Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 557/03Usnesení ÚS ze dne 30.12.2003

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajMalenovský Jiří
Typ výrokuodmítnuto pro nepříslušnost - § 43/1/d)
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
Věcný rejstříkopravný prostředek - mimořádný
Vlastnictví
EcliECLI:CZ:US:2003:2.US.557.03
Datum podání09.12.2003
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

2/1993 Sb., čl. 11, čl. 36 odst.1

99/1963 Sb., § 237, § 241


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 557/03 ze dne 30. 12. 2003

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelů a) Š. P., a b) M. P., obou zastoupených advokátkou JUDr. E. P., o návrhu na zamítnutí žaloby F. B. na vrácení daru (domu čp.15 se stavební parcelou č. 22, zahrady parc. 329/1, ostatních ploch č. 218, 220 a 326/2 a trvalého travnatého porostu parc. č. 326/1, vše zapsáno na listu vlastnictví č. 141 pro obec L., katastrální území S., u katastrálního úřadu v Litoměřicích), takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem ze dne 8. 12. 2003, doručeným Ústavnímu soudu dne 9. 12.2003, se stěžovatelé domáhají, aby Ústavní soud zamítl žalobu F. B. na vrácení daru specifikovaného v záhlaví. V ústavní stížnosti tvrdí, že v projednávané věci podali k Nejvyššímu soudu v Brně dovolání, jež jim bylo usnesením ze dne 30. 9. 2003, čj. 33 Odo 627/2003-104, odmítnuto. Stěžovatelé nesouhlasí s právním názorem Nejvyššího soudu, dle něhož rozhodnutí ve věci nemá zásadní právní význam. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí v projednávané věci zasáhlo do jejich vlastnického práva, chráněného čl. 11 Listiny, musí mít po právní stránce zásadní význam.

Ústavní soud se primárně zabýval tím, zda návrh splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Zaměřil se zejména na posouzení otázky, zda je k projednání návrhu příslušný.

Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Při výkonu svých kompetencí musí respektovat i základní princip právního státu, zakotvený v článku 2 odst. 3 Ústavy a v článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon. Ústavní soud má tedy přesně vymezenou pravomoc a příslušnost, které nemůže překročit.

Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy Ústavní soud rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Kompetence Ústavního soudu při posuzování ústavní stížnosti jsou upřesněny v ustanovení § 82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je oprávněn především zrušit rozhodnutí orgánu veřejné moci. Směřuje-li ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí, je Ústavní soud oprávněn zakázat příslušnému orgánu, aby v porušování práva pokračoval, a přikázat mu, aby obnovil stav před porušením, jestliže je to možné. Ústavní soud je vázán petitem návrhu. Pokud stěžovatelé v petitu svého návrhu navrhují, aby Ústavní soud sám zamítl žalobu na vrácení daru, očekávají ve skutečnosti, že rozhodne místo obecného soudu a s použitím kompetencí obecného soudu. K takovému rozhodnutí není Ústavní soud podle Ústavy a zákona o Ústavním soudu příslušný. Ústavní soud současně dodává, že projednávaný návrh včetně jeho petitu tak, jak jej stěžovatelé vymezili, není neúplný, nesrozumitelný či neurčitý. K odstranění vad petitu tedy nebylo možné stěžovatele vyzvat (srov. ustanovení § 63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s ustanovení § 43 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád).

S ohledem na výše uvedené se jevilo nadbytečným vyzývat stěžovatele k odstranění vad podání (plná moc v rozporu s ustanovením § 31 odst. 1 zákona o Ústavním soudu umožňovala, aby si právní zástupkyně účastníků stanovila dalšího zástupce), neboť ani to by konečné rozhodnutí ve věci nemohlo ovlivnit.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímusoudu nezbylo, než návrh dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh, k jehož projednání není příslušný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. prosince 2003JUDr. Jiří Malenovský

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru