Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 449/98Nález ÚS ze dne 26.04.2000Povinnost soudů upozornit rejstříkový soud na neshodu mezi skutečným právním stavem a stavem zápisů v obchodním rejstříku

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Soudce zpravodajCepl Vojtěch
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkřízení/zastavení
legitimace/pasivní
Obchodní rejstřík
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 63/18 SbNU 77
EcliECLI:CZ:US:2000:2.US.449.98
Datum vyhlášení17.05.2000
Datum podání23.10.1998
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

513/1991 Sb., § 27 odst.2, § 32, § 9 odst.1

99/1963 Sb., § 43 odst.1, § 200c


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 449/98 ze dne 26. 4. 2000

N 63/18 SbNU 77

Povinnost soudů upozornit rejstříkový soud na neshodu mezi skutečným právním stavem a stavem zápisů v obchodním rejstříku

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu

(II. senátu) ze dne 26. dubna 2000 sp. zn.

II. ÚS 449/98 ve věci ústavní stížnosti R K, s. r. o., proti

usnesení Vrchního soudu v Praze z 25.6.1998 sp. zn. 10 Cmo

287/98, jímž bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Ústí nad

Labem z 15.1.1998 sp. zn. 20 Ro 3247/97 o zastavení řízení, v němž

se stěžovatelka domáhala zaplacení dlužné částky.

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25.6.1998 č. j. 10 Cmo

287/98 - 18 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne

15.1.1998 č. j. 20 Ro 3247/97 - 12 se zrušují.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se včas podanou ústavní stížností obrátila na

Ústavní soud s návrhem na zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze

ze dne 25.6.1998 č. j. 10 Cmo 287/98 - 18, kterým bylo potvrzeno

usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15.1.1998 č. j.

20 Ro 3247/97 - 12. Z vyžádaného soudního spisu a z ústavní

stížnosti vyplývají následující skutkové a právní okolnosti

případu. Stěžovatelka se domáhala na T.I.R. T-D-K zaplacení dlužné

částky. Krajský soud usnesením ze dne 15.1.1998 č. j. 20 Ro

3247/97 - 12 řízení zastavil, neboť podle jeho názoru stěžovatelka

neodstranila nedostatky návrhu na zahájení řízení a přesně

neoznačila odpůrce. V odvolání stěžovatelka namítla, že označení

odpůrce - v řízení před Ústavním soudem vedlejšího účastníka -

odpovídá zcela zápisu v obchodním rejstříku. Odvolací soud však

svým usnesením usnesení krajského soudu potvrdil.

Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka ústavní stížnost.

Vytýká oběma soudům, že místo, aby dostály své povinnosti a podaly

podnět rejstříkovému soudu podle § 32 obchodního zákoníku (dále

jen "obch. zák.") k opravě nepřesných údajů, a teprve poté vyzvaly

stěžovatelku k opravě označení odpůrce, postupovaly jinak, a tím

jí znemožnily domáhat se svých práv soudní cestou. Stěžovatelce

nepřísluší posuzovat správnost zápisů v obchodním rejstříku, i

když si byla vědoma zřejmých nesprávností. Nebylo proto namístě,

aby se soud omezil na konstatování, že označení žalovaného není v

souladu s § 79 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o. s.

ř.") a § 9 odst. 2 obch. zák., nýbrž měl postupovat podle § 32

obch. zák. a vzít v úvahu i § 27 odst. 2 obch. zák. poskytující

ochranu tomu, kdo jedná v důvěře v zápis do obchodního rejstříku,

vyjadřuje pak princip "materiální publicity", vyplývajícím z

§ 200c o. s. ř., se vztahuje nejen na účastníky řízení, ale i na

rozhodující soudní orgán. Ačkoli stěžovatelka upozorňoval na nález

Ústavního soudu IV. ÚS 285/96 potvrzující její stanovisko, soudy

takto nepostupovaly a zasáhly do jejího práva na soudní ochranu

zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod

(dále jen "Listina").

Ústavní soud si dále vyžádal stanovisko účastníka řízení, za

kterého JUDr. M. D. uvedla, že bylo povinností stěžovatelky vadu

odstranit, když jí k tomu byla dána výzvou příležitost. Jinak

uznala, že s ohledem na výše uvedený nález lze postup odvolacího

soudu zpochybnit, když upozornění podle § 32 obch. zák. dal

krajskému soudu obchodní rejstřík až přípisem ze dne 25.6.1998.

Vedlejší účastník se nevyjádřil.

Ústavní soud nejdříve přezkoumal formální náležitosti ústavní

stížnosti. Ústavní stížnost byla podána včas a stěžovatelka

oprávněná k jejímu podání byla řádně zastoupena. Na tomto základě

Ústavní soud přezkoumal opodstatněnost ústavní stížnosti a dospěl

k závěru, že je důvodná. Stěžovatelka jednala podle pravidel,

která jsou obsažena v § 9 odst. 1, § 27 odst. 2 a § 32 obch. zák.

Ústavní soud zde poukazuje na právní názor vyjádřený v nálezu

Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 285/96 (Sbírka nálezů a usnesení

Ústavního soudu, svazek 7, nález č. 12), podle kterého § 27 odst.

2 obch. zák. poskytující ochranu tomu, kdo jedná v důvěře v zápis

do obchodního rejstříku, vyjadřuje princip "materiální publicity",

resp. veřejné důvěry (víry), jenž společně s principem "formální

publicity", vyplývajícím z § 200c o. s. ř., se vztahuje nejen na

účastníky řízení, ale i na rozhodující soudní orgán. Jestliže

tedy stěžovatelka v projednávané věci ve svém návrhu uvedla jméno

povinného tak, jak bylo uvedeno ve výpisu z obchodního rejstříku,

a toto jméno již není v souladu s § 9 odst. 1 obch. zák., měly

obecné soudy dostát své povinnosti zakotvené v § 32 obch. zák.,

tedy upozornit rejstříkový soud na neshodu mezi skutečným právním

stavem a stavem zápisu v obchodním rejstříku, a teprve poté vyzvat

stěžovatelku k odstranění vad návrhu podle § 43 odst. 1 o. s. ř.

Protože obecné soudy takto nepostupovaly, odepřely tím

stěžovatelce právo na soudní ochranu zakotvené v čl.36 odst. 1

Listiny. Ústavní soud proto ústavní stížnosti podle § 82 odst. 2

písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavnímsoudu, vyhověl a

napadené usnesení podle § 82 odst. 3 písm. a) téhož zákona zrušil.

Protože stejnou vadou trpí obě usnesení, bylo z důvodu procesní

ekonomice rozhodnuto o zrušení obou usnesení.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru