Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 497/02Usnesení ÚS ze dne 28.01.2004

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Soudce zpravodajRychetský Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků
Věcný rejstříkDůkaz
Daň
Svědek
EcliECLI:CZ:US:2004:2.US.497.02
Datum podání17.07.2002
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Ostatní dotčené předpisy

2/1993 Sb., čl. 11 odst.5

337/1992 Sb., § 31, § 16

588/1992 Sb., § 19 odst.2


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 497/02 ze dne 28. 1. 2004

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Malenovského a soudců JUDr. Dagmar Lastovecké a JUDr. Pavla Rychetského ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky S. spol. s r. o., zastoupené JUDr. V. K., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. května 2002, sp. zn. 10 Ca 59/2002, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích jako účastníka řízení a Finančního ředitelství v Českých Budějovicích, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, podanou včas [§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona o Ústavním soudu], napadla stěžovatelka pravomocné rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. května 2002, (10 Ca 59/2002 - 51), kterým bylo potvrzeno rozhodnutí o odvolání Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 19. prosince 2001 (5568/130/2001) proti rozhodnutí Finančního úřadu v Táboře dodatečný daňový výměr ze dne 13. února 2001 (23317/01/110917/4627), jimiž byl stěžovatelce vyměřen nadměrný odpočet na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období květen 1999 ve výši 2.816.854,- Kč, ačkoliv pro takový postup ani co do způsobu vyměření daně ani co do její výše nebyly splněny zákonné podmínky.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti tvrdila, že napadeným rozhodnutím jmenovaný obecný soud porušil její ústavně zaručené základní právo dané čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 5 a čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a po argumentaci o porušení daňových zákonů a odkazy na judikaturu obecných soudů i Ústavního soudu navrhla, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil obecnému soudu k novému projednání se závazným právním názorem.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud (§ 42 odst. 4 a § 76 odst. 1, 2 zákona o Ústavním soudu) vyžádal od účastníka řízení Krajského soudu v Českých Budějovicích a vedlejšího účastníka řízení Finančního ředitelství v Českých Budějovicích k předmětné ústavní stížnosti vyjádření.

K obsahu ústavní stížnosti se vyjádřila předsedkyně senátu obecného soudu JUDr. V.B., z něhož napadené rozhodnutí vzešlo (§ 30 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), a to tak, že uvedla, že námitky stěžovatelky co do porušení jejích práv ve věci nejsou důvodné, stěžovatelka opakuje tvrzení vznesená v předchozích řízeních, polemizuje se závěry soudu, vznáší především procesní námitky a odlišný právní názor soudu považuje za porušení svých základních práv a svobod. Soud proto uzavírá, že k porušení stěžovatelkou tvrzených základních práv, kterých se stěžovatelka dovolává nedošlo a vznáší procesní návrh, aby ústavní stížnost byla zamítnuta.

K obsahu ústavní stížnosti se vyjádřil zástupce vedlejšího účastníka (Finanční ředitelství v Českých Budějovicích), jenž rozhodoval v předcházejícím odvolacím řízení v téže věci (§ 30 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Z jeho hlediska je rozhodnutí napadené ústavní stížností v souladu se zákonem a je důsledkem toho, že stěžovatelka neunesla důkazní břemeno a neprokázala splnění podmínek pro uplatnění nároku na odpočet daně z přidané hodnoty, ve smyslu § 19 odst. 2 zák. č. 588/1992 Sb. Námitky vznesené v ústavní stížnosti jsou totožné jako tvrzení stěžovatelky v předchozích řízeních, a proto vedlejší účastník odkázal na své vyjádření k podané žalobě a obsah rozhodnutí čj. 5568/130/2001, kde se s nimi zcela vypořádal. Vedlejší účastník navrhl, aby Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatelky zamítl ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 487/02 ve věcně shodné kauze stejných účastníků.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením ústavní stížnost odmítne, je-li zjevně neopodstatněná [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích (10 Ca 59/2002-51) zásah do práv, kterých se stěžovatelka v ústavní stížnosti dovolává, zjištěn nebyl. Označený soud přezkoumal napadená rozhodnutí finančních orgánů dle § 249 odst. 2 o. s. ř. a ve vyčerpávajícím a přiléhavém odůvodnění svého rozsudku (§ 157 odst. 1 o. s. ř.) se vypořádal se všemi námitkami uplatněnými stěžovatelkou, totožnými s obsahem ústavní stížnosti, když současně vyložil ustanovení § 19 odst. 2 zák. č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, stanovící povinnosti plátce prokazovat nárok na odpočet daně, jakož i podstatu zásad daňového řízení zakotvených v § 31 odst. 9 zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (k tomu srov. např. nález ve věci Pl. ÚS 38/95 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 5., vydání 1., č. 33, Praha 1997 - Sbírka zákonů č. 130/1996).

Ústavní soud se nemůže ztotožnit s argumentací stěžovatelky uvedené v ústavní stížnosti, povaha a odůvodnění jejího tvrzení míří nikoli proti protiústavnosti, ale vůči legalitě jí napadeného rozhodnutí, a zejména že takový druh přezkumu se ve smyslu ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu z jeho přezkumu vymyká (k tomu srov. např. nález ve věci II. ÚS 45/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 5, Praha 1995, Pl. ÚS 38/95 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 5., vydání 1., č. 33, Praha 1997 - Sbírka zákonů č. 130/1996, a další); protože tato konstantní judikatura Ústavního soudu je obecně přístupná, pro odůvodnění tohoto usnesení zcela postačí stěžovatelku na ni odkázat, aniž by se jevila potřeba k zásadám dříve a opakovaně vyloženým cokoli dodávat. Z téhož důvodu je posléze také zcela nepřípadný stěžovatelčin odkaz na jí označený nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 54/01 (i další citovaná rozhodnutí), který vychází ze zcela odlišné právní i skutkové problematiky.

Ústavní stížnost je takto v podstatě jen nesouhlasem stěžovatelky s rozhodnutím obecného soudu, dále odkazuji na odůvodnění ústavních stížností obdobného rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 6. listopadu 2002, sp. zn. IV. ÚS 487/02, ze dne 5. prosince 2002 sp.zn. III ÚS 496/02, ze dne 10. října 2002 sp.zn. III. ÚS 488/02.

Postup správce daně v daňovém řízení v souladu se zákonem proto takovým zásahem do práv stěžovatelky není. Z důvodu takto vyložených nelze poskytovat stěžovatelce ochranu proti postupu správce daně a odvolacího soudu z důvodu porušení zákonnosti; nelze než uzavřít, že rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska ochrany ústavnosti (čl. 83 úst. zák. č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů) nelze nic vytknout.

Pro výše uvedené byla ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněná odmítnuta [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 28. ledna 2004

JUDr. Jiří Malenovský v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru