Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 489/98Usnesení ÚS ze dne 07.06.1999

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Soudce zpravodajProcházka Antonín
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkVýkon rozhodnutí
legitimace/pasivní
Obchodní rejstřík
EcliECLI:CZ:US:1999:2.US.489.98
Datum podání23.11.1998
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

513/1991 Sb., čl.

92/1991 Sb., § 15

99/1963 Sb., § 19


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 489/98 ze dne 7. 6. 1999

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Ivy Brožové a JUDr. Vojtěcha Cepla ve věci ústavní stížnosti S., zastoupeného JUDr. J.H., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 8. 1998, sp. zn. 10 Co 837/98, takto:

Ústavnístížnostseodmítá.

Odůvodnění:

Ústavní soud podle ustanovení § 43 odst.2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl, neboť se jedná o podání zjevně neopodstatněné.

Stěžovatel podal k Ústavnímu soudu stížnost, kterou tento soud obdržel dne 23. 11. 1998. Ve svém podání navrhovatel uvedl, že napadeným rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 8. 1998, sp. zn. 10 Co 837/98, doručeným právnímu zástupci dne 16. 10. 1998, bylo zamítnuto jeho odvolání proti usnesení Okresního soudu v Bruntále, pobočka Krnov, ze dne 24. 6. 1998, č. j. 2 E 281/98-14a.

Tímto usnesením byl nařízen výkon pravomocného rozhodnutí obchodního soudu přikázáním pohledávky povinného ve výši 2. 240,- Kč s příslušenstvím na účet oprávněného - K., a povinný S., byl dále zavázán zaplatiti oprávněnému jak náklady předchozího řízení, tak i náklady spojené s výkonem rozhodnutí.

Stěžovatel tvrdí, že obě rozhodnutí obecných soudů nesprávně rozhodla o povinnosti stěžovatele nést náklady řízení v částkách 1.160,- Kč a 1. 200,- Kč, když dostatečně nezhodnotila skutečnost, že navrhovatel údajně není právním ani procesním nástupcem bývalého s. p. S., a že v rozporu s čl. 36 Listiny základních práv a svobod krajský soud nařídil výkon rozhodnutí, aniž by stěžovateli tuto povinnost ukládalo vykonatelné rozhodnutí.

Z usnesení Krajského soudu v Ostravě Ústavní soud zjistil, že ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného K., proti stěžovateli (jako povinnému) bylo odvolacím soudem potvrzeno rozhodnutí soudu prvého stupně o přikázání pohledávky ve výši 2. 240,- Kč na účet oprávněného, včetně zaplacení nákladů předchozího řízení a nákladů řízení spojeného s výkonem rozhodnutí.

Krajský soud dovodil, že odvolání stěžovatele nebylo důvodné. Odvolací soud při posuzování věci vycházel jednak z předložených listinných důkazů a rovněž z výpisů z obchodního rejstříku, když konstatoval, že existuje pravomocné a vykonatelné rozhodnutí jako podklad pro výkon rozhodnutí - platební rozkaz, vydaný Krajským obchodním soudem v Ostravě ze dne 19. 2. 1996, sp. zn. 8 Ro 458/95, který nabyl právní moci a zároveň vykonatelnosti dne 12. 3. 1996. Z písemné zprávy FNM ČR ze dne 30. 4. 1998, č.j. 410/1272/424/98/Ra, pak zjistil, že majetek bývalého s. p. S. byl fondem vložen do obchodní společnosti S.

Odvolací soud v této souvislosti poukázal na znění § 15 a § 17 zák. č. 92/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a konstatoval, že spolu s vlastnickým právem k privatizovanému majetku přešly na nabyvatele tohoto majetku rovněž veškerá práva, závazky a pohledávky, které s privatizovaným majetkem souvisejí. Krajský soud vycházel dále z výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Krajským obchodním soudem v Ostravě, který uvádí, že S., byl zapsán dne 19. 12. 1997 a jeho jediným akcionářem je FNM ČR.

Spolu se skutečností, že FNM odstoupil od smlouvy č. 052/96, uzavřené dne 1. 3. 1996, kterou společnost S., nabyla v privatizaci majetek býv. s.p. S., dovodil, že obchodní společnost S., je právním a procesním nástupcem býv. s. p. S. Vložením privatizovaného majetku tohoto podniku se tak stala obchodní spol. S., i nositelem pasivní legitimace ve sporu.

Ústavní soud při posuzování podané ústavní stížnosti vycházel z názoru, že mu nepřísluší přezkoumávat zákonnost či správnost rozhodování obecných soudů soudu za situace, kdy v předmětné věci nedošlo k porušení procesních předpisů a tím i práv a svobod účastníků tohoto řízení, garantovaných Listinou základních práv a svobod, jakož i mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy.

V podané ústavní stížnosti namítal stěžovatel skutečnost, že se oba soudy dostatečně nevypořádaly se situací, kdy vykonatelné rozhodnutí, které bylo podkladem nařízeného výkonu rozhodnutí, označuje jako osobu povinnou jiný právní subjekt než ten, kterému byla tato povinnost výkonem rozhodnutí skutečně uložena. K doložení svého tvrzení však navrhovatel neuvedl jiné zásadní důkazy než ty, které byly již obsahem napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě a s nimiž se podle názoru Ústavního soudu tento soud vypořádal způsobem, který je v souladu s příslušným právním předpisem v daném případě zák. č. 92/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Ve smyslu § 15 odst. 1 již citovaného zákona je zřejmé, že spolu s vlastnickým právem k privatizovanému majetku přešla na nabyvatele vložením jeho kmenového jmění FNM ČR i další práva a závazky související s tímto privatizovaným majetkem. Jestliže tedy zakladatel písemně potvrdil, že majetek zaniklého s. p. S., o jehož závazek v daném řízení jde, byl vložen do nově vzniklé obchodní společnosti S., je pak zřejmé, že tato nástupnická organizace musí odpovídat ve smyslu nařízeného výkonu rozhodnutí i za dosud nezaplacenou pohledávku, představující náklady předchozího řízení i náklady výkonu rozhodnutí.

K vyvrácení těchto důkazů stěžovatel neposkytl jak obecným soudům, tak i soudu Ústavnímu žádné důkazy, svědčící o opaku. Ústavní soud proto považuje podanou stížnost za zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

předseda senátu ÚS

V Brně dne 7. června 1999

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru