Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 55/15 #1Usnesení ÚS ze dne 21.04.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NSS
SOUD - KS Ostrava
Soudce zpravodajTomková Milada
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků
Věcný rejstříkodůvodnění
Podjatost
příslušnost/místní
daň/správce daně
EcliECLI:CZ:US:2015:2.US.55.15.1
Datum podání08.01.2015
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 11 odst.5

Ostatní dotčené předpisy

337/1992 Sb., § 101, § 32, § 33, § 112 odst.3, § 77 odst.1 písm.b

99/1963 Sb., § 15


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 55/15 ze dne 21. 4. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce Vojtěcha Šimíčka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti Ing. Václava Khyna, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Koschinem, advokátem se sídlem Štefánikova 48, Praha 5 - Smíchov, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2014 č. j. 7 Afs 159/2014-34 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 6. 2014 č. j. 22 Af 97/2012-55, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení jeho práv garantovaných čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.

Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu, výrokem I. rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě č. j. 2947/11-1500-807169 ze dne 10. 6. 2011 byla s účinností od 1. 8. 2011 u stěžovatele delegována místní příslušnost k výkonu správy všech daní s výjimkou daní, jejichž předmětem je nemovitost, na Finanční úřad ve Frýdku-Místku. Výrokem II. uvedeného rozhodnutí bylo stanoveno, že u daní, kde je předmětem zdanění nemovitost, je s účinností od 1. 8. 2011 místně příslušným správcem daně finanční úřad, v obvodu jehož územní působnosti se nemovitost nachází. Proti výroku II. podal stěžovatel odvolání. Rozhodnutím Finančního ředitelství v Ostravě č. j. 8455/11-1500-807169 ze dne 16. 11. 2011 bylo odvolací řízení zastaveno v souladu s § 112 odst. 3 daňového řádu. Proti rozhodnutí o zastavení řízení podal stěžovatel odvolání, které bylo zamítnuto rozhodnutím Generálního finančního ředitelství č. j. 13537/12-2111-011564 ze dne 29. 5. 2012.

Proti rozhodnutí Generálního finančního ředitelství podal stěžovatel správní žalobu, kterou Krajský soud v Ostravě ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl. Soud uvedl, že se v daném řízení smí zabývat pouze důvodností zastavení odvolacího řízení, nemůže však přezkoumávat rozhodnutí, proti němuž bylo vadné odvolání podáno, ani rozhodnutí vydaná v jiných, již skončených věcech. Právě proti těmto rozhodnutím přitom stěžovatel podle soudu v žalobě brojil. Pokud pak stěžovatel namítal podjatost Finančního ředitelství v Ostravě, krajský soud vysvětlil, že důvodem podjatosti nemůže být postup správního orgánu v jiných věcech a už vůbec ne postup jemu podřízeného orgánu v jiných věcech. Jiné důvody podjatosti stěžovatel neuvedl.

Kasační stížnost Nejvyšší správní soud ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl.

Stěžovatel proto podal ústavní stížnost. Stejně jako v řízení před správními orgány a soudy v ní namítá, že v dosavadním řízení nebylo dbáno jeho námitek, že v důsledku vydání pokynu Finančním ředitelstvím v Ostravě k doměření daní došlo k jejich stanovení po uplynutí preklusivní lhůty, že k vyměření daní za rok 1992 došlo místně nepříslušným správcem daně, že daňový spis byl zfalšován a konečně že na Finanční ředitelství v Ostravě je nutno nahlížet jako na podjatý orgán. Podle stěžovatele jsou navíc napadená rozhodnutí vnitřně rozporná.

Ústavní soud došel k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud není součástí obecné soustavy soudů, a proto zásadně není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti. Aplikace podústavních předpisů ve správním řízení je záležitostí správních orgánů a soudů v rámci správního soudnictví, přičemž Ústavní soud smí přezkoumat pouze to, zda v řízení nebyla dotčena ústavně zaručená práva či svobody účastníků.

Stěžovatel v žalobě i v kasační a ústavní stížnosti neustále přehlíží, že v průběhu správního řízení došlo k zastavení odvolacího řízení, neboť stěžovatelovo odvolání proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 10. 6. 2011 vykazovalo vady, které přes výzvu správního orgánu nebyly odstraněny. Jak proto soudy vysvětlily, v rámci soudního přezkumu mohla být přezkoumávána pouze zákonnost rozhodnutí o zastavení řízení a zákonnost rozhodnutí o stěžovatelově odvolání proti rozhodnutí o zastavení řízení. V ústavní stížnosti však stěžovatel tato rozhodnutí prakticky nijak nezpochybňuje, netvrdí například, že by podmínky pro zastavení odvolacího řízení (§ 112 odst. 3 daňového řádu) nebyly dány.

Jediná námitka, která by mohla být v projednávané věci významná, tak je tvrzená podjatost Finančního ředitelství v Ostravě. I s tou se však správní soudy řádně vypořádaly, přičemž v ústavní stížnosti nejsou jejich závěry žádným relevantním způsobem zpochybněny. Stěžovatel s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 493/06 ze dne 16. 5. 2007 uvádí, že podjatost Finančního ředitelství v Ostravě vznikla tím, že dalo pokyn správci daně, aby vydal rozhodnutí o vyměření daně za rok 1992 č. j. 27459/97/363920/6123 ze dne 13. 11. 1997. Stěžovatel ovšem nijak nevysvětluje, proč by tato skutečnost měla znamenat podjatost celého Finančního ředitelství v Ostravě při rozhodování o delegaci místní příslušnosti při správě daní, respektive při rozhodování o zastavení řízení o opravném prostředku (podle § 112 odst. 3 daňového řádu) proti rozhodnutí, kterým byla delegována místní příslušnost. Uvedený pokyn bez dalšího není důvodem k tomu, aby byly všechny úřední osoby Finančního ředitelství v Ostravě vyloučeny ze všech budoucích řízení či postupů při správě stěžovatelových daní [viz i ustanovení § 77 odst. 1 písm. b) daňového řádu].

Pro úplnost Ústavní soud podotýká, že nespatřuje stěžovatelem tvrzenou vnitřní rozpornost napadených rozhodnutí. Krajský soud v Ostravě sice uvedl, že rozhodnutí o delegaci místní příslušnosti ke správě daní podléhá soudnímu přezkumu, jak ovšem dále vysvětlil, stěžovatel proti němu nepodal řádné odvolání. Za těchto okolností nemůže být toto rozhodnutí přezkoumáváno správním soudem, byť jinak platí, že rozhodování o delegaci místní příslušnosti ke správě daní ze soudního přezkumu vyloučeno není.

V zájmu ochrany práv případných budoucích klientů stěžovatelova advokáta Ústavní soud upozorňuje, že v rozporu s tím, co je uvedeno v ústavní stížnosti, jsou stěžovatelé dle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (ve znění účinném od 1. 1. 2013) před podáním ústavní stížnosti povinni vyčerpat i mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.

Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. dubna 2015

Jiří Zemánek v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru