Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 576/02Usnesení ÚS ze dne 14.11.2002

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajMalenovský Jiří
Typ výrokuodmítnuto pro neodstraněné vady - § 43/1/a)
Předmět řízení
základní práva a svobody/svoboda osobní
Věcný rejstříkzadržení obviněného/podezřelé osoby
EcliECLI:CZ:US:2002:2.US.576.02
Datum podání26.08.2002
Napadený akt

rozhodnutí jiné

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., čl.

2/1993 Sb., čl. 40 odst.3


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 576/02 ze dne 14. 11. 2002

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele V. Z., zastoupeného advokátem JUDr. L. G., o ústavní stížnosti proti zásahu Krajského úřadu vyšetřování v Ústí nad Labem, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 23. 8. 2002, doručenou Ústavnímu soudu dne 26. 8. 2002, se stěžovatel domáhal vydání rozhodnutí, kterým by Ústavní soud vyslovil, že Krajským úřadem vyšetřování čj. ČVS KÚV 354/10-98 byla porušena základní práva a svobody stěžovatele v trestním řízení vedeném proti němu. V odůvodnění své ústavní stížnosti uvedl, že dne 5. 11. 1998 v 6.00 h ráno ho v jeho bydlišti vzbudila policie. Bylo mu odepřeno jídlo a pití, policisté mu sdělili obvinění a předložili povolení k domovní prohlídce. V rámci prohlídky za pomoci psů byly prohledány všechny nemovitosti a stěžovatel byl nucen doprovázet příslušníky policie, i když se pohyboval s velkými obtížemi za pomocí francouzských holí. Poté mu policisté nasadili opasek a k němu připoutali ruce, čímž mu byl značně znemožněn pohyb. Byl eskortován na Krajský úřad vyšetřování v Ústí nad Labem, kde byl předán vyšetřovateli a na jeho příkaz připoután k topení. Vyšetřovatel stanovil čas zadržení ve 13.50 h bez ohledu na jeho předchozí omezení. Po výslechu byl odvezen k lékaři, kde ho lékař odmítl ošetřit a prohlídku ukončil vyjádřením, že je schopen zadržení. Následující den byl předveden před soudce, který na něj uvalil vazbu. Je přesvědčen, že následné trestní řízení bylo zásahem orgánu veřejné moci ovlivněno v jeho neprospěch, neboť způsob, jakým byl zadržen, neodpovídal trestnímu řádu. Nedostal prostor k uplatnění řádné obhajoby, v důsledku čehož bylo rozhodnuto o jeho vině. Posléze vykonal část uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody. Opakovaně se obrátil na ministra spravedlnosti s podnětem ke stížnosti pro porušení zákona. Dne 6. 3. 2002 mu bylo sděleno, že k podání stížnosti nebyl shledán důvod.

Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost nesplňovala náležitosti dle ustanovení § 34 , § 72 a § 82 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), Ústavní soud vyzval stěžovatele prostřednictvím jeho právního zástupce k odstranění vad podání ve lhůtě do 15 dnů od doručení. Touto výzvou byl stěžovatel mimo jiné informován o povinnosti označit věc, které se ústavní stížnost týká, a řádně formulovat žalobní petit. Výzva obsahovala dále informaci o nutnosti připojit kopii rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a o nutnosti uvést, které základní právo zaručené Listinou základních práv a svobod či garantované Ústavou bylo porušeno. Stěžovatel byl zároveň upozorněn na následky, jež plynou z ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedený přípis Ústavního soudu obdržel právní zástupce stěžovatele dne 4. 10. 2002.

Dne 24. 10. 2002 byl Ústavnímu soudu doručen přípis, v němž právní zástupce stěžovatele uvedl, že ústavní stížnost zpracoval podle pokynů klienta, který sdělil všechny rozhodné skutečnosti, za nichž probíhalo trestní řízení vedené proti němu u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 2 T 74/99 a u Krajského úřadu vyšetřování v Ústí nad Labem pod čj. ČVS KÚV 354/10-98. Stěžovatel je přesvědčen, že v trestním řízení bylo porušeno jeho právo na osobní integritu, neboť byl vystaven s ohledem na svůj zdravotní stav nelidskému a ponižujícímu zacházení, což se posléze neblaze promítlo v samotném výsledku trestního řízení.

K tomu, aby ústavní stížnost mohla být ve smyslu zákona o Ústavním soudu projednána, musí splňovat zákonem požadované náležitosti. Mezi obecné náležitosti ve smyslu ustanovení § 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu patří mimo jiné označení věci, které se ústavní stížnost týká (vymezení předmětu řízení), a uvedení toho, čeho se stěžovatel domáhá. Navrhovaný petit musí vycházet z možného obsahu nálezu v určitém typu řízení před Ústavním soudem. V řízení o ústavní stížnosti je obsahem petitu návrh na zrušení rozhodnutí orgánu veřejné moci [§ 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu] nebo návrh na vyslovení zákazu orgánu veřejné moci pokračovat v porušování práva a svobody a příkaz obnovit, pokud je to možné, stav před porušením [§ 82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu].

Stěžovatel tvrdí, že Krajským úřadem vyšetřování v Ústí nad Labem bylo v trestním řízení vedeném proti němu porušeno jeho právo na osobní integritu, což ve svém důsledku vedlo k tomu, že byl uznán vinným a odsouzen. Z obsahu ústavní stížnosti nelze jednoznačně dovodit, jakým konkrétním zásahem krajského úřadu vyšetřování mělo dojít k porušení práv stěžovatele, tj. zda se tak stalo jeho pravomocným rozhodnutím, či opatřením nebo jiným zásahem [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Toto nelze dovodit ani z navrhovaného petitu, v němž se pouze konstatuje, že krajským úřadem vyšetřování byly v trestním řízení proti stěžovateli porušeny základní práva a svobody. Z takto nesprávně formulovaného žádání Ústavní soud nemůže ani posoudit, zda stěžovatel vyčerpal před podáním své stížnosti všechny procesní prostředky ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Přestože byl stěžovatel upozorněn na tyto nedostatky i na neúplný petit návrhu, tuto vadu podání ve stanovené lhůtě neodstranil. Pro shora uvedené nedostatky není ústavní stížnost před Ústavním soudem projednatelná.

Ústavnímusoudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout, neboť stěžovatel neodstranil vady podání ve lhůtě k tomu určené.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.

V Brně dne 14. listopadu 2002JUDr. Jiří Malenovský

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru