Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 550/18 #1Nález ÚS ze dne 22.05.2018Právo vypravitele pohřbu odmítnout majetek nepatrné hodnoty

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelOBEC / ZASTUPITELSTVO OBCE - Ostrava
Dotčený orgánSOUD - OS Ostrava
Soudce zpravodajŠimíček Vojtěch
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/extrémní interpretační exces
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /práv... více
Věcný rejstříkinterpretace
pozemek
procesní postup
Dědictví
Dědické řízení
dědic
dědění/odmítnutí dědictví
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 101/89 SbNU 503
EcliECLI:CZ:US:2018:2.US.550.18.1
Datum vyhlášení29.05.2018
Datum podání09.02.2018
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1, čl. 38 odst.2, čl. 1, čl. 11 odst.3

Ostatní dotčené předpisy

292/2013 Sb., § 154

40/1964 Sb., § 463, § 471, § 472 odst.2

99/1963 Sb., § 175h odst.2, § 175h odst.3, § 175b


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Pakliže není vypraviteli pohřbu poskytnuta možnost rozhodnout se, zda poskytne svůj souhlas s nabytím nepatrného majetku po zůstaviteli, je porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na veřejné projednání věci podle čl. 38 odst. 2 Listiny.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Nálezem ze dne 22. 5. 2018 zrušil II. senát Ústavního soudu v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy na návrh stěžovatele statutární město Ostrava - městský obvod Poruba usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 12. 2017, č. j. 99 D 2726/2013-36, ve znění opravného usnesení ze dne 24. 1. 2018, č. j. 99 D 2726/2013-43, a to pro rozpor s čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Narativní část

Stěžovatel zajistil pohřeb paní J. Pišťkové (dále „zůstavitelka“) a následně vyslovil v rámci dědického řízení souhlas s nabytím movitého majetku nepatrné hodnoty (konkrétně hotovosti ve výši 6 964 Kč a osobních věcí) po zůstavitelce. V návaznosti na tento souhlas Okresní soud v Ostravě rozhodl usnesením ze dne 25. 11. 2013 o zastavení dědického řízení po zůstavitelce a o vydání uvedeného majetku stěžovateli. V září 2017 sdělil Státní pozemkový úřad okresnímu soudu, že zůstavitelka je v katastru nemovitostí vedena jako vlastník specifikovaných pozemků v celkové hodnotě 16 845 Kč. Ústavní stížností napadeným usnesením rozhodl okresní soud v rámci dodatečného projednání dědictví, že zanechaný nemovitý majetek se vydává stěžovateli, a řízení zastavil. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že se jedná o majetek nepatrné hodnoty ve smyslu § 175h odst. 2 o. s. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2013).

Stěžovatel v ústavní stížnosti poukazoval na to, že v rámci řízení o dodatečném projednání dědictví jej notář nekontaktoval s žádostí o udělení souhlasu s nabytím nemovitého majetku po zůstavitelce. O tom, že se mu vydává nemovitý majetek po zůstavitelce, se dozvěděl až z napadeného usnesení okresního soudu, proti kterému již neměl žádnou možnost procesní obrany. Tímto postupem mu měla být odepřena možnost odmítnout nabytí nemovitého majetku, jehož vlastnictví pro něj může znamenat významnou zátěž.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

Ústavní soud úvodem zdůraznil, že právní názory vyjádřené v nálezech Ústavního soudu, které byly vydané v řízení o ústavní stížnosti, představují závazná interpretační vodítka pro rozhodování ve skutkově a právně obdobných věcech, od nichž se sice obecné soudy mohou odklonit, avšak pouze ve výjimečných a racionálně odůvodněných případech. Tato ústavní kautela vyplývá z obecného principu rovnosti v právech podle čl. 1 věty první Listiny. V této souvislosti poukázal Ústavní soud na svou předchozí judikaturu, zejména pak na nález sp. zn. IV. ÚS 3185/13, který byl vydán v právně i skutkově srovnatelné věci. Dospěl v něm k závěru, že pokud okresní soud dle § 175h odst. 2 o. s. ř. vydal majetek stěžovateli a řízení usnesením zastavil, aniž by k němu přizval stěžovatele jako jediného účastníka řízení, postupoval v rozporu s jeho právem na spravedlivý proces a právem na veřejné projednání věci.

Pokud Okresní soud v Ostravě vydal stěžovateli majetek nepatrné hodnoty a řízení zastavil, aniž by zjistil, zda souhlasí s převzetím majetku po zůstavitelce, postupoval ústavně nekonformním způsobem. Obecné soudy totiž mají s ohledem na text zákona prostor pro volnou úvahu, zda jsou dány podmínky pro použití § 175h odst. 2 o. s. ř., avšak tato úvaha nemůže být projevem libovůle soudu. Požadovat úhradu nákladů spojených s pohřbem představuje právo a nikoliv povinnost vypravitele pohřbu, tj. záleží pouze na něm, zda svou pohledávku uplatní nebo ne. A proto i za právní úpravy platné do 31. 12. 2013 měla být stěžovateli jakožto vypraviteli pohřbu poskytnuta možnost rozhodnout se, zda přijme majetek po zůstavitelce, neboť pouze taková interpretace § 175h odst. 2 o. s. ř. je souladná s ústavně garantovanými právy stěžovatele podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny. Navíc nutnost ponechání vypraviteli pohřbu možnost volby vystupuje do popředí tím spíše, že důsledkem postupu podle citovaného ustanovení může být vydání movitých či nemovitých věcí, jejichž vlastnictví může pro vypravitele pohřbu znamenat významnou zátěž (čl. 11 odst. 3 věta první Listiny).

Pro rozpor s právem stěžovatele na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny a právem na veřejné projednání věci dle čl. 38 odst. 2 Listiny zrušil Ústavní soud napadené rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě.

Soudcem zpravodajem v dané věci byl Vojtěch Šimíček. Žádný ze soudců neuplatnil odlišné stanovisko.

II.ÚS 550/18 ze dne 22. 5. 2018

N 101/89 SbNU 503

Právo vypravitele pohřbu odmítnout majetek nepatrné hodnoty

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Ludvíka Davida a soudců Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a Kateřiny Šimáčkové - ze dne 22. května 2018 sp. zn. II. ÚS 550/18 ve věci ústavní stížnosti statutárního města Ostrava - městský obvod Poruba, se sídlem Ostrava, Klimkovická 55/28, zastoupeného Mgr. Janou Wranikovou, advokátkou, se sídlem Občanská 1115/16, Ostrava, proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 12. 2017 č. j. 99 D 2726/2013-36, ve znění opravného usnesení ze dne 24. 1. 2018 č. j. 99 D 2726/2013-43, o zastavení řízení o dodatečném projednání pozůstalosti a vydání zůstavitelčina majetku stěžovateli jako vypraviteli pohřbu, za účasti Okresního soudu v Ostravě jako účastníka řízení.

I. Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 12. 2017 č. j. 99 D 2726/2013-36, ve znění opravného usnesení ze dne 24. 1. 2018 č. j. 99 D 2726/2013-43, bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a právo na veřejné projednání věci podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

II. Toto rozhodnutí se proto ruší.

Odůvodnění:

I. Průběh řízení před Ústavním soudem, podstatný obsah spisu a rekapitulace ústavní stížnosti

A.

1. Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel se jí domáhá zrušení výše uvedeného usnesení, neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") zahrnující též právo na veřejné projednání věci podle čl. 38 odst. 2 Listiny.

2. Z ústavní stížnosti a z vyžádaného spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 99 D 2726/2013 se zejména podává, že paní Jarmila Pišťková (dále jen "zůstavitelka") zemřela dne 20. 9. 2013 bez zanechání závěti. Notář JUDr. Hanuš Jelínek byl Okresním soudem v Ostravě pověřen k projednání dědictví po této zůstavitelce. Zůstavitelka podle šetření v rámci dědického řízení zanechala majetek nepatrné hodnoty. Stěžovatel se postaral o její pohřeb, přičemž výdaje na zajištění pohřbu činily částku 7 295 Kč (srov. č. l. 12). Přípisem ze dne 18. 10. 2013 se notář JUDr. Hanuš Jelínek dotázal stěžovatele, zda jako vypravitel pohřbu souhlasí s vydáním nepatrného majetku po zůstavitelce [jednalo se o hotovost ve výši 6 964 Kč (srov. č. l. 16) a osobní věci]. Stěžovatel vyslovil souhlas s nabytím tohoto majetku nepatrné hodnoty patřícího zůstavitelce. V návaznosti na tento souhlas stěžovatele Okresní soud v Ostravě rozhodl o zastavení dědického řízení po zemřelé a o vydání předmětného majetku nepatrné hodnoty stěžovateli, a to usnesením ze dne 25. 11. 2013 č. j. 99 D 27 26/2013-18.

3. Podáním ze dne 18. 9. 2017 (srov. č. l. 28) Státní pozemkový úřad sdělil Okresnímu soudu v Ostravě, že zůstavitelka je v katastru nemovitostí vedena jako vlastník tam specifikovaných nemovitých věcí (pozemků). V návaznosti na tuto informaci došlo k zahájení řízení o dodatečném projednání pozůstalosti po zemřelé. Okresní soud v Ostravě rozhodl v rámci dodatečného projednání dědictví nyní napadeným usnesením, že se zanechaný nemovitý majetek zůstavitelky (pozemky) v ceně 16 845 Kč vydává stěžovateli, a řízení zastavil, což odůvodnil konstatováním, že se jedná o majetek nepatrné hodnoty (§ 175h odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2013). Dne 24. 1. 2018 pak Okresní soud v Ostravě vydal opravné usnesení č. j. 99 D 2726/2013-43, jímž opravil parcelní číslo jednoho z vydávaných pozemků ve výroku I svého usnesení z 11. 12. 2017 č. j. 99 D 27 26/2013-36.

B.

4. Podstatou stěžovatelovy ústavní stížnosti je námitka, že při řízení o dodatečném projednání pozůstalosti nebyly splněny podmínky pro postup podle § 175h odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť stěžovatel jako vypravitel pohřbu neudělil souhlas s převzetím nově zjištěného nemovitého majetku zůstavitelky. Citované zákonné ustanovení totiž znělo: "(1) Nezanechal-li zůstavitel majetek, soud řízení zastaví. [...] (2) Jestliže zůstavitel zanechal majetek nepatrné hodnoty, může jej soud vydat tomu, kdo se postaral o pohřeb, a řízení zastaví. [...] (3) Proti usnesení podle odstavců 1 a 2 se nelze odvolat a není třeba je doručovat."

5. Udělil-li totiž stěžovatel v minulosti souhlas s převzetím zanechaného majetku zůstavitelky, pak tento souhlas se týkal toliko movitých věcí. Tento souhlas stěžovatele ovšem nelze vztáhnout na nově zjištěný nemovitý majetek zůstavitelky, protože v době udělení souhlasu o existenci tohoto nemovitého majetku zůstavitelky stěžovatel ani nevěděl.

6. Pokud chtěl Okresní soud v Ostravě v rámci dodatečného projednání dědictví po zemřelé postupovat podle ustanovení § 175h odst. 2 o. s. ř., pak prý bylo jeho povinností vyžádat si od něj (jako od vypravitele pohřbu) výslovný souhlas s nabytím zanechaného nemovitého majetku zůstavitelky. Stěžovatel však v rámci řízení o dodatečném projednání dědictví ze strany notáře nebyl kontaktován s žádostí o udělení souhlasu s nabytím zanechaného nemovitého majetku a o tom, že se mu vydává nemovitý majetek zůstavitelky, se dozvěděl až z nyní napadeného usnesení Okresního soudu v Ostravě, proti kterému již neměl žádnou možnost procesní obrany. Stěžovatel v této souvislosti odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3185/13 ze dne 26. 11. 2014 (N 216/75 SbNU 425), ve kterém Ústavní soud dospěl k závěru, že nutnost ponechat vypraviteli pohřbu možnost nabytí majetku odmítnout vystupuje do popředí tím spíše, že důsledkem postupu podle § 175h odst. 2 o. s. ř. může být vydání movitých či nemovitých věcí, jejichž vlastnictví může pro vypravitele pohřbu znamenat významnou zátěž (zde Ústavní soud odkázal na čl. 11 odst. 3 větu první Listiny).

II. Vyjádření účastníka řízení

7. JUDr. Hana Jankovičová, notářka, která vedla dědické řízení, v němž byl stěžovateli vydán dodatečně zjištěný majetek po zemřelé, se k ústavní stížnosti za Okresní soud v Ostravě vyjádřila tak, že po celou dobu její více než třicetileté praxe postupuje tímto způsobem. To znamená, že aplikuje § 175h odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2013, i na dodatečně zjištěný majetek, aniž by si souhlas vypravitele pohřbu s postupem předvídaným tímto ustanovením opětovně vyžadovala ve všech spisech, a nemyslí si, že by tímto způsobem zasahovala do základních práv účastníků dědického řízení.

8. Vyjádření účastníka Ústavní soud nezasílal stěžovateli k replice, neboť neobsahuje žádnou věcnou argumentaci.

III. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti

9. Dle čl. 89 odst. 2 Ústavy jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány i osoby. Není přitom sporu, že odůvodnění nálezu je spjato s jeho výrokem a právě (a jen) v rámci odůvodnění musí být tento výrok vykládán. Tato vázanost právním názorem Ústavního soudu vyplývá ze samotného smyslu kasace i ze znění čl. 89 odst. 2 Ústavy.

10. V souladu s četnou judikaturou Ústavního soudu [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 18. 3. 1997 sp. zn. I. ÚS 70/96 (N 29/7 SbNU 191); nález sp. zn. Pl. ÚS 41/02 ze dne 28. 1. 2004 (N 10/32 SbNU 61; 98/2004 Sb.) a další] je rovněž obecně přijímáno, že právní názor obsažený v odůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu - má-li obecnou povahu (tzv. "zobecňující potenciál") - je závazný při řešení typově shodných případů. Je tomu tak mimo jiné proto, že jde o způsob interpretace a aplikace Ústavy, Listiny či mezinárodních závazků. Ústavní soud v minulosti dovodil vázanost obecných soudů právním názorem Ústavního soudu také z obecného principu rovnosti v právech podle čl. 1 věty první Listiny, neboť rovnost v právech zakládá též právo na předvídatelné rozhodování v obdobných případech, čímž vylučuje libovůli při aplikaci práva. Za porušení principu rovnosti v právech je pak nutno považovat rovněž takové případy, kdy obecný soud neposkytne účastníkům ochranu jejich základních práv a svobod, ač již ve skutkově obdobných případech byla Ústavním soudem přiznána.

11. Nálezy Ústavního soudu - vedle specifického řízení o kontrole norem - tedy z tohoto pohledu představují závazná interpretační vodítka pro rozhodování ve skutkově a právně obdobných věcech, od nichž je sice možné se odklonit, to ovšem pouze ve výjimečných a racionálně odůvodněných případech [srov. k tomu v širších souvislostech např. Kühn, Z. Proč si kontinentální právníci myslí, že jejich judikatura není závazná aneb patero důvodů pro odlišnou kontinentální koncepci precedentu. In.: Pezl, T. (ed.). Závaznost rozhodování ústavních soudů: sborník příspěvků: mezinárodní teoretický seminář pořádaný dne 23. 4. 2004 Právnickou fakultou Západočeské univerzity v Plzni. Plzeň: Západočeská univerzita, 2004, s. 39-46, nebo nález sp. zn. I. ÚS 2219/12 ze dne 17. 4. 2014 (N 61/73 SbNU 163)]. Judikatura Ústavního soudu přitom plně zavazuje rovněž samotný Ústavní soud, resp. jeho jednotlivé senáty; samozřejmě s výjimkou případu uvedeného v ustanovení § 23 zákona o Ústavním soudu, podle něhož dospěje-li senát v souvislosti se svou rozhodovací činností k právnímu názoru odchylnému od právního názoru Ústavního soudu vysloveného v nálezu, předloží otázku k posouzení plénu a stanoviskem pléna je senát v dalším řízení vázán.

12. Z nálezu sp. zn. IV. ÚS 3185/13, na který stěžovatel poukazuje, vyplývá, že v dané věci byl Ústavnísoud konfrontován se situací, kdy okresní soud zjistil, že zůstavitel zemřel bez dědiců a zanechal pouze majetek nepatrné hodnoty. Stěžovatel (město Znojmo) byl vypravitelem pohřbu. Okresní soud aplikoval ustanovení § 175h odst. 2 o. s. ř., vydal majetek stěžovateli a řízení usnesením zastavil, aniž by k němu přizval stěžovatele jako jediného účastníka řízení podle § 175h o. s. ř. Stěžovatel přitom proti takovému postupu tehdy namítal, že vydaný majetek pro něj představuje větší výdaje než příjem a že podle běžně aplikovaného výkladu nemůže k vydání majetku nepatrné hodnoty dojít proti vůli vypravitele pohřbu. Ústavní soud shledal takovou argumentaci stěžovatele jako důvodnou a tehdy napadené usnesení Okresního soudu ve Znojmě zrušil pro rozpor s právem stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a právem na projednání věci podle čl. 38 odst. 2 Listiny.

13. Okresnísoud totiž podle Ústavního soudu ústavně nesouladně vyložil ustanovení § 175h odst. 2 o. s. ř., neboť vydal majetek nepatrné hodnoty a řízení zastavil, aniž by se však dotázal stěžovatele jako vypravitele pohřbu, zda s jeho převzetím souhlasí. Požadovat úhradu nákladů spojených s pohřbem ovšem podle Ústavního soudu představuje právo, a nikoliv povinnost toho, kdo se postaral o pohřeb; záleží tedy na vypraviteli pohřbu, zda svou pohledávku uplatní či nikoliv. Posouzení, zda jsou dány podmínky pro použití ustanovení § 175h odst. 2 o. s. ř. je tedy sice věcí volné úvahy obecného soudu (srov. slovo "může" v dotčeném ustanovení), nikoli však věcí jeho libovůle. Ustanovení § 175h odst. 2 o. s. ř. představuje toliko specifický způsob realizace tohoto práva, pročež neexistuje žádný racionální důvod, pro který by vypraviteli pohřbu neměla být zachována možnost volby. V dané souvislosti Ústavní soud odkázal též na v současné době platný a účinný zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, který již v § 154 (na rozdíl od citovaného ustanovení § 175h odst. 2 o. s. ř.) výslovně váže vydání majetku nepatrné hodnoty na souhlas vypravitele pohřbu.

14. Nutnost ponechat vypraviteli pohřbu možnost nabytí majetku odmítnout vystupuje do popředí tím spíše, že důsledkem postupu dle § 175h odst. 2 o. s. ř. může být vydání movitých či nemovitých věcí, jejichž vlastnictví může pro vypravitele pohřbu znamenat významnou zátěž (čl. 11 odst. 3 věta první Listiny). Opačný výklad by vedl k tomu, že by se právo vypravitele požadovat náhradu nákladů pohřbu transformovalo v povinnost převzít majetek zůstavitele, jež nestíhá žádného věřitele zůstavitele (§ 471, § 472 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů), dokonce ani jeho dědice (§ 463 a násl. občanského zákoníku). Tak závažný hmotněprávní důsledek přitom nelze ospravedlnit ani procesní ekonomií dědického řízení.

15. S ohledem na citované závěry Ústavníhosoudu, jimiž je nyní rozhodující senát Ústavního soudu v této právně i skutkově prakticky totožné věci vázán a považuje je ostatně i za správné, proto přistoupil podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu ke zrušení v záhlaví citovaných usnesení, neboť jimi bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a právo na veřejné projednání věci podle čl. 38 odst. 2 Listiny. Takto rozhodl bez ústního jednání, neboť měl za to, že od něho nelze očekávat další objasnění věci (§ 44 zákona o Ústavním soudu).

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru