Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 486/97Nález ÚS ze dne 25.11.1998Nutnost individuálního posouzení jednotlivého případu pří interpretaci a aplikaci § 8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb.

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajProcházka Antonín
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
Věcný rejstříkZnalecký posudek
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 145/12 SbNU 349
EcliECLI:CZ:US:1998:2.US.486.97
Datum podání23.12.1997
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 90

2/1993 Sb., čl. 11 odst.1, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

85/1976 Sb., § 1 odst.1, § 1 odst.3

87/1991 Sb., § 5 odst.1, § 6, § 8 odst.1


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 486/97 ze dne 25. 11. 1998

N 145/12 SbNU 349

Nutnost individuálního posouzení jednotlivého případu pří interpretaci a aplikaci § 8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb.

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudců ve

věci ústavní stížnosti 1) Doc. MUDr. J. V., CSc., 2) H. P., 3)

RNDr. V. K., 4) Ing. V. S., všichni zastoupeni JUDr. J. K., za

účasti účastníka řízení Městského soudu v Praze, a vedlejšího

účastníka Ústavu silniční a městské dopravy, s. p. , se sídlem

Jánský vršek 13, Praha 1, zastoupeného JUDr. E. Z., proti rozsudku

Městského soudu v Praze ze dne 18. září 1997, č. j. 20 Co

244/97-145 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. září

1996, sp. zn. 22 C 36/92,

takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 9. 1997, č. j.

20 Co 244/97-145 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne

16. 9. 1996, č. j. 22 C 36/92-113, se zrušují.

Odůvodnění.

Navrhovatelé se ve své ústavní stížnosti domáhali zrušení

rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 9. 1997, č. j. 20 Co

244/97-145, kterému vytýkali absenci spravedlivého soudního

procesu ve smyslu ustanovení čl. 38 odst.2 Listiny základních práv

a svobod (dále jen "Listina") a zásady rovnosti podle čl. 1 a 3

Ústavy a čl. 1, 2 odst.3 a čl. 11 Listiny.

Porušení procesního rázu a tím i odepření práva na

spravedlivý proces podle čl. 38 odst.2 Listiny spatřovali

stěžovatelé ve skutečnosti, že soud I.stupně si nejprve k vyřešení

jediné sporné otázky, kterou je "základní přestavba nemovitosti"

určil znalkyni, kterou, ač vázán vlastním usnesením, změnil na

jiného znalce, a to bez toho, že by účastníkům bylo sděleno

a doručeno proč a na základě jakého návrhu a jakých námitek k této

změně došlo.

Stěžovatelé vytýkají dalšímu znaleckému posudku nedostatek

objektivity, a to proto, že znalci nerozlišují stavební "obměnu"

(náhradu původního opotřebovaného prvku) a "stavební změnu", jako

vznik nové části původní stavby.

Porušení čl. 1 a 3 Ústavy a čl. 1, 2 odst.3 a 11 Listiny

o otázce rovnosti účastníků spatřují stěžovatelé v tom, že oba

procesní soudy odmítly respektovat soudní rozhodnutí, kterým zcela

totožná zrcadlová křídlová stavba restituovaného trojdomí byla bez

problémů již dávno vydána do vlastnictví původním vlastníkům.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti potvrzuje, že základní

skutkové okolnosti jsou podle shodného stanoviska soudů

i účastníků zřejmě nesporná. Nebyl tedy zpochybněn restituční

nárok na vrácení sporné nemovitosti, pokud jde o oprávněné osoby

a osobu povinnou, jakož i restituční důvod podle § 6 zák. č.

87/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a jedinou spornou

otázkou se stal pojem "zásadní přestavba" podle ustanovení § 8

odst.1 cit. restitučního zákona.

V tom směru stěžovatelé vytýkají oběma soudům, že se

nepokusily zabývat definováním pojmu "zásadní přestavba"

a dovozuje dále, že pokud by nešlo rozlišovat pojem obměna a změny

stavebních prvků a jakákoli stavební úprava a oprava by měla

zůstat nerozlišená, potom by starší, zejména historické památky

a stavby nemohly vůbec být vráceny původním vlastníkům.

Z přiloženého rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne

16. 9. 1996 sp. zn. 22 C 36/92 Ústavní soud zjistil, že se jedná

o restituční uplatnění navrhovatelů na dům č. p. 325 v Praze 1,

Jánský vršek 9 a p. č. 448 v k. ú. Malá Strana, a to alternativním

petitem na jejich předání povinnou osobou nebo na povinnost

povinné osoby uzavřít s navrhovateli dohodu o jejich vydání.

Protože stěžovatelé zúžili ústavní stížnost kromě výše

vytýkaných procesních vad pouze do výkladu pojmu "zásadní

přestavba", v odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně se k této

problematice podává :

Podle ustanovení § 1 odst.1 vyhl. č. 85/1976 Sb. se

v podrobnější úpravě územního řízení a stavebním řádu za stavbu

považují veškeré stavby bez zřetele na a) stavebně-technické

provedení, např. budovy atd., b) účel - např. stavby pro bydlení,

občanské vybavení atd., c) přístavby, kterými se stavby půdorysně

rozšiřují a které jsou vzájemně provozně spojeny s dosavadní

stavbou, d) stavební úpravy, při nichž se zachovává vnější

půdorysné i výškové ohraničení stavby.

Soud dále uvádí, že zákon o mimosoudních rehabilitacích

spojuje ztrátu původního stavebně-technického charakteru stavby

s její základní přestavbou. Musí se jednat o podstatnou změnu

stavby a nikoli pouze o stavební změnu, jak ji má na mysli

ustanovení § 1 odst.3 uvedené vyhlášky. Na ztrátu původního

stavebně-technického charakteru lze usuzovat tam, kde došlo

k obměně těch konstrukcí, které stavbu jako celek charakterizují

a od nichž technická životnost stavby přímo odvisí. Tato obměna se

týká prvků dlouhodobé životnosti, kterými jsou prvky stavby,

tvořící její nosnou konstrukci, tedy základy, svislé nosné

konstrukce, stropy, nosné schodiště a krov.

Rozsah změn těchto jednotlivých prvků tvořících součást

nosného systému stavby je uveden v závěru znaleckého posudku

znalce ing. Jindřicha Kratěny a v revizním posudku, vypracovaném

stavební fakultou ČVUT Praha. Rozsah změn prvků dlouhodobé

životnosti je uveden v těchto posudcích, včetně jejich podílů.

Soud vzal za prokázané, že u stropů došlo ke změnám v rozsahu 100

%, u schodišť v rozsahu 75 % nebo 82,5 %. Změna krovu byla

stanovena na 100 %. Z toho vyvodil soud I. stupně závěr, že u dvou

prvků dlouhodobé životnosti došlo ke změně reprezentující

nadpoloviční objemový podíl všech konstrukcí daného typu stavby.

Došlo rovněž ke změně účelu stavby, neboť v době převzetí státem

se jednalo o dům obytný, nyní je stavba uznávána jako

administrativní budova. Soud uzavírá, že předmětná stavba zásadní

přestavbou ztratila svůj stavebně-technický charakter.

Městský soud v Praze, jako soud odvolací, se plně ztotožnil

se závěry soudu I. stupně i s provedeným důkazním řízením.

K problematice, vytýčené v ústavní stížnosti uvedl, že podle

právního závěru soudu I. stupně byla žaloba zamítnuta proto, že ji

nebylo možno vydat pro překážku podle § 8 odst.1 rest. zákona,

neboť se jedná o stavbu, která zásadní přestavbou ztratila svůj

stavebně technický charakter. Odvolací soud dále dovodil, že

i judikatura ohledně výkladu tohoto ustanovení se vyvíjí, a to

právě pokud jde o pojem "zásadní přestavba". Uvedl, že v současné

době se judikatura i praxe ustálily na názoru, že touto přestavbou

je třeba rozumět přestavbu prvků dlouhodobé životnosti v rozsahu

větším než 50 %. Přitom podkladem pro rozhodnutí soudu zde nutně

musí být znalecký posudek, který zjišťuje po technické stránce

existenci přestavby.

Odvolací soud se zcela ztotožnil s námitkou žalovaného

(vedlejšího účastníka), že nelze vydat požadovaný pozemek, neboť

ohledně něho nebyla výzva podána.

Protože ústavní stížnost byla podána řádně a včas a pravomoc

Ústavního soudu je vázána na zjištění, že napadeným rozhodnutím

bylo porušeno základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním

zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy

a stěžovatelé porušení ústavních základních práv namítali, nezbylo

Ústavnímu soudu než se věcí zabývat.

Za tím účelem si Ústavní soud vyžádal vyjádření Městského

soudu v Praze k podané ústavní stížnosti. Městský soud se ve svém

vyjádření ze dne 20. 7. 1998 sp. zn. Spr. 908/98 k namítanému

porušení rovnosti uvedl, že ji nepovažuje za porušení zásady

rovnosti a rozhodl v konkrétní věci jinak, než v jiné věci rozhodl

soud jiný. Pojem "zásadní přestavba", který není v právním řádu

nikde definován, musí proto soudy vykládat podle konkrétních

stavebních změn, konkrétního charakteru atd. Pokud se jedná

o skutková zjištění musí soud vycházet z odborného posouzení

znalců. Samotný právní závěr, t. j. zda stavební změny ve svém

souhrnu naplňují obsah pojmu zásadní přestavba a zda kumulativně

i s touto zásadní přestavbou ztratila nemovitost svůj stavebně

technický charakter, může činit jen soud. Nemůže se vyjádřit

k pojmu obměna a změna stavebních prvků.

Vedlejší účastník - Ústav silniční a městské dopravy, s. p.

se sídlem Praha 1, Jánský vršek, ve svém vyjádření k ústavní

stížnosti uvedl :

Spatřuje nepřípustnost ústavní stížnosti v tom, že

stěžovatelé nevyčerpali před podáním ústavní stížnosti všechny

procesní prostředky, které jim zákon dovoluje k ochraně jejich

práv tím, že nepožádali odvolací soud o připuštění dovolání a že

dovolání nepodali.

Dále uvádí, že nelze vydat požadovaný pozemek, neboť o jeho

vydání nikdy stěžovatelé kvalifikovaně nepožádali a podle názoru

vedlejšího účastníka došlo k prekluzi nároku na vydání domu, neboť

návrh na jeho podání byl podán před účinností zákona. Dále uvádí,

že nemohlo dojít k porušení ústavně zaručeného základního práva

stěžovatelů tím, že se soud nezabýval dalšími důkazy, včetně

uváděné expertizy brněnského ústavu. K tomu dále uvádí, že to byl

on, vedlejší účastník, kdo soudu navrhoval provedení znaleckého

posudku Doc. Ing. A. B., ředitelem Ústavu technického znalectví

v Brně. Byli to stěžovatelé, kteří s jeho ustanovením výslovně

nesouhlasili. Svůj názor změnili teprve poté, když oba znalecké

posudky vyzněly v jejich neprospěch.

Vedlejší účastník výslovně upozorňuje na skutečnost, že

stěžovatelé sami nijak nezpochybňují zjištění znalců co do rozsahu

stavebních úprav a jejich výhrady směřují pouze k právnímu

posouzení pojmu zásadní přestavba. V tomto právním hodnocení se

vedlejší účastník plně ztotožňuje s právními názory, obsaženými

v odůvodněních rozsudků obou soudů.

Ústavní soud, jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti dle čl.

83 Ústavy vzhledem k stěžovatelem tvrzenému porušení základních

práv a svobod tak, jak předpokládá § 72 zák. č. 182/1993 Sb.

přezkoumal ústavní stížnost stěžovatele, spolu s připojeným spisem

Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 22 C 36/92 a dospěl k závěru,

že podstatou ústavní stížnosti stěžovatele je otázka ústavnosti

interpretace ustanovení § 8 odst.1 zák. č. 87/1991 Sb., dle něhož

stavby, které zásadní přestavbou ztratily svůj původní stavebně

technický charakter se nevydávají, neboť stěžovatel namítá, že mu

majetek nebyl vydán s poukazem na údajné naplnění důvodu pro jeho

nevydání dle citovaného ustanovení.

Ústavní soud již v několika svých rozhodnutích spolu

s vrchním soudem konstatoval ( sp. zn. 3 Cdo 199/93, 3 Cdo 95/92,

II.ÚS 186/95), že úvahy o ztrátě původního stavebně technického

charakteru i zásadní přestavbě jsou problematikou právní a že zák.

č. 87/1991 Sb. má i ve vztahu k občanskému zákoníku zcela

specifickou povahu, jež je dána účelem, který tento předpis

sleduje, totiž zmírnění následků některých majetkových křivd,

kteréhož účelu by nemohlo být dosaženo, pokud by uvedený předpis

byl vsazen do nepřekročitelného občanskoprávního rámce, proto také

by mělo být při interpretaci a aplikaci § 8 odst.1 zák. č. 87/

1991 Sb. postupováno přísně od případu k případu, při zachování

práva na individuální posouzení. Stejně tak bylo konstatováno, že

pro úvahu o zásadní přestavbě je nutno mít bezpečně ověřeno, zda

alespoň u jednoho z prvků dlouhodobé životnosti došlo k obměně,

reprezentující nadpoloviční objemový podíl všech konstrukcí daného

prvku, nicméně při současném zdůraznění spornosti

a nerovnocennosti jednotlivých prvků dlouhodobé životnosti, takže

např. změna konstrukce střechy sama o sobě nemusí znamenat ztrátu

původního stavebně technického charakteru. Rovněž tak bylo již

konstatováno, že i změna v užívání při drobných stavebních změnách

je irelevantní. Konečně bylo konstatováno, že zásadní přestavbou,

provázenou ztrátou původního stavebně technického charakteru lze

stěží rozumět zachování statu quo prostou výměnou, ať už z důvodu

zchátrání nebo požadavku vyšší únosnosti např. stropů, byť na

vyšší technické úrovni, když v případě restitučních předpisů máme

co činit se 40 letým obdobím, během něhož technický pokrok

nepochybně zaznamenal výrazný posun.

Jen pro úplnost Ústavní soud uvádí, že ani cena provedených

prací, ani poměr vynaložených investic k časově zjištěné ceně před

vynaloženými investicemi nebude mít obvykle podstatnější význam,

a to nejen proto, že ceny stavebních prací prodělaly prudký vývoj.

Protože se oba soudy z tohoto pohledu věcí nezabývaly

a přitom z použité terminologie znaleckých posudků je zřejmé, že

ze tří v úvahu přicházejících prvků dlouhodobé životnosti u dvou,

t. j. u stropů a krovu, šlo o prostou výměnu s tím, že u schodiště

není navíc zřejmé, zda jde o schodiště tvořící součást nosného

systému stavby ve smyslu prvku dlouhodobé životnosti, či nikoli,

nezbylo Ústavnímu soudu než uzavřít, že v řízení před obecnými

soudy, jejichž výsledkem jsou ústavní stížností napadená

rozhodnutí, nebyla právům stěžovatelů poskytnuta dostatečná

ochrana, čímž došlo k porušení čl. 6 odst.1 Úmluvy a čl. 90

Ústavy. Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že za situace, kdy povinná

osoba teprve v odvolání proti rozsudku soudu I. stupně namítla

nesplnění podmínky písemné výzvy dle § 5 odst.1 zák. č. 87/1991

Sb., ohledně pozemku, a krajský soud ji potvrdil, došlo též

k porušení zásady dvojinstančnosti řízení a ve svých důsledcích

i práva na stanovené postupy dle čl. 36 odst. 1 Listiny. Ústavní

soud proto napadená rozhodnutí podle ust. § 82 odst. 3 písm. a)

zák. č. 182/1993 Sb. zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 25. listopadu 1998

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru