Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 536/04Usnesení ÚS ze dne 23.09.2004

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajNykodým Jiří
Typ výrokuodmítnuto pro neoprávněnost navrhovatele - § 43/1/c)
odmítnuto - pro 2b
Předmět řízení
zrušení právního předpisu (fyzická nebo právnická osoba)
hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na spravedlivou odměnu za práci
základní ústavní p... více
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2004:2.US.536.04
Datum podání01.09.2004
Napadený akt

jiný právní předpis

Ostatní dotčené předpisy

140/2004 Sb., čl.

2/1993 Sb., čl. 28, čl. 4 odst.4

40/1964 Sb., § 850


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 536/04 ze dne 23. 9. 2004

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Lastovecké a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Jiřího Nykodýma ve věci návrhu Mgr. P. P., ze dne 1. září 2004 na zrušení nařízení vlády č. 140/2004 Sb., kterým se stanoví zaměstnancům ve veřejných službách a správě výše dalšího platu v prvním pololetí roku 2004, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel se svým návrhem, podaným Ústavnímu soudu osobně dne 1. 9. 2004, domáhá zrušení nařízení vlády č. 140/2004 Sb., kterým se stanoví zaměstnancům ve veřejných službách a správě výše dalšího platu v prvním pololetí roku 2004.

Vláda ČR podle navrhovatele (pedagogického pracovníka), rozhodla výše citovaným nařízením o odnětí části platu jako nárokové složky a ohrozila tak stávající výdělkovou úroveň pedagogických pracovníků. Tím stát zasáhnul do základního práva formulovaného v čl. 28 Listiny, tj. práva na spravedlivou odměnu za práci. Přijaté nařízení je podle navrhovatele rovněž v rozporu s čl. 4 odst. 4 Listiny, neboť - stručně shrnuto - vláda odnětím části platu zaměstnancům nešetřila smyslu základního práva na spravedlivou odměnu za práci, jehož se navrhovatel dovolává.

Navrhovatel dále v ústavní stížnosti dovozuje, že Vláda ČR svým rozhodnutím zveřejnit ve vládním prohlášení závazek zvýšit platy pedagogických pracovníků na úroveň relativně srovnatelnou se zeměmi Evropské unie svobodně projevila dobrou vůli [(navrhovatel blíže odkazuje na § 34, § 35 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen "obč. zák.")] a rozhodla se odstranit nespravedlivé ohodnocení pedagogických pracovníků. Vládním prohlášením se vláda veřejně zavázala mimo jiné řešit neuspokojivou mzdovou situaci pedagogických pracovníků a dosud se tak nestalo. Vládním prohlášením byl dán podle navrhovatele veřejný příslib podle § 851 obč. zák. a navrhovatel trvá na jeho splnění.

Podle ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy ČR Ústavní soud rozhoduje o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem. Podle odstavce prvého písmeno b) téhož ustanovení Ústavní soud rozhoduje o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem nebo zákonem. Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stanovuje, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení řízení, a další pravidla o řízení před Ústavním soudem (čl. 88 odst. 1 Ústavy).

Podle ustanovení § 64 odst. 2 zákona o Ústavním soudu jsou k podání návrhu na zrušení jiného právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení oprávněni:

a) vláda,

b) skupina nejméně 25 poslanců nebo skupina nejméně 10 senátorů,

c) senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti,

d) ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v § 74 zákona o Ústavním soudu, nebo ten, kdo podal návrh na obnovu řízení za podmínek uvedených v § 119 odst. 4 tohoto zákona,

e) zastupitelstvo kraje,

f) Veřejný ochránce práv,

g) ministr vnitra, jde-li o návrh na zrušení obecné závazné vyhlášky kraje a hlavního města Prahy a jde-li o návrh na zrušení právního předpisu obce,

h) věcně příslušný ministr, jde-li o návrh na zrušení nařízení kraje a hlavního města Prahy,

i) zastupitelstvo obce, jde-li o návrh na zrušení právního předpisu kraje, do jehož územního obvodu obec náleží.

Navrhovatelem je fyzická osoba, tedy nikoli subjekt aktivně legitimovaný k podání návrhu na zrušení jiného právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení podle ustanovení § 64 odst. 2 písm. a), b), c), e), f), g), h), i) zákona o Ústavním soudu.

Ve smyslu ustanovení § 64 odst. 2 písm. d) citovaného zákona je fyzická osoba oprávněna podat takový návrh současně se svou ústavní stížností, která splňuje podmínky uvedené v ustanovení § 74 citovaného zákona. Podle ustanovení § 74 může být spolu s ústavní stížností podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis. Jinými slovy, jednotlivec je oprávněn podat takový návrh až tehdy, je-li naplněna podmínka individualizace zásahu do základního práva.

Tuto skutečnost nemůže nikterak ovlivnit ani ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona, jehož užití se v daném případě navrhovatel explicitně dovolává, neboť toto ustanovení upravuje toliko výjimku ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti ve vztahu k jiným prostředkům ochrany práv, nedotýká se však podmínky individualizace zásahu, jež je samotným pojmovým znakem předmětu ústavní stížnosti jako prostředku k ochraně práv jednotlivce. Jak již Ústavní soud v minulosti uvedl, procesním prostředkem přímo proti právní normě je pouze návrh podle § 64 zákona o Ústavním soudu, jehož ustanovení jsou natolik jednoznačná, že je nelze, ani pomocí § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, obejít (srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 92/94, v Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 2, usnesení č. 15, str. 234).

Petit ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) a § 82 odst. 3 písm. a), b) zákona o Ústavním soudu musí navrhovat zrušení napadeného rozhodnutí orgánu veřejné moci, případně konkrétní opatření spojená s nápravou tzv. jiného zásahu orgánu veřejné moci. Petit projednávaného návrhu požaduje zrušení nařízení vlády. Ačkoli navrhovatel v jeho odůvodnění tvrdí, že jeho ústavní práva byla porušena, jeho návrh nesplňuje podmínky uvedené v ustanovení § 74 zákona o Ústavním soudu. Petit návrhu totiž nepožaduje, aby Ústavní soud zasáhl ve smyslu ustanovení § 82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je proto nucen konstatovat, že projednávaný návrh není ústavní stížností ve smyslu ustanovení § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu.

Vzhledem k tomu, že navrhovatel není subjektem podle ustanovení § 64 odst. 2 písm. a), b), c), e), f), g), h), i) zákona o Ústavním soudu aktivně legitimovaným k podání návrhu na zrušení jiného právního předpisu, a návrh nebyl ve smyslu § 74 a § 64 odst. 2 písm. d) zákona o Ústavním soudu podán spolu s ústavní stížností, jejímž předmětem by musely být skutečnosti, které nastaly uplatněním právního předpisu, jehož zrušení je navrhováno, je nutno navrhovatele považovat za osobu zjevně neoprávněnou k podání takového návrhu.

S ohledem na výše uvedené se jevilo nadbytečným vyzývat navrhovatele k odstranění vad podání, spočívajících v absenci právního zastoupení (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Ani to by totiž konečné rozhodnutí ve věci nemohlo ovlivnit .

Za situace, kdy návrh na zrušení výše uvedeného nařízení vlády ve smyslu § 64 odst. 2 zákona o Ústavním soudu byl podán osobou zjevně neoprávněnou, nezbylo Ústavnímu soudu, než návrh odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ustanovením § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. září 2004

JUDr. Dagmar Lastovecká, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru