Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 562/06Usnesení ÚS ze dne 14.12.2006

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajBalík Stanislav
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /rovnost účastníků řízení, rovnost „zbraní“
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedl... více
Věcný rejstříkNáklady řízení
EcliECLI:CZ:US:2006:2.US.562.06
Datum podání18.08.2006
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

2/1993 Sb., čl. 37 odst.3

99/1963 Sb., § 146 odst.2, § 150


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 562/06 ze dne 14. 12. 2006

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti M. J., zastoupené Mgr. Václavem Kotkem, advokátem se sídlem Brno, třída Kpt. Jaroše 9, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2006, č. j. 20 Co 200/2006-20, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 18. 8. 2006 aiv ostatním splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Městského soudu v Praze. Tvrdí, že jím byla porušena její základní práva zaručená čl. 96 odst. 1 Ústavy, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Má za to, že soud prvního stupně rozhodl o nákladech řízení v souvislosti se zastavením řízení zcela správně, když aplikoval ustanovení § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř., neboť žalobu, kterou později vzala zpět, podala řádně a včas. Žalovaná totiž ukončila šetření ještě před uplatněním nároku dne 15. 8. 2005, neboť již dříve vyplatila jednorázové odškodnění jiným oprávněným osobám. Stěžovatelka obdržela odškodnění až dne 3. 11. 2005. Odvolací soud posuzoval důvodnost podání žaloby nikoli z procesního hlediska, jak měl, ale provedl dokazování ohledně včasnosti či předčasnosti podané žaloby. Přitom se nijak nezabýval tvrzeními obsaženými ve vyjádření k odvolání žalované a aniž by nařídil ve věci jednání, rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení změnil. Podle stěžovatelky nesprávně aplikoval ustanovení § 150 o.s.ř., které se na daný případ nevztahuje, když žaloba byla podána důvodně.

Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 22 C 51/2006, bylo zjištěno následující:

Stěžovatelka se žalobou podanou dne 17. 10. 2005 domáhala po žalované společnosti Kooperativa pojišťovna, a.s. se sídlem Templová 747, Praha 1, zaplacení pojistného plnění ve výši 240.000,-Kč jako odškodnění za úmrtí svého manžela následkem dopravní nehody. Ještě před zahájením jednání ve věci samé vzala svou žalobu zpět s odůvodněním, že jí byla žalovaná částka připsána na její účet dne 3. 11. 2005. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 22. 2. 2006, č. j. 22 C 51/2006-11, zastavil řízení a současně zavázal žalovanou nahradit stěžovatelce na náhradě nákladů řízení částku 35.325,-Kč. Výrok o nákladech řízení odůvodnil dle § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. tím, že důvodně podaná žaloba byla vzata zpět pro chování žalované, která uplatněný nárok po podání žaloby uhradila.

O odvolání žalované do výroku o nákladech řízení rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 6. 2006, č. j. 20 Co 200/2006-20, tak, že usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku změnil a stěžovatelce náhradu nákladů řízení nepřiznal. Vyšel z toho, že žalovaná stěžovatelku odškodnila v době tří měsíců od uplatnění jejího nároku, na její straně tak nedošlo k průtahům s plněním. Podanou žalobu proto zhodnotil jako předčasnou. Tyto okolnosti považoval za důvody hodné zvláštního zřetele pro odepření náhrady nákladů řízení dle § 150 o.s.ř.

K ústavní stížnosti se na žádost Ústavního soudu vyjádřil účastník řízení Městský soud v Praze a vedlejší účastník řízení společnost Kooperativa, pojišťovna, a.s., se sídlem Praha 1, Temlová 747. Městský soud upozornil na to, že pokud stěžovatelka nesouhlasí s aplikací tzv. jednoduchého práva, nejde dle judikatury Ústavního soudu o způsobilý důvod ústavní stížnosti. Ústavněprávní rozměr má pouze tvrzení, že bylo prováděno dokazování a rozhodnuto bez nařízení jednání. V tomto směru městský soud upozornil na to, že žádné dokazování neprováděl, neboť vycházel z údajů seznatelných ze spisu. Vzhledem k obsahu tohoto vyjádření, které nepřináší žádné nové skutečnosti a argumenty, nebylo nutné je zasílat stěžovatelce k případné replice.

K vyjádření vedlejšího účastníka nemohlo být přihlédnuto, neboť bylo přes výslovné upozornění Ústavního soudu na povinné zastoupení advokátem podáno nekvalifikovaným způsobem.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti polemizuje se způsobem interpretace a následné aplikace příslušných procesních ustanovení občanského soudního řádu, tedy jednoduchého práva, jak jej provedl odvolací soud. Takto pojatá ústavní stížnost staví Ústavní soud do pozice další instance v systému všeobecného soudnictví, což mu podle Ústavy nepřísluší (srov. čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není soudem nadřízeným obecným soudům a nezkoumá celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, a to ani pokud jde o věc samu; není tedy jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných obyčejným zákonodárstvím, pokud takové porušení současně neznamená zásah do základního práva nebo svobody zaručených ústavním pořádkem (srov. I. ÚS 633/05).

V projednávané věci se nadto jedná o problematiku nákladů řízení, konkrétně aplikace ustanovení § 150 o.s.ř., ohledně níž Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře konstatoval, že zpravidla není předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, nedosahuje intenzity zakládající porušení jeho základních práv a svobod. Otázka náhrady nákladů řízení by mohla nabýt ústavněprávní dimenzi toliko v případě extrémního vybočení z pravidel upravujících toto řízení, což by mohlo nastat v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl zejména obsažen prvek svévole (srov. již zmiňované usnesení I. ÚS 633/05). Pochybení takového rázu ovšem Ústavní soud v dané věci neshledal.

Z odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu je dostatečně zřejmé, jakou úvahou byl soud veden a na základě jakých skutečností dospěl k závěru, že okolnosti, za nichž byla žaloba podána a následně vzata zpět, je nutno považovat za důvody hodné zvláštního zřetele pro odepření náhrady nákladů řízení stěžovatelce podle § 150 o.s.ř. Takový závěr neshledává Ústavní soud neústavním. Z rekapitulace spisu totiž vyplývá, že k uplatnění nároku stěžovatelky na pojistné plnění u žalované došlo dopisem ze dne 11. 8. 2005 (žalovanou byl přijat dne 15. 8. 2005). Žalovaná pojišťovna požadované plnění stěžovatelce odeslala dne 2. 11. 2005 (na účet stěžovatelky bylo připsáno dne 3. 11. 2005), tedy před uplynutím tříměsíční lhůty k plnění, stanovené § 9 odst. 2, 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ( lhůta skončila až dne 15. 11. 2005). Odvolací soud proto nepochybil, když dovodil, že stěžovatelka podala žalobu před uplynutím lhůty stanovené pojišťovně pro plnění, tedy předčasně. K takovému závěru nemusel provádět dokazování, neboť, jak vyplývá z odůvodnění jeho rozhodnutí, vyšel z data podání žaloby, z data uplatnění nároku u žalované a z tvrzení stěžovatelky o datu přijetí poskytnutého plnění a důvodech zpětvzetí žaloby, tedy z údajů zjistitelných ze spisu, které stěžovatelka v průběhu řízení nikterak nezpochybňovala. Ve věci proto nebylo třeba nařizovat jednání, popř. stěžovatelku vyzývat k doplnění jejich skutkových tvrzení.

V projednávané věci tedy byly dodrženy požadavky vyplývající z výše vymezeného rámce ústavního přezkumu věcně obdobných případů. V postupu odvolacího soudu nelze shledat prvky svévole ani extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a právními závěry, jež z nich soud vyvodil. Jeho rozhodnutí je plně akceptovatelné i z hlediska ústavního.

Ústavní soud dodává, že skutkově i právně shodnou problematiku řešil v souvislosti s ústavní stížností, vedenou u Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 518/06. Usnesením ze dne 21. 11. 2006 tuto ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Vzhledem k výše uvedenému dospěl Ústavnísoud k závěru, že ústavně zaručená práva stěžovatelky, jichž se dovolává, nebyla napadeným rozhodnutím porušena. Postupoval proto podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. prosince 2006

StanislavBalík, v.r.předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru