Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 469/03Usnesení ÚS ze dne 06.10.2003

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajMalenovský Jiří
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost - § 43/1/e)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkdůkaz/volné hodnocení
EcliECLI:CZ:US:2003:2.US.469.03
Datum podání29.09.2003
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 125, § 2 odst.6

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 469/03 ze dne 6. 10. 2003

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele R. Z., zastoupeného advokátem Mgr. R. F., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 26. 6. 2003, sp. zn. 2 To 445/2003, a rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 23. 4. 2003, sp. zn. 3 T 45/2003, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se návrhem ze dne 25. 9. 2003, doručeným Ústavnímu soudu dne 29. 9. 2003, domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, a Okresního soudu v Šumperku. Tvrdí, že uvedená rozhodnutí jsou v rozporu s článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Z přiložených listin Ústavní soud zjistil, že rozsudkem ze dne 23. 4. 2003, sp. zn. 3 T 45/2003, uznal Okresní soud v Šumperku stěžovatele vinným trestným činem krádeže dle § 247 odst. 1, 2 trestního zákona. Odsoudil ho za použití § 35 odst. 2 trestního zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 32 měsíců, jehož výkon mu podmíněně odložil na zkušební dobu 5 let. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 7. 12. 1999, sp. zn. 2 T 109/99, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rozhodl dále o náhradě škody. Stěžovatel se proti tomuto rozsudku odvolal. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, jeho odvolání zamítl rozsudkem ze dne 26. 6. 2003 (v petitu ústavní stížnosti chybně uvedeno "16. 6. 2003", v plné moci je již správně uvedeno "26. 6. 2003"), sp. zn. 2 To 445/2003. Stěžovatel napadl uvedená rozhodnutí projednávanou ústavní stížností.

K dotazu Ústavního soudu Okresní soud v Šumperku sdělil, že stěžovatel podal současně s ústavní stížností i dovolání, o němž nebylo doposud rozhodnuto.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. Ústavní stížnost lze proto podat pouze tehdy, když stěžovatel před jejím podáním vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení [§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.

Ze sdělení Ústavního soudu, publikovaného pod č. 32/2003 Sb., plyne, že v případě podání mimořádného opravného prostředku bude ústavní stížnost považována za přípustnou až po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení. Také lhůta k podání ústavní stížnosti má být počítána od doručení tohoto rozhodnutí. Jinými slovy, Ústavní soud v uvedeném sdělení vyjádřil názor, že rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, je v případě souběhu ústavní stížnosti a dovolání až rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, bez ohledu na způsob vyřízení.

Posledním opravným prostředkem v projednávané věci je dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, resp. rozhodnutí o něm. Projednávaná ústavní stížnost směřuje proti rozsudkům Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, a Okresního soudu v Šumperku, jež rozhodnutími o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, v dané věci nejsou. Pokud by snad Ústavní soud v dané fázi ústavní stížnost věcně projednal, rozhodnutí o posledním opravném prostředku, tedy o dovolání, by jeho rozhodnutím zůstalo nedotčeno, což by mohlo být v rozporu s principem právní jistoty.

Ústavní soud se zabýval i tím, zda nejsou naplněny podmínky ustanovení § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Podle tohoto ustanovení totiž Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele podle předchozího odstavce, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo [§ 75 odst. 2 písm. a)] nebo pokud v řízení o podaném opravném prostředku podle § 75 odst. 1 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná nebo neodvratitelná újma [§ 75 odst. 2 písm. b)]. Ústavní soud ovšem naplnění žádné z uvedených podmínek v projednávaném případě nezjistil a stěžovatel jejich existenci ani netvrdil.

S ohledem na výše uvedené okolnosti byl Ústavnísoud nucen projednávaný návrh podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. října 2003JUDr. Jiří Malenovský

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru