Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 51/06Usnesení ÚS ze dne 18.04.2006

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajRychetský Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
právo na soudní a jinou pr... více
Věcný rejstříkdůkaz/volné hodnocení
Obnova řízení
EcliECLI:CZ:US:2006:2.US.51.06
Datum podání06.02.2006
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 278, § 2 odst.6, § 134 odst.2


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 51/06 ze dne 18. 4. 2006

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Pavla Rychetského o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatele T. P., zastoupeného Mgr. Tomášem Kutnarem, advokátem, se sídlem Praha 5, Ostrovského 3, proti usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 26. dubna 2005, sp. zn. 5 Nt 1002/2004 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. října 2005, sp. zn. 10 To 408/2005, za účasti Okresního soudu v Kladně a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 6. února 2006, se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. října 2005, (10 To 408/2005-52), kterým zamítl stížnost stěžovatele proti usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 26. dubna 2005, (5 Nt 1002/2004-34), jímž byl zamítnut návrh

na povolení obnovy trestního řízení ve věci 3T 207/2002.

Podle odůvodnění ústavní stížnosti, obsahově shodného se stanovisky a závěry stěžovatele pojatými do opravných prostředků, stěžovatel tvrdil, že k porušení jeho ústavně garantovaných práv došlo tím, že obecné soudy - stručně řečeno - nevyhověly jeho návrhu na povolení obnovy řízení i přesto, že znalecké posudky jako důkazy podal vyloučený znalec, který je v úzkém rodinném vztahu s obžalobou. MUDr. O. P. - T., znalkyně z oboru zdravotnictví, je sestrou Okresní státní zástupkyně JUDr. Niny Brozové, což je v rozporu s tr. řádem a ustanovením § 11 zákona č. 36/1967 Sb., a má za následek nepřípustnost a nezákonnost tohoto znaleckého posudku.

Stěžovatel tvrdil, že těmito rozhodnutími bylo porušeno jeho základní právo - právo na spravedlivý proces plynoucí z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Soudy obou stupňů zamítly návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení tolerováním zásadního porušení práva na spravedlivý proces. V průběhu trestního stíhání stěžovatele byl znalecký posudek jako stěžejní důkaz proveden v rozporu s trestním řádem znalcem vyloučeným z podání znaleckého posudku z důvodu pochybnosti o jeho nepodjatosti.

Stěžovatel poukázal na nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III ÚS 346/2001 a navrhl, aby Ústavní soud jeho stížnosti vyhověl a napadená rozhodnutí zrušil.

II.

K posouzení návrhu si Ústavní soud vyžádal spis Okresního soudu v Kladně (5 Nt 1002/2004), který obsahuje i spisový materiál Krajského soudu v Praze (10 To 408/2005), z něhož se podává následující:

Rozsudkem Okresního soudu v Kladně byl stěžovatel odsouzen k nepodmíněnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 21 měsíců pro trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 a 2 trestního zákona v jednočinném souběhu s trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. d) trestního zákona. Skutek, kterým byl tento čin spáchán, podle názoru soudu spočívá v tom, že stěžovatel pod vlivem alkoholu řídil osobní vozidlo tovární značky Peugeot 309, přičemž nezvládl při projíždění levotočivé zatáčky řízení a na zasněžené zledovatělé vozovce dostal smyk, následkem čehož došlo k nárazu do sloupu veřejného osvětlení a do domu v místě nehody, čímž byla jeho spolujezdcům způsobena zranění, následkům kterých jeden z nich podlehl. Proti uvedenému rozsudku podal stěžovatel odvolání, které bylo shora uvedeným rozhodnutím Krajského soudu v Praze zamítnuto jako nedůvodné.

Ústavní soud si vyžádal od účastníků řízení (Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kladně) vyjádření k ústavní stížnosti [§ 42 odst. 4 a § 76 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].

K obsahu ústavní stížnosti se vyjádřila předsedkyně senátu Krajského soudu v Praze JUDr. Helena Rudá (§ 30 odst. 4 zákona o Ústavním soudu) a to tak, že uvedla, že dle jejího názoru tvrzení stěžovatele uplatněná v ústavní stížnosti jsou totožná s těmi, která uváděl v řízení na povolení obnovy řízení i před odvolacím soudem. Odvolací soud se zabýval argumentem stěžovatele o vyloučení znalkyně z podání znaleckého posudku z důvodu pochybnosti o její nepodjatosti a shledal je nedůvodnými, dále v podrobnostech odkázala na odůvodnění napadených rozhodnutí. Účastník řízení nesdílí názor stěžovatele co do porušení jeho práv, a proto navrhl, aby Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a vyslovil souhlas s upuštěním od ústního jednání před Ústavním soudem.

Okresní soud v Kladně se vyjádřil k výzvě Ústavního soudu předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Hauptmanovou (§ 30 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). V zásadních směrech odkázala na znění napadených rozhodnutí i na jednotlivé protokoly o průběhu veřejného zasedání, jakož i na provedené dokazování. Procesní návrh stran rozhodnutí o ústavní stížnosti nevznesla a současně dle § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu udělila souhlas s upuštěním od ústního jednání.

III.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí soudů z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv na soudní ochranu a na spravedlivý proces a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Vzhledem k tomu, že toto rozhodnutí Ústavní soud neopíral o obsah vyjádření obecných soudů, jež vydaly napadená rozhodnutí, dospěl k závěru, že stěžovateli nebudou zaslána k jeho replice.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá především dotčení svého ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, zaručeného mu zejména čl. 36 odst. 1 Listiny, a to v souvislosti se zamítnutím jím tvrzené nepřípustnosti a nezákonnosti znaleckého posudku, jakož i s hodnocením důkazů v řízení o obnově obecnými soudy. Zmíněný čl. 36 odst. 1 Listiny stanoví, že každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu, čímž se rozumí, že obecným soudům je svěřeno, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Při tomto rozhodování je soudce vázán zákonem (čl. 95 odst. 1 Ústavy) a při výkonu své funkce je nezávislý (čl. 82 Ústavy). Pokud obecné soudy postupovaly v dané věci v souladu s ustanoveními trestního řádu, jež upravují průběh řízení o návrhu na povolení obnovy řízení a svůj postup řádně odůvodnily, nemůže Ústavní soud učinit závěr, že proces byl ve svém celku nespravedlivý. Rozsah práva na spravedlivý proces, zaručený v čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny, není přitom možno vykládat tak, jako by garantoval úspěch ve věci.

Ústavní soud vycházel při posuzování dané věci z toho, že obnova řízení je mimořádným opravným prostředkem znamenajícím průlom do principu nezměnitelnosti pravomocného rozhodnutí, jehož účelem je odstranit nedostatky ve skutkových zjištěních tohoto rozhodnutí. Tímto účelem daného mimořádného opravného prostředku je dán i postup příslušného obecného soudu při povolování obnovy řízení tak, jak je upraven v ustanoveních § 277 a násl. tr. řádu.

Z hlediska obsahu ústavní stížnosti je pro postup soudu při povolování obnovy řízení rozhodující ustanovení § 278 odst. 1 tr. řádu, které pro daný případ stanovuje podmínku obnovy řízení tím, že vyjdou najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině. Stěžovatel za tyto skutečnosti či důkazy soudu dříve neznámé označil to, že znalecké posudky jako důkazy podal vyloučený znalec, který je v úzkém rodinném vztahu s obžalobou. MUDr. O. P. - T., znalkyně z oboru zdravotnictví, je sestrou Okresní státní zástupkyně JUDr. Niny Brozové, což je v rozporu s tr. řádem a ustanovením § 11 zákona č. 36/1967 Sb., a má za následek nepřípustnost a nezákonnost tohoto znaleckého posudku. S tímto tvrzením stěžovatele se obecné soudy vypořádaly a ve shodě s ustanovením § 134 tr. řádu odůvodnily tak, že JUDr. Nina Brozová v řízení stěžovatele nekonala ve věci stěžovatele žádné úkony a bezprostředně tedy vztah k této věci nemá. Během dlouhodobé praxe znalkyně MUDr. O. P. - T., nikdy nebylo zjištěno, že by v projednávaných věcech postupovala neobjektivně ve prospěch jedné ze stran. Znalecký posudek ve věci stěžovatele je jen jeden z důkazů, které podle přesvědčení obecných soudů stěžovatele usvědčovaly, a jeho význam není natolik zásadní, aby mohl vést ke změně původního rozhodnutí. Návrh stěžovatele obecný soud zamítl, že se nejedná o novum ve smyslu ustanovení § 278 tr. řádu a tuto skutečnost není třeba objasňovat

Ke stěžovatelem vysloveným námitkám Ústavní soud konstatuje, že z ústavního principu nezávislosti soudů podle čl. 82 Ústavy ČR vychází též zásada volného hodnocení důkazů zakotvená v § 2 odst. 6 tr. řádu, z níž mimo jiné vyplývá, že obecné soudy v každé fázi řízení provádějí hodnocení důkazů a zvažují, nakolik je potřebné dosavadní stav dokazování doplnit. Ústavní soud se ztotožňuje se závěry obecných soudů, že návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení postrádal vůbec zákonné podmínky pro akceptování takového postupu. Z odůvodnění ústavní stížností napadených rozhodnutí vyplývá, že obecné soudy návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení řádně projednaly, i když důkazním návrhům stěžovatele nevyhověly (důkazy v řízení obecné soudy hodnotily v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. řádu a způsobem odpovídajícím ustanovení § 134 odst. 2 tr. řádu). Ve smyslu ustanovení § 278 odst. l tr. řádu Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy ústavně garantované právo stěžovatele na soudní ochranu neporušily. Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele se zamítnutím návrhu na povolení obnovy řízení a neprovedení navržených důkazů. Postupem obecných soudů nedošlo tudíž ani k porušení čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky.

Právo na soudní ochranu vyplývající z čl. 36 odst. 1 Listiny znamená, že Ústavní soud je povolán k tomu, aby dbal v konkrétní věci na procesní čistotu toho kterého řízení, jak konstatoval již ve svých rozhodnutích, kterými byla zamítnuta ústavní stížnost stěžovatelů proti rozhodnutím o návrhu na obnovu řízení. (např. sp. zn. III. ÚS 474/01, I. ÚS 152/05, IV. ÚS 361/05); odkaz stěžovatele na nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 346/2001 neshledal v dané věci případný.

Ze shora uvedených důvodů byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 18. dubna 2006

Stanislav Balík v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru