Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 577/10 #1Usnesení ÚS ze dne 02.09.2010

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO - advokát
Dotčený orgánSOUD - OS Opava
SOUD - KS Ostrava
Soudce zpravodajLastovecká Dagmar
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkadvokát/ustanovený
advokát/odměna
EcliECLI:CZ:US:2010:2.US.577.10.1
Datum podání01.03.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 151

177/1996 Sb.


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 577/10 ze dne 2. 9. 2010

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma ve věci stěžovatelky JUDr. H. H., právně zastoupené Mgr. Josefem Bartončíkem, advokátem se sídlem Koliště 55, Brno, proti usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 26. 10. 2009 sp. zn. 1 T 22/2009 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 11. 2009 sp. zn. 4 To 292/2009, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti brojí stěžovatelka proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů a tvrdí, že státní garanci hrazení nákladů ustanoveného obhájce je nutno z ústavního hlediska chápat jako vytvoření nezbytných materiálních podmínek realizace práva na právní pomoc ve smyslu čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V konečném důsledku postupem soudů došlo i k porušení práva na obhajobu dle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

Napadeným usnesením okresního soudu byla stěžovatelce jako ustanovenému obhájci přiznána odměna a náhrada hotových výdajů dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v platném znění (dále jen advokátní tarif) ve výši 39.334,- Kč včetně DPH. Oproti předloženému návrhu jí soud nepřiznal cestovní výdaje u cesty uskutečněné dne 28. 4. 2009 (účast u hlavního líčení u Okresního soudu v Opavě) ve výši 1.889,- Kč a náhradu za promeškaný čas ve výši 1.000,- Kč. V případě veřejného zasedání konaného dne 18. 8. 2009 u Krajského soudu v Ostravě nepřiznal účtované cestovní výdaje ve výši 2.129,- Kč a náhradu za promeškaný čas ve výši 1.000,- Kč, ale pouze náhradu cestovních výdajů ve výši 439,- Kč a náhradu za promeškaný čas 400,- Kč. Proti tomuto usnesení stěžovatelka podala stížnost, která byla Krajským soudem v Ostravě zamítnuta.

Stěžovatelka, jak uvedla v ústavní stížnosti, jako ustanovený obhájce udělila substituční plnou moc k zastupování v trestním řízení vedeném Okresním soudem v Opavě Mgr. Soni Hrubé, advokátní koncipientce JUDr. Michaela Bartončíka, Ph.D., advokáta se sídlem AK v Brně, aby se za ni zúčastnila výslechu svědka ve Věznici v Oráčově dne 23. 3. 2009. Tohoto vyšetřovacího úkonu se stěžovatelka jako ustanovený obhájce nemohla osobně účastnit, neboť ve stejný den se konaly výslechy dalších svědků v předmětné trestní věci na Policii ČR v Hlučíně. S ohledem na skutečnost, že Mgr. Soňa Hrubá měla nastudovánu problematiku této trestní věci, bylo jednoznačně nejlogičtějším, časově nejekonomičtějším a především pro klienta nejvýhodnějším postupem, aby zastoupila i při hlavním líčení u okresního soudu a veřejném zasedání u krajského soudu, kterých se stěžovatelka jako ustanovený obhájce opět nemohla zúčastnit.

Stěžovatelka má za to, že se krácení náhrady hotových výdajů u cesty k hlavnímu líčení konanému u Okresního soudu v Opavě jeví jako postup zcela svévolný, porušující tak základní princip právního státu zakotvený v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Právo advokáta na odměnu a náhradu hotových výdajů je součástí vztahu mezi advokátem a jeho klientem. Odměnu a náhradu hotových výdajů advokátovi sice nejprve poskytne stát, avšak je to právě klient, který, pokud byl pravomocně uznán vinným, odměnu a hotové výdaje uhrazené ustanovenému obhájci v konečném výsledku nahradí.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není však samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.

Ústavní soud dále předesílá, že se již opakovaně zabýval rozhodováním obecných soudů o odměně za zastupování v případech advokátů v řízení soudem ustanovených, přitom konstatoval, že aplikace a interpretace vyhlášky č. 177/1996 Sb. je zásadně věcí právních úvah obecných soudů a není úkolem ústavního soudnictví rozhodovat o tom, jak má být vypočítávána odměna advokátů (např. rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 2722/09, III. ÚS 341/97 a další).

V posuzované věci obecné soudy přezkoumatelně vyložily, o která ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb. svá rozhodnutí opírají. Již soud I. stupně, který stěžovatelce přiznal na odměně a náhradě nákladů včetně DPH částku 39 334,- Kč a nepřiznal stěžovatelkou dále účtované částky (cestovní výdaje a náhrada za promeškaný čas) za účast na hlavním líčení a účast u veřejného zasedání, v odůvodnění svého rozhodnutí objasnil, proč se neztotožnil s výpočtem stěžovatelky, a uvedl, z jakých důvodů tyto účtované výdaje nepovažuje za účelně vynaložené. Proto přiznal stěžovatelce pouze náhradu cestovních výdajů a náhradu za promeškaný čas ve výši, v jaké by vznikly, pokud by se těchto úkonů zúčastnila sama stěžovatelka, nikoli advokátní koncipientka se substituční plnou mocí sídlící v obvodu jiného soudu, než u kterého byla stěžovatelka ustanovena obhájcem.

Na odůvodnění napadených rozhodnutí, která Ústavní soud považuje za ústavně konformní, tak lze zcela odkázat se závěrem, že porušení žádného ústavně zaručeného práva stěžovatelky v daném případě shledáno nebylo (k namítanému porušení čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv ani dojít nemohlo, neboť citované ustanovení se předmětu ústavní stížnosti nijak nedotýká).

Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Ústavní soud ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 2. září 2010

Dagmar Lastovecká

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru