Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 471/02Usnesení ÚS ze dne 26.09.2002

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
STĚŽOVATEL - PO
Soudce zpravodajMalenovský Jiří
Typ výrokuodmítnuto pro neodstraněné vady - § 43/1/a)
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
právo na soudní a jinou práv... více
Věcný rejstříkspoluvlastnictví/podíl
EcliECLI:CZ:US:2002:2.US.471.02
Datum podání09.07.2002
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

176/1990 Sb., § 35, § 47

2/1993 Sb., čl. 38 odst.2

513/1991 Sb., § 875


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 471/02 ze dne 26. 9. 2002

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele JUDr. Č. S., správce podstaty J., spotřební družstvo, advokáta, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2002, sp. zn. 20 Co 115/2002, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 10. 2002, sp. zn. 23 C 166/96, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 8. 7. 2002, doručenou Ústavnímu soudu dne 9. 7. 2002, se navrhovatel domáhal zrušení shora uvedených rozhodnutí Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1. Dovolával se přitom svých práv, zaručených čl. 36 odst. 1 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy.

Ústavní soud zjistil, že podání nesplňovalo náležitosti zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, neboť navrhovatel nebyl zastoupen advokátem ve smyslu ustanovení § 30 cit. zák. Plénum Ústavního soudu se podle § 23 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, usneslo při posouzení právního názoru, jež mu předložil III. senát Ústavního soudu ČR, odchylného od právního názoru Ústavního soudu ČR, vysloveného v nálezu sp. zn. I. ÚS 89/94, ve svém stanovisku Pl. ÚS-st. 1/96 (Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 9, C.H. Beck, 1998, str. 471 a násl.) tak, že smyslem a účelem ustanovení § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je stanovení obecné povinnosti být v řízení před Ústavním soudem kvalifikovaně právně zastoupen, a to bez diferenciace vzhledem k druhu řízení před Ústavním soudem, jakož i vzhledem k druhu řízení, jež mu předcházelo, a současně i bez diferenciace povinnosti právního zastoupení v závislosti na stupni právní kvalifikace účastníků nebo vedlejších účastníků řízení. Jinými slovy, bez ohledu na to, že navrhovatel je sám advokátem, musí být v řízení před Ústavním soudem i on podle § 30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, zastoupen právním zástupcem.

Navrhovatel byl proto vyzván Ústavním soudem k odstranění uvedené vady podání s poučením, že návrh lze odmítnout, pokud neodstraní vytčené vady do 10 dnů od doručení výzvy. Byl upozorněn na povinné právní zastoupení v řízení před Ústavním soudem, s výslovným důrazem na okolnost, že již stížnost musí být podána kvalifikovaným právním zástupcem.

Výzva byla navrhovateli doručena dne 29. 8. 2002. Dne 5. 9. 2002 byla Ústavnímu soudu doručena plná moc, udělená dne 30. 8. 2002 JUDr. D. H., a to "pro zastoupení před Ústavním soudem". Uvedený právní zástupce plnou moc dne 3. 9. 2002 přijal.

Podle § 30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, musí být fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem nebo notářem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Z doslovného znění a z kogentní povahy citovaného ustanovení vyplývá, že stěžovatel, jelikož je navrhovatelem, tj. účastníkem řízení, je povinen být v řízení před Ústavním soudem zastoupen zákonem požadovaným způsobem, přičemž smysl povinného zastoupení spočívá v zajištění kvalifikovaného uplatňování práv a též v garanci vyššího stupně objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení. V tomto hodnocení neshledává Ústavní soud důvod změny svého dosavadního přístupu vyjádřeného ve stanovisku Pl. ÚS-st. 1/96, včetně závěru, že navrhovatel musí být zastoupen již při podání ústavní stížnosti. V posuzovaném případě je evidentní, že stěžovatel soudu předložil pouze plnou moc udělenou dne 30. 8. 2002 advokátovi, čímž neodstranil vytknutou vadu návrhu, totiž skutečnost, že návrh sepsal (dne 8. 7. 2002) sám.

Podle § 43 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavnímsoudu, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítne, neodstraní-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě k tomu určené. Vzhledem k uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh v celém jeho rozsahu podle citovaného ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.

V Brně dne 26. září 2002JUDr. Jiří Malenovský

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru