavní soud ČR při hodnocení závěrů orgánů činných

v trestním řízení si byl vědom toho, že není součástí soustavy

obecných soudů ČR (čl. 90 Ústavy) . Nemůže proto zasahovat do

jejich jurisdikce, zvláště pak, jde-li, jako v tomto případě,

o věc dosud nerozsouzenou. Nemůže proto vykonávat nad jejich

činností přezkumný dohled bez dalšího. Ústavní soud proto omezil

svá zkoumání na otázky: zda tvrzené skutečnosti nastaly (tj. zda

bylo napadené usnesení vydáno pouze na základě záznamů

o odposlechu a zda tyto záznamy byly použity nezákonně) a zda

v kladném případě současně takto došlo i k zásahu do základních

lidských práv a svobod. V prvém směru Ústavní soud zjistil, a to

ze spisu Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 1T 30/93, že napadené

usnesení nebylo vydáno pouze na základě záznamů o odposlechu

telef. hovorů, jak tvrdí stěžovatel (byť by tato okolnost nedošla

dostatečného výrazu v odůvodnění napadeného rozhodnutí). Dále

zjistil ze spisu Krajského úřadu vyšetřování Policie ČR Ostrava

sp. zn. KVV 66/20-92, že tyto záznamy byly pořízeny pro účely

trestního stíhání pro zvlášť závažný úmyslný trestný čin, a to

trestný čin dle § 140/1 tr. zák. (srov. § 41/2 tr. zák.), tedy

v souladu s podmínkami upravenými v § 88 tr. ř. (z.č. 141/1961 Sb.

ve znění z.č. 558/1991 Sb.). Tuto skutečnost, totiž, že původní

odposlech byl proveden zákonně, což nakonec ani sám stěžovatel

nezpochybňuje, má Ústavní soud za primární. Ústavní soud u vědomí,

že trestní řízení je ovládáno zásadou vyhledávací a oficiality

(srov. § 2 odst. 4 tr. ř.), a že v trestním řízení za důkaz může

sloužit vše, co může přispět k objasnění věci (§ 89/2 tr. ř.),

nedovodil ani nezákonnost, ani zásah do základních lidských práv

upravených v čl. 8, čl. 10 a čl. 13 Úmluvy. Byl-li takto legálně

získaný záznam použit jako listinný důkaz, aniž byly dodrženy

podmínky § 88 tr. ř. (z. č. 141/1961 Sb. ve znění z. č. 558/1991

Sb.) ve věci napadeného usnesení (Okresního soudu ve

Frýdku-Místku ze dne 17. 9. 1992 sp. zn. 2 Nt 738/92 ve spojení

s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 10. 1992 sp. zn.

4 Nt 512/92), neznamená to porušení zákona, neboť na listinné

důkazy se ustanovení § 88 tr.ř. prostě nevztahuje.

Veden shora uvedenými úvahami Ústavní soud dospěl k závěru,

že nezbývá než navrhovatelovu ústavní stížnost v této části

zamítnout ve smyslu ustanovení § 82 odst. 1 z. č. 182/93 Sb.

Poučení:

Proti rozhodnutí Ústavníhosoudu ČR se nelze

odvolat (§ 54 z. č. 182/93 Sb.).

V Brně dne 27. 4. 1994

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru