Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 528/06 #1Usnesení ÚS ze dne 25.10.2006

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajNykodým Jiří
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkdůkaz/volné hodnocení
vlastnické právo/přechod/převod
EcliECLI:CZ:US:2006:2.US.528.06.1
Datum podání02.08.2006
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

87/1991 Sb., § 3, § 8

99/1963 Sb., § 132


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 528/06 ze dne 25. 10. 2006

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. O. Š., zastoupeného JUDr. Hynkem Applem, advokátem, se sídlem v Přerově, Jiráskova 9, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 12. dubna 2006, č. j. 40 Co 84/2006-540, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se včas a řádně podanou ústavní stížností domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí.

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 12. dubna 2006, č. j. 40 Co 84/2006-540, byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 23. listopadu 2005, č. j. 10 C 38/92-520, jímž byla zamítnuta žaloba žalobce (stěžovatele) na uložení povinnosti žalovanému (Přerovské strojírny, a. s.), vydat žalobci nemovitosti (pozemek a na něm stojící budovu) blíže specifikované ve výroku I. tohoto rozhodnutí (dále též jen "předmětné nemovitosti"). Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobce je osobou oprávněnou ve smyslu zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích (dále jen "zákon o mimosoudních rehabilitacích"), a žalovaný je povinným. Důvodem pro zamítnutí žaloby soudem prvního stupně byla skutečnost, že předmětné nemovitosti ztratily zásadní přestavbou svůj původní stavebnětechnický charakter a nelze je tudíž podle § 8 odst. 1 zákona o mimosoudních rehabilitacích vydat. Při posuzování změny stavebnětechnického charakteru stavby vyšel soud prvního stupně ze znaleckých posudků, které byly v průběhu řízení vyhotoveny, zejména ze znaleckého posudku Ing. N., podle něhož došlo při přestavbě budovy k obměně prvků dlouhodobé životnosti z 89,85% a tato přestala jako samostatná věc existovat, neboť byla až na základy asanována a její torzo se stalo v důsledku fyzického spojení součástí jiné nemovitosti. Odvolací soud se s těmito skutkovými zjištěními soudu prvního stupně ztotožnil, přičemž zdůraznil, že nemovitost ztratila svůj stavebnětechnický charakter, neboť při přestavbě došlo ke změně podstaty nemovité věci, a to z hlediska druhu, obsahu i rozsahu.

Stěžovatel namítal v ústavní stížnosti porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jehož se měl dopustit Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci, neboť z jeho rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné, a z tohoto vyplývajícími právními závěry na straně druhé. Stěžovatel zdůraznil, že závěry, obsažené v ústavní stížností napadeném rozsudku, jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními a navíc ani výkladem odůvodnění soudního rozhodnutí nelze poměr mezi skutkovými zjištěními a právními závěry dovodit. Stěžovatel zdůraznil, že v průběhu několikaletého soudního jednání, zahrnujícího vypracování a projednání celkem 4 znaleckých posudků, byl stranami skutkově odsouhlasen znalecký posudek Ing. D. H., z něhož se jednoznačně podávalo, že současná nemovitost - objekt občanské vybavenosti, vznikl ze dvou částí bývalé provozní části domu č. p. X, přičemž prvky dlouhodobé životnosti byly obměněny z 34% a nově zbudovány z 24,6%. Z pohledu konstantní judikatury (viz nález sp. zn. III. ÚS 648/2000, nebo rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 Cdo 95/92) nebylo možno vůbec hovořit o zásadní přestavbě objektu, protože u žádného z prvků dlouhodobé životnosti nedošlo k obměně reprezentující nadpoloviční objemový podíl. Přestože proti tomuto znaleckému posudku nebyla vznesena žádná námitka, dostalo se hodnocení obou soudů ve vztahu k tomuto důkazu do extrémního rozporu. Soudy obou stupňů navíc zaměnily předmět soudního sporu z hlediska skutkových zjištění - tedy původní nemovitost (dům č. p. XXXX) a samotný předmět soudního sporu (dům č. p. X), k němuž se právě vztahují závěry znalce Ing. D. H. Stěžovatel uvedl, že respektuje právo soudu na volné hodnocení důkazů, ale v tomto případě nelze toto hodnocení respektovat, protože z napadeného rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Napadený rozsudek se nevyrovnává se skutkovými zjištěními znalce Ing. D. H. a je s nimi v extrémním rozporu z hlediska procentuálního poměru přestavby. Není zřejmé, proč napadený rozsudek bez bližšího údaje hovoří o změně druhu obsahu nebo rozsahu nemovitostí, proč bere do úvahy znalecký posudek Ing. N., který byl právě základem změny žaloby ve vztahu k původní nemovitosti domu č. p. XXXX. Jestliže soud vztáhl své rozhodnutí jen na původní objekt č. p. XXXX a nevyčerpal celý předmět řízení, došlo rovněž k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, jak správně podotýká stěžovatel, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení základních práv a svobod zaručených ústavním zákonem. Vzhledem k tomu, že stěžovatel se dovolával ochrany svých základních práv obsažených v Listině, přezkoumal Ústavní soud v tomto směru napadené rozhodnutí i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.

Stěžovatelovy námitky se týkaly nesouhlasu s provedeným dokazováním, resp. podle názoru stěžovatele skutková zjištění učiněná obecnými soudy jsou v extrémním rozporu s provedeným dokazováním. Pro řádné posouzení věci si Ústavní soud vyžádal od Okresního soudu v Přerově příslušný spis. Úvodem Ústavní soud zdůrazňuje, že pokud jde o hodnocení důkazů učiněných obecnými soudy, z ústavního principu nezávislosti soudů vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, která je obsažená v § 132 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."). Pokud soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny, není Ústavní soud oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů a tedy ani "hodnotit" jejich hodnocení důkazů, byly-li zásady dané § 132 o. s. ř. respektovány. Hodnocení důkazů a závěry o pravdivosti či nepravdivosti tvrzených skutečností jsou přitom věcí vnitřního přesvědčení soudce a jeho logického myšlenkového postupu. Ústavní soud z vyžádaného spisu dovodil, že obecným soudům nelze vytýkat, že by některý z důkazů pominuly, nebo že by tyto důkazy v rozporu ze zásadami logiky mylně hodnotily. Nelze dát za pravdu stěžovateli, že obecné soudy vycházely pouze ze znaleckého posudku Ing. N., podle něhož došlo v původním domě č. p. XXXX k obměně prvků dlouhodobé životnosti v takovém rozsahu, že přestal existovat jako samostatná věc, a že nevzaly do úvahy znalecký posudek Ing. H. Soud prvního stupně zjistil skutkový stav ohledně domu č. p. XXXX ze znaleckých posudků Ing. N., Ing. H. i Ing. T. (viz str. 4 a 5 rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 23. listopadu 2005). Jak se podává z odůvodnění rozsudku všechny tyto znalecké posudky podporují závěr, že původní dům č. p. XXXX byl téměř zbourán. Tyto závěry potvrzuje ostatně i znalecký posudek Ing. H., na nějž se odvolává stěžovatel. Podle tabulky C. 12. na str. 19 znaleckého posudku Ing. H., bylo zastoupení původních prvků dlouhodobé životnosti stanoveno průměrem ze dvou variant na 39,41% z celku. Podíl obměněných a nových prvků tvoří potom souhrn ve výši 61,59%, což je i s ohledem na existující judikaturu postačující údaj k závěru, že došlo k podstatné změně stavebnětechnického charakteru nemovitosti. V tomto směru tedy nelze namítat, že by závěry obecných soudů byly v extrémním rozporu s vykonanými skutkovými zjištěními. Pokud obecné soudy na základě řádně učiněných skutkových zjištění dospěly k závěru, že nemovitost nelze vydat, protože přestavbou ztratila svůj stavebnětechnický charakter, a její vydání by bylo v rozporu s § 8 odst. 1 zákona o mimosoudních rehabilitacích, nelze proti tomuto závěru mít žádné výhrady. Skutečnost, že se účastníci řízení shodli na určitém důkazu (znaleckém posudku), nehraje při hodnocení tohoto důkazu ve srovnání s ostatními důkazy žádnou roli. Obecný soud je oprávněn hodnotit důkazy podle vlastního uvážení a nikoliv podle toho, zda si jej účastníci řízení odsouhlasí.

Námitku, že obecné soudy nevyčerpaly celý předmět řízení, když své závěry vztáhly pouze na původní objekt č. p. XXXX, nepovažuje Ústavní soud za relevantní. Obecné soudy rozhodovaly pouze o tom, čeho se stěžovatel svým žalobním návrhem domáhal. Jestliže ve vztahu k domu č. p. X vzal stěžovatel svůj návrh zpět a řízení bylo zastaveno, nemohly se soudy touto nemovitostí dále zabývat.

Ústavní soud s ohledem na výše uvedené skutečnosti neshledal, že by rozhodnutím obecných soudů došlo v daném případě k porušení ústavně zaručených lidských práv a svobod, a na základě toho mu nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon"), ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 25. října 2006

Stanislav Balík

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru