Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 523/20 #1Usnesení ÚS ze dne 24.03.2020

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Praha 7
SOUD - MS Praha
Soudce zpravodajUhlíř David
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
základní práva a svobody/ochrana soukromého a rodinného života
hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na ochranu rodičovství, rodiny a dětí /práv... více
Věcný rejstříkodůvodnění
styk rodičů s nezletilými dětmi
Předběžné opatření
EcliECLI:CZ:US:2020:2.US.523.20.1
Datum podání17.02.2020
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

104/1991 Sb./Sb.m.s., čl. 12 odst.1, čl. 3 odst.1

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 10 odst.2, čl. 32 odst.4

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 75c, § 76 odst.1 písm.e, § 102 odst.1


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 523/20 ze dne 24. 3. 2020

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové, soudce Ludvíka Davida a soudce zpravodaje Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky A. M., zastoupené JUDr. Evou Ondřejovou, LL.M., advokátkou se sídlem Příčná 8, Praha 1, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 25. října 2019, č. j. 9 P 143/2012-1011, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. prosince 2019, č. j. 18 Co 372/2019-1043, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka podala v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost, v níž tvrdila, že obecné soudy svým postupem porušily čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Navrhovala, aby Ústavní soud nálezem zrušil shora označená usnesení městského soudu a obvodního soudu.

2. Podstatou předmětu řízení je návrh stěžovatelky (matky nezletilého) na vydání předběžného opatření o úpravě jejího styku s nezletilým synem. Z obsahu ústavní stížnosti a přiložených listin vyplývá následující (stručně rekapitulovaný) skutkový stav: Rozsudkem obvodního soudu ze dne 19. 9. 2013, č. j. 9 P 143/2012-210, byla schválena dohoda rodičů a nezletilý byl svěřen do jejich střídavé péče. Přestěhováním matky do USA později došlo k zásadní změně poměrů a bylo tedy nutné znovu upravit poměry nezletilého. Ve věci se konala řada soudních jednání a soud zadal vypracování znaleckých posudků z oboru psychiatrie a psychologie.

3. Napadeným usnesením soud prvního stupně rozhodl o návrhu matky na nařízení předběžného opatření ze dne 20. 10. 2019 odůvodněného tím, že odvolací soud sice vyhověl svým rozhodnutím ze dne 7. 10. 2019, č. j. 18 Co 290/2019-983, návrhu matky na nařízení předběžného opatření o jejím styku s nezletilým v období od 18. 10. 2019 do 3. 11. 2019, matka však soudem upravený styk nerealizovala. Rozhodnutí jí totiž bylo doručeno teprve dva dny před započetím styku a matka neměla zakoupené letenky z jejího bydliště v USA do České republiky, neboť vyčkávala, zda jí bude styk upraven, a teprve dne 3. 10. 2019 letenky zakoupila na 28. 10. 2019. S otcem se na posunutí termínu nedohodla. Požadovala proto určení styku od 29. 10. 2019 9:00 hodin do 14. 11. 2019 18:00 hodin, a to na území ČR s tím, že si nezletilého vyzvedne první den styku v místě bydliště otce a poslední den styku jej tam předá a zajistí docházku nezletilého do školy.

4. Soud prvního stupně návrhu matky vyhověl v modifikované formě, tj. formou asistovaného styku na půdě specializovaného pracoviště uvedeného ve výroku usnesení pro období od 4. 11. 2019 do 14. 11. 2019 v časovém rozsahu domluveném s nezletilým a příslušným pracovištěm v závislosti na časových možnostech a vůli nezletilého a zároveň na otevírací době a kapacitním zajištění uvedeného pracoviště. Zohlednil stanovisko kolizního opatrovníka, podle něhož jsou dány obavy z opětovného únosu nezletilého matkou do USA, k němuž došlo v roce 2018. Vzal v úvahu, že matka soudu neprokázala, že by měla právo k bytu, v němž hodlá styk s nezletilým realizovat, a že byt je vybaven v souladu s potřebami nezletilého. S ohledem na školní docházku a aktivity nezletilého, který si nepřál přespávat v neznámém bydlišti matky, neupravil soud styky matky s nezletilým přes noc.

5. Soud prvního stupně následně usnesením ze dne 4. 11. 2019 změnil na návrh kolizního opatrovníka předběžné opatření ze dne 5. 10. 2019 tak, že styk určil z kapacitních důvodů realizovat v jiném specializovaném pracovišti.

6. Odvolání stěžovatelky městský soud odmítl. Zjistil, že předběžné opatření zaniklo, protože uplynula určená doba, po kterou mělo trvat, a nelze jej prohlásit za nezákonné.

7. Stěžovatelka považuje výrok usnesení soudu prvního stupně za neurčitý a nesrozumitelný. Není z něj patrno, kdy a zda ke styku dojde. Realita byla taková, že ke styku došlo v rozsahu 5,5 hodin rozprostřených do pěti dnů, a to pod neustálým dohledem třetích osob. Takový rozsah a podmínky styku matka považuje za zcela nedostatečné. Domnívá se, že úprava je v rozporu se zájmem nezletilého a porušuje její ústavně zaručená práva. Nebezpečí únosu, které bylo důvodem pro nařízení asistovaného styku, považuje za absurdní. Předchozí usnesení městského soudu, umožňující styk bez asistence, který však nebyl realizován, považuje za správné a domnívá se, že novou úpravou soudy zasáhly do jejího legitimního očekávání. Soudy údajně straní otci a jejich postup svědčí o libovůli.

8. Ke způsobilosti předběžného opatření (jako opatření prozatímní povahy) zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení se Ústavní soud v rozhodovací praxi (ač s nemalou mírou rezervovanosti) vyjádřil tak, že tuto způsobilost vyloučit nelze. Podstatou jeho přezkumu však může být jen posouzení ústavnosti takového rozhodnutí, nikoli posouzení podmínek pro nařízení předběžného opatření, poněvadž ty se přezkumné pravomoci Ústavního soudu vymykají, jak ostatně Ústavní soud ve své ustálené judikatuře akcentuje [srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 221/98 ze dne 10. 11. 1999 (N 158/16 SbNU 171)]. Ústavněprávní přezkum se soustředí v podstatě jen na ta případná pochybení obecných soudů, v jejichž důsledku by takovéto rozhodnutí postrádalo zákonný základ nebo by zjevně nemohlo vést k naplnění účelu, jehož jím má být dosaženo, nebo by v něm bylo možno spatřovat svévoli z jiného důvodu (např. nález sp. zn. II. ÚS 221/98). Předmětem tohoto přezkumu může být i procesní postup, který nařízení předběžného opatření předcházel [např. nález sp. zn. Pl. ÚS 16/09 ze dne 19. 1. 2010 (N 8/56 SbNU 69; 48/2010 Sb.)].

9. V nyní posuzované věci jde primárně o neustále pokračující polemiku stěžovatelky s rozhodováním obecných soudů stran jejího styku s nezletilým dítětem. Lze stručně shrnout, že obecné soudy při rozhodování o návrhu stěžovatelky vycházely ze zpráv kolizního opatrovníka a sdělení a přání čtrnáctiletého nezletilého a dospěly k ústavně konformním závěrům o nutnosti upravit styk s matkou v modifikované podobě s asistencí třetí osoby v zařízení k tomu určeném. Vedlo jej k tomu předně přesvědčení o riziku dalšího pokusu o únos nezletilého, kterého se i on obává. Zohlednily přitom i rozpory v podkladech dodaných stěžovatelkou a její neseriózní přístup k uloženým povinnostem v minulosti. Zvolily proto kompromisní variantu asistovaného styku. Pokročilejšímu věku nezletilého odpovídá i formulace petitu, neboť je v jeho zájmu, aby se styk v období deseti dnů v průběhu školního roku odehrával s ohledem na jeho studijní a volnočasové aktivity. Ústavní soud připomíná, že podle čl. 12 odst. 1 Úmluvy o právech má stát zabezpečit dítěti, které je schopno formulovat své vlastní názory, právo tyto názory svobodně vyjadřovat ve všech záležitostech, které se jej dotýkají, přičemž se názorům dítěte musí věnovat patřičná pozornost odpovídající jeho věku a úrovni.

10. Ústavní soud již mnohokráte rozhodl, že názor dítěte musí být vnímán jako zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu [nález sp. zn. I. ÚS 1708/14 ze dne 18. 12. 2014 (N 235/75 SbNU 617)].

11. Nezbytnou podmínkou pro nařízení předběžného opatření je existence potřeby zatímní úpravy poměrů účastníků. Soud tedy zjišťuje, zda je potřeba nařízení předběžného opatření aktuální. Povinnost prokázat existenci potřeby zatímní úpravy poměrů účastníků leží na navrhovateli. Důvody potřeby této zatímní úpravy musí být navrhovatelem nejen tvrzeny, ale navrhovatel musí o nich soud také přesvědčit. V této souvislosti je třeba připomenout, že se tak neděje dokazováním v procesním smyslu. U ostatních okolností významných pro nařízení předběžného opatření postačí, budou-li alespoň osvědčeny do té míry, aby bylo možno předběžné opatření vydat. Jedná se tedy o aktuální pohled soudu a není zde nikterak relevantní posouzení podmínek pro předběžnou úpravu, které soudy shledaly v minulosti, neboť tak činily při zohlednění jiných okolností. Jejich rozhodnutí tak žádné legitimní očekávání stěžovatelky nemohlo založit. Stejně tak jako v budoucnu mohou nastat okolnosti vyžadující zcela odlišnou úpravu.

12. V kontextu dříve vyložených kritérií ústavněprávního přezkumu je pak možno uzavřít, že ústavní stížností napadená rozhodnutí byla vydána příslušnými orgány a měla zákonný podklad, přičemž důvody, pro které by je bylo možné označit jako svévolné, Ústavní soud nezjistil. Neshledal ani jiné pochybení, které by bylo třeba posoudit jako porušení základních práv stěžovatelky a které by vedlo k potřebě zrušení ústavní stížností napadených rozhodnutí. Jak bylo uvedeno, Ústavní soud nepřezkoumává podmínky pro nařízení předběžného opatření, ale posuzuje toliko ústavnost takového rozhodnutí.

13. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. března 2020

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru