Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 474/07 #1Nález ÚS ze dne 27.09.2007Provedení prohlídky jiných prostor a pozemků za situace, kdy je osoba, jíž se prohlídka týká, ochotna vydat věci dobrovolně

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánPOLICIE
STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - KSZ Ostrava
Soudce zpravodajNykodým Jiří
Typ výrokuodmítnuto pro nedodržení lhůty
vyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /zákonem stanovený postup (řízení)
právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí... více
Věcný rejstříkprocesní postup
Domovní prohlídka
Poznámkaodkaz na nález sp. zn. II. ÚS 289/05; po nálezu II. ÚS 474/07 ze dne 27. 9. 2007 následuje usnesení IV. ÚS 995/08 ze dne 22. 6. 2011
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 151/46 SbNU 505
EcliECLI:CZ:US:2007:2.US.474.07.1
Datum vyhlášení31.10.2007
Datum podání20.02.2007
Napadený akt

jiný zásah orgánu veřejné moci

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 2 odst.3

2/1993 Sb., čl. 8 odst.2, čl. 11 odst.1, čl. 11 odst.4, čl. 12, čl. 2 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 83a, § 158 odst.3


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Provedení prohlídky jiných prostor a pozemků prostor, aniž by se policejní orgán před zahájením trestního stíhání zabýval posouzením tohoto úkonu jako úkonu neodkladného nebo neopakovatelného a navíc za situace, kdy je osoba, jíž se prohlídka týká, ochotna vydat věci dobrovolně, představuje zneužití státní moci (čl. 2 odst. 2 Listiny) a porušení základního práva na osobní svobodu zaručeného čl. 8 odst. 2 Listiny, práva vlastnit majetek zaručeného čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny a základního práva na nedotknutelnost obydlí zaručeného čl. 12 Listiny.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Na návrh stěžovatele P.B. vyslovil II. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 27. září 2007 podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy v řízení o ústavních stížnostech, že Policie České republiky porušila základní práva stěžovatele podle čl. 2 odst. 2 Listiny ve spojení s čl. 8 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a 4, a čl. 12 Listiny tím, že dne 21. prosince 2006 provedla ve věci vedené pod ČTS: ÚOOZ-101/V7-2006-V2 prohlídku prostor obchodních společností TECHNOEX spol. s r. o. a Imex Group s. r. o. na adrese Nádražní 1258/22, Ostrava, aniž by se zabývala posouzením tohoto úkonu jako úkonu neodkladného nebo neopakovatelného v situaci, kdy byl stěžovatel ochoten požadované věci dobrovolně vydat. Ústavní soud dále uložil Policii České republiky, aby nepokračovala v uvedeném porušování základních práv a svobod stěžovatele a obnovila stav před porušením. Ve zbytku návrh stěžovatele Ústavní soud odmítl.

Narativní část

Proti otci stěžovatele byly zahájeny úkony trestního řízení týkající se prověřování podezření ze spáchání trestného činu. Policejní orgán v tomto řízení vydal příkaz k provedení prohlídky jiných prostor a pozemků sloužících k podnikání společnosti TECHNOEX, spol. s r. o. K prohlídce nebylo přistoupeno, vzhledem k tomu, že stěžovatel vydal požadované věci dobrovolně. Následně byl policejním orgánem vydán příkaz k provedení prohlídky jiných prostor a pozemků sloužících k podnikání společnostem TECHNOEX, spol. s r. o. a Imex Group, s. r. o. Před započetím prohlídky stěžovatel při výslechu uvedl, že dobrovolně vydá požadované věci. Stěžovatel požadoval vytištění seznamu souborů uložených na serverech společností, tímto požadavkem však nepodmiňoval svůj souhlas s vydáním věcí. Policejní orgán prohlídku přesto provedl a věci zajistil. Po ukončení prohlídky doručil stěžovateli v pořadí druhé usnesení o zahájení trestního stíhání. To bylo následně zrušeno dozorujícím státním zástupcem pro vady při popisu skutku (stejně jako první). Dozorující státní zástupce nakonec zahájil trestní stíhání proti stěžovateli sám.

Odůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu

Ústavní soud plně odkázal na právní názor vyslovený ve svém nálezu sp. zn. II. ÚS 298/05. Kritizuje postup policie, která ještě před zahájením trestního stíhání vydala příkaz k provedení jiných pozemků a prostor, tedy úkon upravený v hlavě čtvrté trestního řádu, jako běžný úkon trestního řízení a nezdůvodnila, proč by mělo jít o úkon neodkladný nebo neopakovatelný. Usnesení o zahájení trestního stíhání bylo totiž stěžovateli doručeno až po provedení prohlídky.

Ústavní soud také poukázal na princip přiměřenosti, kdy k prohlídce má zásadně dojít pouze v případě, že osoba, jíž se prohlídka týká, přes předchozí poučení nesouhlasí s vydáním věcí důležitých pro trestní řízení.

Ústavní soud tedy konstatoval, že Policie České republiky porušila základní práva stěžovatele podle čl. 2 odst. 2 Listiny ve spojení s čl. 8 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a 4, a čl. 12 odst. 2 Listiny tím, že provedla prohlídku prostor zmíněných společností, aniž by se zabývala posouzením tohoto úkonu jako úkonu neodkladného nebo neopakovatelného a za situace, kdy byl stěžovatel ochoten požadované věci dobrovolně vydat. Ústavní soud dále Policii České republiky uložil, aby nepokračovala v uvedeném porušování základních práv a svobod stěžovatele. Ústavní soud odmítl návrh stěžovatele týkající se první provedené prohlídky jako návrh opožděný.

Soudcem zpravodajem v dané věci byl Jiří Nykodým. Žádný ze soudců neuplatnil odlišné stanovisko.

II.ÚS 474/07 ze dne 27. 9. 2007

N 151/46 SbNU 505

Provedení prohlídky jiných prostor a pozemků za situace, kdy je osoba, jíž se prohlídka týká, ochotna vydat věci dobrovolně

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma - ze dne 27. září 2007 sp. zn. II. ÚS 474/07 ve věci ústavní stížnosti Ing. P. B. proti jinému zásahu v řízení vedeném Policií České republiky pod ČTS: ÚOOZ-101/V7-2006.

I. Policie České republiky porušila základní práva stěžovatele podle čl. 2 odst. 2 ve spojení s čl. 8 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a 4 a čl. 12 Listiny základních práv a svobod tím, že dne 21. prosince 2006 provedla ve věci vedené pod ČTS: ÚOOZ-101/V7-2006-V2 prohlídku prostor obchodních společností T., spol. s r. o., a I. G., s. r. o., na adrese N. 1258/22, O., aniž by se zabývala posouzením tohoto úkonu jako úkonu neodkladného nebo neopakovatelného v situaci, kdy byl stěžovatel ochoten požadované věci dobrovolně vydat.

II. Policii České republiky se ukládá, aby nepokračovala v uvedeném porušování základních práv a svobod stěžovatele a obnovila stav před porušením.

III. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 19. února 2007 se stěžovatel domáhá vyslovení, že prohlídky nebytových prostor společnosti T., spol. s r. o., provedené dne 2. a 21. prosince 2006 policejním orgánem v trestní věci vedené pod ČTS: ÚOOZ-101/V7-2006 jsou "nezákonné" a orgány činné v trestním řízení jsou povinny upustit od "nezákonných" zásahů do práv stěžovatele a obnovit stav před porušením. Tvrdí, že uvedeným postupem byla porušena jeho základní práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z listin předložených Policií České republiky a ze shodných tvrzení účastníků řízení Ústavní soud zjistil, že dne 4. října 2006 byly policejním orgánem zahájeny úkony trestního řízení k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin porušování předpisů o zahraničním obchodu s vojenským materiálem podle § 124d odst. 1 trestního zákona. Toho se měli dopustit Ing. P. B. (otec stěžovatele) a Ing. M. S. tím, že jako jednatelé obchodní společnosti T., spol. s r. o., bez udělené licence realizovali několik obchodů s vojenským materiálem s obchodní společností DEAS ARMS, s. r. o., s vědomím, že zbraně budou vyvezeny do zahraničí. V rámci tohoto řízení vydal policejní orgán se souhlasem státního zástupce dne 24. listopadu 2006 příkaz k provedení prohlídky jiných prostor a pozemků, a to prostor sloužících k podnikání obchodní společnosti T., spol. s r. o., na adrese N. 1258/22, O., za účelem získání obchodní korespondence, účetních a jiných dokladů vztahujících se k prošetřované činnosti, a to v termínu od 30. listopadu do 30. prosince 2006. K této prohlídce nakonec nebylo přistoupeno, neboť dne 2. prosince 2006 na místě přítomný stěžovatel umožnil dobrovolný vstup a vydal požadované věci, které byly podrobně zapsány na pěti listech protokolu o vydání věci. V rámci tohoto úkonu nebyl však policejnímu orgánu vydán server nacházející se v předmětných prostorách s tím, že se na něm kromě dokumentů obchodní společnosti T., spol. s r. o., nacházejí i dokumenty obchodní společnosti I. G., s. r. o., jejímž jednatelem je stěžovatel. Dozorující státní zástupce přitom operativně vydal pokyn, že z uvedeného serveru v daném případě nelze zajistit jiné dokumenty než ty, které se týkají bezprostředně obchodů mezi obchodními společnostmi T., spol. s r. o., a DEAS ARMS, s. r. o. Dne 9. prosince 2006 policejní orgán takto získané dokumenty vyhodnotil a dospěl po konzultaci s dozorujícím státním zástupcem k závěru, že se na předmětné trestné činnosti vedle Ing. P. B. (otce stěžovatele) podílel i stěžovatel, který při obchodním jednání s obchodní společností DEAS ARMS, s. r. o., zastupoval obchodní společnost T., spol. s r. o., a že je proto nutné zahájit trestní stíhání proti Ing. P. B. (otci stěžovatele) a "pravděpodobně" i proti stěžovateli. Dne 12. prosince 2006 vydal policejní orgán usnesení o zahájení trestního stíhání stěžovatele. Toto usnesení však bylo ex officio zrušeno usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 15. prosince 2006 sp. zn. 4 KZV 49/2006, a to pro vady popisu skutku, a s ohledem na to nebylo usnesení o zahájení trestního stíhání stěžovateli ani doručováno. Dne 12. prosince 2006 byl policejním orgánem rovněž vydán se souhlasem státního zástupce příkaz k provedení prohlídky jiných prostor a pozemků, a to prostor sloužících k podnikání obchodním společnostem T., spol. s r. o., a I. G., s. r. o., na adrese N. 1258/22, O., s cílem zajistit datová média obou společností, a to s ohledem na jejich propojenost, a byl stanoven termín provedení prohlídky od 18. prosince 2006 do 18. ledna 2007. Dne 21. prosince 2006 byl stěžovatel před započetím prohlídky vyslechnut a v rámci výslechu uvedl, že dobrovolně vydá všechny věci požadované policejním orgánem, včetně serveru užívaného obchodní společností T., spol. s r. o., a serveru užívaného nově obchodní společností I. G., s. r. o. Přitom stěžovatel požadoval vytištění seznamu souborů uložených na těchto serverech s výhradou možného budoucího zpochybňování takto získaných údajů, aniž by tímto požadavkem podmiňoval svůj souhlas s vydáním požadovaných věcí. V tomto případě však policejní orgán prohlídku provedl a zajistil věci podrobně zapsané na třech stranách protokolu. Po ukončení prohlídky doručil téhož dne policejní orgán stěžovateli v pořadí druhé usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 19. prosince 2006. Ke stížnosti stěžovatele bylo usnesením státního zástupce krajského státního zastupitelství ze dne 19. ledna 2007 sp. zn. 4 KZV 49/2006 zrušeno pro vady popisu skutku a současně bylo proti stěžovateli zahájeno trestní stíhání pro trestný čin porušování předpisů o zahraničním obchodu s vojenským materiálem podle § 124d odst. 1 trestního zákona. Zajištěné servery byly vráceny 22. prosince 2006, resp. 19. ledna 2007.

3. V ústavní stížnosti stěžovatel konkrétně namítá, že provedením obou prohlídek porušil policejní orgán princip přiměřenosti, tak jak byl popsán např. v nálezu sp. zn. IV. ÚS 16/02 (Sbírka nálezu a usnesení Ústavního soudu, svazek 25, nález č. 42). Zejména druhou prohlídku policejní orgán provedl, aniž by hledal konkretizovatelnou věc či věci, a před vlastní prohlídkou nevyzval k vydání těchto věcí. Obvinění v této věci pak sdělil až po provedení prohlídky, přestože mu byl znám obsah obvinění již od 19. prosince 2006 a průběh prohlídky na něm nemohl nic změnit. Stěžovatel má za to, že k předmětným prohlídkám nebyl vůbec žádný důvod, protože policejnímu orgánu nic nebránilo, aby na místě přítomné vyslechl a vyzval je k vydání požadovaných věcí. Obdobně mohl nechat stěžovatele, aby si zálohoval data uložená na serveru a vytisknul seznam souborů, které server obsahoval. Státní zástupce neměl souhlasit s obecně vymezeným účelem prohlídky ani neměl nechávat na uvážení policejního orgánu, který den z více stanovených bude prohlídka provedena. Tak se totiž stalo, že byla prohlídka provedena krátce před vánocemi v době, kdy obhájci stěžovatele nebyli na území města Ostravy. Domnívá se, že cílem prohlídek nebylo ani tak nalezení věcí důležitých pro trestní řízení, ale spíše vytvoření nátlaku na stěžovatele a snaha ovlivnit tak jeho chování s cílem najít možné důvody pro jeho trestní stíhání.

4. Policie České republiky navrhla zamítnutí ústavní stížnosti. Předmětné úkony byly konány se souhlasem dozorujícího státního zástupce a za účasti stěžovatele a jeho právního zástupce, ve druhém případě byla prohlídka provedena i za účasti nezúčastněné osoby. V prvém případě k prohlídce vůbec nedošlo, neboť zajištěné věci byly vydány dobrovolně, a dále policie odkázala na názor obsažený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2/02 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 25, usnesení č. 11), podle něhož nemůže být důvodem nezajištění výpočetní techniky to, že se na ní nachází i jiná data, která nejsou předmětem řízení. Ve vztahu ke druhé prohlídce poukazuje na to, že k ní došlo v nařízeném termínu, v pracovní den, v rámci jejích možností využití vlastních sil, přičemž provedení zákonného úkonu nemůže vyvolat nezákonný nátlak na osobu, které se týká. Zajištění výpočetní techniky daným způsobem bylo zcela běžné a naopak zásah podezřelého při jejím vydávání by mohl zmařit účel úkonu. Ze zajištěných listin byly s ohledem na konec účetního období pořízeny fotokopie a originály byly ponechány na místě. Zajištěná výpočetní technika byla vrácena podle možností v nejkratším termínu. Počet přítomných policistů (10) byl adekvátní dané situaci. K druhé prohlídce přitom došlo při předpokladu možného opakování situace z první, neuskutečněné prohlídky, kdy bylo odmítnuto vydání požadovaného serveru. Stran zahájení trestního stíhání se policejní orgán domníval, že zjištění postavení zaměstnanců a jednatelů v obou společnostech mohlo být zásadní pro zahájení trestního stíhání, přičemž změna procesního postavení nemohla mít vliv na průběh prohlídky, a tudíž nebylo zkráceno právo na obhajobu.

5. Krajské státní zastupitelství v Ostravě po obsáhlé rekapitulaci věci uvedlo, že předchozí výslech a získání věci dobrovolným vydáním je podle § 78 trestního řádu rozhodující pro vykonání či nevykonání prohlídky, a nikoliv pro vydání příkazu k prohlídce a souhlasu státního zástupce s ním. K zásahu do práv totiž dochází právě až samotnou prohlídkou. K výtce obecného vymezení požadovaných písemností uvedlo, že požadavek na vydání písemností vztahujících se k předmětnému obchodu je dostatečně konkrétní k tomu, aby bylo zřejmé, o co se jedná, neboť policejní orgán může svůj požadavek blíže vymezit jen stěží. Má za to, že nebyla porušena zásada přiměřenosti při prohlídce dne 21. prosince 2006, neboť prohlídka dne 2. prosince 2006 vůbec provedena nebyla. V postupu policejního orgánu tudíž neshledává porušení zákona.

6. Podle § 72 odst. 5 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") lze ústavní stížnost v situaci, kdy zákon procesní prostředek k ochraně práva neposkytuje, podat ve lhůtě šedesáti dnů ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci dozvěděl, nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy k němu došlo. O obou úkonech policejního orgánu se stěžovatel dozvěděl v době, kdy k nim došlo, tj. 2. a 21. prosince 2006, neboť jim byl přítomen. Lhůta k podání ústavních stížností tedy končila ve středu 31. ledna 2007, resp. v pondělí 19. února 2007. S ohledem na to, že byla ústavní stížnost proti oběma zásahům podána k poštovní přepravě až posledně uvedeného dne, je ústavní stížnost v části týkající se úkonu policejního orgánu ze dne 2. prosince 2006 podána opožděně, a jako taková musí být odmítnuta podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Formálně správné bylo naopak podání stížnosti ohledně úkonu policejního orgánu ze dne 21. prosince 2006 bez ohledu na to, zda byl podán návrh na přezkum postupu policejního orgánu a s jakým výsledkem, jak vyslovil Ústavní soud např. v usnesení sp. zn. III. ÚS 112/97 ze dne 9. června 1997 (dostupné na http://nalus.usoud.cz).

7. Ústavní soud v minulosti vyslovil, že z mezí ústavnosti vybočuje postup, při němž ve fázi před zahájením trestního stíhání, kdy ještě není jasně vymezen skutek ani stanoven okruh osob podezřelých, provedl policejní orgán úkon upravený v hlavě čtvrté trestního řádu - prohlídku jiných prostor - jako každý úkon, aniž by přezkoumatelným způsobem zdůvodnil, proč provedení úkonu nebylo možné odložit na pozdější stadium trestního řízení. Výraz "zejména" použitý v zákonném ustanovení § 158 odst. 3 trestního řádu znamená, že výčet úkonů, k nimž je dle citovaného ustanovení policejní orgán oprávněn, je demonstrativní. Provedení prohlídky jiných prostor, tedy úkon, jehož provedení je upraveno v ustanovení § 83a trestního řádu v rámci hlavy čtvrté, označené marginální rubrikou "zajištění osob a věcí", nelze v této časové fázi trestního řízení provést jinak než jako neodkladný nebo neopakovatelný úkon (sp. zn. II. ÚS 298/05, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 39, nález č. 196).

8. Uvedený právní názor, od něhož se Ústavní soud nemá důvod odchýlit, plně dopadá i na nyní posuzovaný případ. I v nyní posuzovaném případě byl totiž příkaz k provedení prohlídky jiných prostor a pozemků vydán jako běžný úkon trestního řízení, který jednak postrádá jakoukoliv úvahu o tom, že by se mělo jednat o úkon neodkladný nebo neopakovatelný a případně z jakého důvodu, a především pro jeho uskutečnění byla stanovena doba jednoho měsíce. Usnesení o zahájení trestního stíhání bylo stěžovateli doručeno až po provedení prohlídky, ačkoliv bylo vydáno předtím. Ústavní soud přitom nepovažuje za důvěryhodné tvrzení Policie České republiky o tom, že zjištění postavení zaměstnanců a jednatelů v obou společnostech mohlo být zásadní pro zahájení trestního stíhání, protože usnesení o zahájení trestního stíhání bylo vydáno předtím, než byly listiny osvědčující tyto skutečnosti policejním orgánem v rámci předmětné prohlídky získány.

9. Ústavnísoud připomíná, že procesní pravidla obsažená v trestním řádu jsou pro orgány činné v trestním řízení závazná (srov. sp. zn. II. ÚS 317/04, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 34, nález č. 124) i s ohledem na to, jak jsou stanoveny hranice jednotlivých řízení upravených trestním řádem a především hranice jednotlivých fází trestního stíhání. V jednotlivých řízeních a jednotlivých fázích trestního stíhání totiž jak orgánům veřejné moci, tak dalším osobám, kterých se tato řízení týkají, zpravidla přísluší zcela odlišná práva, resp. zatímco v určitém řízení žádná práva nepřísluší, v jiném ano. Jestliže tedy z procesních pravidel vyplývají určité kvalifikační podmínky pro to, aby byla určitá fáze trestního stíhání skončena a započata jiná, pak je zneužitím státní moci, když v posuzovaném případě bez objektivního důvodu pokračoval policejní orgán v úkonech ve fázi trestního stíhání podle § 158 odst. 3 trestního řádu, ačkoliv měl správně zahájit vyšetřování. Pokud se tak nestalo, byl porušen čl. 8 odst. 2 Listiny a současně čl. 11 odst. 1 a čl. 12 odst. 2 Listiny. Pro podrobnější argumentací Ústavní soud dále odkazuje na nález sp. zn. II. ÚS 298/05.

10. Stěžovatelem argumentovaný princip přiměřenosti má v daném případě rovněž svůj význam. Ústavní princip úcty k právům a svobodám člověka a občana, zakotvený v čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky, má své první konkrétnější vymezení v čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky (a rovněž čl. 2 odst. 2 Listiny), podle něhož lze státní moc uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Jak správně poukázalo ve svém vyjádření Krajské státní zastupitelství v Ostravě, závisí rozhodnutí o nezbytnosti provedení prohlídky na předchozím výslechu osoby, u níž se má prohlídka konat, a jejím souhlasu či nesouhlasu s dobrovolným vydáním věci požadované policejním orgánem jako věci důležité pro trestní řízení. Princip přiměřenosti je tedy dán tím, že k prohlídce má zásadně dojít pouze v případě, že osoba, jíž se prohlídka týká, přes předchozí poučení o účelu prohlídky nesouhlasí s vydáním věcí důležitých pro trestní řízení. Jinými slovy, nelze uplatňovat donucovací instituty státní moci v případech, kdy lze téhož účelu dosáhnout bez donucení. Z tohoto pohledu Ústavnísoud nevidí objektivní důvod, proč za situace souhlasu s vydáním požadovaných věcí policejní orgán dne 2. prosince 2006 od prohlídky upustil a dne 21. prosince 2006 ji v téže situaci provedl.

11. Ústavnísoud tedy ústavní stížnosti v části týkající se prohlídky jiných prostor provedené policejním orgánem dne 21. prosince 2006 ve věci vedené pod ČTS: ÚOOZ-101/V7-2006-V2 podle § 82 odst. 1 zákona o Ústavním soudu vyhověl. Podle § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu Ústavní soud konstatuje, že Policie České republiky porušila základní práva stěžovatele podle čl. 2 odst. 2 Listiny ve spojení s čl. 8 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a 4 a čl. 12 odst. 2 Listiny tím, že 21. prosince 2006 provedla ve věci vedené pod ČTS: ÚOOZ-101/V7-2006-V2 prohlídku prostor obchodních společností T., spol. s r. o., a I. G., s. r. o., na adrese N. 1258/22, O., aniž by se zabývala posouzením tohoto úkonu jako úkonu neodkladného nebo neopakovatelného v situaci, kdy byl stěžovatel ochoten požadované věci dobrovolně vydat. Proto podle § 82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu Ústavní soud Policii České republiky ukládá, aby nepokračovala v uvedeném porušování základních práv a svobod stěžovatele.

12. Podle § 44 odst. 2 zákona o Ústavnímsoudu bylo upuštěno od ústního jednání, neboť od něj nebylo možné očekávat další objasnění věci, Krajské státní zastupitelství v Ostravě i Policie České republiky s tímto postupem souhlasily a stěžovatel se k žádosti o udělení souhlasu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoliv byl poučen, že absence odpovědi bude považována za souhlas.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru