Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 491/98Nález ÚS ze dne 11.07.2000Nepřiměřeně přísný výklad náležitostí správní žaloby

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajCepl Vojtěch
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkřízení/zastavení
interpretace
Správní soudnictví
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 107/19 SbNU 55
EcliECLI:CZ:US:2000:2.US.491.98
Datum vyhlášení06.09.2000
Datum podání24.11.1998
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 36 odst.2, čl. 4 odst.4

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 249 odst.2, § 250d odst.3


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 491/98 ze dne 11. 7. 2000

N 107/19 SbNU 55

Nepřiměřeně přísný výklad náležitostí správní žaloby

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud České republiky

rozhodl v senátě o ústavní

stížnosti A. S., zastoupeného JUDr. S. B., advokátem, proti

usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 10. 1998, č. j. 22

Ca 628/97-32, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka

řízení, za souhlasu účastníků bez ústního jednání, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 10. 1998, č. j.

22 Ca 628/97-32, se zrušuje.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byla dne 24. 11. 1998 doručena ústavní

stížnost stěžovatele směřující proti usnesení Krajského soudu

v Ostravě ze dne 30. 10. 1998, č. j. 22 Ca 628/97-32, kterým

Krajský soud v Ostravě zastavil podle ustanovení § 250d odst. 3

občanského soudního řádu řízení, které bylo zahájeno na základě

žaloby stěžovatele na přezkoumání rozhodnutí Okresního úřadu

Vsetín ze dne 30. 9. 1997 č. j. 178/2/KO/FR/97/4, a to z důvodu

porušení ustanovení § 249 odst. 2 občanského soudního řádu

spočívajícím v nedostatku žalobcova tvrzení, že vydáním napadeného

rozhodnutí byl porušen zákon nebo jiný právní předpis.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že napadeným

rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě bylo nepřípustně zasaženo do

jeho práva na soudní ochranu, daného čl. 36 Listiny základních

práv a svobod (dále jen Listina), kdy každý se může domáhat

stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu

a dále, že byl porušen čl. 95 Ústavy. Stěžovatel se domnívá, že

důvod k zastavení řízení není dán, neboť návrh měl stanovené

náležitosti podle ustanovení § 249 odst. 2 občanského soudního

řádu a jako takový měl být projednán.

Ústavní soud konstatoval, že ústavní stížnost odpovídá všem

formálním požadavkům stanoveným zákonem č. 182/1993 Sb.,

o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a s ohledem na

obsah ústavní stížnosti si vyžádal vyjádření a spis Krajského

soudu v Ostravě a vyjádření Okresního úřadu Vsetín.

Krajský soud v Ostravě, jako účastník řízení, ve svém

vyjádření ze dne 8. 1. 1999 uvedl, že přezkoumávání pravomocného

rozhodnutí správního orgánu soudem je ovládáno dispoziční zásadou

(§ 249 odst. 2 občanského soudního řádu). Je proto povinností

žalobce tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje

konkrétnímu zákonu nebo jinému právnímu předpisu a toto tvrzení

odůvodnit. Přezkumná činnost soudu je pak vymezena tímto rámcem.

To znamená, že žalobce explicitně uvede, která konkrétní

ustanovení právního předpisy byla porušena a jaké jsou důvody

těchto tvrzení. Proto i při nejmírnějších požadavcích musí být ze

žaloby zřejmé, v kterých částech a v jakém směru má soud napadené

rozhodnutí přezkoumávat. Soud není povinen ani oprávněn vyhledávat

případné nezákonnosti, a proto nepostačí, vytýká-li žalobce

v žalobě pouze obecně, že zákon či jiný právní předpis byl

porušen, aniž by poukazoval na konkrétní skutečnosti, z nichž je

takové tvrzení dovozováno. Krajský soud neporušil čl. 95 Ústavy

a čl. 36 Listiny, když řízení zastavil, protože předpokladem, aby

věc mohla být soudem projednána je, aby žaloba byla projednání

schopná a není povinností soudu, aby za žalobce vyhledával tvrzené

nezákonnosti. Na rozdíl od řízení podle hlavy třetí páté části se

jedná o řízení podle hlavy druhé páté části, kde je povinné

zastoupení advokátem a u něhož se předpokládá kvalifikovaná

formulace žaloby. Proto krajský soud navrhl zamítnutí ústavní

stížnosti.

Vedlejší účastník řízení, Okresní úřad Vsetín, se přípisem ze

dne 9. 5. 2000 vzdal postavení vedlejšího účastníka řízení ve

smyslu ustanovení § 28 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním

soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska

tvrzeného porušení ústavně chráněných práv a poté dospěl

k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že napadeným usnesením

Krajský soud v Ostravě porušil jeho základní práva zakotvená

v čl. 95 Ústavy ČR a čl. 36 Listiny.

Ústavní soud přistoupil ke zkoumání jednotlivých článků

Listiny, které byly podle mínění stěžovatele v řízení před

obecnými soudy a jinými vydanými rozhodnutími porušeny.

Podle čl. 95 Ústavy ČR soudce je při rozhodování vázán

zákonem.

Čl. 36 Listiny stanoví právo na soudní a jinou právní

ochranu. Každý má právo domáhat se stanoveným postupem svého práva

u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech

u jiného orgánu. Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen

rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby

přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí. Uvedený článek Listiny

zaručuje právo na projednání věci soudem za dodržení pravidel

stanovených zákonem.

Ústavní soud ve své činnosti vychází z principu, že může

uplatňovat státní moc jen v případech a mezích stanovených

zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Ústavní soud zejména

respektuje skutečnost - což vyslovil v řadě svých rozhodnutí - že

není součástí soustavy obecných soudů a že mu proto zpravidla ani

nepřísluší přehodnocovat "hodnocení" dokazování před nimi

prováděné. Na straně druhé však Ústavnímu soudu náleží posoudit,

zda v řízení před obecnými soudy nebyla porušena základní práva

nebo svobody stěžovatele, zakotvená v ústavních zákonech nebo

v mezinárodních smlouvách podle čl. 10 Ústavy a v rámci toho

uvážit, zda řízení před nimi bylo jako celek spravedlivé.

Na základě tohoto principu postupoval Ústavní soud

i v souzené věci.

Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele se

zastavením řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu.

Z ústavně právního hlediska pak jde především o posouzení otázky,

zda napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě o zastavení

řízení pro neodstranění vad žaloby byla porušena základní práva

stěžovatele na soudní ochranu a na přezkoumání zákonnosti orgánu

veřejné správy, zakotvená v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny. Účelem

části páté občanského soudního řádu je zajistit přístup občana

k soudu ve správních věcech a současně zajistit právo každého, aby

se svých práv mohl domáhat u nestranného a nezávislého soudu (čl.

36 odst. 1 Listiny), a to v případech blíže upravených v čl. 36

odst. 2 Listiny. Podmínky zákonem stanovené pro uplatnění tohoto

práva mají pouze zajistit, aby se občan na soud obracel

kvalifikovaně a aby byla respektována zásada efektivity soudního

řízení a tím usnadněna realizace dalšího ústavního práva - právo

na to, aby věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené lhůtě

a bez zbytečných průtahů (čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských

práv a základních svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny). Dle názoru

Ústavního soudu jsou zákonem stanovené podmínky přístupu

právnických a fyzických osob k soudu ve správních věcech velmi

rigidní, formální, přísné, vázané lhůtou a stojící na principu

koncentrace řízení (nález Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 325/99,

ze dne 25. 11. 1999). Za této situace není možno akceptovat postup

krajského soudu, který již tak zákonem vymezenou či omezenou

možnost uplatnění ústavně zaručeného základního práva zakotveného

v čl. 36 odst. 2 Listiny dále omezuje, a to svým nadmíru

restriktivním výkladem ustanovení § 249 odst. 2 občanského

soudního řádu, jež upravuje náležitosti správní žaloby, jak se

v daném případě stalo. Jak vyplývá z ustanovení čl. 4 odst. 4

Listiny, při používání ustanovení o mezích základních práv

a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu, a nesmějí být

zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena. Tento

uvedený ústavní princip je nezbytné bezezbytku akceptovat

i v rozhodovací činnosti obecného soudu podle ustanovení § 250d

odst. 3 občanského soudního řádu v případě, kdy má být řízení

o správní žalobě zastaveno pro neodstranění takové vady žaloby,

jež má spočívat v neuvedení důvodů, v čem žalobce spatřuje

nezákonnost rozhodnutí správního orgánu podle § 249 odst. 2

občanského soudního řádu (viz nález Ústavního soudu ze dne 24. 1.

2000, sp. zn. IV. ÚS 406/99).

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud shledal, že napadeným

usnesením Krajského soudu v Ostravě bylo porušeno ústavně zaručené

právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny na soudní ochranu

a ústavní princip zakotvený v čl. 4 odst. 4 Listiny spočívající

v požadavku šetření a zákazu zneužívání základních práv a svobod,

když interpretace ustanovení § 249 odst. 2 občanského soudního

řádu, která se na první pohled jeví jako interpretace zákonná, je

natolik extrémní, že vybočila z mezí ústavnosti

Za tohoto stavu věci proto Ústavnímu soudu nezbylo, než

napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 10.

1998, č. j. 22 Ca 628/97-32, jímž bylo zastaveno řízení

o přezkoumání správního rozhodnutí, zrušit ve smyslu ustanovení

§ 82 odst. 1, odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním

soudu, ve znění pozdějších předpisů. Tím však Ústavní soud nicméně

nepředjímá budoucí rozhodnutí správního soudu ve věci samé. Je

věcí tohoto soudu, aby zvážil, zda ke zkrácení práv stěžovatele

skutečně došlo a zda skutečně zde nejsou okolnosti, které by

potvrzovaly správnost rozhodnutí Okresního úřadu Vsetín ze dne

30. 9. 1997, č. j. 178/2/KO/FR/97/4.

Vzhledem k vyslovenému souhlasu účastníků s tím, aby Ústavní

soud rozhodl bez nařízení ústního jednání (§ 44 odst. 2 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavnímsoudu, ve znění pozdějších předpisů),

bylo takto rozhodnuto mimo ústní jednání.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 11. 7. 2000

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru