Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 503/05 #1Nález ÚS ze dne 17.05.2007K rozhodování orgánů činných v trestním řízení o ponechání obviněného ve vazbě

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Česká Lípa
Soudce zpravodajLastovecká Dagmar
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
vyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo každého na projednání věci v jeho přítomnosti
právo na soudní a jinou právní ochranu ... více
Věcný rejstříkvazba/prodloužení
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 81/45 SbNU 227
EcliECLI:CZ:US:2007:2.US.503.05.1
Datum vyhlášení30.05.2007
Datum podání08.09.2005
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí jiné

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 8, čl. 36 odst.1, čl. 38 odst.2

209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 5 odst.4

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 71 odst.3


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Pokud obecné soudy rozhodnou o stížnosti proti rozhodnutí státního zástupce o dalším trvání vazby bez slyšení obviněného, i když jim jednoduché právo tuto povinnost výslovně neukládá, porušují základní práva zakotvená v čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 8, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Na návrh stěžovatele O.T. vyslovil II. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 17. května 2007 podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy v řízení o ústavních stížnostech, že Okresní soud v České Lípě usnesením ze dne 11. 7. 2005 sp. zn. 0 Nt 1161/2005 porušil ústavně zaručená práva stěžovatele zakotvená v čl. 8, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny a v čl. 5 odst. 4 Úmluvy. Návrh na zrušení napadeného usnesení odmítl.

Narativní část

Okresní soud zamítl jako nedůvodnou stížnost stěžovatele proti rozhodnutí státní zástupkyně o dalším ponechání stěžovatele ve vazbě. Okresní soud rozhodoval o stížnosti v neveřejném zasedání, na němž v souladu s původní úpravou v § 242 odst. 2 trestního řádu, byla účast jiných osob vyloučena.

Odůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu

Ústavní soud konstatoval, že obecné soudy porušily ústavně garantovaná práva stěžovatele zakotvená v čl. 5 odst. 4 Úmluvy, čl. 8, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny tím, že rozhodly o stížnosti proti rozhodnutí státního zástupce o dalším trvání vazby bez slyšení obviněného, ačkoli již nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2005 ve věci sp. zn. Pl. ÚS 45/04 bylo zrušeno ustanovení § 242 odst. 2 trestního řádu. Tento nález byl vyhlášen ve Sbírce zákonů dne 17. 6. 2005 pod č. 239/2005 Sb., tedy ještě před rozhodnutím okresního soudu o výše uvedené stížnosti. Zmíněný nález obsahuje závazný právní závěr, že dle čl. 5 odst. 4 Úmluvy je nutné slyšení obviněného soudem předtím, než je rozhodováno o jeho stížnosti proti usnesení státního zástupce o dalším trvání vazby.

Vzhledem k tomu, že v mezidobí byl již stěžovatel z vazby propuštěn, Ústavní soud ústavní stížnost v části požadující zrušení napadeného rozhodnutí odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Soudcem zpravodajem v dané věci byla Dagmar Lastovecká. Žádný ze soudců neuplatnil odlišné stanovisko.

II.ÚS 503/05 ze dne 17. 5. 2007

N 81/45 SbNU 227

K rozhodování orgánů činných v trestním řízení o ponechání obviněného ve vazbě

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Jiřího Nykodýma a Stanislava Balíka - ze dne 17. května 2007 sp. zn. II. ÚS 503/05 ve věci ústavní stížnosti O. T. proti usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 11. 7. 2005 sp. zn. 0 Nt 1161/2005, kterým byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti rozhodnutí státního zástupce o ponechání stěžovatele ve vazbě.

I. Okresní soud v České Lípě usnesením ze dne 11. 7. 2005 sp. zn. 0 Nt 1161/2005 porušil ústavně zaručená práva stěžovatele zakotvená v čl. 8, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a v čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

II. Návrh na zrušení napadeného usnesení se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel podal ústavní stížnost proti shora uvedenému usnesení, neboť se domnívá, že postupem Okresního soudu v České Lípě došlo při rozhodování o ponechání ve vazbě dle § 71 odst. 3 trestního řádu k zásahu do jeho ústavně zaručených základních práv a svobod. K tomuto zásahu mělo dle tvrzení stěžovatele dojít tím, že nebyl před rozhodnutím státního zástupce o ponechání ve vazbě osobně slyšen, přičemž ani okresní soud toto pochybení nenapravil, ačkoli na ně ve své stížnosti výslovně poukázal. V tomto postupu spatřuje stěžovatel porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a proto navrhuje zrušení napadeného usnesení Okresního soudu v České Lípě.

Na základě obvinění z trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle § 187 odst. 1, 2 trestního zákona byl stěžovatel usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 29. 3. 2005 sp. zn. 0 Nt 1094/2005 vzat do vazby z důvodů uvedených v ustanovení § 67 písm. c) trestního řádu. Dne 30. 6. 2005 rozhodla státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v České Lípě usnesením sp. zn. 2 Zt 202/2005 o dalším ponechání stěžovatele ve vazbě. Stížnost podanou stěžovatelem Okresní soud v České Lípě usnesením ze dne 11. 7. 2005 sp. zn. 0 Nt 1161/2005 jako nedůvodnou zamítl. Okresní soud rozhodoval o stížnosti v neveřejném zasedání, na němž v souladu s úpravou v § 242 odst. 2 trestního řádu, platnou v době rozhodování, byla účast jiných osob vyloučena.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že ani před rozhodnutím státního zástupce, ani později v rámci soudního přezkumu nebyl osobně slyšen, a to přesto, že tuto námitku uplatnil již ve stížnosti proti usnesení státní zástupkyně. Právo být slyšen v rámci rozhodování o ponechání ve vazbě pokládá stěžovatel za své základní právo vyplývající z Listiny a rovněž z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 45/04 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 36, nález č. 60, vyhlášen pod č. 239/2005 Sb.).

K obsahu ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal vyjádření účastníka i vedlejšího účastníka řízení. Okresní státní zastupitelství v České Lípě ve svém vyjádření připustilo, že ústavní stížnost je oprávněná, pokud je v ní namítáno porušení stěžovatelova práva na osobní slyšení před rozhodnutím o ponechání ve vazbě. Rozhodnutí soudu bylo učiněno v době, kdy se v tomto směru lišily právní názory na nutnost výslechu obviněného při rozhodování o stížnosti do usnesení o ponechání ve vazbě a při rozhodování o žádostech obviněných o propuštění z vazby a soudy nerozhodovaly jednotně.

Okresní soud v České Lípě uvedl, že v dané věci rozhodoval dle tehdy platných právních předpisů.

Ústavní soud přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející z hlediska stěžovatelem vznesených námitek a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky) není součástí soustavy obecných soudů, jímž také není instančně nadřízen, a není tak oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti v každém případě, kdy dochází k porušení běžné zákonnosti nebo jiné nesprávnosti, které svou podstatou spočívají v rovině jednoduchého práva. Zásah Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů je možný pouze za situace, kdy jejich postupem dochází současně i k porušení základních práv a svobod. V daném případě tak bylo třeba posoudit, zda se napadené rozhodnutí dotklo základních práv a svobod (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2004 ve věci sp. zn. III. ÚS 300/04, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 34, usn. č. 40).

Nález pléna Ústavníhosoudu ze dne 22. 3. 2005 ve věci sp. zn. Pl. ÚS 45/04, na který stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje, zrušil ustanovení § 242 odst. 2 trestního řádu ke dni vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů. K vyhlášení došlo dne 17. 6. 2005 pod č. 239/2005 Sb., tedy ještě před rozhodnutím Okresního soudu v České Lípě o stížnosti proti usnesení státní zástupkyně o ponechání stěžovatele ve vazbě (11. 7. 2005).

Ve shora uvedeném nálezu pléna Ústavníhosoudu byl vysloven závazný právní závěr, že dle čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je nutné slyšení obviněného soudem předtím, než je rozhodováno o jeho stížnosti proti usnesení státního zástupce o dalším trvání vazby. Nedostatek výslovné právní úpravy na úrovni jednoduchého práva nemůže při existenci norem vyšší právní síly, tj. Listiny a Ústavy České republiky, obstát jako důvod pro porušení ústavně zaručených základních práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu ze dne 5. 6. 1996 ve věci sp. zn. II. ÚS 98/95, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 5, nález č. 42). Zmíněná Úmluva je již od 18. 3. 1992 součástí právního řádu České republiky a má aplikační přednost před zákonem. Rozhodování soudu o stížnosti proti usnesení státního zástupce o dalším trvání vazby (jež bylo uskutečněno v neveřejném zasedání, aniž měl stěžovatel plnou možnost uplatnění svých ústavně zaručených procesních práv) není v souladu s touto Úmluvou a zasahuje do základních práv a svobod stěžovatele.

Pokud v posuzovaném případě bylo o stížnosti stěžovatele proti rozhodnutí státního zástupce o dalším trvání vazby rozhodnutosoudem s ohledem na chybějící právní úpravu jednoduchého práva bez jeho slyšení, došlo tím k porušení základních práv stěžovatele podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy a čl. 8, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny. Ústavní soud tedy v části ústavní stížnosti týkající se konstatování porušení základních práv stěžovatele způsobených soudem podle § 82 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyhověl.

Pokud se jedná o návrh stěžovatele na zrušení usnesení Okresníhosoudu v České Lípě, bylo zjištěno, že ve věci stěžovatele bylo již pravomocně rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 8. 1. 2007 sp. zn. 5 T 134/2005, který nabyl právní moci dne 25. 1. 2007. Tímto rozsudkem byl stěžovatel uznán vinným žalovaným trestným činem a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem na zkušební dobu tří let. Ústavní soud proto ústavní stížnost v části požadující zrušení napadeného usnesení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Vzhledem k tomu, že stěžovatel byl v mezidobí propuštěn z vazby, chybí zde možnost bezprostředního a přítomného zásahu Ústavního soudu, který by mohl mít vliv na zamezení porušování ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní stížnost tedy v této části ztratila své opodstatnění (srov. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 482/03, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 34, nález č. 92).

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru